.pf 2012

pozdě, ale tučňák:

. kabelčička 2.0

Třistapadesát věcí - reloaded!

Nápad vyštrachal @skyluke.

.zápisky z LinuxAlt 2011

5. a 6. listopadu se v Krně - Brálově poli odehrál další ročník akce, věnované Linuxu a opensource - Linuxalt 2011. Jelikož znám spoustu zúčastněných a dokonce jsem se coby prototyp "linuxové ženy" našla na plakátě, nešlo odolat a musela jsem to tam jít okouknout a nalovit důkazy, že linuxových žen je dost. Však uvidíte.

-- Související fotogalerie: --
• LinuxAlt - sobota
• LinuxAlt - neděle

Reportáž Vám přináší přebarvenej tučňák @rionka

Akce v Brně začínala vlastně již v pátek #brnopivem, kteréhož jsem se kvůli odpolední směně nezúčastnila. V sobotu jsem se tedy na rozdíl od jiných (že, @Mamufe?) dopravila na půdu VUT FIT již k ránu, ozbrojena tučňákem. Za jeden z největších organizačních failů považuji skutečnost, že kafe bylo TAK DALEKO! (čti: ve vedlejší budově!) Nastartovat geeka bez kafe je někdy nadlidský quest.

.tučňák, ženská, emcé... jak se to rýmuje?
Přednášky se [na rozdíl od geeků] hned zrána rozběhly na plné otáčky. Dorazili jsme tak akorát, abychom viděli Jaroslava Řezníka aka Řezzu (@RezzaBuh), jak vykládá na projektor sbírku (Alespoň částečně) mobilních hraček, k nimž vypráví příhody dle náhodného výběru hlasujících z publika.

Například takový popis, jak se k němu dostal tablet WeTab. "Máme to půjčené na tři roky. A ten člověk, co nám to půjčil, řekl, že nám za ty tři roky přijde e-mail, že to máme vrátit, a dodal: 'Ten e-mail ignorujte, vůbec ho nečtěte a nic nevracejte. Jenom to prosím vás neprodávejte na eBayi!' Takže... na Aukru by to prošlo."

Těm schodům to s hezkou dívkou hned víc sluší

V publiku se opět objevil solidní počet žen, tudíž jsem neváhala a vytáhla Fotův stroj. Důkazy jsou v galerii. Blond slečny, kterou jsem fotografovala již loni, jsem si hned všimla o pár řad níže. Ladislav Hagara si ji (poté, co neomylně namířil 3D kameru na @White_Kate) vzápětí vybral jako model pro demonstraci schopností herního zařízení Kinect pro Xbox 360 v GNU/Linux, kteréžto "vysílá strašně moc infra teček. A pokud někdo dělá chemii, může si tím klidně i otáčet molekuly!"

Mezery v přednesu zde byly skvěle vyplněny akcí: hezká dívka na stupínku mávala rukama a kroužila pánví dle rozkazů principála a ajtý chlapci v prvních řadách nevěděli, zda sledovat dříve ji, nebo vykreslování postavy na plátně. Jakmile se povedlo dívčími údy zaujmout senzory Kinectu, atmosféra výrazně zhoustla a když bojovnice pozvedla světelný meč a štít a vzápětí coby lučištnice vystřelila do publika zářivý šíp, ozval se bouřlivý potlesk.

MC powered girl

.cukr na tyčce?
Řezzův Open source desktop současnosti začal pěkným pohledem na novou verzi desktopového prostředí KDE. I dotykový interface byl velmi sympatický. Přednášející, povzbuzen pozitivními reakcemi, se jal představovat i další, obskurnější systémy. V paměti mi zůstalo především nenáročné výukové prostředí Sugar (původně vyvíjené pro projekt One Laptop Per Child).

OS Sugar byl uveden slovy "Uživatelské rozhraní je vytvořené pro děti. Takže ho dospělý člověk nemá šanci pochopit." Po přednášce jsem však s tímto OS strávila chvilku u redhatího stolu a musím říct, že to jde. Sice pořád nevím, co spouští želvička, ale už umím pustit videokameru a bludišťákovitou hru! Ha.

OS Sugar

.do hospod s Comic Sansem nechoďte!
Na kratší přednášku Pavla Šimerdy IPv6: Nebojte se nového internetu o úskalích komunikace v rozbitých Internetech navázal Petr @Krcmar svým HTTPS na virtuálních web serverech a přitáhl si pozornost asi nejnarvanější posluchárny celého dne. (Ačkoliv GNU Radio aneb "hackněte" si elektromagnetické spektrum je rovněž lákavé, jak hlásili přátelé z nižšího patra.)

Nevím, jak to měli dole, ale Petr byl vynalézavý a kladl publiku záludné dotazy, aby následně vrhal do lidu různé předměty. "Kolik procent lidí má trollí kombinaci Windows XP a IEčka?" Ano, správně hádáte, těchto 17% uživatelů jsou v podstatě vždy chodící problém. Letí na vás mikina ROOT.CZ.

@MrFoxter a @Mamuf, dorazivší časně ráno (po dvanácté)

Mezitím se už chýlilo k večeru. Po skončení přednášky Adama Štraucha (@byCx), orientované na Android, jenž je taky Linux, následovalo slosování vyplněných feedbacků, při kterém jsem milostivě vypomohla a proto jsou teď internety plné Rionek s očičkama. (by @mamuf)

První den byl úspěšný a nasadil vysokou laťku. Sebrali jsme tedy své sociální kruhy, spolužáky, přátele a podobnou verbež a odebrali jsme se do nedaleké restaurace CAMEL. To byla ovšem ta nejhorší volba ever. Nejen, že zde měli šílený jídelní lístek, natištěný ve zvratkově zeleném Comic Sans. Zaujala nás hlavně celková neochota připustit, že přišli zákazníci. A co víc, chtěli by něco jíst. Jak opovážlivé... Večírek se tedy nekonal. Možná by stálo za to příště oběhnout okolní hospody a informovat je o chystané akci.

Tento Ott není vůbec elektronický. @vlastimilott

den 2:
.jak neprodat svůj produkt?
Jelikož jsem na rozdíl od loňska vůbec neponocovala, dorazila jsem v neděli ráno na Myšlenkové mapy v Linuxu Michala Černého. Přednášející si nebyl příliš jistý, ale povedlo se mu publikum zaujmout a představit i několik open-source nástrojů vhodných pro lidi IT pozitivní (např. Freemind). Příště by to ovšem chtělo více příkladů a ukázek, aby nebyla prezentace tak suchá.

Následující přednáška Nešahej na červený čudlík - aneb jak dokumentovat vlastní projekty přilákala mnoho lidí názvem i možností načerpat nové vědomosti. Pro mnohé se však jednalo o největší zklamání celé konference - zvláště pokud to bylo jejich první setkání s LinuxAltem.

"Na té přednášce bylo nejhorší, že se pod příslibem popisu metody psaní dokumentace zvrhla v propagaci jediného produktu, navíc natolik obskurního, ze posluchač nebyl schopen ani odporu a jen udiveně kroutil hlavou," popisuje tuto zkušenost @mumathin. Jeho výrok "Jak psat dokumentaci furt nevim. Jak neprodat produkt vim presne. Veta "neni to privetive, ale vsichni to znaji" je dokonala!" se dočkal několika okamžitých retweetů.

@Adiky funguje na mátovém čaji a notebooku s Ubuntu

Rozehnat zklamání se nám povedlo až dobrým obědem a pár pěknými fotkami místních děvčat. Na Ubuntu 11.10 Oneiric Ocelot Vojty Trefného (@vojtechtrefny) jsem dorazila pozdě, tudíž jsem zřejmě propásla debatu o novém desktopovém prostředí Unity, které už od počátku podněcuje flamewar, kdekoli se objeví. Rovněž mě potěšilo, jak ochotně organizátoři zapózovali s prezervativy zn. Windows Internet Explorer 9.

Před malwarem nás neochrání, ale zaujme novým svěžím logem!

.nemáme latex, nacpi to tam natvrdo!
Posledními přednáškami byl v hornímpatře Hackerspace a Open Hardware Pavola Rusnaka, zatímco dole si Miroslav Hrončok (@hroncok) připravoval Geany: napůl skvělý textový editor, napůl vývojářské prostředí. Doba mu nepřála, den předtím se mu po nesprávném použití dd povedlo přepsat na disku zaplněnou partition tou prázdnou. Mor a cholera! I zapůjčil si nojbůk nový a vrhl se odhodlaně do toho.

Představování Geany lehce brzdil fakt, že na "novém" počítači chyběly všechny komponenty, které mohl kdy potřebovat. Součástí chystané prezentace byl výstup psaný v LATEXu, ale ten taky nemáme, musíme si ho tedy nainstalovat. Instalace trvá, trvá... a vtom se přednášející plácne do čela a pronese: "Aha! Já spouštím live systém z flashky a divím se, že mi ten LATEX nejde nainstalovat!" Na twitteru se zvedá vlna pobavení.

Miro však situaci ukočíroval a dokonce to bylo i vtipné. Mise končí dobře, nacpali jsme tam ta písmenka "na tvrdo". Výsledkem je sice "dost prasáckej kód", neboť export plugin generuje "kusy kódu ve spanech a každý má definovanou jinou barvu, ale - funguje to!"

@hroncok přiznává, že má 'prasácké kusy kódu ve spanech'. ŠOK!

S poslední přednáškou končí i celý letošní ročník. Sbíráme papíry s roztodivnými známkami, losování je ve chvilce vyřízeno a ceny rozdány (jen z té ceremónie už nemám žádnou fotku a to jsem si dnes vzala schválně tričko s nápisem v Comic Sans!). Lidé se začínají loučit. Venku se stmívá.

Během celého víkendu jsem chodila po chodbách s kamerou, zapůjčenou od @vlastimilott & @berysek a za příslibem pokusu o vytvoření "virálního videa" jsem mámila z lidí odpověď na otázku, jak se o LinuxAltu dozvěděli, jak se jim tu líbí a jestli příště zase přijdou. Já se samozřejmě opět zastavím. Velký dík organizátorskému týmu - a příště ještě lépe!

--

+ PRO:
• Větší přednáškové sály než loni
• Spousta lidí z oboru, netradiční sociální "event"
• Praktické ukázky technologií, možnost osahat si HW
• Twitterwall :)

- PROTI:
• Kafe je daleko
• Některé přednášky se fakt nepovedly
• V okolí chybí slušná hospoda

Toto je pouze demo foto organizačního týmu. Ve skutečnosti je mnohem větší a hezčí.

.tip na víkend: LinuxAlt 2011

Pokud nevíte, co s příštím víkendem, tj. 5. - 6. 11. 2011, zastavte se na LinuxAltu na brněnské FIT VUT. Minulý rok jsem se o tom tak pěkně rozepsala -- a teď se najednou dovídám, že jsem na hot pozvánce mezi tučňáky (a dokonce to existuje i jako série plakátů, takže mě všichni potkávají po Brně, hustý). Tak to musíte všichni přijít.

Pozvánka na LinuxAlt 2011

View more documents from Liberix, o.p.s.

.Within Temptation v Praze: ňuf!

Šestkrát juch! Nizozemská symfonicko-metalová kapela Within Temptation se i se svou krásnou zpěvačkou objevila 21. října v pražské Incheba aréně -- a já jsem byla konečně u toho. Tímto jsem tedy skoukla živě první kapelu ze své TOP 10. Jestli to stálo za to? No samozřejmě!

Foto: Angelika Špicarová

Do areálu jsme přiňufali jen asi půlhodinu předem, což bylo skoro málo (ne, Výstaviště a Veletržní není stejná zastávka, ach jo), protože před branou už se vlnilo černé vlasaté moře. Čekající fanoušci byli ze všech věkových kategorií - řetězy ověšení gothici, růžově oděné slečny i tátové od rodin. Bohužel v hale nebyla šatna, takže všichni hopsali v kotli v kabátech.

Předkapelou byli belgičtí stoner-rockoví Triggerfinger, což sice pro mnoho fanoušků nebyl ten pravý šálek úvodního čaje, ale bubeník zvládl rozehřát publikum celkem dobře, zvlášť svým sólem. Stačilo však, aby tmou jen proběhl kytarista WT a už se ozval řev. Fanynky vepředu odváděly skvělou práci, kotel vždycky aspoň trošku vřel a Sharon hned v úvodu obdržela plyšáka.

Musím říct, že když se halou rozlehl její zpěv a pak se roztáhly závěsy, za nimiž stála schovaná, dojalo to i mě, starého tvrďáka. Sharon den Adel je naživo opravdu moc hezká, má skvělý hlas a komunikuje s fanoušky, kteří se můžou přetrhnout, jen aby viděla, že na ni reagují. Došlo i na "výměnu" kostýmů - na sobě měla tmavošedý korzetový top s blýskavým páskem a kožené kalhoty, první dvě skladby měla oblečenou nadýchanou bílou halenu s volánky a později se objevila v černém plášti. Když si přes ramena přehodila českou vlajku od fanoušků z přední řady, opravdu jí to slušelo.

Během večera zazněly téměř všechny skladby z nejnovějšího alba "The Unforgiving", setlist byl ale proložen i staršími kousky - největší ovace zaslouženě sklidily klasiky Stand my Ground a Mother Earth. V závěru vystoupení se členové kapely objali kolem ramen a uklonili se, publikum je ale samozřejmě nechtělo nechat jen tak odejít a po pár minutách skandování "hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej" jsme se dočkali ještě přídavku.

Po poslední "Stairway To The Skies" byl ale už opravdu konec. Hala se rozsvítila a davy gotických dětí se začaly brodit mezi kelímky od pití k východu. U brány se mě slečna v dlouhém kabátě anglicky optala, zda netuším, jestli je nějaká šance, že by Sharon u východu potkala...? Byla jsem toho názoru, že nejspíš budou vyjíždět zadem, takže ne. (Později jsem se dozvěděla, že se tam několika lidem podařilo odchytit Sharon při odjezdu a ulovit pár podpisů a fotek.) Slečna se mi pak ještě svěřila, že už Within Temptation fandí asi deset let, ale teprve teď je viděla živě. Stála během koncertu v první řadě a Sharon ji chytila za ruku.

Mrzlo, až praštělo a všechny strašně bolely nožičky. Po krátké mezihře v hospůdce jsme se tedy vydali "domů" (ke kamarádovi na gauč do kuchyně s tikajícím sporákem a ňufavou kočkou), tudíž zde náš report končí. Akce to byla velmi pěkná a o to víc se těším na listopad, kdy mě čeká další. Jen snad příště více místa na skákání a nějakou tu šatnu, díky...

Podívejte se i na tyto fotky z koncertu.

--
setlist
(thanks to InaIreth)
Mother Maiden (short movie)
Shot in the Dark
In the Middle of the Night
Faster
Fire And Ice
Ice Queen
Howling
Our Solemn Hour
Stand My Ground
Sinéad (short movie)
Sinéad
What Have You Done
Iron
Angels
Lost

přídavky
Deceiver of Fools
Mother Earth
Stairway To The Skies

--
Další zdroje:
http://www.within-temptation.com
http://within-temptation.cz

.šmírbuch týdne: rybník je kulatej potok!

"Aniž bych chtěl prdět vysoko, mám troufáka tvrdit, že Ouředníkova kniha, obsahující zdaleka nejúplnější sbírku českých argotismů druhé poloviny 20. století, znamená průlom do české prudérie," začíná proslov M. Hyblera na samém začátku Šmírbuchu.

Tento slovník nekonvenční češtiny (Patrik Ouředník, Paseka, 2005), který mi včera večer zničehonic padl do spárů, může být pro mnohé až nestravitelný, ale já mám slovíčkování i češtin rád a tudíž se chechtám!

Šmírbuch není typickým slovníkem. Je v něm sice shromážděno na 16 000 výrazů pocházejících z argotu, slangu, expresivní češtiny a hantýrky (tj. "mluvy tuláků, žebráků, nevěstek, falešných hráčů a vůbec lidí zločinných"), kniha se ale rozhodně nesnaží být odbornou jazykovou příručkou ani popsat absolutně všechny výrazy, vyskytující se v Čechách v letech 1945 - 1989. Úvodní poznámka vysvětluje, že cílem projektu bylo zejména shromáždit dostatečné množství materiálu, jímž lze poukázat na barvitost a vtip "nekonvenční češtiny". Šmírbuch pak díky šikovným rejstříkům může posloužit k práci původní i překladatelské.

Posledním argumentem, proč tuto knihu nevšímavě neminout, bude následující výňatek z toho nejlepšího. Hezké nedělní odpoledne všem a dejte si nějakou knihu...!

...

být magor - viklá se mu mícha; má o čtvereček víc

smrkat - honit hejly

rybník - kulatej potok

být pohlavně nakažen - mít pochroumanýho hulána

blbě zírat - jak když kocour sere do řezanky

být rozzloben - posrat se do vejšky

zapáchat - to je smrad, jak když se vodkope selka

být zbytečný:

jak rybě lejtka;

myší hovno v kroupách;

nahýmu hovno v kapse;

parní válec v kanceláři

jdi do háje:

Vyser si voko a dej si tam kaštan.

Dej mi hubičku na tu zadní trubičku.

Vyliž mi prdel a zakukej.

Vodprejskni, emajle.

Lehni si pod hrušku a hraj si s čurákem.

Huš, huš, ošklivé sele.

.jak si koupit boty, když máte Jesisem?

Hrozně dobře! A to i tehdy, když se vlastně zrovna bojíte jít do obchodu. Dnes jsem takhle šla po ulici a uvažovala nad tím, že to, jak mi prší do jarmilek, hrozně saje, ale pak jsem ji potkala a od té chvíle už bylo všechno skvělé.


Jesisem prostě ví, jak na věci. Nejen, že o svém originélním, věci vylepšujícím životním stylu publikuje na svém skvělém blögu, ale neztratí se ani v terénu. Jako jo - vím samozřejmě, že jsem už dlouho nic nepsala, že jsem se přestěhovala (a mnozí doteď netuší, že / proč / kam / čeho?), že tu mám sto knedlů, knih a pruhovaných ponožek, o kterých bych mohla psát a že vám dlužím Ultimativního průvodce, kterak nezešíleti při stěhování v banánových krabicích, ale výmluvy nikoho nezajímají, důležité je, že mám krásné nové botičky! Jo a okno, to je prosím můj nový výhled.


Jesisem říká, že jít do obchodu s kamarády je naprosto ideální, neboť spolu o problematice (botě) komunikujete, tváříte se více profesyjonálně a tak se na vás hned za vchodem nevrhají aktivní prodavačky (potvrzuji). Rovněž mu krásně šlo otáčení cedulek v obchodech vzhůru nohama (sice to k výběru obuvi nijak nepřispívalo, ale bylo to vtipné). Taky musím říct, že jí krásně šlo zavazování tkaniček, já si ji snad nechám nebo co. Botičky!...


Dnes nám také vyšlo Evanescence od Evanescence, to jen, kdybyste to náhodou nevěděli. Tudíž jsem si kromě bot z města přinesla ještě i artefakt. A pizzu. Když už se stmívalo, zjistila jsem, že nemůžu najít telefon, samozřejmě proto, že ležel v práci na stole. Jesisem se v tramvaji držel oběma rukama za cvakátko na jízdenky a tvrdil, že ta věc je roztomilá a někdo by jí měl přikreslit ještě i druhé očičko, nejlépe lihovkou. A botičky! Mně to tak těší, kurňa. Byl to krásný den. Konec nesouvislého blogpostu, dobrou noc :)

.keltská noc 2011: když neprší, poléváme se pivem

Skákající dav v kotli. Skvělý indický špíz na kari. Tanec před pódiem. Docházející toaletní papír na záchodech. První kapky večerního deště. Tohle a spoustu dalších zážitků jste si mohli odnést z letošního jubilejního 10. ročníku Keltské noci - a já to všechno mám, heč.

Na Keltskou noc jsem se jela podívat už loni a tak jsem si chtěla tento neobvyklý zážitek zopakovat. Keltské a irské vlivy se v mém obvyklém playlistu sice příliš nevyskytují, ale u živých vystoupení je moje tolerance a chuť objevovat novinky mnohem vyšší (a proto si zvládnu užít koncert jemných funkových mako!mako i brutální nářez hardcorových Agnostic Front, na nichž jsem na Favále skoro vypustila duši).


Na Keltské noci v Plumlově u Prostějova sice žánrové rozpětí nebylo tak dynamické, jako v mé hudební knihovně, ale i tak jsem se dočkala pár překvapení. Na místo jsme dorazily v sobotu odpoledne a zpočátku nás více zajímaly jen ty hnusně prozaické pojmy, jako je stavění stanu a oběd, ale ve chvíli, kdy nastoupil Tomáš Kočko a orchestr, jsme už k tomu pódiu fakt musely, protože "když on má ty krásné vlaaaasyyyy. Kooočkoooo!". A měl gatě na špagatě, jachacha!


Plzeňské uskupení Poitín nám představil jejich bubeník a zpěvák Jeremy King, který působil velmi charismaticky a bylo na něm jasně vidět, jak ho hraní baví. "Poitín je irskej chlast, kořalka. A taky se tak nazývá ten přístroj, ve kterém se to vyrábí," sdělil fanouškům anglicky.

Když provokativně nadhodil, že následující skladba bude rytmicky velice složitá a je tedy výzvou pro všechny tanečníky, nemohla jsem si pomoct a šla jsem dělat ostudu pod pódium. Irské tance sice neumím, ale aspoň se to tam rozhýbalo.


Španělští Boys of the Hills jsou představiteli irské hudby s prvky country a v jejich projevu je znát jižanský temperament. V početné skupině mě zaujala zejména vokalistka Blanca, která také hraje na irský buben bodhrán a svou přítomností dodává jménu kapely vtipnou příchuť.

Ke konci svého vystoupení se chlapci odvázali a předvedli nejen, co je to kántry, ale i velmi povedenou jazzovou improvizaci. Příjemný pocit nám nezkazil ani lehký deštík, ani opilá paní, co na mě převrhla své pivo.


Headliner sobotního večera, dublinští Sliotar (viz také zelená fotka zcela nahoře), jsou na tomto festivalu už stálicí. Fanoušci je hned zdravili jejich oblíbeným českým slovem "pííííívooooo!"

Zpočátku uzavření členové irského folk-rockového tria se v polovině koncertu zajímavě rozpovídali (tedy kromě bubeníka, ten sice mlčel, ale jinak byl vynikající). Kytarista J.P. Kallio projevil svou náklonnost k výrobkům firmy Apple a nadhodil, že v pondělí bude v Plumlově afterpárty, které se rozhodně máme zúčastnit.

Pokud ale při průpovídkách kytaristy a razanci bubeníka lidé skákali a mávali rukama nad hlavou, při sólu Raye MacCormaca zírali v tichém úžasu. Irský flétnista, zpěvák a dudák předvedl, jak zatraceně rychlé má prsty a ohromil publikum dlouhou, komplikovanou melodií, po níž následovala dojemná balada o samotě. Připojil k ní následující poznámku: "Tuhle píseň chci věnovat svému otci, který je už v nebi. Právě teď na vás prší; to je on."

Po skončení koncertu následovalo trochu kýčovité, ale přesto povedené tanečně-teatrální představení bludiček z irského souboru Seamróg a fireshow skupiny Akáda - Meče blesky. Nejprve jsem chtěla jít spát, ale pak mě zaujali ti divní lidé na pódiu. Cruadalach jsou, jak sami poznamenali, suverénně nejtvrdší kapelou na tomhle festivalu. O jejich přítomnosti jsem věděla i loni, ale tehdy jsem to poněkud zaspala. Škoda to!


Cruadalach jsou rozhodně velmi tvrdý nářez, ale to beru jako plus. Kapela je sehraná, funguje jako celek a když je pozorujete, všimnete si i nonverbální komunikace mezi jejími členy. Kytaristé mávají vlasy, zpěvák Radalf zvedá nad hlavu stojan na mikrofon a řve. Pak se vrhá střemhlav do davu pod pódiem s bubnem. Lidé šílí.

Kapela má energii a odvahu se pohybovat, což diváky nakopne a mnohá další uskupení by se mohla poučit. Záporem je jen to, že jim občas trochu ujížděly noty, což člověka se zálibou v tvrdších melodických žánrech dost zamrzí. Bubeník ale žádné výpadky neměl, takže to jako celek docela dobře fungovalo. Škoda, že většina lidí v publiku už byla našrot.

Po přídavku, rozloučení a posbírání válejících se lidí v kotli pod pódiem jsem se rozhodla, že teda teď už opravdu půjdu spát (byly tři ráno, program byl už od 17 hodin posunutý a celý nakřivo) a po prodebatování důležitých skutečností, že dva copánky z vousů na bradě nejsou cool a Nightwish nejsou Finntroll, jsem konečně šla. Kňourání ženy ve vedlejším stanu, že je jí zima, jsem v roztančené teplé noci vůbec nechápala. A jak se mi pěkně spalo! Příště pojedeme rozhodně zas.

Fotky z akce i s komentáři naleznete zde: https://picasaweb.google.com/rionka/20110723KeltskaNoc

.bubenická show na hrnce: Emil a Jakub

Včera jsem měla sraz se Syslinkou a zažily jsme spontánní hudební juchanec! To tak jdeme podchodem a náhle narazíme na obrovský dav lidí, který zírá na dva kluky. Ti kluci hráli na hrnce, činely a veliký kýbl od barvy.

Emil a Jakub, celými jmény Jakub Tengler a Emil Machain, jsou studenti Janáčkovy akademie múzických umění JAMU. Ke spontánnímu jamování na ulici je přivedla videa z YouTube -- podobným stylem hrají černoši v newyorském metru. Využít kyblíků a hrnců je napadlo nejprve kvůli nedostatku nástrojů pro bicí sestavy, později se z toho ale stal ozvláštňující prvek, ktterý lidi na ulici pobaví a zaujme.

Sysla s sebou měla foťák, takže se můžeme pochlubit několika ucházejícími videozáznamy (nahrávala asi čtyři kousky, ale zatím jsou k dispozici dva, zkusím její kanál checknout i později). Toto je jedna z prvních skladeb, spontánní jam s melodickými prvky hrnce a hrnečku:



No a zde je slyšet moc pěkné využití "samplu" z indického tanečního hitu Mundian To Bach Ke od Panjabi MC z roku 2002 (ale později jsme slyšeli např. i prvky ze skladeb Safri Duo).

FF 2011: kde se lidé nejvíc váleli smíchy po zemi?

Dnes si dáme malé ohlédnutí za právě proběhnuvším 16. ročníkem Festivalu Fantazie. Na akci jsem strávila jen pár hodin, takže nemůžu zrecenzovat ostatní přednášky, ale aspoň vám napísám něco o tom, kterak zástupci českého webu south-park.cz vyrazili do Chotěboře, aby tam povyprávěli něco o seriálu South Park.


Když jsme se Lukáše Plichty, který zástupce SP webu na akci pozval, zeptali na to, proč se Festival Fantazie vlastně koná v Chotěboři, odpověděl: "Za prvé proto, že je to uprostřed republiky, ale za druhé hlavně proto, že tady pořadatelé mají své kořeny. Pocházejí odtud, mají pronajatou tuhle budovu, není tady příliš draho... a lidé, které to zajímá, sem prostě přijdou."

S těmi cenami má rozhodně pravdu, protože částka, kterou jsme zaplatili za oběd v hospůdce Hrom do polic(i)e, byla úžasná. Lidí tam taky nebylo zrovna málo. Neustále jsem narážela na elfy, lidi s meči a slečny s ocásky a kočičími oušky. Místnost, ve které probíhal Simpscon, praskala ve švech a dav se dveřmi vyléval ven, nadávajíc na nedostatek kyslíku.


Sotva jsme se prodrali dovnitř, nastala legrace. Krásná prezentace v PDF, kterou MND slepil noc před akcí, bohužel vyžaduje Acrobat Reader verze 9+ a po spuštění na místním festivalovém počítači tento udělal kvrk a málem umřel na nedostatek paměti. Naštěstí jsme s sebou měli nojbůk, takže chlapci se vrhli pod stůl a já jsem se nechala jedním z organizátorů vyfotit, jakože jsem tu byla, načež jsem zírajícím lidem v "hledišti" sdělila, ať se nám nesmějí, že řešíme nějaké problémy s kompatibilitou a ta hlavní sranda už za chvíli započne.

A taky že jo. Připravená prezentace se jmenovala South Park a moderní svět a popisovala řadu různě zajímavých až kontroverzních témat, která se v seriálu postupně objevují. Po morálních poselstvích ("I've learned something today...") následovalo téma peněz, přátelství, americká multikulturnost (i rasismus), ale i jejich patriotismus, oblíbené téma náboženství, školství, drogy ("Drugs are bad, okay?"), výchova nezvladatelných dětí a samozřejmě sex ("Kdo ti strčil famfulínka do mušličky?").


Během přednášky jsme poslali mezi lidi tři originální knížky o South Parku a po informacích o každém tématu následoval krátký výstřižek ze seriálu. To i mnohé zívající diváky postupně namotivovalo, takže když se pánové rozloučili a posbírali si materiály, v místnosti bylo stále solidně narváno. Po přednášce totiž následovalo ještě promítání tří epizod South Parku.

"Vybral jsem epizody, které byly dlouhodobě ze všech nejúspěšnější," řekl k tomu ShadoW. Jednalo se o díly 501 - Scott Tenorman Must Die, 1008 - Make Love, Not Warcraft a 1403 - Medicinal Fried Chicken. A tímto si zároveň odpovídáme na otázku z titulku článku: kde se na Festivalu Fantazie lidé nejvíc váleli smíchy po zemi? No přece na promítání epizod South Parku. Dobrá práce.

MND nám bohužel utekl hned po přednášce a my jsme se museli sbalit krátce po promítání, takže jsem na Festivalu Fantazie už nic jiného neokoukla (kromě slečen s kočičími oušky a fantasy výstavy ve sklepě), ale možná to zkusím příště. Některé přednášky o LARPu, různých psychopatiích, hudbě a Star Treku by mě rozhodně mohly zajímat.


Co mě ale pořád zvedá ze židle, je to husté obsazení všech přednáškových sálů a volných zdí těmi hroznými upírskými nesmysly. Já vím, že to spoustu lidí baví, že je to pro mnohé gotické slečny něco jako napínavá love story a že tyhle žánry spolu s Harry Potterem "přivedly děti opět ke čtení, háleluja". Co ale nadělám - Harry Pottera jsem přečetla a dokážu ho akceptovat, ale všechny tyhle Twilighty a tisíce dalších navazujících upírských fikcí, které se tváří jako další žánr a nová módní vlna, jsou pro mě zoufale nudné. Jakmile se polovina přednášek věnuje tomuhle, klepu si na čelo a odcházím si číst nějakou tu klasiku.

A vůbec - celý tenhle blog je prudce subjektivní a obsahuje sprostá slova, proto by se na něj neměl nikdo dívat!_



--
Související odkazy:
Pár mých fotek z Festivalu Fantazie - https://picasaweb.google.com/rionka/20110704SouthParkCzSimpsconFestivalFantazie#
Prezentace South Park a moderní svět - http://www.uloz.to/9585900/south-park-a-moderni-svet-pdf