.jablko oknem viděti

Vypadá to, že dnes jdu spát s nojbukem. V posteli se mi zabydlel zapůjčený prťavý Dell, který mě i přes několik svých trošku vypasenějších much velmi zaujal. I přesto, že Facebooku nefandím, musela jsem po chvíli s ním strávené neoriginálně dodat: "Líbí se mi".

Spíš než recenzi tohoto nečekaně získaného kusu HW (třeba i na tu časem dojde) jsem se chtěla věnovat jistému zajímavému psychologickému aspektu, který představuje notebook, tulící se k nám v pelíšku. (Mimo to, ten Dell je stejně jen prostředník k tomu, abych si mohla přes iTunes narvat nějakou hudbu do, ehm, lesklé krabičky s logem Apple. A testovat, co se stane. Viz nadpis. Z toho bude ještě komický seriál o několika dílech, jen počkejte.)

Pro ty, kdo zvedají hustodémonsky prst, aby mi vyčinili za nevěru, dodávám, že ač nevlastním plyšového tučňáka, tulím se aspoň k plyšové kačence o rozměrech 40 x 40 x 12 cm a Linuxu v podobě primárního OS se vzdát nehodlám. Mít v posteli na klíně notebook (byť s Win 7) je ale pocit lepší, než plyšová kačenka. Pokud jste alespoň jednou v životě byli opuštěným nerdem, nejspíš si vybavujete, jak neuvěřitelně mohou působit věci, které vás najednou nezištně zahřejí. Stolní počítač bude v této oblasti vždy poněkud neosobním společníkem, ale nojbuky se svými žhavými podvozky nikdy nezklamou. Zvlášť začátkem července se to hodí :)

Ano, vážení přátelé, skutečně mě dojímá fakt, že prťavé displejovaté věcičky kromě svícení do tmy nabízejí také neživé teplo, obohacené romantickým aromatem pálícího se tišťáku. O nějakém drobnějším netbooku jsem už uvažovala dříve a asi si to nechám znovu projít hlavou. Člověk by měl mít v posteli společnost, haha :) Ano, opravdu jsem nerdoúchyl, to se vám teda nezdá. Plyšové tučňáky, finanční dary a nabídky k sňatku zanechte prosím na recepci. Přejeme dobrou noc. A žádné sny o oknech.