.pf 2011

many thanks: umerr [textures], kfc [scan], people [be; listen; sunshine], symuška & kikuška [longtime support], dqd [belief]

můj angličtin je kvality náhodně proměnlivé, höhö!

.co upadlo z kreslící složky

Vánoce jsou časem restartů. Lidi si berou volno a odjíždějí do lesa za příbuznými. Tam se pak oddávají žranicím, karbanu a svým dlouho odkládaným zálibám. Tak se i mně zadařilo opět oprášit nějaké ty tužky a papíry a krásně jsem se vypnula u malování. Drobnou ukázku přináším také čtenářům svého všeobecného blogísku. Andílka v továrně jste už viděli dříve. A zítra zas do práce. Tedy... dnes.

.in dust we trust

Na každém blogísku se občas musí objevit zpráva "omlouvám se, že teď nepíšu, mám toho strašně moc", takže už i já, Brute! V uplynulých dnech jsem mimo jiné pracovala na pozvánce na páteční vernisáž spojenou s post-apo výstavou fotografií Jiřího "Aldarisse" Sejkory. Slavnostní předmluva bude spojena s multimediální performancí, četbou a tancem. Pokud máte rádi fotky rozpadajících se továren a magory v plynových maskách, neváhejte se 26.11. po 19. hodině zastavit v CLUBWASH.

.my apterous angel

Dneska jsem strávila asi čtyři hodiny malováním. Tu scenérii jsem měla v hlavě už docela dlouho. Kupředu mě postrčilo i prolistování naprosto úžasného webu http://www.opacity.us/ (opuštěné budovy a továrny RULEZZ nejvíc! miluju to!). Jen jsem prostě už strašně dlouho nic nemalovala. Ani toho kreslení po různých zmuchlaných papírcích poslední dobou moc nebylo. Jsem ráda, že jsem zpátky.

Není to hotové, spíš takové načaté... Ještě tomu pár hodin věnuju. Zejména si pohraju s prostorem, světlem, texturama a tak vůbec se vším. Ale člověk se u toho tak krásně emocionálně vyblije! (Doprovodem mi tentokrát byli temní a děsiví britští deathmetalisté Akercocke a teď si pouštím Tori Amos :) můj hudební vkus nekomentujte).

Blogger mi pod článek nabídl sharovací tlačítka, takže můžeme být ještě víc web2.0ví (bah). Aspoň to tímhle otestuju. Komentáře k fotkám jsou v 'title'.

.příběhy o nekonečně se opakujících tvarech

Včera v noci jsem se ve čtečce na Tečce dozvěděla, že před několika dny zemřel matematik Benoit Mandelbrot. Jeho jméno je známé hlavně ze spojitosti s tzv. Mandelbrotovou množinou, jedním z nejznámějších fraktálů.

"Fraktály jsou na pohled složité geometrické objekty, které však mají jednoduchou matematickou strukturu. Fraktál je soběpodobný, což znamená, že v něm lze pozorovat stále se opakující charakteristický tvar," tvrdí Wikipedie. Ve výše zmíněném článku zmiňuje autor také zajímavé spojitosti těchto nekonečně se opakujících tvarů s programováním a filozofií devadesátých let. V závěru vyzývá uživatele Debianu a Ubuntu, aby si na počest objevitele Mandelbrotovy množiny nainstalovali program, umožňující realtime "průlet" takovým fraktálem - XaoS.

Člověk, stojící nohama pevně na zemi, by si řekl, že je to zajímavá blbost a zavřel okno prohlížeče. Rionka ne. Apt-get install xaos je otázka pár vteřin. Vletět do složitého fraktálu a zavrtat se hluboko do jeho struktury, abyste v ní našli ty nejroztomilejší složitosti, může trvat dlouhé hodiny. A k tomu elektronické halucinace. Autechre. Aes Dana. Carbon Based Lifeforms.

Existují lidí, kteří přemýšlejí chladně a logicky a pak ti, kteří vyhledávají emoce, náhodu, možná snad i krásu... Je možné najít krásu v matematice? Ano, úplně stejně pravděpodobně jako kdekoli jinde. Pochopitelně, že tohle asi nebude "zábava" úplně pro každého. Ale ten kousek, co si ve mně myslí, že byl/je/bude umělec, je spokojený, kouká mezi hvězdy a mává tam někam odpočívajícímu Mandelbrotovi.


..
[A pár ukázek z mého "průletu" na závěr. Koncept typu "fraktálový wallpaper" není náhoda, pár těch obrázků se mi fakt moc líbí a jeden nikdy neví, co mu skončí na ploše. Zvlášť když tam teď má černomodré binární něco. Dobrou noc.]

.as they turn into flowers

Bylo nebylo, kdysi dávno byla v lesích pod kopcem jedna tichá vesnice. Vymlácená okna, shnilé stodoly, plevel v zahradách. Na kopečku domeček, u domečku hrobeček. Na hrobečku rostla květina. Nebyla to obyčejná květina, byla kouzelná... Vždycky na jaře na ní vyrašily tři pupeny, které s prvními slunečními paprsky zlátly a bobtnaly. Každého prvního května se květiny rozvinuly a ve svém nitru odhalily živé oční bulvy, které až do podzimu hleděly do opuštěného údolí, kudy kdysi odešel ten, kdo je zasadil...


Už asi čtrnáct dní pociťuji intenzivní touhu něco napsat, ale vždycky z toho vzejde nějaké úchylárium, co končí tragicky. Tak já jdu psát článek o minimalistických prohlížečích. Ozvu se brzy. Dobrou.

.staré Brno v obrazech

Když jsem dnes odpoledne vystoupila z autobusu na Úzké, měla jsem nejprve v plánu jet domů. Ale kombinace skutečností, že mám v batohu foťák s nabitýma baterkama, nikam vlastně nespěchám, je docela hezky a mám prapodivnou náladu, způsobila, že jsem se od nádraží vydala kamsi úplně jinam - cestou necestou podél kolejí po ulicích, které se nijak nejmenují a po oprýskaných dvorečcích a průjezdech Starého Brna. Celá galerie je zde.


Čas od času (zvláště v létě) to na mě vždycky "přijde" a pak lezu po zabahněných uličkách a nakukuju lidem do zahrad. Jsem zvědavá, kdy mi dá někdo přes hubu.


Pokud byste se chtěli vydat do míst na fotkách, směr je zhruba tento: Úzká - Uhelná - Křídlovická - Nové Sady - Anenská - Kopečná - Pekařská. Asi je zbytečné dodávat, jaké rodiny převážně žijí v těchto rozkládajících se oblastech. No, ten kontrast s prosklenými budovami o pár metrů dál je každopádně působivý.


Staré, divné a opuštěné věci v Brně fotím už celkem dlouho, na netu visí například tyto dvě galerie z (asi? už!) předloňska: Pisárky, Šilingrák. Kdybyste měli tedy málo, pokračujte ve směru těchto odkazů :)

.psychopatek s foťákem

Sedím potmě v bytě, poslouchám šílený řev a šílený saxofon v šíleném blackjazzu a během toho chci něco udělat s fotkami z právě uplynulého víkendu. Vezmu obsah prvního adresáře a z něžných záběrů lučních květin náhle vznikne cosi zběsilého, překontrastovaného a drogově barevného, šílenství hadr. Napadají mě minimálně dva lidi, co by mi zas řekli, jak jsem strašně depresivní! Cha. Už jsem vám říkala, abyste opravdu nikdy nikomu nebrali drogy?

Doufám, že máte zkalibrované monitory, páč jinak uvidíte jenom černo, černo, flek, černo. Teda, ne že by to ve skutečnosti bylo něco jinýho. Mám tam ještě x fotek, ale dneska na ně radši už sahat nebudu :)

.press any key!

Dnes jsem po relativně dlouhé době vyrazila s kolegy na pivo do hospody. Ještě pod vlivem si uvědomuju pár věcí. V každém případě mám po týdnu konečně zas celkem dobrou náladu, dobře já.

Taková klasika je, že toho strašně moc melu. To teda i normálně, ale s pivem je to ještě horší. Napadlo vás někdy, že kecáte strašný sračky? Nebo, že připadáte lidem děsiví? Já na to myslím stále, prakticky obden. A prosím, dnes mi jeden (skoro dva) člověk sdělil, že jsem zajímavá a přitažlivá, ha! Z toho vyplývá, že naše vidění sebe sama je často poněkud v nepořádku (zvláště když máme pivo, ale klidně i bez něj. Jestli ono to není pokažený.) Samozřejmě, ve střízlivém stavu bych to nepřiznala, ale tyhle věci vždycky fakt potěší, tedy myslím tím ty pozitivní odezvy samozřejmě, ne ty blbý kecy :)

A souvisí s tím také další drobek z autorské kůlničky, který chci zveřejnit, a to narozeninové přání, které ode mě dostal aranimas - a jelikož vlastním jednu jedinou skoro ostrou fotku, kterou jsem vycvakla v den, kdy přání dostal, tak se pochlubím. Kdo trochu přičichl k ajtý a lamerovi, se možná i zasměje. :)


Jsem ještě trochu alkoholovatej a tak napíšu další dva smajlíky, zatím si ten nával vesela užijte a dobrou :) :)

.speak .hear .see

Domnívám se, že filozofie už tu bylo víc než dost. Vítejte tedy (ehm, zas jednou) v autorské kůlničce. To by jeden nevěřil, kolik škaredých odlesků může mít fotka obrázku, nakresleného černou propiskou na obyčejném papíře. I přes svůj velmi pozitivní vztah ke svému minoritnímu operačnímu systému nemohu neutrousit jedno přisprostlé slůvko. Fuck, opravdu by se mi líbilo, kdybych někdy rozjela ten zatracenej scanner.


Ano, má to být černý; ne, nemyslím, že existuje něco jako emo, stejně jako by neměli existovat muži v růžovém tričku; ne, žádný lak na vlasy vám nezajistí účes ženy uprostřed; ne, na žádném obrázku nejsem já ani žádný můj rodinný příslušník; ano, samozřejmě, že jsem blázen a ujíždím si na velkých očích, taky mě za to zamlada ve výtvarce pěkně fakovali; ano, opravdu se mi záhadně líbí začínat nadpis článku a vůbec všecko tečkou a následně malým písmenkem a věřím, že to jednou bude v literatuře či jiném uměleckém směru náležitě oceněno, i když teď to spíš vypadá trapně jako nějakej skrytej adresář, ale on to asi bude nějakej skrytej adresář, pravděpodobně s určitým druhem filozofie v obrazech (#lol). Taky bych mohla připojit třeba koutek poezie, ale možná radši ne. Možná radši připojím nový tag na b.

Mimochodem, že je hrozně zajímavé, jak dokáže být první dojem zavádějící a matoucí?

Love and The Art of The Making

Jaro je ve vzduchu. Příchod světlejšího období vnímám celým tělem. Nejen, že roztály hory sněhu a po ulicích se honí hovínka a papíry, ale také se probouzejí stromy. A s nimi moje tvořivé bláznovství.

Stromy jsou silné, klidné, pozitivní bytosti, disponující ochotou a energií. Dnes ráno jsem u jednoho takového čekala na autobus do práce, nebylo mi zrovna nejlíp (mám snad nějakou prasečí chřipku, nebo kravskou, nebo ptačí, nebo kurňa co?) a on si mě sám nějak přivolal, prostě jsem najednou zjistila, že stojím úplně u něj a hladím ho :)


Je celkem málo věcí, u kterých si dovolím nějak veřejně se rozplývat. Vlastně, poslední dobou je dost málo věcí, ve které bych vůbec veřejně či vnitřně věřila. Například, současné horoskopy jsou výsměch. Pohanská náboženství prošla nechutnou metamorfózou. Numerologii lze aplikovat na cokoli, když nejste blbí (a váš cíl je). Teorie o barvách aury i psychologické rozbory typu Jak váš školní idol smrká? nechme úplně stranou, dík. Ale víru v reinkarnaci, vnímající stromy a mnohem vzdělanější vesmírné civilizace mi neseberete. Ty druhé občas kreslím. Ti třetí se nám smějí.


A mimochodem, ano... Myslím, že ten dotek měl určitý vliv. Ten den jsem přežila a ani mi nebylo moc špatně. A to jsem v sobotu chcípala. Chce se mi věřit, že mi půjčil kousek své energie. On ví, že jsem mu poděkovala. Po zbytku světa je nám houby.

Má i ten zbytek světa nějakou svou víru?


Použité malby pocházejí z mého osobního autorského účtu na deviantart.com.