Tak už jsou tu zase Vánoce. To znamená, že váš nejoblíbenější blogísek o nojbůcích, ajtý ženách a komičnosti života už existuje rok. No, to je mi pěkné. Z příběhu o tom, jak jsem přišla o Windows, už se stala urban legend, kterou dnes bavím lidi na akcích - jednadvacátého prosince minulého roku jsem sem prostě nutně potřebovala napsat větu "
Ve středu (16.12.) mi zemřel disk". A tak to celé začalo.
Dovolme si tedy malé patetické ohlédnutí: co přinesl a odnesl poslední rok?
Prosinec 2009: Instaluju "ten linux", co jsem vždycky chtěla vyzkoušet a uvědomuju si, že mě baví si s tím hrát. Propadám značně černým a mrtvým
metalům. Na Štědrý den taje a já fotím bahno. Nesměle bloguji.
Leden 2010: Nastavuji si zelené Ubuntu. Téměř zcela opouštím IM, protože nenacházím
uspokojivý komunikační program. Nesměle se vracím k hrátkám s webem.
Únor 2010: Slavím nalolrozeniny a dochází mi, kolik těch lidí už jsem tak dlouho neviděla (příští rok to bude stejné). Nadávám na zálohování,
cenzuru internetu, tmu a
Barbie ajťačku. Zírám na hokej, ale prošvihnu dva zajímavé koncerty.
Březen 2010: Linux mě stále fascinuje, všechny s tím otravuju. Dvě skvělé kamarádky slaví narozeniny, vzápětí onemocním a 14 dní nadávám. Divně filozofuji o citech, vynalézám #
roflživot a seriál
Live distro.
Duben 2010: V březnu a dubnu píšu kvůli delší nemoci strašně často a nejen, že to není na škodu, naopak to dokonce láká nějaké čtenáře! Lezu snad prvně na IRC. Ne, podruhé v životě, aha. Objevuji
CBL, Dobrou
čajovnu a přitažlivost tečky na začátku řádku. S kolegy z práce beru z recese útokem diskotéku. Jsem cynický.
Květen 2010: Jsem stále cynický. Začínám po dlouhé pauze opět psát
povídky. Bystrčtí komunisté mi nabízejí
buchty. 24.5. slavím svátek, 25.5. zase
Ručníkový den. V práci se dějí razantní updejty. Na čas ze mě stává technická potvora/podpora (zkoušeli jste to vypnout a zapnout?) a brácha se mnou poprvé zkouší
Linux Mint.
Červen 2010: Vyrážím na časté divné výlety a fotím věci. Rozjedu internetové
bankovnictví pod Linuxem a vydávám úspěšné pojednání o dámských
kabelkách. Zdají se mi divné sny, které se postupně plní.
Červenec 2010: Konečně mám chuť a čas vyrazit mezi lidi. Fotím přátele, festivaly a staré domy po Brně. Mám zapůjčený iPod a netbook Dell, takže se asi 14 dní v kuse zabývám jen možnostmi jablka. V autobuse nečtu, ale hraju
AngryBirds.
Srpen 2010: Vítězím ve vtipné anketě #
pctslecna, pokračuju v hrátkách s iPodem. Srpen je ve znamení
geekgirls, různých výletů, LARPů a akciček. V ranní mlze zachytávám
obrázky končícího léta.
Září 2010: Skoro pořád jsou nějaké akce, koncerty a hospody, kde fotím vtipné lidi. Barvím si vlasy na tmavě failovo. Hodně bloguju a reaguju na své oblíbené blogovače v ehm, té
blogosféře. Neúspěšně se snažím zachytit nostalgii podzimu v obrazech. Hrozně moc čtu a kreslím.
Říjen 2010: Stále moc čtu. Nesměle zvažuji účast na konferenci LinuxAlt,
vždyť tam nikoho neznám a ani nejsem ten administrátor! V práci se dějí nové updejty. Zjišťuji, že jsem nestihla další dvě akce, co mě zajímaly, ale zas mám aspoň nafocené
nádraží. Píšu první blogísek pro
LinuxExpress.
Listopad 2010: Mám pocit, že jsem neustále v práci. Odreagovávám se tedy u čaje. Navštívím skvělý
LinuxAlt a až do rána se bavím s neznámými Dušany o kofolách (a později o mlöku). Zřejmě jsem se jim líbila, někteří se se mnou sešli dokonce opakovaně. A to jsem opravdu neměla v úmyslu
balit linuxáky. Úspěšně si
registruji dvě CZ domény. Je mi veselo.
Prosinec 2010: Ne, že bych nechtěla blogovat, ale pořád jsem v práci a vynořují se i nejrůznější večírky a čajovny. Ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekala, jsem potkala někoho velmi zajímavého. Najednou mám pocit, že od Ježíška už nic nutně nepotřebuju. No, třeba dostanu aspoň nějaké ty ponožky.