Co mě baví na Twitteru

Musím říct, že bych všechny ty internety někdy nejradši zakázala. Člověku to jenom žere čas a čím víc se snaží vytvářet "hodnotný obsah", tím víc je mu jasné, že to nemá cenu!

Jedné věci jsem zůstala ušetřena - nemám Facebook. Nemá mi co nabídnout. Na druhou stranu mě začal bavit Twitter právě kvůli té rychlosti, krátkosti a neuchopitelnosti, které jsou jeho kladem i záporem. Ze začátku jsem se tam zaregistrovala jen proto, abych sledovala tweety pár pro mě zajímavých osobností, ale dneska už čtu i spoustu lidí, kteří jsou stejně obyčejní jako já.

A to je na tom právě dokonalé. Na Twitteru totiž neexistují žádné společenské třídy. Sledujete své oblíbené hudebníky, redaktory internetových magazínů i své kamarády, jak venčí psy, chlastají a říkají WTF! na aktuální články. Skoro všichni se oslovují "ty", s vykáním jsem se skoro nesetkala (jen v té angličtině to mají jedno).

Samozřejmě, nemusíte tam vytvářet žádný hodnotný obsah. Můžete klidně všechno jenom označovat tagem #ololol a občas svým návštěvníkům zprostředkovat chytrý výrok někoho jiného (retweet). Je to čistě váš prostor, kde sledujete jen ty, co vám přijdou zajímaví a klidně i smažete, co jste vlastně nechtěli říct. V podstatě je jedno, co si o vašich spamech kdo myslí. Dynamické médium žije zcela vlastním životem.

Nicméně, nesouhlasím s názory, že mikroblogovací služby časem vytlačí klasický blog. Lidé budou vždycky chtít sdělovat i své dlouhé a rozvětvené teorie, které by se jim do 140 znaků nevešly. Na Twitteru je pak ideální zveřejnit alespoň odkaz na článek, kdyby někdo chtěl. Pokud vám tedy hladoví RSS čtečka, sledujte i virtuální drobečky! Kdoví, pod kterým z nich se bude schovávat celé prase.

10 nej... twitteroidních tagů pro lepší ROFLživot

Twitter je fascinujícím příkladem "média nové doby". Jeho striktní omezení 140 znaky přináší pisateli nutnost maximálně zhustit informační objem, což může být klad, ale i zápor - záleží na situaci.

Jelikož stádium grafománie jsem si prožila již v útlém mládí v době papírů a propisek, dnes už vím, že i těch krátkých blitků je třeba a tak se Twitterem celkem dobře bavím. Narozdíl od zmíněného papíru (starodávné, leč nepřekonatelné médium ještě ze staré školy), tento mikroblogovací systém nabízí možnost vaše zápisky tzv. otagovat. Každé slovo, před které napíšete dvojitý křížek "#" (to je ten, jemuž kolega v práci říká zahrádka!) tak funguje jako odkaz neboli "tag". A tagováním lze například šikovně heslovitě zdůraznit význam Vašeho sdělení.

Zde je přehled mých nejoblíbenějších tagů, díky nimž je můj Twitter mnohem veselejší. Chcete-li si nějaký půjčit, směle do toho :)

#fail - Bezkonkurenčně můj nejpoužívanější. Kdoví proč. Asi proto, že každý den mi nabízí přehršle failů. Chcete-li zmást nepřítele, doporučuji též tag #fial
#nowplaying - Na službě, jako je Twitter, angličtina ruluje. Tímhle tagem lze vyjádřit, co vám zrovna hraje a když se vám to moc líbí, tak za to můžete prcnout třeba ještě srdíčko <3
#omg - Oh My Got(h)! Používám, když mě něco překvapí, dostane, vytočí, naštve, moc naštve :) A když OMG nestačí, můžu použít také #zomga!
#kopr, #chcip - významově zcela očividné. Ekvivalentní též s #haji, #sleep, #ziv, #chrrr
#nomnomnom - uživatel si právě výborně pochutnal. Při nedostatku prostoru za výpisem surovin na pizze lze užít i úspornější jednotaktové #nom či #mnam
#mujsen - hezky česky. Zvláště se hodí při tweetech typu "OMG, cože! Sen o sexu s neznámým hustodémonem?!" (ano, i takové jsou... *blush*)
#wtf - podobně široce použitelné jako #omg. Kreativitě se meze nekladou, takže není problém říkat i #omglolwtf. Případně #ftw (For The Win / Fuck The World ;))
#lol - uživatel má křeč a rofluje pod stolem. Varianty: #lolz, #ololol, #looooool, #lolvoe...
#aaaa - citoslovce, zvláště pěkně použitelné ve spojení s #pondeli či #patek. Počet "a" v "aaaa" závisí na tom, jak moc se toho na Vás zrovna valí.
#ovip - "Práce už mě nebaví, asi půjdu na jedno. #ovip #ovip"... a neříkejte mi, že jste neviděli Červeného Trpaslíka.


Rionku na Twitteru můžete sledovat zde. Pozdrav samozřejmě potěší ;)

Já nevím, co ty lidi chcou. Spam!

Noc. Den. Chcíp. Zdech. Vnímám, že se dostávám zpět do svého "ideálního" stavu, do období tmy a ticha, které je vlastní všem nespavcům a nočním sovám.

A cítím, že jsem vypnutá. Nelezu na diskuzák, nezapínám icq, nepíšu na fóra. Na twitter plivnu jedou za osm hodin nějakou blbost a reakce jsou mi ukradené. Updatovat vlastní web teď nemám sílu, i když nápady i materiál jsou. Dnešní komunikace vyžaduje strašlivě moc energie. Zejména proto, že pociťujeme povinnost reagovat, odebírat, odpovídat. Ale tak to být nemá, sakra. Je dobré se úplně vypnout.

Nádherně to zformuloval zde pan Arthur Dent na svém Posterous :)

Těším se zítra na doktorku. Snad mi napíše nějaké jedy na ten krk. A mimochodem, viděla jsem Code 46 a docela se mi to líbilo. Až jsem z toho dostala chuť si znovu pustit K-PAX, to je prostě luxusní film, co dojme a nadchne a ještě se u toho zabouchnete do jeho soundtracku. Sice je mi blbě jak kráva, ale naštěstí existují filmy, co vám pozvednou náladu i přesto, že jsou vlastně hrozně smutné a vy jste pesimista a cynik až za roh. A teď si půjdu pustit další díl Xeny, tak se zatím mějte. Jsem barbar.