.ať žije keltskej jazzík

Sobotu a neděli jsem strávila kousek od Prostějova na festivalu Keltská noc. I když se keltská, středověká ani folklórní hudba s "mnou obvykle poslouchanými žánry" příliš nekryje, rozhodně ji řadím do kategorie, k níž mám určitý milý vztah. Spousta mých přátel navíc na podobné festivaly nedá dopustit a občas se tedy stane, že vyrazím někam na akci, absolutně netuše, o co jde, abych se setměním visela na kovových zábranách před pódiem a slintala blahem nad kapelou, kterou jsem ještě nikdy neviděla. Zrovna takhle to bylo i včera večer.


Zejména chci upozornit na několika velmi zajímavých uskupení. Kapelu Bran jsme sice už nestihli, protože vystupovali v pátek, ale i sobota stála za to. První, kdo mě zaujal, byli v kiltech odění Navostro, jejichž odpolední vystoupení se neslo hlavně v bigbítových vodách s lehkým nádechem Skotska. Díky jejich akčnímu frontmanovi šlo o super show. Tomáš Kočko a Orchestr mě nadchli svou směsí valašských popěvků a world music, ten týpek má navíc ohromný hlasový potenciál. Velmi silný zážitek nabídlo také irské trio Sliotar.

Co mě ale absolutně nejvíc nadchlo, byli skvělí Before Breakfast, kteří ovládli pódium kolem osmé hodiny večerní. Nejprve jsem se jen na moment zastavila pod pódiem, když jsem si šla pro pití - sestavu doplňuje křehká zpěvačka Lenka Mollová, která nebyla zezadu téměř vidět - ale po celé písničce jsem si uvědomila, že tam vlastně strašně chci stát a zírat na ně! Before Breakfast jsou na webu prezentováni jako kombinace keltské, elektronické a world music s rockovými a jazzovými prvky. "Keltskej jazzík!" vydechli jsme a čelist nám spadla na zem. Šestičlenná skupina na pódiu vytáhne harmoniku, basu, syntetizátor i kytary, na flétnu naznačí irský motiv a po sólu geniálního bubeníka najednou zjistíte, že posloucháte opravdu jakousi odrůdu alternativního jazzu se samply a elektronikou. Místo dublinských luk jsem najednou vnímala atmosféru zakouřeného baru, v některých zpěvných pasážích jsem si dokonce bůhvíproč představila Anneke a The Gathering... Strašně těžko se to popisuje, jednalo se o jemnou atmosférickou hudbu a nazvučení bylo trochu horší, než by si kucí zasloužili, takže tam bylo hodně ztrát. Ale i přesto mě úplně dostali. Jsem divná a už nevím, co poslouchat, takže se babrám ve spoustě 'alternativního' a 'progresivního' názvosloví, ale podle aplausu publika je mi jasné, že jsem nebyla jediná, kdo byl tou špetkou melancholického divna uprostřed keltského večera doslova nadšen.