.krabice pro všechny

Dnes jsem se takhle náhodně zamyslela nad tím, jak strašně jednoduše si škatulkujeme lidi, i když třeba vlastně ani nechceme. Prostě puf - a je to, seš v drzé škatuli, puf - a ty jdeš do té pro blbečky. A pak se jednou podíváte pořádně a zjistíte, že vaše pečlivě vystavěné, izolepou olepené, barvičkami natřené a ocedulkované krabice vám na ty lidi vůbec nesedí! No to je děs. Ale zároveň realita, protože vývoj jde neustále kupředu a to i uvnitř nás samotných, milí čtenáři.

A vy se takhle můžete najednou zaleknout i sami sebe. Pár měsíců se třeba zaštiťujete něčím, co vám v té chvíli něco ulehčuje (je jedno, jestli je to výraz smutného ema nebo neustálý smajlík) a pak vám to zničehonic upadne a vy zjistíte, že nevíte, co jste.
"Já jsem si například dnes uvědomil, že v některých situacích jsem děsně stydlivý :) a celkem mě to děsí, protože k tomu nemám manuál a nemohu tedy udělat RTFM jako vždycky... a ROFLem se všecko taky řešit nedá a KILLem už vůbec." :)


Nuže, dobrou noc. A na závěr ještě jeden LOL textový (nesouvisí vůbec s tímhle textem, ale to víte, ty ajťácí...):

lama@desktop:~$ man sex
No manual entry for sex