pondělí 28. června 2010

.kterak jsem rozchodila internetové bankovnictví

Nedávno jsem tu nadávala nad tím, že nemůžu v linuxovém prostředí rozjet internetové bankovnictví od KB. V prosinci mi totiž chcípl disk s Win XP, kde byl i požadovaný bezpečnostní certifikát, tudíž šel do háje i přístup k bankovní aplikaci.

Při novoroční snaze projít znovu testem kompatibility se zatvrzelé webové detekovadlo KB nechtělo smířit s tím, že operačním systémem je Linux. A též s tím, že nemám Adobe Reader, SUN Java (TM) a ty další nesmysle. Byly tam samé červené křížky, to jakože "you cannot pass!"

Dnes jsem vstala a zničehonic jsem si řekla, že už mě to štve! Prostě dnes půjdu do KB, nechám si ten certifikát vystavit znovu a nějak se to pořeší. Když existují lidé, co to pod Linuxem rozběhali, proč by to nevyšlo mně! Když jsem se naposled - někdy začátkem roku - pokoušela projít tou detekcí systému (říkají tomu "Je Váš počítač vyhovující?", achacha :)), donutilo mě to nainstalovat nějaké balíky SUN Javy (TM), ale pak mě to už dál nepustilo. Nepamatuju si tedy, jaký byl zdroj, protože už je to dlouho a na stránkách KB jsem to už nenašla, je to mor! Ty podstatné balíky se ale zřejmě jmenují sun-java6-bin, sun-java6-jre a sun-java6-plugin (normální multiverse repozitář z cz.archive.ubuntu.com, tedy alespoň myslím - nic jiného od SUN Java (TM) v Synapticu nevidím).


Jako jednu z podmínek pro běh aplikace na daném PC je uváděna přítomnost Adobe Reader. Není to pravda! Defaultním prohlížečem je pořád evince a přesto mi to prošlo! Mezi posledními pokusy a dneškem byly jen asi dvě nebo tři aktualizace Firefoxu. Musím přiznat, že aktualizuju tak jednou za uherský měsíc a rozhodně ne pokaždé, když mi zařve update-notifier, páč jsem línej. Ale pravděpodobně to mělo taky vliv, asi tam chyběly nějaké důležité kousky.

Update a restart všeho se někdy hodí. Aktuálně používám FF verze 3.0.18, zatímco v řádečku parametrů, jež jsou pro běh aplikace doporučené, vidím všude 3.6.x. A přesto je to funkční. V nastavení Firefoxu jsem kdysi též všelijak laborovala s různými nastaveními cookies. Takže další místo, kde může být zakopaná liška. Tedy promiňte, panda červená.

Když jsem tedy dnes ráno jen tak pro srandu spustila onu hustodémonsky krutopřísnou zdlouhavou detekci "potřebných" nesmyslů v počítači, zas jsem počítala s failem. A ono ne. Moje konfigurace byla shledána vyhovující. Chá! (#WIN! Tedy vlastně - #LIN!!!)


Po práci legraci, tedy, lépe řečeno, šup do banky pro podklady k vygenerování nového přístupového certifikátu. Následně hupky dupky domů čekat na načítání Javy :) Dámy a pánové, šestkrát hurá, protože to funguje. Bankovní převody, Aukro a lepší pocit na mě čekají! Hned za dalším rohem! (Spolu s bohatstvím, slávou a princem na filajové motorce, áááno.)

Z "neobvyklých" operačních systémů je dnes Komerčkou oficiálně podporován pouze Linux Ubuntu (na webu výslovně uvádějí 9.10 Karmic, ale já mám stále 9.04 Zajdalena) a MAC OS X 10.6, což ostře kontrastuje se širokou škálou podporovaných verzí Windows. Java nesmysl, který se hlásí o slovo při každém přihlášení, je velmi zpomalený, jeho dialog pro výběr souboru z disku je vyloženě vošklivej a žere to mnohem víc CPU, než je slušné, ale je to FUNKČNÍ. A to znamená, milí čtenáři, že pohádka o tučňáčkovi má zase jednou dobrý konec :)

neděle 27. června 2010

.ejhle, tučňák!

To jsem takhle minulý tyden smrděla ve Vaňkovce, shánějíc něco úplně jiného. Byl to takový tříhodinový nákupní maraton ještě s mamkou a ségrou (když to teď píšu, připadám si jako chlap, au). Ten den jsem vstávala strašně brzo a odpoledne už jsem byla unavená, všecko mi lezlo krkem, všude strašně moc lidí a najednou - TUČŇÁK! JEŽIŠ!!! :)



Moje sbírka úchylných hadrů se zaradovala, protože tohle tričko jsem tam prostě nemohla nechat! Sice to není originální Tux, ale i tak mu to sluší (a už během jednoho dne jsem si ověřila, že na světě je 10 druhů lidí, první reagují podobně jako já a druzí Linux neznají :)). Přidanou hodnotou je, že přestože mám v poslední době pocit, že se mi všecko sype pod rukama, z tohohle mám radost víc než jen jeden den. (A ještě z tohoto singlu, co jsem před pár dny koupila na aukru.) A černé tričko je prostě černé tričko, to se vždycky hodí, skoro jako horká voda v mrazáku.

Já vím, že stavět vnitřní spokojenost na věcech nelze a ani to nefunguje. Ale prostě - chápete, TUČŇÁK!!!! :)

.rudovlasé ženy

Hudební interprety a projekty můžeme kategorizovat podle žánrových škatulí, roku vzniku, velikosti bot atakdále. Já jsem se tentokrát rozhodla vypíchnout několik skupin, které disponují zpěvačkou s červenými vlasy.

Nejen, že rudá barva je nádherně nepřirozená a zářivá a na spoustě žen vypadá opravdu skvěle, ale samozřejmě se jedná o samé zajímavé kapely, které se většinou docela dají i poslouchat (tedy pokud laskavý čtenář spadá mezi množinu posluchačů rocku, metalu a rozličných "industrial", "metalcore" nebo "gothic" směrů - ať už tyhle věci existují, nebo ne! A ne, "emo" neexistuje.) Především je ale důležité, že zmíněné kapely dokážou zaujmout i svou tvorbou - tedy ne jen faktem, že vokalistka má pěkný tvar dekoltu. Některé songy člověka dostanou už na první poslech (v textu doplňuji ty, co tehdy dostaly mně). Rudovlasá žena je prostě "jen" další bonus. Nemáte pocit, že ve vaší hudební knihovně je jich málo?

O tom, že existují také kapely s černovlasými zpěvačkami a že některé z nich mám velmi rád, si popovídáme jindy :)



Anneke Van Giersbergen @ The Gathering
TAGS: TRIP ROCK, ALTERNATIVE, AMBIENT
The Gathering jsou nesmírně zajímavé nizozemské uskupení, které se postupem let od gothic metalu dostalo až ke geniálnímu progresivnímu rocku/trip hopu, co ve vás probouzí ty nejneočekávanější myšlenky na budoucnost, vesmír a vůbec. Nejen že tuto kapelu uvádím jako první (a to zbylé body článku nemají žádné pořadí!), ale i vášnivě doporučuji. Charismatická Anneke zanechala na spoustě řadových alb v průběhu let otisk svého jedinečného hlasu, ale dnes už ji bohužel v sestavě nenajdete. V roce 2007 opustila The Gathering a dále se věnuje svému projektu Agua de Annique. Také vlasy má dnes už černější, ale její hlas stále stojí za to, jak jsme se mohli přesvědčit třeba na koncertním DVD Within Temptation.
.láska na první poslech: We Just Stopped Breathing [album Souvenirs, 2003]


Dolores O'Riordan @ The Cranberries
TAGS: ROCK, IRISH, ALTERNATIVE
Jedna z nejvýznamnějších rockových skupin devadesátých let, která je dnes již klasikou ("Zombie" zná každý), má na kontě pět studiových alb a řadu velmi úspěšných singlů. Dolores se stala jejich zpěvačkou v roce 1990 (tehdy jí ještě nebylo ani dvacet). Vystřídala několik barev vlasů, s kapelou dosáhli několika platinových desek, ale koncem roku 2003 bohužel oznámili oficiální dlouhodobou pauzu. Dolores ovšem v hudební tvorbě pokračuje a na kontě má už dvě sólové desky pod svým jménem.
.láska na první poslech: Zombie [No Need To Argue, 1994]


Hayley Williams @ Paramore
TAGS: ROCK, PUNK, POP
Paramore jsou americká rocková skupina, existující od roku 2003. Jejich hudba je akční, málo depresivní a hodně kytarová. Do všeobecného povědomí se zapsali hlavně díky své energické drobné zpěvačce s oranžovými/blonďatými/červenými vlasy. Když v roce 2005 nahráli své první album, bylo Hayley Williams asi sedmnáct. Ten největší humbuk kolem ní se tedy začal dít ještě v těžce pubertálním stadiu, nicméně vypadá to dobře, nikdo nebere žádné drogy, pořád vyhrávají nějaké ceny a minulý rok vydali třetí desku (Brand New Eyes, 2009). K hudebním formacím, o kterých se píše v Bravíčku, jsem obvykle skeptická, ale tohle je příjemná a optimistická záležitost a ráda ji doporučím.
.láska na první poslech: Crushcrushcrush [RIOT!, 2007]


Emilie Autumn
TAGS: INDUSTRIAL, ALTERNATIVE, DARK CABARET
Dead is the new alive, hlásí rudovlasá žena, přeštípnutá korzetem v pase. Má pruhované housle, oči pomalované rudou barvou a celkově je děsivá a zároveň fascinující. Svému žánru prý říká "victorian industrial", asi abychom těch hudebních škatulí neměli málo. Emilie Autumn má klasické hudební vzdělání, housle jí přirostly k ruce už ve čtyřech letech. Její hudba je plná zajímavých detailů a za zmínku stojí i to, co všechno provádí při zpěvu s hlasem - od frenetického řevu a kvílení až po nasraný chropot. Osobně mě ale nejvíc zaujaly instrumentální kousky. Elektronika zkombinovaná s klasikou je přitažlivý, ale ne úplně jednoduchý koktejl.
.láska na první poslech: Dominant [Opheliac, 2006]


Helen Vogt @ Flowing Tears
TAGS: GOTHIC METAL
Německá kapela vydala svá první dvě EP pod předlouhým názvem Flowing Tears & Withered Flowers. V roce 2007 odchází těhotná zpěvačka Stefanie Duchêne. Nahrazuje ji Helen Vogt, která v sestavě působí dodnes. Skupina díky nové vokalistce se zajímavě hlubokým hlasem nijak výrazně nezměnila svůj zvuk, i když poslední nahrávky jsou výrazně měkčí než materiál z devadesátých let. Na pátém studiovém albu "Razorbliss" (2004) se jejich pojetí gothic metalu prolíná s lehčími směry. Úspěšná kariéra těchto hudebníků je bohužel opředena i tragédií. Krátce po vydání "Razorbliss" zahynuli při autonehodě dva členové kapely. Nový materiál byl ohlášen až po čtyřech letech - zatím poslední album nese název "Thy Kingdom Gone" (2009).
.láska na první poslech: Unspoken [Razorbliss, 2004]


Brittany Bindrim @ I:Scintilla
TAGS: INDUSTRIAL ROCK, DARKWAVE, GOTHIC
Elektronická hudba mě zajímá odjakživa, ale spíš než diskotékové vypalovačky vyhledávám zajímavé prvky v rocku a metalu. Začíná to klávesami a samply a přes avantgardní metal a industrial gothic se dostáváme až sem. Industriální rocková hudba je vlastně taková dáárk diskotéka naruby :) Deformované kytary někdy ani nerozeznáte, kromě všelijakých syntezátorových kliček je modifikován i zpěv a vše je obehnáno mohutným plotem výrazných beatů, které na vás vybafnou už od první minuty a jsou pro žánr typické. Hudebně je to spíše "světlejší" záležitost, ale Brittaniny texty pojednávají o ztrátě, smrti, hledání spásy... Paruku na promo fotce nekomentujeme, zpěvačka má podle posledních fotek v reálu tmavé vlnité vlasy s napletenými červenými copánky :)
.láska na první poslech: Cursive Eve [Optics, 2007]


Saffron (Samantha Marie Sprackling) @ Republica
TAGS: POP, ROCK, 90's
Nostalgie z devadesátých let. V době, kdy značnou část slintajícího trhu ovládali dlouhovlasí chlapci z Kelly Family, byl náhled na to, co je tvrdá hudba značně zkreslený. Kapely s dívkou v čele se nevyskytovaly už vůbec, tudíž si docela jasně vybavuju, jak mě zaujal song "Ready To Go". Zpěvačka Saffron způsobila v té době slušný rozruch jako "frontmanka" a spoluzakladatelka kapely. Debut "Republica" vyšel v roce 1996 a díky singlům "Ready To Go" a "Drop Dead Gorgeous" dosáhl celosvětového úspěchu. Druhé album Speed Ballads (1998) už kolem sebe takový humbuk nerozvířilo a další nahrávky již skupina nevydala, ačkoliv oficiální "rozpad" nebyl nikdy oznámen.
.láska na první poslech: Ready To Go [Republica, 1996]


Tori Amos
TAGS: PIANO, ALTERNATIVE, ROCK
"OMG, jak to, že to neznám?" podivila jsem se, když jsem si v rámci obohacení své hudební databáze rudovlasých žen poprvé pustila Choirgirl Hotel od Tori Amos. Údivem mi vypadly oči, tedy samozřejmě i s ušima. Amos má klasické klavírní vzdělání, klavír využívá jako svůj hlavní nástroj a to i naživo. Její songy bývají obsahově velmi intenzivní, texty se věnují například tématům sexuality, náboženství i osobním tragédiím. Po celém světě se prodalo už víc než 12 milionů jejích desek. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejoblíbenějších hudebních interpretek mé nejoblíbenější hudební interpretky, můžu se akorát mlátit do hlavy, jak je možné, že jsem tuhle intenzivní a přitom křehkou hudbu plnou zajímavých obrazů objevila až nyní :)
.láska na první poslech: Liquid Diamonds [From The Choirgirl Hotel, 1996]


Candace Kucsulain @ Walls Of Jericho
TAGS: HARDCORE, METALCORE
Netuším, jaký je rozdíl mezi hardcore a metalcore, ale Walls Of Jericho jsou kapela z amerického Detroitu, která je řazena právě kamsi do této škatule. Jedná se o relativně tvrdou hudbu, kterou svým projevem koření potetovaná frontmanka Candace. V naprosté většině případů se jedná o téměř deathmetalový chropot, ale právě ve chvíli, kdy si myslíte, že už vás nic nepřekvapí (třeba při prvním poslechu alba With Devils Amongst Us All), narazíte třeba na kouzelnou píseň "No Saving Me," kde uslyšíte její přirozený hlas. V kontrastu se zbytkem (opravdu dobré) desky je to prostě dokonalé.
.láska na první poslech: No Saving Me [With Devils Amongst Us All, 2006]


Simone Simons @ Epica
TAGS: SYMPHONIC METAL
Směrem k oranžovější části spektra vlají vlasy zpěvačky holandského symphonic-metalového uskupení Epica. Vybavuju si, že jsem je kdysi "objevila" právě díky jedné podobně ohňovlasé kamarádce. Simone bohužel není přirozeně zrzavá, její původní barva vlasů je světle hnědá. V kombinaci s operním vokálem ale rozhodně vzniká výrazná "tvář" kapely. Zajímavostí je, že na koncertech je doprovází jejich vlastní pěvecký sbor a orchestr. Prozatím poslední (páté) řadové album Epicy pochází z roku 2009 a jmenuje se "Design Your Universe". Dovolím si však doporučit "Consign To Oblivion" (2005). Podle některých zdrojů bylo komponováno na základě filmové hudby - inspirací byli údajně skladatelé Hans Zimmer a Danny Elfman. A ty já mám také rád.
.láska na první poslech: The Last Crusade [Consign To Oblivion, 2006]

sobota 19. června 2010

.třistapadesát věcí v kabelce skutečné ženy

Existují ženy, které nosí v kabelce pouze mobil a růžový lak na nehty. A pak ty, co na vás uprostřed diskuse vytáhnou kleště, plyšovou krysu, pětisetstránkovou sci-fi bichli, středně velký neopracovaný minerál, USB/PS2 redukci, úhloměr či pravítko. Abych vás na podobné situace připravila, rozhodla jsem se sepsat následující seznam věcí, které bych na vás mohla příště vytáhnout já:

  • vějíř (vzpomínka na horké časy)
  • cihlafón, peníze, doklady (nudný úvod, leč vtipná fotka na občance. vypadám tam jako blázen. heč!)
  • patlátko na rty (bez toho nejsem schopná nikam jít)
  • gumičky a další nesmysle pro zkrocení hromady vlasů (aby mi nepadaly do klávesnice)
  • sešit na převratné myšlenky (nebo na čmárání. tedy většinou na to čmárání)
  • klíče (a na nich visí 8 GB paměť, kde mám ještě pořád Ubuntu SE.. no, už nám to začíná!)
  • kartáč na vlasy (a na něm visí vlas. fail. :P)
  • hromadu tužek, propisek a barevných pisátek (fakt nevím, proč mi nestačí jedna)
  • žvýkačky (narozdíl od gumiček do vlasů nevkládat! prosím pěkně.)
  • nějaké kamení (tahám s sebou například asi šesticentimetrový kus křišťálu, neboť mě uklidňuje a mám ho rád)
  • baterie (například náhradní do foťáku; foťák z tašky vyndáte, páč je veliký a baterie tam prostě zapomenete. chm.)
  • usb kabel, nabíječku, kus drátu atakdále (špagát může ukazovat na vaši zálibu ve věcech počítačových, zatímco měděný drát na zájem o výrobu šperků - v takovém případě s sebou, doufám, nosíte i kleště!)
  • aspoň patnáct různě načatých balíčků papírových kapesníků (omg!)
  • Ibumax, Nalgesin, Orofar či jiné drogy (ne, neberte drogy. nikdy. nikomu.)
  • knihu - stejně jako Ňuchodlafa velmi čtu, kupuji knihy v knihkupectvích i antikvariátu a též k nim ňuchám!
  • zrcátko, pilník a různá matlátka na obličej (i když jsem si na něj už hrozně dlouho nic nematlala, zas to někdy zkusím)
  • nůžky :) ale jen takový malinký, fakt!
  • lepicí pásku (wtf? to bude asi tak nějak jako s těma baterkama... prostě tam od někdy zůstala :))
  • hluchátka a krabičku na hudbu (je jí tam 4 GB, ale stejně mi to poslední dobou nestačí)
  • nějaké jídlo (to se vždycky hodí)
  • černou díru (podle jednoho kolegy to je něco, co určitě obsahuje každá dámská kabelka. tedy, neviděla jsem ji tam, ale ne vše, co nevidíme, skutečně neexistuje! a taky je černá, že. takže kdybyste mi chtěli tajně hrabat v tašce, počítejte s tím, že vás nejspíš něco chytí za ruku a vtáhne dovnitř. gl hf!)

čtvrtek 10. června 2010

.čtyři věci, které mi chybí na linuxu

To jsem se tu takhle nedávno rozvášnila nad detaily, které se mi líbí na "tom ubunťáckém desktopu" a Windows je postrádají. Mělo mě napadnout, že se pod tím strhne takový flám, tedy flame! Tak to u článků, které proti sobě staví různé operační systémy, asi vždycky bude. Ještě jsem tam měla přihodit nakousnuté jablko, ale o tom skoro nic nevím, tak snad jindy :)

Dovolím si tedy uvést pár bodů k problematice z druhé strany linuxové kůlničky. Ano, skvělé, pěkné a takřka out-of-the-box fungující Ubuntu 9.04 mě chytlo do svých pařátů krátce po instalaci a já o něm už ani křivého slova neřeknu. Ale to, že máte někoho rádi, neznamená, že automaticky přehlédnete jeho nedostatky, rezervy či faily. Zde jsou body, které mi chybí nebo nebyly dořešeny.
  • qip - Absence oblíbeného Instant Messengeru je první věc, která mě po switchnutí na Linux opravdu zabolela u srdce. Je to pocit, který si prožije každý, komu je znepřístupněna jeho oblíbená "dokonalá" aplikace. Byl mi doporučován qutim, leč zatím jsem neměla čas jej otestovat. Prý existuje taky nějaký neoficiální port qipu pro Linux, ale údajně to je samá potíž. No a v Ubuntu je k dispozici pidgin, ale ten si mě nikdy tak úplně nezískal; na toto téma jsem ale již kafrala před pár měsíci zde, viz bod 4.
  • total commander - Viz výše zmíněný odkaz, bod 2. Považuji se za celkem přizpůsobivou povahu, která ráda zkouší neznámé věci, ale TC mi chybí i po prozkoušení jiných souborových manažerů. Používala jsem ho totiž hlavně pro připojení k FTP a rychlému kopírování souborů - a chci, aby to ihned reagovalo na pár úderů klávesnicí a hotovo. Tux Commander zklamal, neb nemá plugin pro FTP vhodný pro moje distro; ne, kompilovat to nebudu, ještě bych to rozbila. Krusader mi svým během ohavně zaplácal RAM, nejspíš svými Qt knihovnami. Midnight Commander jsem se ještě bohužel nenaučila používat. Gnome Commander používám nyní - ale někdy je strašně zpomalený, hlavně při tom přístupu k FTP. Před měsícem jsem strávila chvíli na XP a zas mi to začalo chybět. Prostě fail.
  • scanner - Megafail. O problematice rozpoznání tiskacích a skenovacích USB nesmyslů jsem slyšela již předtím, než jsem měla vůbec s Linuxem tu čest a přes přítomnost aplikace pro skener v základní výbavě distribuce se mi ho nepovedlo rozchodit ani vůbec "uvidět". Je ale fakt, že jsem to zkoušela jen jednou a navíc loni. Mno, hlavně, že mám CD s drivery pro Windows. :)
  • aplikace pro přístup k bankovnímu účtu - Omezení, které mě globálně vysírá asi nejvíc, i když jsem s tím zatím nijak nepohnula. Supr je, že Komerční banka na svém webu slibuje, že vám to pojede i na Linuxu, dokonce tam myslím nějak výslovně zmiňuje Ubuntu a SuSE. Při detekci OS a prohlížeče mi napřed vnucuje svoje proprietární Java knihovny (přitom už mám některé nainstalované, ale dobře dobře) a Adobe Reader pro PDF (narozdíl od Javy tenhle download jednoduše vyfakuji, úplně mi stačí evince), následně se probíhající proces záhadně sekne a ani mě nedodetekuje do konce. V minulém roce jsem hodně nakupovala přes net, hlavně na Aukru. Chybí mi to.


Výše uvedené body mě štvou, ale stejně mám svůj operační systém rád! Konstruktivní připomínky vítám. Dobrou noc :)



EDIT (28.6.10): Povedlo se mi vyřešit popisovaný problém s internetovým bakovnictvím, urá! Asi za to mohla SUN Java (TM), případně skvrny na SUN. Štvou mě tedy už jen tři věci ;) Celý napínavý příběh o konfiguraci zde :D

středa 9. června 2010

.proč jsem si vlastně tehdy nesehnala ty wokna?

Nedávno jsem se bavila s kamarádem o tom, jak se mi vlastně stalo, že funguji v linuxovém prostředí a vůbec mi to nevadí, ba co dím, fakt mě to baví. Nadhodil přitom zajímavou otázku: Proč sis tedy zase nestáhla ty Windows, když ses i po úmrtí těch původních XP dostala k netu?

Člověk se kolikrát zamyslí nad zcela banální a logickou otázkou a zjistí, že neví, co by řekl. A to normálně okecám skoro všechno. Pohroužila jsem se tedy do úvah, které se později transformovaly v deset skvělých věcí, které by mi na Windows fakt chyběly.

Po počátečním ubuntu-nadšení jsem uvažovala samozřejmě i nad tím, jestli to náhodou nemám jen "na chvíli" - na netu se přece všude dočtete, jak se různé lamy k Linuxu dostaly, měsíc ho chválily a pak si pokořeně crackly Vistu, dštíc oheň a síru na příkazový řádek, nefunkční oblíbený kousek HW i plyšového tučňáka.

Přiznávám, že nefunkční oblíbený kousek HW tu mám. Zároveň si ale uvědomuji, že už dřív jsem uvažovala nad možností vyzkoušet nějaký ten "exotický operační systém", ale nějak nebyl čas. Až do chvíle, než mi zdechl systémový disk. A pak se to prostě nějak stalo. Windfinder to považuje za projev elity, mně to přijde prostě jen vtipné :)


A těch deset věcí? Zde následují (srovnat mohu pouze s XP, protože s vyššími verzemi Windows jsem už skoro nepracovala, příznivci žhavých newz z redmondských stájí mě tedy omluví):

  1. Ohleduplné chování ke staršímu HW - nevím o ničem jiném, co by za 10 vteřin nastartovalo a dokázalo se vypnout, než si nazuju boty a hodím klíče do tašky. Na XP jsem si musela deaktivovat všechny efekty, aby se s tím dalo nějak pracovat - u Linuxu jsem to absolutně nemusela řešit.
  2. Virtuální plochy - samozřejmě otázka preferencí. Miliarda prťavých nečitelných obdélníčků na spodní liště mě vždycky štvala (o protivném sdružování oken nemluvě), nyní ale používám čtyři plochy a limituje mě pouze paměť (což je dobré vědět ;)).
  3. Možnosti úprav vzhledu prostředí - už žádná 3, slovy TŘI barevná témata (hnusně modrá, stříbrná a divně zelená)! Fonty, průhlednost, libovolné barvičky v hexadecimálním formátu, jas a barevná sytost obrázku na ploše... každému, co jeho jest. Klidně i to KDE, když někdo chce (já nechci, ale to nevadí).
  4. Logický souborový systém - po prvním startu budete zmateně brejlit do adresářového stromu a fňukat, že nemáte disk C:, ale je to jen otázka zvyku. Ono je to tak poskládané z určitého důvodu a najednou vám to prostě začne strašně vyhovovat :)
  5. Instalace programů - dnes si už skoro nedokážu představit, že bych sháněla na každou blbost serial key a tahala pochybné .exe soubory z ruských prsatých webů :) V oficiálních repozitářích se najdou rozsáhlé programové balíky i hromada skvělých drobných prográmků pro specializované úkony, které běží třeba jen v textovém režimu (ano, tohle chápu jako výhodu, neb RAM není nikdy dost).
  6. Chování oken - některé věci mi učarovaly a ve Widlích mi pak vážně chyběly. Skvělá je možnost rolovat kolečkem myši v neaktivním okně. Anebo možnost tzv. "svinout" okno tak, že z něj zůstane vidět jen horní okraj s názvem. A možnost prostředním tlačítkem maximalizovat okno pouze na výšku. Tohle umíte?
  7. Bezpečné prostředí - díky propracovanému systému uživatelských práv a relativně nízké penetraci mezi uživateli je Linux v podstatě nenapadnutelný. Tvrzení, že viry pro něj neexistují, není tak docela pravdivé, ale jak víme, 99% škody si stejně způsobí BFU sám :(
  8. Kult - právě to, co možná lidi odrazuje (nutnost se učit, zbavovat se starých návyků, vyrovnat se s určitou odlišností), mi přijde hrozně zajímavé. Linux už dávno není jen ten příkazový řádek, je to velmi propracovaný moderní nástroj s mocnými možnostmi konfigurace a dokonce je to i pěkné na koukání. Stále je kolem něj ale určitá aura nedotknutelnosti, protože je to určitě "jen pro nerdy" a "nedaj se na tom pařit hry". Jsem snad nějakej nerd?! Talk nerdy to me :P
  9. Zajímavá a silná komunita - zejména u Ubuntu (tedy distribuce přímo určené pro lamy) je to velký klad. Díky fórům a UTFG jsem vyřešila většinu potíží a většina lidí je fakt ochotná.
  10. Ten příkazový řádek :) Ne, používat ho vlastně nemusíte. Lama-edition distribuce mívají všechny důležité věci dostupné i přes klikátko. Ale textový režim vám umožní provádět velmi rychle šikovné věci. Třeba instalace nového programu - s tím se přece nebudu klikat, když mám apt-get. Vkládání textu pouhým kliknutím na kolečko myši rovněž rulezz. Mimochodem, jak myslíte, že jsem zavřela tu miliardu terminálů na obrázku? Hádejte. A ne, myší to nebylo.

Takže tak nějak asi proto jsem si pak už nenainstalovala Windows. Ne, že bych nějak extra "prožívala" open source (ta filozofie mi přijde pěkná, ovšem značně idealistická) - ale na spoustu výše vyjmenovaných vlastností se strašně dobře zvyká. A ten pocit, že máte všechno legálně a můžete to případně i dotvářet (skoro jako Wikipedii, haha), vlastně taky není k zahození. I když většina z nás na žádný zdrojový kód nikdy nesáhne.

Linuxový desktop dnešní doby je ale rozhodně velmi použitelný a to i pro "běžného uživatele". Je to takový vcelku snadno udržovatelný píseček, na kterém si můžete stavět hrady nebo bábovičky a když jste fakt drsní, tak můžete dělat i tunely anebo si namlet vlastní písek! (na to sice zatím nemám, ale ta možnost tady prostě je :))


(napsáno: 14.4.2010, koncept textu smrděl v administraci blogu až dodnes, no snad vás pobavil)

sobota 5. června 2010

.jak přijímat RSS komentářů na blogu?

Komentáře k příspěvkům na blogu sice už nemoderuji, ale autora stejně vždycky budou zajímat reakce na jeho myšlenky - ne kvůli honbě za závadným obsahem, ale prostě kvůli zpětné vazbě. Zde je stručné HOWTO, abyste je mohli sledovat i vy :)

Dlouho jsem se domnívala, že blogspot.com poskytuje RSS feed komentářů pouze ke každému článku zvlášť. Proto jsem se zaradovala, když jsem v seznamu nabízených miniaplikací pro blog objevila nesmysl pro zobrazování *libovolné číslo* aktuálních reakcí, který mám nyní umístěn v dolní části postranního prvku. Je jasné, že odněkud se ten komentář ale musí načítat, že. Když na stejné téma narazil PHATE, vrhla jsem se do útrob Blogger FAQ, že už na to sakra musím přijít.

Blogger FAQ jako všechny googlí služby běží na jednoduché filozofii UTFG, RTFM. V základním výpisu v češtině jsem nenašla nic, ale po dotazu "comments feed" na US verzi nápovědy byl hned první odkaz to pravé. RSS feed komentářů na tomto blogu je http://rionka.blogspot.com/feeds/comments/default?alt=rss. Zdroj příspěvků na blogu najdete pod stejnou adresou, jen místo "comments" dáte "posts". Pokud chcete sledovat příspěvky na svém/jiném blogu, samozřejmě stačí jen zaměnit "rionka" za jeho název. Jednoduché, praktické a průhledné :)

Další možnosti a informace k tomuhle tématu nabízí Blogger FAQ zde, doporučuji (english only).

No a takhle to vypadalo po otestování v RSS čtečce Liferea. Po kliknutí text příspěvku s nickem autora, po dvojkliku přechod přímo na blog s komentářem. Skvělá věcička, rozhodně ji využiju.

čtvrtek 3. června 2010

.když nevíte, co by

Asi to taky znáte. Venku je hnusně, doma je nuda. Celou dobu jste se těšili, až budete mít volno, ale nakonec nevíte, kam se vrtnout. Všem tvrdíte, že na nic nemáte čas, ale do hospody ani nikam mezi lidi se vám nechce a vlastně se do té práce skoro těšíte. Pro podobné situace se hodí soupis následujících hot tipů, abyste se nemuseli obracet k riskantnímu když nevíte, co by, vyzkoušejte drogy.

.horká vana
Hot tip číslo jedna. Vhodný zvláště do hnusného počasí, kdy je vám vnitřně i zvnějšku zima a cokoli "hot" je tedy namístě. Člověk hezky vypne, nalije si na sebe něco voňavého, co udělá pěnu a ještě se mu po tom dobře spí. Pěkně se k tomu hodí i další volitelné prvky, jako je dobrá knížka nebo kakajíčko. Ale nesmí vám spadnout do vany. I když je to stále lepší, než kdyby vám tam spadl fén.

.tvořivý záchvat
Poslední dobou to nemívám tak často, ale když už, tak pořádně. Pokud je ale aspoň trochu správná nálada, lze využít zpočátku otravný nudný den k výrobě šperku nebo dárku, kreslení či psaní strhujícího literárního díla (románu, povídky nebo aspoň blábolu na váš emoblog). Texty pochybného charakteru generuji v posledních letech skoro neustále, takže jako "hodnotnou" tvorbu vnímám spíš ty kresby a šperky. A občas se přihodí také nějaký ten webdresink :)

.literatůra
Čtete rádi? Tak to máte určitě u postele komín literatury, kterou jste dočetli - nebo plánujete dočíst. S klesajícím množstvím času se komín zvyšuje. Pak je řešením číst třeba cestou do práce, pokud tedy neřídíte nebo nejezdíte v emhádé jen v době, kdy je plné ožral či důchodců. Ne vždy je ovšem nálada číst, takže ve výsledku akorát taháte knihu v tašce a degenerují vám ramenní svaly. Proti nudě a otrávenosti je ale knížka ideál, číst něco dobrého pomůže snad vždycky.

.vtipný seriál

Ne vždycky je čas a chuť koukat na dlouhý film. Ale půlhodinová epizoda seriálu je tak akorát na to, abyste se u toho najedli a když je to zajímavé a vtipné, tak vám to spraví náladu a třeba se i zasmějete. No jestli tohle není výhodné, tak už nevím co, kurňa. Tipy: The Big Bang Theory, How I Met Your Mother, Scrubs, Xena, Star Trek, Red Dwarf, Black Books...




.věci, které odkládáme
Myslím, že se to jmenuje prokrastinace. Jsou věci, které "bychom měli" udělat, ať už z vlastního přesvědčení nebo proto, že nám to bylo někým nařízeno, ale z nějakého důvodu se jim vyhýbáme. Třeba proto, že jsou velké, složité, časově náročné, moc komplikované nebo se jich normálně bojíme, protože jsme obavami zmítaní chcípáci. Takhle třeba už měsíc chodím kolem jednoho dlouhatánského překladu. Ale jsou i lidi, co takhle chodí třeba kolem nádobí :(

.pasivní a aktivní hudba
Hudba je jedna z nejohromnějších ohromností, které byly kdy vynalezeny. Správná hudba vás nakopne ke správné činnosti, u něčeho se dobře píše, u něčeho jiného se zase dobře kóduje :) Někdy mám též záchvaty hudebně-kreativní, což znamená, že opráším v koutě stojící nástroj, naposledy včera k ránu. Hudba na klávesový nesmysl je fajn, někdy bych chtěla umět ovládat i nějaký ten strunný, leč zatím neumím. Tvorba hudby, ale stejně tak i její poslech jsou skvělými ventily pro emoce. Nic "nejlepčího" ale nedoporučím, protože toho poslouchám hrozně moc a miluju desítky různých žánrů. Vždy záleží na náladě.

.beauty day
Narozdíl od horké vany má úlohu nikoli relaxační, ale mocně zkrášlovací. V každém Cosmopolitanu a Bravo Grilu se dočtete, že je to potřeba, abyste získali dobrý pocit a důvěru ve svou schopnost ulovit školního idola! Ne že by autorka tohoto blogu lovila školní idoly, ale vřele doporučuje věnovat jednou za čas hodinku např. péči o vlasy, mazání se různými voňavými nesmysly atd. Beauty day není procedurou striktně dámskou - znám chlapce, který před rande stráví hodinu v koupelně a poté vypadá skoro stejně. Jen strašlivě voní a vůbec mu nesmíte sahat na vlasy. Takže tak.

.ty všelijaké linuxy
Nechápali jste u předchozího odstavce, proč nechci školního idola? Protože takoví chlapci jsou obvykle úplně vymaštění a stejně by ani nevěděli, co jsou to ty linuxy (ježiš :) to už je skoro jak "ty internety" :)) Na disku mám asi desítku různých .iso live distribucí, třeba ten doporučovaný Sabayon a Zenwalk, takže až budu zas nadávat, že se mi vůbec nic nechce, můžu si nějakou pustit a napsat o tom zase článek. Zabere to tak hodinku, osahávání neznámého systému je zábavné a na konci si to třeba i někdo přečte, viz odstavec Literatůra.

.úklid starého spamu
Binec a staré věci nás vysávají podobně jako rozdělané a nedokončené projekty. Jsou to prostě černé díry, které se válí po podlaze a kradou energii. Mimo to, extrémy typu hromada ponožek a vlasů jsou prostě hnus. Na druhou stranu, zase nechci nikoho nabádat k tomu, aby to přeháněl. Tím, že si budete každé dvě hodiny freneticky pucovat monitor, aby na něm nebyla ani ťučka, se nezbavíte ani spamu, ani blbé nálady. Spíš si zaděláte na obsesivně-kompulzivní poruchu, takže pokud k tomu máte sklony, tento odstavec ignorujte a jděte si pro dobrou knihu :)

.reset obrazové paměti

Už jste někdy měli dojem, že vnímáte něčí pocity, zlomkové vjemy nebo klidně i myšlenky v obrazech? Možná to znamená, že jste blázen. Nebo také citlivý jedinec, disponující zajímavým vnitřním "skillem". Obvykle se to prolíná. A ruku v ruce s tím jdou samozřejmě pochyby a nepatřičnost. Žijeme přece v logickém světě jasných faktů, bla bla.

Bylo nebylo. Párkrát se mi takhle přihodilo, že jsem měla sen, vidinu či náhlou nutkavou myšlenku, týkající se někoho blízkého. Většinou byla s aktuálním stavem světa v rozporu. A většinou byla také naléhavá. Vracela se v krátkých intervalech jako otravný, leč nezamáčknutelný budík.

Co se týče vzpomínek a myšlenek, funguje moje paměť (pokud zrovna nemám potíž s přeplněnou RAM :)) jako databáze obrazů a vjemů - a semtam prostě takhle chytím i obraz nebo konec věty někoho jiného. S rodinou a přáteli je to běžné, u dalších lidí mě podobné přenášení myšlenek vždycky vtipně potěší. Sranda to přestává být, když mi přijde něco, co nemělo být moje.

Takto vás dokáže rozhodit například obraz cizí zrzavé dlouhovlásky, kterou osobně neznáte, ale přesto se vám vtíravě vrací do sna, zatímco netušíte, kde je zrovna váš přítel. Fakt, že jsem prostě jen magor (či jsem omylem pozřela nějaké drogy), jsem škrtla ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že je to dívčina, na kterou už x dní "intenzivně myslel" (překlad v praxi: spal s ní). Eh. What?! O asi čtyři roky později se mi tři dny za sebou zdají noční můry o kamarádovi, kterého všichni hledají, ale nacházejí jen prázdný temný byt a nějaké zatracené vyloupané platíčko prášků. Doprdele, já to ani nemůžu napsat. Víte, ono je tak strašně jednoduché zavřít oči a napsat, že jste blázen, abyste utekli vlastním výčitkám svědomí, že jste něco mohli udělat a neudělali.

Takže - už jste někdy měli dojem, že vnímáte něčí myšlenky? Připadalo vám to nepatřičné? Říkali jste si, že vám do toho nic není? Opakovali jste si, že svět chce vidět jen ty pěkné věci a o těch škaredých se nemá mluvit? Pravda je někde uprostřed. Svět rád dělá, že nevidí - ale není to tím, že by byli všichni banda zlounů. Je to prostě jen lidská bezradnost, uzavřenost a strach z komunikace. Kdybychom si byli schopni všechno otevřeně sdělit, byla by tohle docela jiná planeta. Ale litovat věcí, které jsme neudělali, nemá smysl. Jde o to, abychom se odhodlali udělat je příště. Pokud bude čas.


úterý 1. června 2010

Moje bitva s Linuxem 5. - Zelená 9.04! :)

Soužití mě a linuxového systému po necelém půl roce už nepřipomíná bitvu, ale normální partnerský vztah. Občas něco dře, občas mě příjemně překvapí, ale v zásadě se máme normálně, mile rádi. Tak jsem si aspoň lehce pohrála s barvičkami prostředí, aby mě mělo ještě radši.

Jelikož jsem zelené zlo, je i můj systém (stále funguju na Ubuntu 9.04) měsíc po měsíci zelenější. Začalo to jedovatou #05903D v horních lištách oken. Po dvou dnech, strávených s temným Ubuntu SE, mi zničehonic začala vadit i šedobílá okna - stále jsem měla dojem, že to prostě moc řve. Není nic horšího, než strašlivě zářící monitor uprostřed noci. Skončilo to barevným laděním, které má k původní barvě Ubuntu 9.04 asi tak blízko jako kupka sena k ohnivé lišce.


Jednou z mála věcí, co bohužel nejdou vyladit podle mého přání, je jednoznačně definovaná barva písma a pozadí na spodní a horní liště. Tato nastavení pro lišty se přejímají z globálního nastavení systému. I když bych uvítala radši tmavou lištu se světlými písmenky, v celkovém využití například u prohlížeče to fakt nechci, neboť tmavé formuláře a světlé popisky na webových tlačítkách jsou na nic. Po téhle stránce si tedy fakt můžu trhnout, ale zbytek barev v systému je jednotlivě konfigurovatelný a přitom se všechno krásně prolíná, takže úprava podle vaší chuti není nic složitého.



Ano, je to strašlivě zelené, vím. Že si Firefox přejímá některá nastavení prostředí, též vím, ale dokud to není extrémní (třeba černé), tak to vypadá hezky. Exaile je taky v pohodě, subjektivně mi to přijde mnohem lepší, než defaultní bílošeď. Wallpaper je obrázek, který sice nevyplňuje plochu, ale má v sobě příběh a navíc barevně sedí. Mám nějak málo zelených wallpaperů, už nevím, na co se dívat (a to doma plochu téměř nevidím! ale proti gustu...)




Po stránce hw se v počítači zatím nic nezměnilo, takže další díly tohoto tuningového seriálu odsouvám na neurčito ;)