.jaro je tu, pojedeme do Prahéé!

Příští týden ve středu 23. března proběhne v Praze Drupal setkání. Akce je bezplatná, stačí se pouze zaregistrovat, aby měli pořadatelé přehled o počtu zájemců. Návštěvníky čeká diskuse o tom, jak si co nejlépe přizpůsobit tento publikační systém k obrazu svému. V programu se počítá i s rozborem možností HTML5, administračního rozhraní Drupalu a modulu Rules (a rovněž nějakým tím pivem na závěr).


Setkání je "určeno pro všechny, kteří si chtějí rozšířit znalosti o Drupalu, ale i pro ty, kteří se chtějí s tímto systémem pro správu obsahu teprve seznámit". Samozřejmě jsou lidé, kteří nadávají, protože už spadli z útesu (viz obrázek) a jiní, kdo věří, že jeden wordpress vládne všem. Já nejsem žádnej drsňák, můj web zatím ještě docela dost saje, ale nasávání nových informací mě jednoznačně baví. Nejprve jsem se akce v Praze vůbec neplánovala zúčastnit, protože jsem lamák a všecko je to moc daleko, ale odvážné ženy evisek_net a jesisem mě přesvědčily k účasti. Takže - pojedeme do Prahéé!

Nezáleží na tom, jak moc jste lame edition, podstatné totiž není vyhrát, ale zúčastnit se. Zatím je ještě volných krásných 42 (!) míst, tak šup.

.rionka na linuxexpresu: konečně růžový blogísek?

Před pár dny jsem publikovala první článek "Ze dne na den linuxačkou" na blogu na LinuxExpresu. Musím říct, že z reakcí a komentářů mám velmi dobrý pocit. Totiž, komentáře na veřejných webových portálech většinou stojí za velký prd. Tady mě půlka potěšila a druhá půlka vyprovokovala k zajímavým (leč pozitivním) myšlenkám.

Jenom chci říct, že růžový blogísek v plánu nemám. Vlastně mi bylo explicitně zakázáno psát o koníkách a školních idolech :) Nejspíš tam časem zveřejním pár textů odtud a nebo z některých již blognutých materiálů vyjdu při psaní něčeho nového, ale bezprizorní ňufání nad oblíbenými nesmysly samozřejmě očekávejte hlavně zde! Navenek se přece musím snažit vypadat chytře, žejo.

Složitější než definovat, co všecko nechceme, je ovšem odpovědět na otázku, o čem má být druhý článek, abychom si vysoko nastavenou laťku nepodkopli. Má to být analýza oblíbeného programu, šťouchanec do tématu ajtý žen anebo raději nějaká zábavná blbost? V zásobě mám všechno, ale... ideální text vznikne až ve chvíli, kdy už není co smazat. To vám poví každý psavec. I můj oblíbený tadyten.

.klíčová slova za 3Q 2010

Po čtvrt roce jsem tu opět s novými podzimními nesmysly z vyhledávačů. Už minule byl na ty úchylárny slušný ohlas, takže je načase vám opět obohatit životy hodnotnými informacemi. Jsem nemocná a je mi blbě, tak ať aspoň vy se zasmějete!

Poslední dobou se mnou sledované zdroje tohoto tématu pěkně chytily - články o svých klíčových slovech už vydal Lelkoun, Vůdce a BadGuy. S nápadem samotným přišel kdysi dávno Apin, čímž mě totálně rozsekal smíchy. Kluky tímto zdravím :)


střeva počítač - ano, střeva má každý počítač, říkáme jim též procesor, deska, disk či kabely. Někteří zvrhlíci si to dokonce fotí. No fuj.
deník linuxačky - asi hledáte Magdin Zápisník linuxačky, který vyšel o vánocích na Rootu. Já tu ale mám také svůj linuxový "deník", kam spadají vlastně všechny články s tagem #linux - sice na něm ještě nejedu úplně celý rok, ale dočkáme se.
twytr - to šel zase někdo najisto, že? O twitteru píše každý SEOhonič, ale o twytru jen já :)
přítelkyně v nejvyšším levelu - to je aspoň nerdy dotaz! Má být ta dívka v nejvyšším levelu vaší oblíbené hry, anebo taková, co vám dá rootovská práva k zápisu do svých adresářů? Ha ha ha... atd. Už mlčím.
bílá věc s dírou uprostřed u ipodu touch - co tím tazatel myslel?! Asi myslí ovládací kolečko u některého z těch ostatních iPodů, co nejsou Touch, že?
co nosí ženy v kabelkách - obvykle mnohem víc make-upových serepetiček a mnohem míň kabelů a knih, než já.
nojbuk - aneb jak ihned vygooglit můj blog zadáním šesti písmenek, co nejsou "rionka"
jak vytvořit ampersand na klávesnici - zmáčkni pravý alt & c!
vytvořit blog - na toto téma jsem chtěla sepsat článek, který by srovnal dostupné blogovací systémy (sblog stojí za houby, bloguje je o něco použitelnější a blogger je až na určité detaily super), ale zatím nemám zkušenost s wordpressem, který mi doporučuje většina lidí, takže průzkum dosud nebyl doveden do konce.
co je to ripovat - spíše bych při googlení doporučila použít frázi "ripovat znamená", vyskáčou vám relevantní odkazy. Pěkné vysvětlení pojmu "ripovat" je zde.
rionka facebook - ne, rionka opravdu nepoužívá facebook. Ani to zatím neplánuje. Je tu x dalších komunikačních kanálů, kde mě lze odchytit.
blog geek holka - hm, hm, hm, Třikrát shoda. To nebude náhoda.
zmena pozadi windows 7 starter - ne, u Starteru vám žádná personalizace neprojde, pánové z Microsoftu to tak nechtějí. Prý na to existuje nějaký neoficiální fix, ale nezkoušela jsem ho.
plyšový pingvin velký - ano prosím, ihned zaslat ve dvou vyhotoveních majitelce blogu! Děkuji.
jak poznate ze nekdo fakt umi s pocitacem - první výsledek je přímý odkaz na mou "ajtý ženu". Znamená tenhle článek, že umím s počítačem? Hned pod tím je ještě "jak poznat matfyzáka"! To je ještě větší legrace.
hra nasrany ptaci - jo, ta byla fakt skvělá.
w7 nechce klíč wpa2 - tak on nechce?! Napadá mě božská trojice - reset routeru, reinstalace systému, vyhození počítače z okna.
jak se pozná IT žena - že klidně vleze pod stůl k té velké bedně na zemi a nebojí se těch čudliků tam!
vtipná definice soulože - to by mě taky zajímalo! Internety po těchto informacích zjevně baží. Mám něco takového napsat?

.který článek vaši čtenáři nejvíc milují?

V administraci Bloggeru jsem dnes objevila nové funkce, informující o statistikách přístupu na blog. Jelikož globálně technologické novinky sleduji, ale v otázce jejich reálné implementace jsem často včerejší, je možné, že už o tom týden víte a já přicházím s článkem po funuse, ale minimálně pro mě je to zajímavá novinka!

Ne, že bych doteď žádný takový nástroj neznala, používám detailní statistiku od Vševjednom.cz v podobě vloženého skriptu. Ale například informace o úspěšnosti jednotlivých článků mě překvapily. Nástroje, které jsem dosud měla v rukou, totiž vždy poskytovaly náhled jen na úspěšnost webu jako celku, zatímco Blogger je prolezlý statistikami Googlu a tudíž vám poskytne jakoukoli informaci o čemkoli. Vím, že něco takového umí i Google Analytics, ale to jsem nikdy pořádně nepoužila, protože jsem neměla důvod.

Jaká je tedy úspěšnost jednotlivých článků na tomto blogu?

• Absolutně nejúspěšnější článek všech dob je k mojí radosti definice ajtý ženy. Už v době, kdy jsem článek vydala, měl skvělé ohlasy a fakt, že má k dnešku skoro dvě stě přístupů, mi ohromně lichotí.
• Dvojkou je pekelná statistika klíčových slov z vyhledávačů za 2Q 2010. Na začátek října pro vás chystám sbírku za třetí kvartál, takže zůstaňte natuněni.
• No a třetí medailovou pozici obsadila k mojí radosti úvaha o geek girls, holkách technomolkách. Nevíme sice dodnes, jestli opravdu existují, ale akceptujeme možnost, že ano.
• Také mě zaujalo, jak vysokou návštěvnost vykazuje čtvrtý článek, ten s mojí fotkou :) Vydala jsem ho poté, co jsem se zúčastnila soutěže "PCTslečna" s pctuning.cz. Tímto vám všem děkuji za hlasy, soutěž jsem vyhrála a už mám doma flashku od dy!

Nejvyších 10 pozic za zvolený časový úsek najdete v tomto přehledu (Statistika záznamů):


Statistiky Bloggeru poskytují nově i informace o tom, jak a odkud lidé lezou na váš blogísek. Windows u mě dominují pouze s 53%, ale fakt by mě zajímalo, kde je rozdíl mezi Other Unix (37%) a Linux (<1%).



Neotřesitelný je ale fakt, že ve chvíli, kdy článek nalinkuju na Twitter, je téměř jisté, že se jeho návštěvnost vyšvihne na špici. U většiny článků z Top 10 to sedí. Problém je, že ne všechno, co napíšu, považuju za natolik hodnotný obsah, abych s tím spamovala své followery. (Ano, vím, že informace o tom, že jsem právě sežrala kuře, je daleko hodnotnější.) Na druhou stranu, jsou to followeři, takže je nejspíš zajímám :) A možná je zamýšlení se nad smyslem blogu a Twitteru úplně zbytečné, že. Každopádně, návštěvnost to zvedá. Je ale návštěvnost všechno? A ten hodnotný obsah, existuje to vůbec?

A jaký článek u vás nejvíc milují vaši čtenáři?

.drobečky ze čtečky

Mezi tím, co na těch internetech chceme dělat a tím, co tam obvykle skutečně děláme, je propastný rozdíl. A to ještě někteří z nás mají RSS čtečky! To si vždycky po ránu projdete, co je nového, zatímco se pomalu probouzíte a informace vám protékají hlavou. Vlastně mi to připomíná jednu starší technologii, říkalo se tomu "noviny", ale tohle je lepší...

O tom, na jakých webech trávím statisticky největší čas, jsem vám už psala v tomhle článku, který odstartoval menší řetězovku (díky všem a příště více!). Uznávám ovšem, že statistika mohla být trošku zkreslená. Na sledování blogů, publicistiky i počtení o počítačových nesmyslech používám už delší dobu RSS čtečku Liferea. Mimochodem v ní sleduju i Vaše komentáře k tomuhle blogísku (achacha!), což je zvrhlé i užitečné zároveň.


Je mi jasné, že dostatek kvalitního čtení je někdy důležitější, než dostatek sexu, drog i jídla dohromady, takže vám přináším pár tipů ze své mocné RSS čtečky. Publicistiku a linuxové weby tentokrát vynechám a budu se věnovat hlavně osobním blogům a hovadinám, jelikož se mi zrovna chce. Blogy a weby jsou řazeny, jak se jim chtělo, v žádném případě ne abecedně a už vůbec ne jakkoli prioritně :)


.chlupatý slon na houbičkách
http://blog.mamuf.cz/
Jeden z těch blogů, které považuji za "spřátelené". Tematicky se dotýká např. hudby a internetůch. Škoda, že publikuje tak málo. Jeho psaný projev se mi velmi líbí, to nemohu říct!

.hlavně pozor na bojlery
http://zlikatost.blogspot.com/
Zápisník Strakaté Ňuchodlafy jsem vám již párkrát představovala. Málokde najdete tolik rad do života, psaných s tak lehkým jazykem a přirozenou grácií!

.sarkasmus? ano, děkuji!
http://xkcd.com/
XKCD je webový komiks, který vymyslel "prostě jeden týpek, co pracoval pro NASA, rád šplhá na věci a otevírá divné dveře." Některé stripy jsou složité, některé nepochopitelné a některé dost vtipné. Na Abíčku vychází český překlad.

.arthur dent, stručný misantrop
http://www.misantrop.info/
Martin Malý je pojem. Komentuje spoustu témat (mnohá z nich jsou samozřejmě "počítačová"). Ne vždy souhlasím s jeho stanoviskem, ale je originální, vtipný a opravdu dobře se čte.

.šťastní můžeme být v jakékoliv situaci
http://badguy.cz/
Blog Pavla Říhy o IT, politice a poslední dobou zejména o osobním rozvoji a efektivitě práce. Na to, že existuje relativně krátkou dobu, má širokou čtenářskou základnu a osobitý otisk.

.pan vůdce se soukromým tryskáčem
http://fajnblog.cz/
"Nepíšu o nových elektro vychytávkách, na kterých si budete pouštět porno. Já vám radši poradím, jak nějakou holku sbalit," říká autor o svém blogu. Sarkasmus? To víte, že ne ;)

.marigold, ten pán od počítačů
http://www.marigold.cz/
Patrick Zandl je všestranný. Píše o nových technologiích, o internetovém obsahu, o pomazánkovém másle, o zabíjení atakdále. Ano!

.kekel je prý cosi nechutného
http://www.apinuv.kekel.cz/
Apinův kekel je zaměřený na elektronickou hudbu, hry, PC, ale i společnost, zlo, konspirační teorie... prostě kekel s názorem. Někdy mi jeho "paranoidní" pohled na svět vyloženě vyhovuje, i když to občas vidím jinak.

.'grunge' neboli drátěnka
http://sysla.bloguje.cz/
"Správný grungeman nemusí fetovat. Důležitá je kostkovaná košile a conversky." Spřátelený hudební blog kamarádky Martiny. Zrovna je v takové uspané fázi. Syslo, bloguj!

.zápisník šíleného psa
http://crazydog.cz/
Bronislav Filip sbírá plechovky od energy drinků a nemá rád Vistu. Na jeho blogu mě zaujaly hlavně různé linuxové tipy, ale i zápisky ze života.

.kluk, co má svůj vlastní scénář
http://iam.kryspin.net/
Kryšpín si mě získal svými povídkami. Zajímá se o film, obdržel několik cen za reklamy, hodně cestuje a padají z něj krásné fotky. A má také rád The Crow!

.linuxové ženy jsou elita
http://vetrnikplejs.blogspot.com/
Jeden z prvních blogů, na které jsem odtud odkázala. Windfinder je nadšeným uživatelem Ubuntu a našla jsem u něj mnoho šikovných tipů. Jen teď nějak spí, nebo co.

.za komentář dává bonbónek
http://lelkoun.cz/
O těžkém životě rádoby programátora. "Mám rád GNU/Linux, WordPress a hranolky s kečupem." To snad jako popis stačí, ne? :)

.dívka, která kreslí
http://originflame.blog.cz/
Konečně zas žena, uf. Angelina není geek girl, ale normální pubertální osůbka se zálibou ve Twilight, nicméně hodně přemýšlí a spousta jejích článků má smysl, narozdíl od klasických růžových blogísků.

.metal, komp a gotika, jak se to rýmuje
http://www.dark-vision.cz/
Lenka 'Trinity' Voráčková - geek žena, larpařka, grafička, hráčka, grafomanka. V obchodě s počítači na ni prý vždycky zírají jako na zjevení. Objevila jsem ji včera a přijde mi úžasná :)

.já jsem Ofca. mám černý kolo a plesnivej chleba
http://ofca.bloguje.cz/
Jákob píše storky ze života. Málokde se tak zasměju, i když je to samý rasismus, antisemitismus, fňukání nad ulomeným palcem, zubem, teploušema atd. Děcka! Von není blbej! Von to jenom hraje!

.kurz tvůrčího psaní
http://www.renenekuda.cz/archiv/
Autor absolvoval obor Tvůrčí psaní a publicistika a mezi cestováním a novinařinou trousí inspirativní rady. Zajímavé, i když píšete jen do šuplete.

.jerzy a jeho ubuntu
http://fanofubuntu.blogspot.com/
Další blog se zajímavými články o životě s OS Ubuntu. Jerzy V má navíc rád Nightwish, za což získává samozřejmě plusový bod.

.skeptik, co nemá rád mléko
http://www.mordemy.info
O čem píše Mordemy? Mordemy přemýšlí. O společnosti, o vztazích,
o životě. O psaní. Články jsou delší, složitější, analytické, zajímavé. Doporučuji.

.určeno pouze ke čtení!
http://www.blabolnik.cz/
Zábavné čtení, poskytující "humorný pohled na českou webdesignérskou scénu a internet všeobecně". Autorem je Miloslav 'Plaváček' Lešetický.

.lidi jsou ignoranti
http://www.phate.honsa.eu/
PHATE je přemýšlivý, schopný a někdy až provokativní. Tvrdí, že blogosféra stojí za houby, že málokde narazíte na "hlubokou myšlenku", rád se pohádá, ale dobře píše.

.valeriův zelený blog
http://valerius.bloguje.cz/
Spřátelený osobní blog. "Netahejte mi sem realitu, tu tady nechci," říká jeho autor - prý celkem nenormální půlelf, linuxář a snílek.

.nečekejte v předpeklí, když můžete dál
http://modnipeklo.cz/
Ženské se prostě o hadry zajímají. Ano, tričko s tučňákem vede, ale nad sarkastickými komentáři autorek Módního Pekla se jeden někdy úchvatně pobaví. Kdo se tomu nedokáže zasmát, by to ale neměl číst :)

.blogísek rudovlasé ženy
http://sweetimaginary.blogspot.com/
Spřátelený blog Míši 'Missy' Mihulkové, ženy s dokonalým hudebním vkusem. Převážně osobní zápisky a fotky (pani, pani, z vás bude fakt modelka :))

.evanescentní blog
http://evanescencesite.blog.cz/
O svých osobních obsesích se tu obvykle příliš nerozepisuji. Vězte tedy, že věcmi, co souvisí s kapelou Evanescence, mě potěšíte vždycky. Blog slečny Adelle je jedním z nejaktuálnějších českých zdrojů.

.také máme papírové knihy
http://cocist.posterous.com/
Viktor 'KaCZer' Machek a Petr Švec odstartovali zajímavý blogový projekt s názvem "Co číst?" Nemáte co číst? Obraťte se k beletrii... Blogu by neuškodilo více aktualizací.

.tečka, hotovo
http://teckacz.cz/
E-zine, který "surfuje na vlně chaosu 21. století." Věda, vesmír, technologie, společnost, internet i spam. Funguje už od roku 1999!


--
Pokud si v uvedeném seznamu chybíte, nemusí to být proto, že k vám nechodím, ale spíš proto, že nemáte RSS. (Např. bych ho ocenila od autorů, jako jsou magg a aranimas.) Anebo prostě málo blogujete, blogujte víc! Šup, šup, šup.

.weby, které navštěvuju nejčastěji

Víte, co vlastně na těch internetech pořád děláte? Ne? A víte, že to ví váš prohlížeč? Samozřejmě, tak proč se nezeptat.

Před nedávnem jsem narazila na blogpost od Marka Lutonského, nazvaný Deset webů, kam nejčastěji chodím. Sice už je spoustu pátků starý, ale ten nápad se mi líbí: chce to jen vlézt si do Historie vašeho prohlížeče a seřadit si ji podle počtu návštěv za, dejme tomu, tři měsíce. Nevím, jaké možnosti poskytují ostatní prohlížeče, ale nástroj ve Firefoxu 3 je šikovný pro statistiky i rychlé vyhledávání ve vaší webové minulosti. Výsledné údaje pak můžete hrdinně publikovat na svém blogísku, aby svět viděl, jak jste úžasní.

Zde jsou tedy moje nejoblíbenější weby:

twitter.com - klasika. Komunikační síť, založená na krátkých sloganech, která mě zatím ještě pořád nepřestala bavit.
a bit of rionka - zelené zlo má rádo linux, umění, hudbu a svobodu slova.
last.fm - jedna z nejšikovnějších "2.0" webových služeb vůbec. Využívám hlavně kvůli informacím a statistice už od října 2008.
seznam slovník - no prostě slovník :)
idnes.cz - když ráno vstanu a potřebuju se probudit, čtu dvě věci: zprávy a RSSka.
idos.cz - to musí být, když pořád jezdím po všech čertech.
abclinuxu - Linux na stříbrném podnose, doslova. Vždycky, když tam vlezu, najdu něco zajímavého ke čtení.
evanescence-net - největší kus webu, co jsem kdy dala sama dohromady. Jen je teď trochu okurková sezóna, co se týče novinek.
rionka.deviantart.com - výtvarná stránka rionky. Ano, 99% lidí se dívá hlavně na ty nohy, ale 1% si všimne i toho, že kreslím různé psychopatické obrazy. Welcome to the party!
cs.wikipedia.com - UTFW! Ano, občas tam taky něco edituju, ale většinou jen po troškách anebo překládám z en, jediný větší contrib byla Topologie sítí :)

Aukro.cz a Živě.cz se válí hned pod první desítkou a Gmail mi z historie vypadl poté, co jsem si ho po skvělé zkušenosti z práce natáhla do Thunderbirdu i doma. V mnoha ohledech je to šikovnější a pohodlnější.

A jaké jsou vaše nejnavštěvovanější stránky? Vysvědčení jsem neukázala, tak co třeba vykopat z historie tohle a poslat to dál jako řetězovku...

.jak na web minimalisticky

Malé, nenáročné a 'lightweight', neboli - v češtině poněkud krkolomně - 'lehkotonážní' prohlížeče zaplňují mezeru, na kterou 90% dnešních BFU nikdy nenarazí: oblast starších a málo výkonných počítačů.

Už s 1 GB RAM, kterou dnes najdete v každém nojbuku, budete při většině svých oblíbených "počítačovacích" činností absolutně v pohodě. Moje zdroje jsou krapítek omezenější, ale přesto se neobejdu bez hudebního přehrávače, filemanageru, emulátoru terminálu, RSS čtečky a samozřejmě Firefoxu, za který jsem nikdy nenašla náhradu (a vlastně ji ani hledat nechci, i když se kvůli jeho požadavkům někdy trochu popereme). Tento článek nepředstavuje plnohodnotné náhrady moderních prohlížečů - pokud vás už nudí Opera nebo Chrome a netrpíte omezeními, vyplývajícími ze stáří vašeho stroje, vřele doporučím ke zkoumání například Konqueror nebo Safari.

lynx
Nemusíte být prgátor, aby se vám tohle mohlo hodit. Otestovat lehkonohé browsery mě přiměla konkrétní situace - Gimp s obrovským obrázkem, na kterém jsem při zvětšení pracovala malinkým štětečkem (výřez). Strašně se mi zachtělo něco napsat na Twitter, leč spuštění Firefoxu by jistojistě zabilo počítač. V této situaci mi pomohl textový prohlížeč Lynx. Podporuje ukládání cookies, takže se s ním můžete přihlašovat na všechno, co má textový výstup. (Ne na úplně všechno, no...)


První vydání programu se datuje na počátek devadesátých let, pro pohyb v něm vám tedy bude stačit klávesnice. Klávesové zkratky (datlování) jsou intuitivní, možnosti nastavení i "Help" sekce jsou velmi podrobné. Lynx si za běhu vezme opravdu málo paměti - i s emulátorem terminálu bash, ve kterém jsem ho spustila, nepožadoval víc, než 10 MB. Vzhled je... prostě textový. Jediným výstřelkem jsou barvičkami odlišené části textu v závislosti na jejich charakteru. Obrázky na internetu si samozřejmě můžete otevřít pomocí externího programu.

Je jasné, že webový prohlížeč tohoto charakteru nevyužije každý, ale minimálně se hodí o něm vědět. Lynx je zahrnut v main repozitáři Ubuntu a existují také verze pro Windows.
Oficiální web


dillo
Dillo je velmi zajímavý prográmek s grafickým rozhraním, vystavěným na knihovnách FLTK (Fast Light Toolkit). V některých "vymazlených" grafických rozhraních tedy může jeho menu působit jako pěst na oko, ale to je jeden ze dvou asi jediných záporů. Druhý je ten, že zákeřně nepřijímá cookies. A to ani po tom, co jsem mu to výslovně povolila v jeho konfiguračních souborech.

Podle svých autorů se Dillo snaží být "rychlý, bezpečný a přátelský k uživatelům i vývojářům". Startuje velmi rychle, umí taby, stačí mu obvykle 30 - 50 MB paměti a po ukončení sezení automaticky smaže všechny údaje a historii. Nepodporuje JavaScript ani Flash, vše, co dostanete, je čisté HTML s obrázky. Přitom umožňuje nastavení vlastních barev některých prvků, takže hnusným modrým URL je konec. Zajímavým detailem je také "bug meter", umístěný v pravém dolním rohu. Zobrazuje upozornění na nesprávné a neukončené elementy nebo chyby, které se neslučují s webovými standardy, což je užitečné pro vývoj webu. Dillo je kompatibilní s GNU/Linuxem, *BSD i OS X, podle Wikipedie se to ale někomu povedlo rozchodit i na Windows pomocí Cygwin.

Ze všech zde uvedených programů tenhle spouštím asi tak nejčastěji. Je zajímavé koukat na web z "oldskůl" strany. Jen ty cookies mě trochu štvou, protože pak se samozřejmě nelze nikam přihlásit. Otázka je, zda je tahle éra, v níž je přihlašování všude prostě nutností, ta jediná správná...
Oficiální web


midori
Podle Wikipedie znamená "midori" japonsky "zelený". Jedná se o browser s jádrem WebKit (ve webových statistikách se tváří například jako Safari 525.1), který je plně integrován do prostředí GTK+ (např. v Ubuntu), tudíž milovníci jednotného vzhledu budou spokojeni. Spotřeba paměti začíná asi na 40 MB, samozřejmě záleží na tom, co se právě načítá, ale rozhodně je to menší než Firefox a jeho stovky. Midori startuje jako relativně malé okno, což se hezky slučuje s mou filozofií, že maximalizované aplikace jsou fuj (nevím proč, ale prostě to nemám ráda, někdy se nad tím musím zamyslet).


Podporuje cookies, RSS, uživatelské styly i několik rozšíření včetně AdBlocku. Byl oficiálně zařazen mezi programy uživatelského prostředí XFCE, což samozřejmě přispívá k větší používanosti a rychlejšímu vývoji. Od nové verze údajně existuje i podpora pro Windows. Osobně jsem se bohužel setkala s problémem - nemůžu provést update na vyšší verzi kvůli "nevyřešeným závislostem" a verze 0.1.2 je nestabilní a někdy ještě před načtením stránky spadne. Po update některých ubuntích komponent už to není tak hrozné, jako když jsem ho nainstalovala, ale stejně je to docela nepoužitelné kvůli nějakému problému mezi klávesnicí a židlí, sakra.
Oficiální web


links 2
Links je webový prohlížeč, běžící v textovém i grafickém módu. Vznikl jako školní projekt absolventů Karlovy Univerzity v Praze. Šikovní jsou, kucí - poslední release byl 1.2.2010. Program je přeložen do velkého množství jazyků a použitelný na mnoha platformách včetně Windows.


Links zobrazuje webové stránky podobně zjednodušenou formou, jako Dillo, verze 2 navíc podporuje JavaScript a je velmi rychlá. U mě si Links 2 řekl asi o 30 MB. Zajímavostí je, že prohlížeč si sám vykresluje fonty a je nezávislý na prostředí (údajně je schopen běžet na unixových systémech, které nemají ani X). Co se týče zkušenosti z praxe, osobně ho spíše nepoužívám, protože ovládání klávesovými zkratkami mě narozdíl od intuitivního Lynxu trochu mate a browser si ani nelze tak uživatelsky znásilnit, jako se mi to povedlo u Dillo. Přesto bych ho nezavrhovala, protože existují oblasti, kde se může hodit. Tip: Po startu zmáčkněte nejprve klávesu Esc :)
Oficiální web


další tipy
Minimalistických browserů samozřejmě existuje celá další řada, ale vyzkoušela jsem jen některé. Následujícím jsem se prozatím vyhnula, recenze tedy možná ještě čeká na vás:

• Rekonq - Browser pro KDE4, založený na WebKitu. Používá jednoduché prostředí bez menu jako např. Chromium a při otevření nového listu zobrazuje oblíbené položky, podobně jako SpeedDial v Opeře. Stejně jako Arora byl vyvíjen na základě Nokia QtDemoBrowseru.
• Arora - Multiplatformní prohlížeč, postavený opět na bázi Qt4. Což je hlavní důvod, proč jsem ho ani neinstalovala, tahal by s sebou totiž zase KDE krámy. Údajně má defaultně předinstalovaný AdBlock.
  
• Uzbl - Prohlížeč, který byl původně napsán pro Arch Linux, ale lze jej kompilovat i pro ostatní linuxové distribuce. Vyznačuje se unixovou filozofií "dělej jen jednu věc, ale pořádně". Ovládá se klávesnicí pomocí příkazů podobně tajemným způsobem, jako třeba editor Vi. Uzbl se mi povedlo nainstalovat, ale neumím ho ovládat, fail :)

.zajímavé applikace: Twitterrific - extra úžasný twitter klient

Program Twitterrific ve svém sloganu tvrdí, že se snaží 'udělat z Twitteru něco zvlášť úžasného' ("Making Twitter extra terrific"). Tento klient pro iPod, iPad, Mac i iPhone sice kromě výrazných kladů disponuje i zápory, ale velmi dobře se na něj zvyká, takže blahosklonně uveďme, že se mu to daří.

K aplikaci Twitterrific jsem přišla, jak už to tak bývá, jako slepej k houslím, tj. že prostě už byla předinstalovaná na zapůjčeném iPodu Touch. Pokud budete v AppStore hledat aplikace pro Twitter, vykoukne na vás modrý ptáček Ollie hned v první dvacítce. Základní verze je zdarma, upgrade, nabízející například podporu více uživatelských účtů, je k dispozici za necelých pět dolarů. Nejpodobnější klient pro desktop je asi Echofon (doplněk do Firefoxu). Ne, že bych jich tedy vyzkoušela nějak moc, ale Twitterrific mi ho hned připomněl a protože ho často používám, ke srovnání se prakticky nabízí.



Hnacím motorem soudobé společnosti je samozřejmě vzhled a u aplikací do designově precizních iVěciček tomu rovněž nebude jinak. Klidné, tmavé výchozí vzhledové téma programu mi naprosto vyhovuje, barvičky v něm použité jsou decentní a přehledné. Vynikající je možnost retweetu s vlastním komentářem, kterou Echofon také umí, leč webová aplikace ji pro jistotu nenabízí (leda byste si to tam sami pastli). Jablečná aplikace umí stejně tak poklepáním otevřít externí odkazy, videa, vyhledávat podle tagů i zadaných slov a pochopitelně i posílat soukromé zprávy nebo hvězdičkovat vaše "oblíbené" tweety.

Poněkud záporná je skutečnost, že opravdu bezchybně vám bude fungovat vždycky jenom Twitter na webu. Prostě to tak je. Externí aplikace si někdy načítají data, jak se jim chce a synchronizace rozhodně není dokonalá. Při připojení přes Wi-Fi jsem párkrát zažila zajímavý zásek - někdy se mnou ohvězdičkovaný tweet ve skutečnosti vůbec neohvězdičkoval, reply se neodeslalo a některé zprávy jsem v timeline vůbec neviděla, ač tam podle webu prostě jsou. Také mi chyběla možnost procházet si pomocí Reply, kdo mi odpovídá na jaký příspěvek (u Echofonu je to vlastnost zcela standardní). Konverzace se tím může stát poněkud nepřehlednou.

Vedle těchto chybiček má však Twitterrific i několik skvělých vlastností. Nejlepší je, že můžete celou aplikaci shodit a po opětovném načtení máte rozepsanou zprávu opět k dispozici (tento detail jsem samozřejmě zaznamenala u více jablečných aplikací, bravo!). To se hodí, kdykoli jste offline nebo musíte něco neodkladného řešit. Při opětovném spuštění aplikace se vše samo refreshne a vy se octnete na posledním přečteném příspěvku, takže vám neuteče žádná zpráva od vašeho idola. Navíc si můžete zprávy filtrovat podle toho, zda se jedná o vaše přátele (šedá), zmínky o vás (oranžová), vaše vlastní příspěvky (zelená) nebo soukromé zprávy (modrá) - tahle přehlednost mi bude pekelně chybět!

Je mi jasné, že mnozí uživatelé nemají potuchy, na co je takový Twitter dobrý. Stejně tak je to s přístupem k jablečným počítačům - lidé na to prostě budou házet špínu, dokud si to osobně nevyzkouší a nezjistí, že "to jde i jinak". Pokud vám tedy někdy přijde do ruky nějaká iVěc a budete shánět aplikaci pro Twitter, Twitterrific vám doporučím alespoň k vyzkoušení. Jistě, že existují i další alternativy - ale na to, abyste si je našli, jste chytří dost ;)

Oficiální web

.jak si vytvořit fakt hustej blog?

Mít úspěšný blogísek je i ve stínu sociálních sítí značná výhoda. Jste-li schopni poutavě a srozumitelně prezentovat své názory, máte šanci k sobě přitáhnout podobně smýšlející lidi a nechat se inspirovat jejich komentáři. Návodů, jak vytvořit zajímavý blog, jsou plné internety. Pojďme se pro změnu podívat, co je opravdu, ale opravdu důležité!

.téma: sarkasmus, make-up či Widle?
Základem je mít určité téma, kterému rozumíte. Je jedno, zda jste mladistvé emo, blbá blondýna, přihřátý módní maniak nebo linuxová žena, své fanoušky si na internetu může najít každý. Je ale potřeba mít svůj specifický styl. Budete-li každou druhou středu zveřejňovat odstavec o tom, jak je svět zlý, Windowsy padají a váš idol vás už zase nepozdravil, může se úspěšně rozjetý blog změnit v osamělou ruinu. Ano, samozřejmě lze psát i o tom, jak být ideálním gothem, jaké černé nebo černé oční stíny zvolit a které hřbitovy doporučujete k rozjímání, ale u všech těchto diskutabilních témat doporučuji nadhled, ironii a sarkasmus. Čtenář, kterému váš životní styl nesedí, se může aspoň zasmát. Na vybrečení si vemte papírový kapesníček, pardon, deníček.


.cože, číst delší text? ale no tak!
Pište často, čtenáře to bude motivovat, aby si váš blog přidali do čtečky. Delší texty dělte do odstavců, doplňte je podnadpisy, připojujte obrázky (vlastní fotky jsou samozřejmě lepší). Nezapomeňte na výstižný nadpis. Podceňovanou součástí bývá také perex, v němž máte možnost naznačit nosnou myšlenku textu - čtenář ho totiž přelétne očima a pokud nenajde nic zajímavého, prostě odchází. Čtenáři webu jsou vůbec verbež. Klikají hlavně na bulvárně znějící titulky a většinu textů vůbec nedočtou do konce, tedy pokud autora platonicky nemilují.

.hlavně ne blikací gify. dík
Mimochodem, těmi "obrázky", které doporučuji vnořit do textu, NEJSOU blikací gify. Blikání je otravné a evokuje reklamy. Také se prosím vyhněte písmu COMIC SANS MS, je strašně škaredé a nemám ho rád. Je jedno, zda si zvolíte písmo patkové (údajně působí v textu lépe) nebo bezpatkové (mám ho radši pro jeho nezničitelnou jednoduchost), ale zvolte si nějaké klidné barvy, na které se dá koukat a všechny prvky jako nadpisy, barvu odkazů atd. vzájemně slaďte. Geniální text na zběsile blikajícím růžovém blogísku snadno zapadne, páč lidi se leknou. Není také od věci psát spisovně a bez wypatlátoru!

.originalita, woe
Ze všeho nejdůležitější je, aby váš blog čtenáře zaujal - tedy aby byl něčím originální. Sloupky zkopírovaného textu nikoho nedostanete. Osobně jsem hodně vysazená na hrátky s češtinou - pokud někdo píše hravě a vtipně, mám sklon vyhledávat jeho blog častěji. Když jste schopni dobře psát a používat nějaký ten humor, můžete si klidně dovolit být online úplnej magor. Chcete příklady opravdu originálních blogů? Na Fajnblogu vám budou uděleny rady, jak správně balit ženy. Ofca vás ve strhujících záznamech ze života seznámí se svým černým kolem, židovským kamarádem a plesnivým chlebem. A geniální Jesisem postavila na radách do života dokonce celý blog. Pokud nevíte, jak nakupovat boty a bojíte se bojlerů, vřele doporučuji!

.nakažlivá bloggerská řetězovka: #7linkscz

Znáte řetězové dopisy? A řetězové posty na blogískách vás baví? Že vám už není dvanáct? Ale no tak!

The 7 Link Challenge je výzva, která se objevila na Problogger.net. Autoři blogů mají za úkol podle daného klíče vybrat sedm zajímavých blogpostů ze své vlastní historie a naservírovat je svým čtenářům s čerstvou omáčkou komentářů, ať je legrace. Českou variantu do našich internetových luhů přivedla Eliška Hutníková, která nápad uvedla na Twitteru.

Před určitou dobou se spekulovalo, zda mikroblogy vytlačí klasické blogy. Dnes vidíme, že je tomu přesně naopak: tato dvě média se mohou vynalézavě podporovat. Doporučuji, abyste svůj seznam po sepsání poslali na Twitter s tagem #7linkscz. Už teď pod odkazem najdete spoustu lidí, kteří se s novou bloggerskou vlnou svezli. Nejsem sice známý kritik ani publicista, nepíšu o SEO, Foursquare ani novodobém webdesignu a celý tenhle blog je jenom velká úchylná hromada zeleného šrotu, ale proč se nepobavit? Olala!

Můj první post
Ježišmarjá. Úplně první ostudný emoblog jsem si vedla někdy kolem roku 2006 nebo 2007 na ostudném sblog.cz, jehož rozhraní je dodnes takové vošklivé a nic moc neumí. S tím vás tedy seznamovat nebudu. Tento blog mám teprve od prosince 2009 a první příspěvek se jmenuje Moje bitva s Linuxem I., kde jsem popisovala destruktivní pocity geekyně teoretičky, které zničehonic chcípl pevný disk s Windows XP a tak se pokouší nainstalovat Ubuntu. Dnes komické, leč kruté to byly časy ;)

Článek, který mě nejvíc bavilo psát
Obecně vzato, psát mě baví. A myslím, že kdo to nedělá s nadšením, neměl by to dělat vůbec. V poslední době mě hodně bavil článek Jak poznat ajtý ženu v přirozeném prostředí? Do postaviček v něm vykreslených jsem si promítla osobnostní aspekty reálných osob, mých přátel a známých. Kdysi někdo moudrý řekl: "Neutahujte si z nerdů, je možné, že jednou budete pro nějakého pracovat." Jako úchyl junior připojuji jen jedno velké ANO!

Článek, který měl skvělou diskusi
Většina zdejších diskutujících jsou něco jako přátelé blogu. Lidé s někdy odlišnými, ale klidně a neagresivně prezentovanými názory, rozhledem i praktickými znalostmi. Některé z nich osobně znám. Komentáře tedy obvykle potěší. Krásná diskuse vznikla nedávno pod příspěvkem První dojem: Apple iPod po čtyřech dnech. Příznivci i odpůrci nakousnutého jablka v kultivované debatě vynesli na povrch několik pěkných myšlenek, které jsem sama ani nestihla domyslet. Děkuji!

Cizí článek, který bych si přála napsat sama
Na tenhle řádek jsem ještě odpoledne zírala a netušila, co vybrat. Pak jsem si ale přečetla čerstvý update strakaté Ňuchodlafy a bylo vystaráno! Článek Jak na vedro na blogu plném užitečných rad do života je přesně tím souhrnem chytrosti a osvěty, kterou bych si přála rozhazovat do davu i já. Tak snad zejtra.

Můj nejužitečnější článek
Jelikož nevlastním blog s užitečnými radami do života, ale díru plnou linuxu, psychoblábolů a zvrhlé filozofie, nekladu si užitečnost naštěstí za cíl. Některé články ale přesto mohou mít charakter určité poradny. Může to být například text, nazvaný Kterak jsem rozchodila internetové bankovnictví, věnující se potížím aplikace Komerční Banky na platformě Linux, ale pod tagem "howto" najdete i tipy, jak ripovat hudbu nebo přijímat RSS komentářů na blogu. Otázka je, co komu vlastně přijde užitečné, protože to je vždy prudce subjektivní věc.

Článek s nejlepším titulkem
Při snaze vybrat nejlepší nadpis článku mě moje CPU chvilku toužila zabít. Ať se ale snažím, jak chci, z finální dvojice nedokážu vybrat lepší titulek, miluju je oba! Krásné ženy s ošklivými nojbuky upozorňují, že i když to vypadá jakkoli, my ženy opravdu nekupujeme notebook jen proto, abychom se mohly v odrazu lesklého displeje nalíčit, netuše, co je to "procesor" či "RAM". A Jablko oknem viděti vypráví o mini notebooku s iTunes a připojeným Apple iPodem, s nimiž se člověku tak příjemně válí v posteli... Který je lepší?

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí
Tak to už zase vůbec nevím. Blog je plný odlehčených, humorných, nadsazených příspěvků, ale občas nakusuju i věci, které mě hluboce znepokojují. Jednou z nich je už trochu starší, ale v podstatě stále aktuální text Ten stín za Vašimi zády? To je cenzura internetu o oblíbených tendencích zakazovat, čistit a omezovat prvky, které se znelíbily určité ideologii. Spolu s dnešní módní vlnou reálnosti, dohledatelnosti a sociálního síťování vzniká prostor, z něhož můžete získat pocit euforie, ale i intenzívní paranoi. Nemyslím si, že tohle je článek, který si musí každý bezpodmínečně přečíst, absorbovat a pochopit, ale pokud jsme my ta generace, která tvoří "nový" internet, měli bychom se zasadit i o to, aby se v něm dalo žít ve jménu svobody slova.

A co vašich 7 odkazů? Pochlubte se i vy svými texty. A nezapomeňte o tom napsat na Twitter. Díky této akci jsem už našla několik zajímavých blogů do RSS čtečky ;)

(Obrázek: CC Mike Licht, NotionsCapital.com/Flickr)

.první dojem: Apple iPod Touch po čtyřech dnech

Už pár dní zkoumám vypůjčenou cihličku s logem nakousnutého jablka. Co se týče produktů Apple, vždycky jsem je brala jako pěkné, vyladěné, ale možná až zbytečně luxusní hračky pro lidi, kteří vyhledávají multifunkční zařízení all-in-one. Po prozatímní zkušenosti k tomu ale ještě dopíšu, že se s tím hraje fakt dobře :)

Musím přiznat, že mezi všemi těmi iPody, iPady, iPhony a dalšími iVěcmi jsem se zpočátku poněkud ztrácela. Zatímco iPod je relativně malý přehrávač a iPad je relativně velký tablet, iPod Touch je asi tak prostřední (11 x 6 x 0.5 cm) dotykový kapesní počítač, který je schopen vám v terénu nahradit mp3 přehrávač, fotoalbum, herní konzoli i internetový prohlížeč. Oproti iPhonu je to ale takový menší bratr - neumí fotit ani telefonovat a internetové připojení je možné realizovat jen prostřednictvím Wi-Fi (podpora standardu 802.11b/g).

Jelikož však dnes už na Wi-Fi narazíte všude, můžete si ty internety klidně prohlížet doma, v práci, v pekárně i na záchodě. Spousta restaurací dnes nabízí free připojení, takže člověk si může místo novin číst spamy v e-mailové schránce. Telefonování nepostrádám, a to z jednoho prozaického oldskůl důvodu: držet si hladkou iVěc za ty relativně tenké hrany u ucha nebude zrovna super. Když čtete nebo píšete, máte cihličku položenou na dlani nebo ji držíte za okraje; na telefonování mám ale rozhodně radši svůj obstarožní Siemens ve tvaru vajíčka.

Připojování k Wi-Fi síti probíhá téměř automaticky, ale přesto to byla zpočátku potíž. iPodu se totiž asi nějak nechtělo komunikovat s WPA2. První večer se nesl ve znamení tří resetů Network Settings, další den jsem to řešila znovu, restart routeru, nekonečný seriál vypínání, zapínání, disablování a enablování... Pak jsem přišla na to, že někdy stačí jen opakovaně klepat na název vaší sítě - po pár pokusech to obvykle přestalo protestovat a začalo pracovat. Jelikož se tento drobný problém objevoval pouze u naší domácí sítě a na dalších místech bylo připojení okamžité, zaklepu to nyní na dřevo a v Bugzille to uzavřu :)

Abychom si ale pořád nestěžovali: teď zas nějaké klady! iPod se svými 64 GB je super dárkem pro lidi, kteří trpí neustálou potřebou tahat s sebou svou monstrózní hudební kolekci. Nedávno jsem si stěžovala, že 4 GB jsou mi na cesty už málo - teprve teď konečně mlčím. Vestavěný přehrávač není úplně dokonalý, chybí mi v něm nějaká možnost úpravy playlistů a bohužel si ani nepamatuje pauznutou pozici v načatém songu. Dotykové ovládání je ale naprosto super a to u všech aplikací. Narozdíl od průměrného touchpadu jsem tohle byla schopná ovládat během chvilky. Ano, je to frajeřina, ale velmi hezká a s rychlými reakcemi. Dokonce jsem se už naučila psát na dotykové klávesnici; první den byste se mi ale strašně smáli.

K iPod Touch jsou dodávána bílá sluchátka - špunty. Na první pohled nevypadají nic moc extra, ale zvuk mají celkem ucházející, což u defaultních sluchátek nebývá obvyklé. iPod má celou zadní stranu z kovu, tudíž je to docela váha, ale osobně mám tyhle tvrdé těžké věci ráda. Člověk to totiž hodí do chaosu v tašce anebo do kapsy a rozhodně nemá strach, že se mu to omylem rozbije. Konstrukce je strašně jednoduchá, má to zepředu jen jedno tlačítko a na bocích pouze power knoflík a ovládání hlasitosti, takže prakticky neexistuje nic, co by tomu mohlo "upadnout". Tímhle u mě výrobce zabodoval.

Jak vidíte na levé fotce, nebesa zřejmě usoudila, že mám doma málo kabelů. Jelikož iVěci s počítačem komunikují pouze přes iTunes a to ještě jen ve Windows, mám tu totiž kromě stolního PC i bílý nojbuk - tedy, on je to vlastně netbuk - Dell Inspiron Mini, o kterém jsem vám tu již spamovala. Prostřednictvím iTunes si můžete do iPodu nasypat hudbu, filmy, fotky, knihy, prakticky cokoliv - ale po normálním připojení do USB ho vždycky uvidíte jen jako "fotoaparát" a dostanete se jen ke svým uloženým fotkám. Což je pro linuxáře poněkud zlý, nepěkná věc.

Když ovšem máte po ruce ořezaný Windows 7 Starter, iTunes vám poslouží také jako přehrávač a vůbec nepotřebujete Windows Media Player. Ve výsledku mám tedy teď doma tři počítače, což je v noci ještě větší romantika než dřív - viz poslední, noční foto: nahoře linuxový desktop, pod ním nojbuk s Win a dole jablko. Multikulturní rodina, že?

.kterak jsem rozchodila internetové bankovnictví

Nedávno jsem tu nadávala nad tím, že nemůžu v linuxovém prostředí rozjet internetové bankovnictví od KB. V prosinci mi totiž chcípl disk s Win XP, kde byl i požadovaný bezpečnostní certifikát, tudíž šel do háje i přístup k bankovní aplikaci.

Při novoroční snaze projít znovu testem kompatibility se zatvrzelé webové detekovadlo KB nechtělo smířit s tím, že operačním systémem je Linux. A též s tím, že nemám Adobe Reader, SUN Java (TM) a ty další nesmysle. Byly tam samé červené křížky, to jakože "you cannot pass!"

Dnes jsem vstala a zničehonic jsem si řekla, že už mě to štve! Prostě dnes půjdu do KB, nechám si ten certifikát vystavit znovu a nějak se to pořeší. Když existují lidé, co to pod Linuxem rozběhali, proč by to nevyšlo mně! Když jsem se naposled - někdy začátkem roku - pokoušela projít tou detekcí systému (říkají tomu "Je Váš počítač vyhovující?", achacha :)), donutilo mě to nainstalovat nějaké balíky SUN Javy (TM), ale pak mě to už dál nepustilo. Nepamatuju si tedy, jaký byl zdroj, protože už je to dlouho a na stránkách KB jsem to už nenašla, je to mor! Ty podstatné balíky se ale zřejmě jmenují sun-java6-bin, sun-java6-jre a sun-java6-plugin (normální multiverse repozitář z cz.archive.ubuntu.com, tedy alespoň myslím - nic jiného od SUN Java (TM) v Synapticu nevidím).


Jako jednu z podmínek pro běh aplikace na daném PC je uváděna přítomnost Adobe Reader. Není to pravda! Defaultním prohlížečem je pořád evince a přesto mi to prošlo! Mezi posledními pokusy a dneškem byly jen asi dvě nebo tři aktualizace Firefoxu. Musím přiznat, že aktualizuju tak jednou za uherský měsíc a rozhodně ne pokaždé, když mi zařve update-notifier, páč jsem línej. Ale pravděpodobně to mělo taky vliv, asi tam chyběly nějaké důležité kousky.

Update a restart všeho se někdy hodí. Aktuálně používám FF verze 3.0.18, zatímco v řádečku parametrů, jež jsou pro běh aplikace doporučené, vidím všude 3.6.x. A přesto je to funkční. V nastavení Firefoxu jsem kdysi též všelijak laborovala s různými nastaveními cookies. Takže další místo, kde může být zakopaná liška. Tedy promiňte, panda červená.

Když jsem tedy dnes ráno jen tak pro srandu spustila onu hustodémonsky krutopřísnou zdlouhavou detekci "potřebných" nesmyslů v počítači, zas jsem počítala s failem. A ono ne. Moje konfigurace byla shledána vyhovující. Chá! (#WIN! Tedy vlastně - #LIN!!!)


Po práci legraci, tedy, lépe řečeno, šup do banky pro podklady k vygenerování nového přístupového certifikátu. Následně hupky dupky domů čekat na načítání Javy :) Dámy a pánové, šestkrát hurá, protože to funguje. Bankovní převody, Aukro a lepší pocit na mě čekají! Hned za dalším rohem! (Spolu s bohatstvím, slávou a princem na filajové motorce, áááno.)

Z "neobvyklých" operačních systémů je dnes Komerčkou oficiálně podporován pouze Linux Ubuntu (na webu výslovně uvádějí 9.10 Karmic, ale já mám stále 9.04 Zajdalena) a MAC OS X 10.6, což ostře kontrastuje se širokou škálou podporovaných verzí Windows. Java nesmysl, který se hlásí o slovo při každém přihlášení, je velmi zpomalený, jeho dialog pro výběr souboru z disku je vyloženě vošklivej a žere to mnohem víc CPU, než je slušné, ale je to FUNKČNÍ. A to znamená, milí čtenáři, že pohádka o tučňáčkovi má zase jednou dobrý konec :)

.jak přijímat RSS komentářů na blogu?

Komentáře k příspěvkům na blogu sice už nemoderuji, ale autora stejně vždycky budou zajímat reakce na jeho myšlenky - ne kvůli honbě za závadným obsahem, ale prostě kvůli zpětné vazbě. Zde je stručné HOWTO, abyste je mohli sledovat i vy :)

Dlouho jsem se domnívala, že blogspot.com poskytuje RSS feed komentářů pouze ke každému článku zvlášť. Proto jsem se zaradovala, když jsem v seznamu nabízených miniaplikací pro blog objevila nesmysl pro zobrazování *libovolné číslo* aktuálních reakcí, který mám nyní umístěn v dolní části postranního prvku. Je jasné, že odněkud se ten komentář ale musí načítat, že. Když na stejné téma narazil PHATE, vrhla jsem se do útrob Blogger FAQ, že už na to sakra musím přijít.

Blogger FAQ jako všechny googlí služby běží na jednoduché filozofii UTFG, RTFM. V základním výpisu v češtině jsem nenašla nic, ale po dotazu "comments feed" na US verzi nápovědy byl hned první odkaz to pravé. RSS feed komentářů na tomto blogu je http://rionka.blogspot.com/feeds/comments/default?alt=rss. Zdroj příspěvků na blogu najdete pod stejnou adresou, jen místo "comments" dáte "posts". Pokud chcete sledovat příspěvky na svém/jiném blogu, samozřejmě stačí jen zaměnit "rionka" za jeho název. Jednoduché, praktické a průhledné :)

Další možnosti a informace k tomuhle tématu nabízí Blogger FAQ zde, doporučuji (english only).

No a takhle to vypadalo po otestování v RSS čtečce Liferea. Po kliknutí text příspěvku s nickem autora, po dvojkliku přechod přímo na blog s komentářem. Skvělá věcička, rozhodně ji využiju.

.kometar podleha schvaleni autora

Blogujete? A 'cenzurujete' komentare ke clankum ve svem blogu? Je to zajimava myslenka, takova snaha udrzet si nad tim "svym" malym kouskem internetu nejakou kontrolu. Je to ale z dlouhodobeho hlediska mozne a udrzitelne?

Ja jsem to zpocatku delala naprostro striktne. Kazdy komentar podlehal schvaleni. Myslim, ze za tim byly urcite moje obavy, strach z toho, ze by me nekdo mohl napadnout, psat ruzne sproste posty atakdale. Vy to vlastne nevite, vazeni ctenari, ale tohle je muj v poradi uz druhy blog. Ten prvni je dnes jiz neaktivni, byla to spis takova pubertalni emoblbost.

Setkala jsem se jiz jak se sprostymi komentari od lidi, jejichz totoznost jsem znala, tak i s anonymnimi urazkami. Zatim nejvyssi level byly sproste SMSky, nuze - od te doby mi proste z netu zpravu neposlete, uz to nejde :) Ono je to s temi internety totiz hrozne jednoduche. Nikdo na vas nemuze, jste prece v podstate opravdu anonymni (no... skoro), ani ta IP adresa na vas nic nepraskne (treba ja mam IP adresu, ktera vas posle do Prahy a ted koukam, ze ackoli ted vubec nejsem v Brne, IP adresa tohohle nojbuku ukazuje umisteni: Brno, no to je proste super :))

Takze se nekde podepisete jako MocnyTemnyHrdina_7337H4x0r a nic vam nebrani valit do lidi, co vas napadne. Prikladem takove fakt desive diskuse jsou flamy na idnesu. Od prispevatelu na svem blogu ovsem cekam neco jineho. Co? No, pisu vtipne, zajimave, uchylne a se soucasnosti a novymi technologiemi (:D) spjate clanky, takze cekam reakce podobneho typu. Cenzurovaci tool jsem po nejake dobe deaktivovala, takze komentujte, jak je libo. Otevreny system komentaru se mi proste libi vice. Nejspis proto, ze za obsahem sveho blogu vnitrne stojim - a kritika vaseho "vlastniho" kousku internetu je pro vas prece jen jistym vnejsim jevem, ktery vas jako autora vlastne nemuze rozhodit. Tedy, nemel by.

Samozrejme, mam rada prehled o tom, kde mi co pribylo a proto pouzivam modul pro zobrazovani poslednich 10 nejnovejsich komentaru, ktery muzete videt vpravo dole ve sloupci :) Takze si budte jisti, ze vse, co mi napisete, si prectu. A ano, muzu to smazat treba za rok, kdyby se mi chtelo ;)

A tedy filozoficka otazka na zaver: Moderujete komentare na svem blogu? Co vas k tomu motivuje? Potreba kontroly, snaha o vytvareni co nejkvalitnejsiho obsahu, strach z kritiky? A umite zachazet s touchpadem, nebo z nej taky tak rostete jako ja? (OMG, AAAA! :)) A napada vas nejaka zakladni otazka zivota, vesmiru a vubec, na kterou by byla idealni odpoved "42"? Myslim, ze to neni cislo idealni politicke strany. Tak nic.



Tento post byl sepsan na Ubuntu SE Live USB, ktere si s sebou posledni tyden nosim na klicich a tak nemusim pouzivat ani na cizich kompech Windows. Ani to uz s nima skoro neumim. Absence diakritiky tedy budiz omluvena. Haleluuuja! Dobrou noc.

.co je "zdravé" pro internetovou společnost?

"Anonymní internet je už v podstatě minulost. Uživatelé by měli nést zodpovědnost za jakýkoli svůj zveřejněný materiál - a také být dohledatelní." Zajímavý článek, dívající se na tuto problematiku až nevyhnutelně pozitivní optikou, přinesl blog BadGuy.cz. Vlastně jsem takto logicky a zodpovědně vyjádřený názor "z druhé strany" ještě neviděla - zato křičet, že máme "právo na anonymitu", to dokáže každý (a mnohem méně sofistikovaně).

Neznamená to, že s autorovým postojem plně souhlasím. Ze spojení "stát by přidělil každému člověku ověřovací emailovou adresu, pevně spojenou s jeho jménem, vydávanou například s občanským průkazem" se mi zvedají všechny chlupy na zádech. Copak stát je tohoto schopen? Idea zodpovědnosti, cti a mravnosti je bezesporu přitažlivá, ale nemůže nikdy stoprocentně fungovat. Není možné, abychom nechali rozhodovat jeden subjekt o tom, co je "správné" a "přijatelné", případně "zdravé pro společnost". Mám obavy, že takováhle snaha by se stejně časem opět zvrhla jen v bitvu o prachy - jako všechny dobré myšlenky před tím. Peníze jsou totiž vždycky až na prvním místě. Na dalším jsou ideje jiných/mocných, často velmi odlišné od těch našich "obyčejných".

Užívám již delší dobu skoro všude jednotný nick a jsem pod ním k nalezení na spoustě míst v internetu - a ve chvíli, kdy si vzpomenu na Google účet a ověřený account na Aukru, připadám si v současné síti verifikovaná až příliš. Bydliště a reálné jméno na web tahat nebudu a nechci. Žádný právnický subjekt v rámci internetu IMHO ještě nedorostl k tomu, abychom si mohli dovolit sdělovat mu své osobní údaje. A tím míň všecky ty vaše fejsbůky. Téma neanonymního internetu tu stále je, ale zůstává nevyřešené - a ještě chvíli takové bude.

.překvapení nemusí být vždycky špatná věc

Já vám nevím, ale roste ze mě strašnej cynik. Potkávám lidi, které jsem mnoho let neviděla a uvědomuju si, že mezi mnou, kterou znali dříve a mnou, kterou uvidí dnes, je velký rozdíl.

Samozřejmě, základní rysy zůstávají. Pořád jsem ten, kdo při mluvení strašlivě gestikuluje, vymýšlí absurdní hovadiny, kreslí divné věci a někdy se s tím i chlubí, ale ten cynismus, co ve mně roste s věkem (fuj, to zní hnusně) vede k tomu, že už od lidí nic extra nečekám a tak se ze mě vytrácí taková ta nevinná dychtivost. Ani nevím, kdy jsem ten pocit naposled měla. Je to takové to natěšené s velikýma očičkama, co je zvědavé na všechno (neplést si s mrkací panenkou, která za maskou naivity schovává ostré zlo, to je něco jiného). Já už prostě nějak zvědavá "na ten život" ani nejsem, aspoň ne programově - co ke mně přijít má, to přijde. Dobývat věci a informace z lidí násilím nemá smysl. Stejně se dozvíte hlavně to, co nedokážete zpracovat...

A víte, co je nejlepší? Když vás pak ve vaší pochmurné pasivitě překvapí něco, co jste opravdu nečekali. Třeba když vám kamarádka donese jako dárek krásný drahokam. Když vyjde sluníčko a je zatraceně krásně. Nebo vám někdo zničehonic řekne, že mu připadáte jako hrozně zajímavá osobnost. Nebo zjistíte, že mezi klacky a hovady se ještě stále vyskytují gentlemani, kteří vám půjčí bundu, podrží dveře a zaplatí pití. To se dneska už fakt nevidí, kam jsme to došli, sakra?... Anebo se dozvíte, že pro vás - ano, extra spešl pro vás! - babička udělala svou luxusní kokosovu roládu. To mi připomíná, že se musím vzbudit a jet si ji k ní sníst. Čas na chvíli opustit svět fejsbuků, nojbuků, matrixů a koncovek RJ45 a vrátit se o pár desítek let zpět tam, kde jsme ještě existovali vždy pouze v jediném bodě v čase a prostoru a nikoho by nenapadlo, že to jde i jinak.

Klíčová slova za 1Q 2010

Vtipnou "řetězovku" pojednávající o klíčových slovech, zadávaných do vyhledávačů, zveřejnil loni apin na svém kekelu. Struktura je jedoduchá a logická, ale některé výrazy vás dostanou do kolen. Jelikož jsem na blog začátkem roku umístila počítadlo, které vytváří statistiky přístupů, mohu se již dnes pochlubit několika skromnými úlovky a hrdě nést dál jeho odkaz. Těším se ovšem na další díly...


zajímavá hudba - to zde rozhodně najdete, pravděpodobně i tu nezajímavou
premeny metalovej hudby - ukazuje rovnou na článek o The Gathering, krása. O tomhle tématu asi ještě něco napíšu... a asi ten titulek ukradnu
carbon based lifeforms world sleepers - tohle mi lichotí, jen škoda, že to přišlo z maďarského googlu :)
jen ruzova muze bit - omfg, proč ji bije
mint xfce čeština - v Linuxu Mint je čeština podle mintBlogu k dispozici uz od října 2008, matoucí může být jen chování nekterych live verzí, které se občas odmítají počeštit, ale při spuštění instalatoru dostanete vybrat ze všech dostupných jazykových verzí. Jak se systém chová s XFCE, netuším, ale pochybuji, ze to má na jazyk vliv.
flashka spam - jo, návodů, jak dostat spam na flashku, je tu spousta
hudba ajtů - myslím, že i ajtové mají vlastní hudbu, ať už je to kdokoli
bit rionka - kolik bitů asi mám, myslím, že už to pozvolna začínají být megabyty a to ještě šetřím obrázky
hustodemonsky krutoprisne trpaslik - sakra, někdo šel najisto
červený trpaslík krutopřísný - do háje, najisto jich šlo víc
chlapec miluje parasutismus - good for him, ale opravdu nevím, jak se dostal sem... evidentně volným pádem :)

Co mě baví na Twitteru

Musím říct, že bych všechny ty internety někdy nejradši zakázala. Člověku to jenom žere čas a čím víc se snaží vytvářet "hodnotný obsah", tím víc je mu jasné, že to nemá cenu!

Jedné věci jsem zůstala ušetřena - nemám Facebook. Nemá mi co nabídnout. Na druhou stranu mě začal bavit Twitter právě kvůli té rychlosti, krátkosti a neuchopitelnosti, které jsou jeho kladem i záporem. Ze začátku jsem se tam zaregistrovala jen proto, abych sledovala tweety pár pro mě zajímavých osobností, ale dneska už čtu i spoustu lidí, kteří jsou stejně obyčejní jako já.

A to je na tom právě dokonalé. Na Twitteru totiž neexistují žádné společenské třídy. Sledujete své oblíbené hudebníky, redaktory internetových magazínů i své kamarády, jak venčí psy, chlastají a říkají WTF! na aktuální články. Skoro všichni se oslovují "ty", s vykáním jsem se skoro nesetkala (jen v té angličtině to mají jedno).

Samozřejmě, nemusíte tam vytvářet žádný hodnotný obsah. Můžete klidně všechno jenom označovat tagem #ololol a občas svým návštěvníkům zprostředkovat chytrý výrok někoho jiného (retweet). Je to čistě váš prostor, kde sledujete jen ty, co vám přijdou zajímaví a klidně i smažete, co jste vlastně nechtěli říct. V podstatě je jedno, co si o vašich spamech kdo myslí. Dynamické médium žije zcela vlastním životem.

Nicméně, nesouhlasím s názory, že mikroblogovací služby časem vytlačí klasický blog. Lidé budou vždycky chtít sdělovat i své dlouhé a rozvětvené teorie, které by se jim do 140 znaků nevešly. Na Twitteru je pak ideální zveřejnit alespoň odkaz na článek, kdyby někdo chtěl. Pokud vám tedy hladoví RSS čtečka, sledujte i virtuální drobečky! Kdoví, pod kterým z nich se bude schovávat celé prase.

Prokletí prefabrikovaných blogísků

Je tu první apríl. A já trpím. Smysl pro stylistiku, stylizaci nebo kýho výra se mi v hlavě mlátí se snahou vytvořit tzv. přístupný web. Buď můžu mít na konci řádků osamocená písmenka "i" a "k", nebo můžu vypadat v RSS čtečkách jako lama s rozházenými řádky. A teď si vyberte.

Problém je v tom, že doleva zarovnaný řetězec textu se v editoru pro blog zalamuje, jak se mu chce. Ani mód "justify" (ten čtvrtý, zarovnaný) to nějak moc nespravil. V češtině mi před mnoha lety vtloukali do hlavy, že ne, na konci řádku opravdu nemůže být osamocené jedno písmenko. Tedy například "i", "s", "k" a další. V HTML bych to normálně odsadila, třeba nějakým br (sakra, ono to funguje i v textu:)). Ale zapomněla jsem na RSS čtečky.

Jednu takovou poslední dobou používám, je to šikovnější než sledovat blogy přes Gůglovo rozhraní. Jmenuje se Liferea. Napadlo mě podívat se z ní na svůj blog a protočily se mi panenky. Díky úplně jinak pojatému rozvržení textu v prostoru jsem viděla odsazení třeba uprostřed stránky, omg, wtf.

Takže se tu vylouplo takové hezké dilema, je důležitější "víceméně subjektivní" přístup k češtině, nebo přístupnost, validita, čitelnost, logika? Přístupný web opět vyhrál. Nad sjednocením zobrazení v různých prohlížečích se potí stovky webdesignérů, mně v tomhle nesmyslu stačilo odmazat čtyři entery. Čeština jde stranou. Všichni pěkně srovnat do latě podle standardu. Je to dobře, blbě nebo nesmysl?

Ten stín za Vašimi zády? To je cenzura internetu.

Awojkííí! Jsem 16-letá holka se zájmem o koně, přírodu, trendy hadříky a příležitostné chlapce. Miluju kapely Kryštof a LuŠtěLa a fandím jim i na Fejsbůku. Napiš mi!!... Tak ne. Ve skutečnosti jsem stará rachejtle. Příležitostní chlapci a pop music mě nezajímají a Fejsbůk nepoužívám. Ale když se budu dostatečně snažit, zahraju na vás cokoli. Jsme přece jen na netu!

Je to právě takzvaná 'svoboda projevu', která nám dává možnost vytvářet si virtuální identity zcela podle své vůle a chuti. Ta vůle a chuť nás může někdy zavést do velmi proradných končin, kde je lepší držet jazyk a někdy i download určitého počtu MB/s na uzdě. A teď, co s tím? Pokud byste mohli, zakázali byste sprosté vtipy? Porno? Rasistické a xenofobní narážky? Šovinismus? Komunismus? Nacismus? Všechny další -ismy?


Snaha vyčistit 'svobodný prostor' od prvků, které se nám z určitého důvodu nelíbí, se nazývá cenzura. A ano, na internetu na nás ze všech stran vyskakují polonahé obrázky a warez fóra, no co na tohle řeknou naše děti?!

Tak na jedné straně vznikají rádoby ušlechtilé, leč naprosto nedomyšlené projekty typu Červené tlačítko a na straně druhé je tvrdě omezující dohoda ACTA, vydávající se cestou blokací a omezení. Stejně jako autor tohoto druhého článku, ani já nejsem pro absolutní internetovou anarchii. Povolit lidu hlásat různé útočné a násilnické ideologie je velice diskutabilní věc. Potírání a zákazy všeho potenciálního zla ovšem situaci neřeší, jsou pouze náplastí na problém. Nebo křivolakou cestičkou mezi těmi zlými věcmi, co nesmíme vidět. A ta cestička vede rovnou do pekla za Velkým Bratrem.

Je fascinující, jak se v takto nestabilní době prudce rozvíjejí sociální sítě, kde je samozřejmostí uvádět své pravé jméno. Když hlásáte nějakou zlounskou ideologii, dostanete ban, smažou vás a rozbijou vám skupinku. To, že jste ale před pěti lety vypsali nějaký ošklivý dotazník, zůstane díky strýčkovi Googlovi navždy v archivu. Může si vás vyhledat spolužák, sousedka i bývalá vašeho přítele, která by vám nejradši roztrhala občanku. I váš budoucí zaměstnavatel si vás samozřejmě zkusí vyhledat. Počet informací, kontrolovatelných firmami, o jejichž skutečném dosahu ještě netuší ani ony samy, narůstá každým dnem. Cílenou reklamou to začíná. Konec asi nechci vidět.

Dokáže vůbec někdo definovat, co znamená "internetová svoboda", když se jedná o veličinu, kterou jsme již skoro ztratili? A co je tedy ta "internetová cenzura"? Na každou věc existuje mnoho úhlů pohledu. To je velmi dobré vnímat. Není dobré generalizovat a jít pouze cestou zákazů. Je dobré vyjadřovat kultivovaně svůj názor. Ale není dobré toho o sobě příliš mnoho sdílet. Vlastně stačí, abyste věděli, že mám ráda hudbu, Linux a výtvarné umění. Ale možná se budu tvářit i jako trendy pubescent, co žere LuŠtěLu. Jsme pod drobnohledem Velkého Bratra, jeden nikdy neví.