.recenze: sněhobílý netbook Dell Inspiron Mini

Musím přiznat, že bývám k notebookům spíš skeptická. Jelikož jsem totální lama, co se týče používání touchpadu a přenosný počítač jsem v oněch dávných dobách školní docházky ani neměla, řadím všechny tyhle placaté nesmysly do rozsáhlé sekce "je to pěkný, ale ne, že bych to nutně potřebovala". Ale jak se říká, nezavrhuj, dokud nezkusíš!

V podstatě jsem si pořádně osahala jenom jedno IBM, jeden kousek od HP (dy!) a u našich nyní také Acer Aspire One (běží na něm Win XP, ale mám úchylku, že s sebou nosím linuxovou flashku a náhodně ji zkouším všude spouštět). Notebook s jeho vahou a omezeními bych si namísto stolního počítače nepořídila - pro práci mi displej přijde příliš malý a na nošení je to zas moc velké... S novým boomem úsporných lehkých netbooků se na to ale dá hnedle pohlížet z druhé strany - na tomhle počítači prostě nebudete pracovat a pařit, ale do tašky se vejde a na nezávazné internetování je jako dělaný. Otázka je, kdo tohle v době "chytrých telefonů" opravdu využije.

jahodově žvýkačkový nojbuk? no nekup to
Podle oficiálních stránek výrobce se tento mnou testovaný kousek jmenuje Dell Inspiron Mini 10 (typem si nejsem jistá, neb existuje i číslo 9, ale jeden obrázek vydá za 512 slov, že). Jeho mozkem je Intel Atom 1.66 N450 (1.67 GHz) a displej má mít podle specifikace na webu 10.1''. Což sice nechápu, protože filozofie dělení palců na desetiny mě míjí, ale v praxi se jedná o rozlišení 1024 x 600 a to je sice prťavé, ale docela dobře použitelné. Samozřejmě tedy ne pro výstavbu webu, ale pro čtení blogísků a zahlcování sociálních sítí spamem z bezpečí vlastní postele se hodí jako nic jiného.

O otázkách zdraví a vhodnosti počítače v pelíšku už byly popsány desítky notepadů, tudíž se plavně přesuneme k hardwarové přívětivosti. Dell nabízí Inspiron v několika barevných provedeních a vzhledem k tomu, že plastový kryt je dost lesklý, doporučím spíše světlejší odstíny. Líbí se mi fialová (nejvíc), pěkná je i červená (ale ta je už celkem dost křiklavá), ale pozor - mají také růžovoučkou variantu v přesně tom děsivém odstínu jahodové zmrzliny, který doporučuji dívkám, co si v odrazu displeje líčí rty. (Já vím, že už to každý 3x četl, ale jednou lidem musí dojít, že je to sarkasmus!) A pak je k dispozici samozřejmě také černá a bílá, přesněji tzv. 'sněhobílá' varianta, což je přesně ten kousek, z něhož si teď pouštím coby podmaz něžně romantickou hudbu Arch Enemy. V tomhle vedru je cokoli sněhobílého v bytě opravdu super, doporučuji!

to skutečně důležité bývá uvnitř
Lesklé věci se ovšem rády ochmatají a pak už vůbec nevypadají tak exkluzivně jako ten den při koupi - to jsme si už všichni vyzkoušeli na zrcadlovém povrchu IBM ThinkPad. Proto doplňuji, že Inspiron Mini zas tak moc lesklý není a na bílé variantě nejsou ty otisky vůbec vidět. Horní plast je na omak příjemný, vnitřek s klávesnicí je kompletně matný a kolem touchpadu má drobný vzorek, takže pokud vyžadujete mastné otisky, sežeňte si posilu, dobrá je třeba kůže od slaniny. U všech barevných variant je vnitřek vyveden v černé.

Když otevřete nový nojbuk, samozřejmě vás jako první zajímá displej a klávesnice. Některé klávesnice stojí za dvě věci a u "levných netbooků" je tato důležitá komponenta velmi často kritizována. Placatý počítač od Dellu v tomto ohledu není odbytý, právě naopak. Na této klávesnici se mi opravdu dobře píše, vyžaduje tlak tak akorát a já mám tenké prstíčky, takže mi nevadí ani malá kurzorová tlačítka. V horní řadě je řada funkčních kláves F1 - F12, které mají zároveň na starost i regulaci jasu, hlasitosti atd. Tyhle funkce využívám často, je to fajn nápad. Osobně bych uvítala klidně i ještě větší ztmavení intenzity jasu displeje, po většinu času mám jas stažený na minimum.

má malý enter, ale to se v tom lesku ztratí
U klávesnice mi ovšem poněkud vadí (pro mě) nelogické uspořádání kláves Home, End, Insert a Delete v jedné řadě za sebou. Taky je škoda, že Enter není trochu roztáhlejší na úkor jiných kláves, chybí mu dominantní postavení. U svého PC mám totiž klávesnici Logitech s Enterem velkým jak kráva a zde mi chyběl, tudíž místo odsazení někdy nevědomky píšu backslash. (To je IMHO znak, který extra klávesu ani nepotřebuje, stejně jako pipe nad ním! - to bych už mohla mít extra tlačítko i pro tildu, zavináč, chlupaté závorky - ehm, vydržte - já je tu doopravdy mám, wow. Dell je krabice plná překvapení!)

Displej, který jsem v předchozím odstavci naťukla, mi ve chvíli, kdy přejdu pro mě nezvykle malou výšku v pixelech, přijde skvělý. Je velmi lesklý, tudíž jsem konečně pochopila onu dříve zmiňovanou funkci "zrcátko"... Na mnoha fórech bývá takto lesklý displej kritizován kvůli odrazům při zadním světle, ale rozhodně funguje jako mocné eye-candy. S matným displejem by počítač ztratil určitou míru exkluzivity, která ho možná o kousek přibližuje iPhonům a dalším mašinkám, obdařeným určitým iHype. Ale vím, že slovo 'exkluzivita' v podstatě nic neznamená, takže je možné, že hrozně kecám.

ostuda číslo sedm
Kromě výdrže kolem osmi hodin, tří USB, čtečky SD karet, ATSC a LAN portu a zvukových výstupů ještě zmíním touchpad. Není rozdělený na plošku a ovládací prvky, jak je zvykem, ale najdete na něm jen prázdnou plochu a na fakt, že dolní rohy fungují jako tlačítka a vpravo je scrollovátko, přijdete až během používání. Ve Windows 7 Starter je ovšem to scrollování poněkud ostudné, nevím proč. Někdy poslušně roluje, někdy ne... Jelikož na podobný problém jsem už narazila u bráchy na Aceru (pro změnu s Win XP), otestovala jsem funkci touchpadů i pod některými live Linuxy a vždy se citlivost a efektivita asi tak o 100% navýšily, což je zajímavý poznatek :)

A propos, Windows 7 Starter... Jednou jsem k tomu dojít musela, že. Milí čtenáři, tenhle operační systém je ostuda. Věřím, že plnohodnotné sedmičky mají na to, aby status druhého nejrozšířenějšího OS získaly oprávněně, i když jsem je nikdy nepoužívala a Vistu považuji za fail. Nicméně osekanému Starteru se zdaleka vyhněte! První den jsem se pokoušela propojit počítače skrze LAN a zjistila jsem, že to neumí/nemá umět ani vytvořit skupinu v síti; druhý den mi došlo, že není dostupná ani možnost změnit si pozadí plochy.

Tento systém se hodí pro přehrávání hudby, čtení zpráv, blogování, tweetování a další nenáročné aktivity, ale nepokoušejte se ho přizpůsobit obrazu svému, s tím se totiž ani nepočítalo. Dolní tlustá lišta navíc roztomile ukusuje spoustu pixelů už tak malému rozlišení, takže na výšku budete mít 5, slovy pět obrovských ikonek a to je vše. Celé mi to na "odlehčené" netbookové prostředí přijde strašně široké, přefouklé, nešikovné... Počítač má přitom 1 GB RAM, reakce jsou svižné a jeho chod je velmi tichoučký. Už jsem si odvykla užívat Win a vím o tom. Naštěstí ale stále dokážu vnímat HW s SW odděleně a vím, že zdaleka není pravda, že "jedno okno vládne všem".

start, error, čekejte, úspěch!
Jak jsem zmínila v úvodu, tahám s sebou všude bootovací flashku; teď tam je zrovna Sabayon, který se mi docela líbí, ale ještě jsem o něm nestihla nic napsat. Nemohla jsem si pomoct a zkusila jsem ho aspoň nastartovat z USB, aby ochutnal "nové železo". BIOS netbooku je také nějaký osekaný, ale Boot Devices tam naštěstí najdeme. Sabayon na Dellu startuje jako blesk, takhle rychlé načtení jsem ještě neviděla, asi se opravdu obklopuju samými starými krámy :) Při prvním spuštění mě zaujal impozantní výpis errorů. A ejhle, po naběhnutí plochy se nám nehýbe kurzor. Když jsem ale proceduru se startem Linuxu zopakovala, přivítalo mě prostředí Sabayonu podruhé s kurzorem čilejším než fretka. Juch! (Pokud nedejbože nevíte, jak se pohybuje fretka, je to zhruba jako menší dítě - tj. rychle, čile a moc.) Funkčnost touchpadu byla náhle dokonalá. Zvukovku, flash a další věci jsem ale netestovala, hloubková analýza bude až jindy...

Pokud mám výše nadatlovaným sloupcem textu zhodnotit kvality Dellova sněhobílého notebooku, nemohu jinak, než recenzi pozitivně uzavřít. Netbook je kvalitní, příjemný a ideálně se hodí pro volnočasové aktivity i módní sociální spam. Při práci je tichoučký, zahřívá se trochu více. Bohužel ale pomluvím operační systém. Je to asi rouhání, ale pokud vás napadlo, že by z tohoto Inspironu mohl být po úpravě moc pěkný linuxový počítač, vězte, že mě to napadlo také. Vím, že u instalací Linuxu hodně záleží na konfiguraci železa a tedy i na štěstí (já jsem provedla jenom pětiminutový test, jestli "to vůbec půjde"). Ale pokud by se našlo distro, které by mu opravdu sedlo, dovedu si představit, že by z něj byl luxusní společník nejen do postele, ale i do vlaku, autobusu a vlastně všude, protože s rozměry 20 x 26 x 2 cm se s klidem vejde i do mé pekelné tašky plné temnoty a chaosu. Otestováno.



fotografie: web výrobce dell.com (c), rionka (c)