čtvrtek 3. června 2010

.reset obrazové paměti

Už jste někdy měli dojem, že vnímáte něčí pocity, zlomkové vjemy nebo klidně i myšlenky v obrazech? Možná to znamená, že jste blázen. Nebo také citlivý jedinec, disponující zajímavým vnitřním "skillem". Obvykle se to prolíná. A ruku v ruce s tím jdou samozřejmě pochyby a nepatřičnost. Žijeme přece v logickém světě jasných faktů, bla bla.

Bylo nebylo. Párkrát se mi takhle přihodilo, že jsem měla sen, vidinu či náhlou nutkavou myšlenku, týkající se někoho blízkého. Většinou byla s aktuálním stavem světa v rozporu. A většinou byla také naléhavá. Vracela se v krátkých intervalech jako otravný, leč nezamáčknutelný budík.

Co se týče vzpomínek a myšlenek, funguje moje paměť (pokud zrovna nemám potíž s přeplněnou RAM :)) jako databáze obrazů a vjemů - a semtam prostě takhle chytím i obraz nebo konec věty někoho jiného. S rodinou a přáteli je to běžné, u dalších lidí mě podobné přenášení myšlenek vždycky vtipně potěší. Sranda to přestává být, když mi přijde něco, co nemělo být moje.

Takto vás dokáže rozhodit například obraz cizí zrzavé dlouhovlásky, kterou osobně neznáte, ale přesto se vám vtíravě vrací do sna, zatímco netušíte, kde je zrovna váš přítel. Fakt, že jsem prostě jen magor (či jsem omylem pozřela nějaké drogy), jsem škrtla ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že je to dívčina, na kterou už x dní "intenzivně myslel" (překlad v praxi: spal s ní). Eh. What?! O asi čtyři roky později se mi tři dny za sebou zdají noční můry o kamarádovi, kterého všichni hledají, ale nacházejí jen prázdný temný byt a nějaké zatracené vyloupané platíčko prášků. Doprdele, já to ani nemůžu napsat. Víte, ono je tak strašně jednoduché zavřít oči a napsat, že jste blázen, abyste utekli vlastním výčitkám svědomí, že jste něco mohli udělat a neudělali.

Takže - už jste někdy měli dojem, že vnímáte něčí myšlenky? Připadalo vám to nepatřičné? Říkali jste si, že vám do toho nic není? Opakovali jste si, že svět chce vidět jen ty pěkné věci a o těch škaredých se nemá mluvit? Pravda je někde uprostřed. Svět rád dělá, že nevidí - ale není to tím, že by byli všichni banda zlounů. Je to prostě jen lidská bezradnost, uzavřenost a strach z komunikace. Kdybychom si byli schopni všechno otevřeně sdělit, byla by tohle docela jiná planeta. Ale litovat věcí, které jsme neudělali, nemá smysl. Jde o to, abychom se odhodlali udělat je příště. Pokud bude čas.


8 komentářů:

  1. Zajímavý článek. Ano, ten pocit občas mám.

    A myslím, že na něco mám i trochu odpověď. Asi dvakrát se mi stalo, že se mi zdálo o něčem/někom a za týden dva se to stalo. Proč?

    Protože Tvoje mysl zachytí veškeré podněty, které získá a v době odpočinku a uvolnění je schopna vydedukovat to, na co bys při vědomí nepřišla. Do toho se prolínají obavy, strach, úzkosti a přání...

    Je mi jasný, že tohle víš, ale docela mě šokovalo, když jsem si na vlastní kůži uvědomil, jak silný podvědomí člověk má.

    PHATE

    OdpovědětVymazat
  2. Psychologie je krásná věda a je škoda, že z ní znám tak málo. Každopádně lidský mozek je úžasná věc, která dokáže překvapit, ale řídí se určitými pravidly.

    Nekradeš cizí myšlenky, jen děláš závěry na základě toho co jsi získala ze svých zkušeností, poznatků, informací a dat... Mozek kalkuluje se vším, ovšem při vědomí je svazován rozumem, který je často zavádějící, vědomými etickými zábranami apod. Krom toho se v podvědomí ztrácí takzvaný crimestop (myslím, že se to tak Orwell nazval, ach ta paměť), což je řekl bych interní systém, který Ti zakazuje na něco např. myslet. Setkávám se s tím často, často si uvědomuji, že tenhle mechanismus člověk má. Něco si v hlavě říkáš, sama pro sebe, nikdo Tě neslyší a najednou Tě napadne věta kterou prostě nechceš říct ani sama sobě. Bojíš se, je to úzkost, víš, že to je špatně. Že víš, co myslím?

    Tímhle omezením podvědomí tolik netrpí. Stejně tak dokáže pracovat i s doublethinkem (opět Orwell), což je spolupráce s dvěma naprosto odlišnýma ambivalentníma myšlenkama, který se za normálních okolností sami vylučují. Odporují si. Ovšem v Surrealistické sféře tomu tak být nemusí. Podvědomí má prostě větší pole působnosti, a proto Ti čas od času vytře zrak.

    Kolikrát toho i sám využívám, když třeba nemůžu pohnout třeba s designem jako teď... celej den poslouchám nápaditou hudbu, koukám se na krásný fotky, co ve mě něco vyvolávají, hledám inspiraci a pak jdu na hoďku zavřít oči na postel... a divila by ses jak často to funguje.

    Keep on dreamin'.

    PHATE

    OdpovědětVymazat
  3. diky za komentare. tyto pojmy jsem neznala, ale jejich vyznamy z praxe plne chapu. ambivalence a relativita mohou mit mnoho fascinujicich i desivych podob.

    OdpovědětVymazat
  4. Je to velký téma :-) Chtěl jsem se zeptat, máš RSS zdroj komentářů pro tuhle stránku? Myslím celý blog, takže ze všech článků najednou?

    PHATE

    OdpovědětVymazat
  5. to je zajimavy dotaz. ten zdroj asi existuje, pac se mi z nej nacitaji komenty do toho pluginu dole vpravo. ale kde je najit souhrnne, nevim (a nekdy by se to siklo) :P

    OdpovědětVymazat
  6. Noo, a seš si jistá, že se tam loadujou z RSS? Není to prostě pomocí PHP? Kdyby ses kdyžtak mrkla do kódu a to RSS mi získala, vůbec bych se nezlobil :-)

    Ale svět na tom nestojí :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Náhodou sem narazil na tvůj blog. A jo, tohle znám, není to nic skvělého, ale žít s tím jde, pokud se to nestává moc často.. Mě to naštěstí už 2 roky míjelo.. (ťuk ťuk ťuk.. musel sem to zaklepat).

    Měj se a pokračuj ve psaní, čte se to luxusně;)

    OdpovědětVymazat
  8. Chytrex: zajimave. diky za komentar :)

    OdpovědětVymazat