Ve středu mi zemřel disk. WinXP na zaprášeném a dva roky neužívaném 6 GB disku č.2 mi po startu sdělily, že za tři dny je musím aktivovat, jinak taky umřou :) Serial key se samozřejmě taky ztratil v proudu času. A co teď? No, stáhla jsem Ubuntu.
Je tu Linux. Řekněte LOL.
Na prvek pocházející z množiny "něžného" pohlaví (... :D) jsem asi s počítači obeznámena víc, než bych měla být, alespoň to tak sleduju pár posledních let. Aspoň to tak vnímám, když pozoruji některé kancelářské blondýnky, kterak dlouhým nalakovaným nehtíkem klikají a počítač vnímají (samozřejmě) jako tu věc "tam dole". Když jim nefunguje klávesnice, volají ajťákýýý! Když mně nefunguje klávesnice, lezu pod stůl, abych zjistila, že není zapojená :) A co na to blondýnky? Kříčí na mě "nelez tam, my už voláme ajťákýýý!" :) To jen tak na úvod, jakože sice nemám ráda sexistické narážky, ale někdy jsou bohužel namístě. Ano, mně chybí jiné skilly. Nemám žádné oficiální IT vzdělání (bohužel :D). Nejsem něžná, nemám zálibu v koťátkách, štěňátkách a růžových věcech, neužívám rtěnky a neumím chodit na podpatcích. Vím ale, co je FTP, HTTP, URL, GUI, RTFM... a nejspíš se brzo dozvím i to, co je bash :-)
Umřel vám OS? Netruchlete a pusťte si živé CD!
Stála jsem tedy před problémem, kde vzít během tří dní systém, který bude funčkní. Stávající PC jsem si před dvěma lety přestěhovala a částečně poskládala, tak to nějak zvládnem. Kluci v práci mi řekli, že systém použitelný i pro lamy je zaručeně Ubuntu. Strejda Google mi to potvrdil. Ve čtvrtek jsem četla manuály k instalaci na dosti BFU-friendly české Ubuntu wiki, v pátek pak došlo k vypálení Live CD s release 9.04 - Jaunty Jackalope.
Takové Live CD, to vám je skvělá věc. Systém vám po nabootování z CD nebo DVD (někdy se to ale musí napřed povolit v BIOSU, CD-rom musí mít vyšší prioritu než HDD) po krátké kontrole vypáleného média naběhne "živě" s možností otestovat si většinu dostupných fíčur beze změny a bez možnosti rozbití :-) a pochopitelně můžete pracovat i s daty na svém pevném disku. Samozřejmě, prostředí načítané z DVD má své klady/zápory - omezené funkce, občas se vám na moment třeba i zakousne, veškeré uložené změny po restartu pochopitelně zmizí (neb médium není nafukovací a zapisovat na sebe taky neumí)... ale jako "záchranný" disk v případě ztráty OS vřele doporučuji.
Zelený Wi-Fi Linux zdarma ke každému CD :)
Samotné prostředí je velmi přívětivé. Po startu vás přivítá teplé oranžovo-šedé téma (vlevo), nastavení grafického rozhraní ovšem nabízí množství variant a všechny si lze pochopitelně 'konvertovat' k obrazu svému, a tak jsem si hned zkusmo vyrobila "vlastní zelený linux" :-)
Ubuntu mě velmi potěšilo i tím, že mě prakticky ihned připojilo k netu. Nedisponuji kabelovým připojením a docela jsem se bála, že wi-fi karta Asus WL-197G bude mít problém (přece jen, wi-fi a usb zařízení jsou obvykle ta nejčastěji nepodporovaná). Ubuntu 9.04 má ale už v základě implementovanou podporu tohoto zařízení, takže CD s drivery můžu klidně metat z wokna po důchodcích, muhehe. Síť byla ihned k dispozici, prostě luxus. Též základní možnost připojení k FTP se mi líbí, i když... ať žije souborový manažer typu Total Commander, zvyk je prostě zvyk.
Za zmínku stojí i to, že práce s "okny" v tomto prostředí je pro uživatele, přecházejícího z WinXP (vista by mi tady nikdy nejela, haha), takovou menší pastvou pro oči. Viník se jmenuje compiz a skvělá věc je, že efekty v základním, tj. průměrném (ani moc, ani nic) nastavení se zobrazují plynule i na mém relativně obstarožním PC s 512 RAM (to, že už rok říkám, že to musím naboostovat, nic neznamená, říkala jsem to i o disku a jak to dopadlo. :D)
Instalace na starý střep proběhla zřejmě bez úhony
Stále je ovšem řeč o Live CD, v jehož prostředí nyní píšu i tento článek. Instalace na miniaturní disk možná udělá spíš paseku, ale možná to bude fungovat aspoň do doby, než přikoupím pár dalších GB pro opravdu USPOKOJIVOU existenci. Nevím pořádně, jak se dá fungovat na 6 GB s linuxovou distribucí, vlastně ani nevím, kolik si z toho ukousne při instalaci, údajně by to mělo být něco kolem 4 GB, tak uvidíme. Instalaci samotnou lze spustit i z Live prostředí, na starém střepu to nebylo zrovna rychle, ale Widle se instalovaly o dost déle, hm :-) Milé je i to, že během ní lze v prostředí normálně existovat, číst si články na netu, poslouchat hudbu... jen na jednu chvíli se mi to kouslo, bylo to asi v 89% instalace, zřejmě si ode mně někdo z instalátoru potřeboval zrovna něco vypůjčit. :)
Nyní je to hotovo a po restartu to půjdu otestovat a konečně mi půjsou ukládat změny i na déle, než je jen vypršení jedné session, juch :D Anebo to bude úplně špatně a budeme to muset předělat? Nu, uvidíme :) Tadyhle pan Grub (... :D) napsal, že "do Linuxových vod není radno se pouštět bez odvahy, nadšení a snahy". OK :)
Jelikož mě wi-fi aušus v pohodě připojí, můžu aspoň pištět na netu a ptát se strejdy Googla. Což je asi nejlepší rada, kterou dám každému BFU n00bovi :) Když už nevíš, co by, UTFG a RTFM!!!
Hodně dobrých zážitků s Ubuntu a pěkné vánoční svátky. :-)
OdpovědětVymazatA to zlí jazykové tvrdí, že žádný linuxačky neexistujou ;o)
OdpovědětVymazatpokusnej komentář #17
OdpovědětVymazatIt works!
OdpovědětVymazat