čtvrtek 30. prosince 2010

.pf 2011

many thanks: umerr [textures], kfc [scan], people [be; listen; sunshine], symuška & kikuška [longtime support], dqd [belief]

můj angličtin je kvality náhodně proměnlivé, höhö!

středa 29. prosince 2010

.co upadlo z kreslící složky

Vánoce jsou časem restartů. Lidi si berou volno a odjíždějí do lesa za příbuznými. Tam se pak oddávají žranicím, karbanu a svým dlouho odkládaným zálibám. Tak se i mně zadařilo opět oprášit nějaké ty tužky a papíry a krásně jsem se vypnula u malování. Drobnou ukázku přináším také čtenářům svého všeobecného blogísku. Andílka v továrně jste už viděli dříve. A zítra zas do práce. Tedy... dnes.



čtvrtek 23. prosince 2010

.deník linuxačky: rok poté

Tak už jsou tu zase Vánoce. To znamená, že váš nejoblíbenější blogísek o nojbůcích, ajtý ženách a komičnosti života už existuje rok. No, to je mi pěkné.

Z příběhu o tom, jak jsem přišla o Windows, už se stala urban legend, kterou dnes bavím lidi na akcích - jednadvacátého prosince minulého roku jsem sem prostě nutně potřebovala napsat větu "Ve středu (16.12.) mi zemřel disk". A tak to celé začalo.

Dovolme si tedy malé patetické ohlédnutí: co přinesl a odnesl poslední rok?

Prosinec 2009: Instaluju "ten linux", co jsem vždycky chtěla vyzkoušet a uvědomuju si, že mě baví si s tím hrát. Propadám značně černým a mrtvým metalům. Na Štědrý den taje a já fotím bahno. Nesměle bloguji.


Leden 2010: Nastavuji si zelené Ubuntu. Téměř zcela opouštím IM, protože nenacházím uspokojivý komunikační program. Nesměle se vracím k hrátkám s webem.

Únor 2010:
Slavím nalolrozeniny a dochází mi, kolik těch lidí už jsem tak dlouho neviděla (příští rok to bude stejné). Nadávám na zálohování, cenzuru internetu, tmu a Barbie ajťačku. Zírám na hokej, ale prošvihnu dva zajímavé koncerty.

Březen 2010:
Linux mě stále fascinuje, všechny s tím otravuju. Dvě skvělé kamarádky slaví narozeniny, vzápětí onemocním a 14 dní nadávám. Divně filozofuji o citech, vynalézám #roflživot a seriál Live distro.

Duben 2010: V březnu a dubnu píšu kvůli delší nemoci strašně často a nejen, že to není na škodu, naopak to dokonce láká nějaké čtenáře! Lezu snad prvně na IRC. Ne, podruhé v životě, aha. Objevuji CBL, Dobrou čajovnu a přitažlivost tečky na začátku řádku. S kolegy z práce beru z recese útokem diskotéku. Jsem cynický.

Květen 2010: Jsem stále cynický. Začínám po dlouhé pauze opět psát povídky. Bystrčtí komunisté mi nabízejí buchty. 24.5. slavím svátek, 25.5. zase Ručníkový den. V práci se dějí razantní updejty. Na čas ze mě stává technická potvora/podpora (zkoušeli jste to vypnout a zapnout?) a brácha se mnou poprvé zkouší Linux Mint.

Červen 2010: Vyrážím na časté divné výlety a fotím věci. Rozjedu internetové bankovnictví pod Linuxem a vydávám úspěšné pojednání o dámských kabelkách. Zdají se mi divné sny, které se postupně plní.

Červenec 2010: Konečně mám chuť a čas vyrazit mezi lidi. Fotím přátele, festivaly a staré domy po Brně. Mám zapůjčený iPod a netbook Dell, takže se asi 14 dní v kuse zabývám jen možnostmi jablka. V autobuse nečtu, ale hraju AngryBirds.

Srpen 2010: Vítězím ve vtipné anketě #pctslecna, pokračuju v hrátkách s iPodem. Srpen je ve znamení geekgirls, různých výletů, LARPů a akciček. V ranní mlze zachytávám obrázky končícího léta.

Září 2010: Skoro pořád jsou nějaké akce, koncerty a hospody, kde fotím vtipné lidi. Barvím si vlasy na tmavě failovo. Hodně bloguju a reaguju na své oblíbené blogovače v ehm, té blogosféře. Neúspěšně se snažím zachytit nostalgii podzimu v obrazech. Hrozně moc čtu a kreslím.

Říjen 2010: Stále moc čtu. Nesměle zvažuji účast na konferenci LinuxAlt, vždyť tam nikoho neznám a ani nejsem ten administrátor! V práci se dějí nové updejty. Zjišťuji, že jsem nestihla další dvě akce, co mě zajímaly, ale zas mám aspoň nafocené nádraží. Píšu první blogísek pro LinuxExpress.

Listopad 2010: Mám pocit, že jsem neustále v práci. Odreagovávám se tedy u čaje. Navštívím skvělý LinuxAlt a až do rána se bavím s neznámými Dušany o kofolách (a později o mlöku). Zřejmě jsem se jim líbila, někteří se se mnou sešli dokonce opakovaně. A to jsem opravdu neměla v úmyslu balit linuxáky. Úspěšně si registruji dvě CZ domény. Je mi veselo.

Prosinec 2010: Ne, že bych nechtěla blogovat, ale pořád jsem v práci a vynořují se i nejrůznější večírky a čajovny. Ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekala, jsem potkala někoho velmi zajímavého. Najednou mám pocit, že od Ježíška už nic nutně nepotřebuju. No, třeba dostanu aspoň nějaké ty ponožky.

úterý 14. prosince 2010

.anketa: rss? to je něco k jídlu?

Tak, původně jsem vždycky chtěla anketu vyhodnotit ve chvíli, kdy doběhne po dvou měsících k závěru a pak hned nasadit další. Ale nějak jsem v poslední době ztratila hlavu, což jste jistě pocítili i ve vašich RSS čtečkách. '404, hlava not found.'

Á propos, co je RSS? Stručně pro ty, kdo klikli na čtyřku: RSS je technologie, určená k odběru nových článků z vaší oblíbené stránky/blogu. RSS čtečka je program (např. Liferea) nebo webová aplikace (např. Google Reader), která přijímá nové články nebo alespoň jejich náhledy ihned, jakmile je autor vydá. Člověk tak může neustále sledovat zdroje, které ho zajímají. Více info zde.


Zaujal mě relativně vysoký poměr lidí, co RSS nepoužívají, ale dominanci webových čteček pod možností č. 1 jsem vcelku očekávala. Co jsem neočekávala, byl mocný nárůst hlasujících, i když se v publikování poslední dobou krutě flákám. To asi znamená, že jsem slavná. Už jsem vám říkala, že jste úžasní?

Příští anketa bude na nějaké trapně kýčovité téma, hned to vymyslím, vydržte. Musím tam nějak zakomponovat ty, no... Vánoce, když už je ta sezóna, žejo.

čtvrtek 2. prosince 2010

.technická potvora ve dne v noci

Právě za mnou přišel spolubydla, jestli náhodou nemám přebytečnou grafickou kartu. Mžourám na něj, jako by na mě mluvil rusky, a snažím se zjistit, proč dostal ve třičtvrtě na deset večer chuť zrovna na něco takového.


Prý najednou chcípl počítač. Poučena vlastním hardwarovým failem, okamžitě se dotazuji na aktivitu disku. Počítač se sice "zapne", ale jestli nabíhá nějaká detekce hardwaru, nevíme, neboť na monitoru je tma (dioda na něm při zapnutí problikne). Po zapnutí počítače ovšem "nic nepípne". Disky běží, vrní, jako by se nechumelilo ("Stejně je tam jenom porno."). Po deseti minutách dialogu si uvědomuju, že po stránce pitvy hardwarového vybavení na základní desce potřebuji více praxe. Sice mi přijde, že závady na komponentách na desce mají narozdíl od chybujících disků a podobných hovadin poruchovost v řádu promile, ale můžu se plést anebo máme prostě smůlu. Vyndávat svou přihřátou funkční grafiku se neodvážím, na to jsem málo drsnej. Kolega hrdě hlásí, že se mu povedlo resetovat BIOS a tak se mu ztišené větráky rozjely na plný výkon. Což je hezké, ale neřeší to problém. Zapojením (kontakty) kabelů to není. Restart jsme samozřejmě zkoušeli, po něm následoval zmíněný reset ("Jasně, vy byste jenom všem říkali, že to mají vypnout a zapnout, to jsem už viděla v tom seriálu, styďte se, pani! Já čekala, že mi něco poradíte.").

Coby parodie na technickou podporu lezu do sprchy a myslím na to, že bych si měla zjistit kompatibilitu těch RAM modulů, co mi tu leží, abych mohla machrovat, že vím, "co to dělá"... ale nějak jsem teď myslela na všechno ostatní, jenom ne na intimní hrátky s PC. Každopádně jsme hezky analyzovali, kde všude není problém, což o dost zvyšuje naději na rychlé nalezení řešení. Mám uptime skoro 10 dní, musím jít spát. Já bych ty počítače a internety zakázala, člověka to jenom otravuje. Doufám, že se mi bude zdát o překousaných kabelech.

.každý má uvnitř něco zvláštního

Dnes jsem se setkala s kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla, bývalou spolužačkou z maturitního ročníku. Přivedla mě opět k myšlence, jak jsou věci relativní a jak se někdy můžeme sami dobrovolně uvěznit v nezdravých návycích.


Je to úžasná ochotná osoba s ohromným výtvarným nadáním a krásnými dvoubarevnými vlasy. Pracuje s chemikáliemi, které si nedokážu představit, stará se o potkánky a kytky, neomdlí při krvácení a šití, přestala pít alkohol, přestavuje kus domu, plánuje rodinu. Když jí ale polichotíte, bude se vám to snažit vymluvit. Nemá ráda pozornost lidí, představa, že by promluvila před skupinou posluchačů, ji děsí. Vlastně si vůbec nemyslí, že je na ní něco zvláštního.

Já strkám maximálně tak čudlíky do počítačů, při odběrech krve se mi hned motá škeble. Když mi pochválíte nějaký kousek, pravděpodobně vám poděkuji a půjdu ho rychle zkontrolovat, abych eliminovala možné nedostatky. Zapomínám věci, které si nenapíšu, kytky mi vždycky chcípnou, nemám ráda lidi natlačené v malých prostorech a v diskuzích používám dlouhá cizí slova, která lidé nechápou. Matou mě lidské emoce. Ale snažím se věci dělat tak dobře, jak jenom můžu.

Je strašně pěkné, že si realisticky uvědomíme, v jakých oblastech máme chyby, ale ne vždycky jsme schopni se dokopat k tomu, abychom s tím doopravdy něco udělali. Je lehčí nechat se natlačit do předem určené škatule ve tvaru okolím daných očekávání. A pak z ní koukat a chcípat jako ta uschlá kytka. Vznikají tak hluboko skryté panické záchvaty a frustrace. Na tomto místě se ale hodí poznamenat, že každej má něco... Všechny úžasné ženy, které ve svém okolí obdivuji, se s tím svým něčím odvážně popraly. Složité bolavé věci mají svoje důvody, každé rozhodnutí obklopuje složitý systém plný vnitřních vazeb. Kdyby měl někdo dojem, že tento zápisek postrádá smysl, nebudu souhlasit. Je důležité být prostě "já". Nic jiného pro nás totiž nebude mít smysl, až se ze všech našich dosavadních pozitivně nabitých smyslů zničehonic stanou záporné nesmysly.


Ne, není to pesimistická úvaha o sněhu a hovínkách, naopak, celé mě to nabíjí optimismem... a mám chuť otevírat oči, začínat nové věci a oprašovat staré věci. Díky za myšlenky, Peťko!

středa 1. prosince 2010

.0,0666 článku denně!

Různí publicisté na internetech, kteří se cítí být dostatečně fundováni, tvrdí, že blogísek se může řadit mezi aktivní ve chvíli, kdy vyprodukuje článek aspoň jednou za čtrnáct dní. Když se to spočítá, vychází to na 0,066666667 článku denně. Vzhledem k tomu, že jsem jich v listopadu vyplivla přesně dvakrát tolik, znamená to, že jsem jich denně vyprodukovala 0,133333333 a tudíž se stále s radostí řadím mezi aktivní blogískáře.

Moje různorodé, inteligentní a úžasné čtenářstvo si samozřejmě zaslouží dozvědět se, že tu mám pořád ještě rozdělané nějaké články, které jednou dopíšu. Tak jen shrnutí, co se mi teď všechno děje a o čem vám třeba někdy něco napíšu (anebo ne):

  • byla jsem na šílené níže inzerované post-apo vernisáži InDustWeTrust (fotky v řešení)
  • navštívila jsem zvrhlý večírek sdružení LinuxvBrně, kde se stavěly parníky z ubrusů
  • chodím o víkendech do práce
  • sněží a tak sprostě nadávám, ale nosím sukně s chlupatými ponožkami
  • mám u postele nový komín knih a tak ho zpracovávám
  • navštěvuji, případně plánuji ajtý party, úchylné hospody a nostalgické srazy
  • oňuchávám čajovny a kavárny, abych mohla napsat recenzi z hlediska možnosti povalovat se a odkládat si nohy výš než hlavu
  • objevila jsem už asi 64 různých nových metalů
  • stále fotím hřbitovy, olezlé zdi a divné lidi
  • učím se zacházet s Midnight Commanderem
  • zvoním na Svoboďáku na zvon
  • spím ve dne
  • vnucuju lidem na vyzkoušení ty linuxy
  • kreslím
  • zjišťuju možné významy slova "rande"
  • koupila jsem dvě domény rionka.cz a evanescence.cz, na kterých zatím nic není
  • nestíhám Vánoce