.speak .hear .see

Domnívám se, že filozofie už tu bylo víc než dost. Vítejte tedy (ehm, zas jednou) v autorské kůlničce. To by jeden nevěřil, kolik škaredých odlesků může mít fotka obrázku, nakresleného černou propiskou na obyčejném papíře. I přes svůj velmi pozitivní vztah ke svému minoritnímu operačnímu systému nemohu neutrousit jedno přisprostlé slůvko. Fuck, opravdu by se mi líbilo, kdybych někdy rozjela ten zatracenej scanner.


Ano, má to být černý; ne, nemyslím, že existuje něco jako emo, stejně jako by neměli existovat muži v růžovém tričku; ne, žádný lak na vlasy vám nezajistí účes ženy uprostřed; ne, na žádném obrázku nejsem já ani žádný můj rodinný příslušník; ano, samozřejmě, že jsem blázen a ujíždím si na velkých očích, taky mě za to zamlada ve výtvarce pěkně fakovali; ano, opravdu se mi záhadně líbí začínat nadpis článku a vůbec všecko tečkou a následně malým písmenkem a věřím, že to jednou bude v literatuře či jiném uměleckém směru náležitě oceněno, i když teď to spíš vypadá trapně jako nějakej skrytej adresář, ale on to asi bude nějakej skrytej adresář, pravděpodobně s určitým druhem filozofie v obrazech (#lol). Taky bych mohla připojit třeba koutek poezie, ale možná radši ne. Možná radši připojím nový tag na b.

Mimochodem, že je hrozně zajímavé, jak dokáže být první dojem zavádějící a matoucí?