Co mě baví na Twitteru

Musím říct, že bych všechny ty internety někdy nejradši zakázala. Člověku to jenom žere čas a čím víc se snaží vytvářet "hodnotný obsah", tím víc je mu jasné, že to nemá cenu!

Jedné věci jsem zůstala ušetřena - nemám Facebook. Nemá mi co nabídnout. Na druhou stranu mě začal bavit Twitter právě kvůli té rychlosti, krátkosti a neuchopitelnosti, které jsou jeho kladem i záporem. Ze začátku jsem se tam zaregistrovala jen proto, abych sledovala tweety pár pro mě zajímavých osobností, ale dneska už čtu i spoustu lidí, kteří jsou stejně obyčejní jako já.

A to je na tom právě dokonalé. Na Twitteru totiž neexistují žádné společenské třídy. Sledujete své oblíbené hudebníky, redaktory internetových magazínů i své kamarády, jak venčí psy, chlastají a říkají WTF! na aktuální články. Skoro všichni se oslovují "ty", s vykáním jsem se skoro nesetkala (jen v té angličtině to mají jedno).

Samozřejmě, nemusíte tam vytvářet žádný hodnotný obsah. Můžete klidně všechno jenom označovat tagem #ololol a občas svým návštěvníkům zprostředkovat chytrý výrok někoho jiného (retweet). Je to čistě váš prostor, kde sledujete jen ty, co vám přijdou zajímaví a klidně i smažete, co jste vlastně nechtěli říct. V podstatě je jedno, co si o vašich spamech kdo myslí. Dynamické médium žije zcela vlastním životem.

Nicméně, nesouhlasím s názory, že mikroblogovací služby časem vytlačí klasický blog. Lidé budou vždycky chtít sdělovat i své dlouhé a rozvětvené teorie, které by se jim do 140 znaků nevešly. Na Twitteru je pak ideální zveřejnit alespoň odkaz na článek, kdyby někdo chtěl. Pokud vám tedy hladoví RSS čtečka, sledujte i virtuální drobečky! Kdoví, pod kterým z nich se bude schovávat celé prase.