.mimořádně kulaté datum: 10.10.10

"Blíží se datum kulatosti života, vesmíru a vůbec," uvedl Martin Hassman nedávno v blogu na Rootu. 10.10.10 vám totiž po převodu do desítkové soustavy dá krásné číslo 42.

Dnes v 10:10 by se tedy mělo slavit nějakým speciálním způsobem, nejlépe binárně. Někteří měli v plánu nainstalovat Ubuntu 10.10, Kuře zase lákalo na speciální geocacherský event. Já nikam nejdu, vdávat se taky nebudu a tak mi zbylo to focení.

A jelikož díky absolutně převrácenému životnímu rytmu (au) budu dneska v deset zřejmě ještě spát, ukážu vám tu v 10:10 asi jenom tu hezkou mlhu, co byla včera v noci a to bude tak nějak všechno. Ve dne tu mám jen wokno (!) a škaredé parkoviště, v tom žádný smysl vesmíru, života a vůbec nebude. A tma je už hrozně dlouhá, tohle bylo kolem půl sedmé...

Moc se dnes neožerte. A ještě se třeba můžete kouknout na související dnešní Týden Živě, mě osobně kluci pobavili. Myši, do toho :)

.jablko oknem viděti

Vypadá to, že dnes jdu spát s nojbukem. V posteli se mi zabydlel zapůjčený prťavý Dell, který mě i přes několik svých trošku vypasenějších much velmi zaujal. I přesto, že Facebooku nefandím, musela jsem po chvíli s ním strávené neoriginálně dodat: "Líbí se mi".

Spíš než recenzi tohoto nečekaně získaného kusu HW (třeba i na tu časem dojde) jsem se chtěla věnovat jistému zajímavému psychologickému aspektu, který představuje notebook, tulící se k nám v pelíšku. (Mimo to, ten Dell je stejně jen prostředník k tomu, abych si mohla přes iTunes narvat nějakou hudbu do, ehm, lesklé krabičky s logem Apple. A testovat, co se stane. Viz nadpis. Z toho bude ještě komický seriál o několika dílech, jen počkejte.)

Pro ty, kdo zvedají hustodémonsky prst, aby mi vyčinili za nevěru, dodávám, že ač nevlastním plyšového tučňáka, tulím se aspoň k plyšové kačence o rozměrech 40 x 40 x 12 cm a Linuxu v podobě primárního OS se vzdát nehodlám. Mít v posteli na klíně notebook (byť s Win 7) je ale pocit lepší, než plyšová kačenka. Pokud jste alespoň jednou v životě byli opuštěným nerdem, nejspíš si vybavujete, jak neuvěřitelně mohou působit věci, které vás najednou nezištně zahřejí. Stolní počítač bude v této oblasti vždy poněkud neosobním společníkem, ale nojbuky se svými žhavými podvozky nikdy nezklamou. Zvlášť začátkem července se to hodí :)

Ano, vážení přátelé, skutečně mě dojímá fakt, že prťavé displejovaté věcičky kromě svícení do tmy nabízejí také neživé teplo, obohacené romantickým aromatem pálícího se tišťáku. O nějakém drobnějším netbooku jsem už uvažovala dříve a asi si to nechám znovu projít hlavou. Člověk by měl mít v posteli společnost, haha :) Ano, opravdu jsem nerdoúchyl, to se vám teda nezdá. Plyšové tučňáky, finanční dary a nabídky k sňatku zanechte prosím na recepci. Přejeme dobrou noc. A žádné sny o oknech.

.čtyři věci, které mi chybí na linuxu

To jsem se tu takhle nedávno rozvášnila nad detaily, které se mi líbí na "tom ubunťáckém desktopu" a Windows je postrádají. Mělo mě napadnout, že se pod tím strhne takový flám, tedy flame! Tak to u článků, které proti sobě staví různé operační systémy, asi vždycky bude. Ještě jsem tam měla přihodit nakousnuté jablko, ale o tom skoro nic nevím, tak snad jindy :)

Dovolím si tedy uvést pár bodů k problematice z druhé strany linuxové kůlničky. Ano, skvělé, pěkné a takřka out-of-the-box fungující Ubuntu 9.04 mě chytlo do svých pařátů krátce po instalaci a já o něm už ani křivého slova neřeknu. Ale to, že máte někoho rádi, neznamená, že automaticky přehlédnete jeho nedostatky, rezervy či faily. Zde jsou body, které mi chybí nebo nebyly dořešeny.

• qip - Absence oblíbeného Instant Messengeru je první věc, která mě po switchnutí na Linux opravdu zabolela u srdce. Je to pocit, který si prožije každý, komu je znepřístupněna jeho oblíbená "dokonalá" aplikace. Byl mi doporučován qutim, leč zatím jsem neměla čas jej otestovat. Prý existuje taky nějaký neoficiální port qipu pro Linux, ale údajně to je samá potíž. No a v Ubuntu je k dispozici pidgin, ale ten si mě nikdy tak úplně nezískal; na toto téma jsem ale již kafrala před pár měsíci zde, viz bod 4.
  

• total commander - Viz výše zmíněný odkaz, bod 2. Považuji se za celkem přizpůsobivou povahu, která ráda zkouší neznámé věci, ale TC mi chybí i po prozkoušení jiných souborových manažerů. Používala jsem ho totiž hlavně pro připojení k FTP a rychlému kopírování souborů - a chci, aby to ihned reagovalo na pár úderů klávesnicí a hotovo. Tux Commander zklamal, neb nemá plugin pro FTP vhodný pro moje distro; ne, kompilovat to nebudu, ještě bych to rozbila. Krusader mi svým během ohavně zaplácal RAM, nejspíš svými Qt knihovnami. Midnight Commander jsem se ještě bohužel nenaučila používat. Gnome Commander používám nyní - ale někdy je strašně zpomalený, hlavně při tom přístupu k FTP. Před měsícem jsem strávila chvíli na XP a zas mi to začalo chybět. Prostě fail.
  

• scanner - Megafail. O problematice rozpoznání tiskacích a skenovacích USB nesmyslů jsem slyšela již předtím, než jsem měla vůbec s Linuxem tu čest a přes přítomnost aplikace pro skener v základní výbavě distribuce se mi ho nepovedlo rozchodit ani vůbec "uvidět". Je ale fakt, že jsem to zkoušela jen jednou a navíc loni. Mno, hlavně, že mám CD s drivery pro Windows. :)
  

• aplikace pro přístup k bankovnímu účtu - Omezení, které mě globálně vysírá asi nejvíc, i když jsem s tím zatím nijak nepohnula. Supr je, že Komerční banka na svém webu slibuje, že vám to pojede i na Linuxu, dokonce tam myslím nějak výslovně zmiňuje Ubuntu a SuSE. Při detekci OS a prohlížeče mi napřed vnucuje svoje proprietární Java knihovny (přitom už mám některé nainstalované, ale dobře dobře) a Adobe Reader pro PDF (narozdíl od Javy tenhle download jednoduše vyfakuji, úplně mi stačí evince), následně se probíhající proces záhadně sekne a ani mě nedodetekuje do konce. V minulém roce jsem hodně nakupovala přes net, hlavně na Aukru. Chybí mi to.

Výše uvedené body mě štvou, ale stejně mám svůj operační systém rád! Konstruktivní připomínky vítám. Dobrou noc :)



EDIT (28.6.10): Povedlo se mi vyřešit popisovaný problém s internetovým bakovnictvím, urá! Asi za to mohla SUN Java (TM), případně skvrny na SUN. Štvou mě tedy už jen tři věci ;) Celý napínavý příběh o konfiguraci zde :D

.když nevíte, co by

Asi to taky znáte. Venku je hnusně, doma je nuda. Celou dobu jste se těšili, až budete mít volno, ale nakonec nevíte, kam se vrtnout. Všem tvrdíte, že na nic nemáte čas, ale do hospody ani nikam mezi lidi se vám nechce a vlastně se do té práce skoro těšíte. Pro podobné situace se hodí soupis následujících hot tipů, abyste se nemuseli obracet k riskantnímu když nevíte, co by, vyzkoušejte drogy.

.horká vana
Hot tip číslo jedna. Vhodný zvláště do hnusného počasí, kdy je vám vnitřně i zvnějšku zima a cokoli "hot" je tedy namístě. Člověk hezky vypne, nalije si na sebe něco voňavého, co udělá pěnu a ještě se mu po tom dobře spí. Pěkně se k tomu hodí i další volitelné prvky, jako je dobrá knížka nebo kakajíčko. Ale nesmí vám spadnout do vany. I když je to stále lepší, než kdyby vám tam spadl fén.

.tvořivý záchvat
Poslední dobou to nemívám tak často, ale když už, tak pořádně. Pokud je ale aspoň trochu správná nálada, lze využít zpočátku otravný nudný den k výrobě šperku nebo dárku, kreslení či psaní strhujícího literárního díla (románu, povídky nebo aspoň blábolu na váš emoblog). Texty pochybného charakteru generuji v posledních letech skoro neustále, takže jako "hodnotnou" tvorbu vnímám spíš ty kresby a šperky. A občas se přihodí také nějaký ten webdresink :)

.literatůra
Čtete rádi? Tak to máte určitě u postele komín literatury, kterou jste dočetli - nebo plánujete dočíst. S klesajícím množstvím času se komín zvyšuje. Pak je řešením číst třeba cestou do práce, pokud tedy neřídíte nebo nejezdíte v emhádé jen v době, kdy je plné ožral či důchodců. Ne vždy je ovšem nálada číst, takže ve výsledku akorát taháte knihu v tašce a degenerují vám ramenní svaly. Proti nudě a otrávenosti je ale knížka ideál, číst něco dobrého pomůže snad vždycky.

.vtipný seriál
Ne vždycky je čas a chuť koukat na dlouhý film. Ale půlhodinová epizoda seriálu je tak akorát na to, abyste se u toho najedli a když je to zajímavé a vtipné, tak vám to spraví náladu a třeba se i zasmějete. No jestli tohle není výhodné, tak už nevím co, kurňa. Tipy: The Big Bang Theory, How I Met Your Mother, Scrubs, Xena, Star Trek, Red Dwarf, Black Books...




.věci, které odkládáme
Myslím, že se to jmenuje prokrastinace. Jsou věci, které "bychom měli" udělat, ať už z vlastního přesvědčení nebo proto, že nám to bylo někým nařízeno, ale z nějakého důvodu se jim vyhýbáme. Třeba proto, že jsou velké, složité, časově náročné, moc komplikované nebo se jich normálně bojíme, protože jsme obavami zmítaní chcípáci. Takhle třeba už měsíc chodím kolem jednoho dlouhatánského překladu. Ale jsou i lidi, co takhle chodí třeba kolem nádobí :(

.pasivní a aktivní hudba
Hudba je jedna z nejohromnějších ohromností, které byly kdy vynalezeny. Správná hudba vás nakopne ke správné činnosti, u něčeho se dobře píše, u něčeho jiného se zase dobře kóduje :) Někdy mám též záchvaty hudebně-kreativní, což znamená, že opráším v koutě stojící nástroj, naposledy včera k ránu. Hudba na klávesový nesmysl je fajn, někdy bych chtěla umět ovládat i nějaký ten strunný, leč zatím neumím. Tvorba hudby, ale stejně tak i její poslech jsou skvělými ventily pro emoce. Nic "nejlepčího" ale nedoporučím, protože toho poslouchám hrozně moc a miluju desítky různých žánrů. Vždy záleží na náladě.

.beauty day
Narozdíl od horké vany má úlohu nikoli relaxační, ale mocně zkrášlovací. V každém Cosmopolitanu a Bravo Grilu se dočtete, že je to potřeba, abyste získali dobrý pocit a důvěru ve svou schopnost ulovit školního idola! Ne že by autorka tohoto blogu lovila školní idoly, ale vřele doporučuje věnovat jednou za čas hodinku např. péči o vlasy, mazání se různými voňavými nesmysly atd. Beauty day není procedurou striktně dámskou - znám chlapce, který před rande stráví hodinu v koupelně a poté vypadá skoro stejně. Jen strašlivě voní a vůbec mu nesmíte sahat na vlasy. Takže tak.

.ty všelijaké linuxy
Nechápali jste u předchozího odstavce, proč nechci školního idola? Protože takoví chlapci jsou obvykle úplně vymaštění a stejně by ani nevěděli, co jsou to ty linuxy (ježiš :) to už je skoro jak "ty internety" :)) Na disku mám asi desítku různých .iso live distribucí, třeba ten doporučovaný Sabayon a Zenwalk, takže až budu zas nadávat, že se mi vůbec nic nechce, můžu si nějakou pustit a napsat o tom zase článek. Zabere to tak hodinku, osahávání neznámého systému je zábavné a na konci si to třeba i někdo přečte, viz odstavec Literatůra.

.úklid starého spamu
Binec a staré věci nás vysávají podobně jako rozdělané a nedokončené projekty. Jsou to prostě černé díry, které se válí po podlaze a kradou energii. Mimo to, extrémy typu hromada ponožek a vlasů jsou prostě hnus. Na druhou stranu, zase nechci nikoho nabádat k tomu, aby to přeháněl. Tím, že si budete každé dvě hodiny freneticky pucovat monitor, aby na něm nebyla ani ťučka, se nezbavíte ani spamu, ani blbé nálady. Spíš si zaděláte na obsesivně-kompulzivní poruchu, takže pokud k tomu máte sklony, tento odstavec ignorujte a jděte si pro dobrou knihu :)

.krabice pro všechny

Dnes jsem se takhle náhodně zamyslela nad tím, jak strašně jednoduše si škatulkujeme lidi, i když třeba vlastně ani nechceme. Prostě puf - a je to, seš v drzé škatuli, puf - a ty jdeš do té pro blbečky. A pak se jednou podíváte pořádně a zjistíte, že vaše pečlivě vystavěné, izolepou olepené, barvičkami natřené a ocedulkované krabice vám na ty lidi vůbec nesedí! No to je děs. Ale zároveň realita, protože vývoj jde neustále kupředu a to i uvnitř nás samotných, milí čtenáři.

A vy se takhle můžete najednou zaleknout i sami sebe. Pár měsíců se třeba zaštiťujete něčím, co vám v té chvíli něco ulehčuje (je jedno, jestli je to výraz smutného ema nebo neustálý smajlík) a pak vám to zničehonic upadne a vy zjistíte, že nevíte, co jste.
"Já jsem si například dnes uvědomil, že v některých situacích jsem děsně stydlivý :) a celkem mě to děsí, protože k tomu nemám manuál a nemohu tedy udělat RTFM jako vždycky... a ROFLem se všecko taky řešit nedá a KILLem už vůbec." :)


Nuže, dobrou noc. A na závěr ještě jeden LOL textový (nesouvisí vůbec s tímhle textem, ale to víte, ty ajťácí...):

lama@desktop:~$ man sex
No manual entry for sex

.překvapení nemusí být vždycky špatná věc

Já vám nevím, ale roste ze mě strašnej cynik. Potkávám lidi, které jsem mnoho let neviděla a uvědomuju si, že mezi mnou, kterou znali dříve a mnou, kterou uvidí dnes, je velký rozdíl.

Samozřejmě, základní rysy zůstávají. Pořád jsem ten, kdo při mluvení strašlivě gestikuluje, vymýšlí absurdní hovadiny, kreslí divné věci a někdy se s tím i chlubí, ale ten cynismus, co ve mně roste s věkem (fuj, to zní hnusně) vede k tomu, že už od lidí nic extra nečekám a tak se ze mě vytrácí taková ta nevinná dychtivost. Ani nevím, kdy jsem ten pocit naposled měla. Je to takové to natěšené s velikýma očičkama, co je zvědavé na všechno (neplést si s mrkací panenkou, která za maskou naivity schovává ostré zlo, to je něco jiného). Já už prostě nějak zvědavá "na ten život" ani nejsem, aspoň ne programově - co ke mně přijít má, to přijde. Dobývat věci a informace z lidí násilím nemá smysl. Stejně se dozvíte hlavně to, co nedokážete zpracovat...

A víte, co je nejlepší? Když vás pak ve vaší pochmurné pasivitě překvapí něco, co jste opravdu nečekali. Třeba když vám kamarádka donese jako dárek krásný drahokam. Když vyjde sluníčko a je zatraceně krásně. Nebo vám někdo zničehonic řekne, že mu připadáte jako hrozně zajímavá osobnost. Nebo zjistíte, že mezi klacky a hovady se ještě stále vyskytují gentlemani, kteří vám půjčí bundu, podrží dveře a zaplatí pití. To se dneska už fakt nevidí, kam jsme to došli, sakra?... Anebo se dozvíte, že pro vás - ano, extra spešl pro vás! - babička udělala svou luxusní kokosovu roládu. To mi připomíná, že se musím vzbudit a jet si ji k ní sníst. Čas na chvíli opustit svět fejsbuků, nojbuků, matrixů a koncovek RJ45 a vrátit se o pár desítek let zpět tam, kde jsme ještě existovali vždy pouze v jediném bodě v čase a prostoru a nikoho by nenapadlo, že to jde i jinak.

Úterý v tom okamžení, táta přijde z roboty

Dnes jsem paní doktorce oznámila, že bych už fakt měla jít do práce :) a naštěstí souhlasila :) Takže v úterý se opět zapojím do pracovního procesu, to bude řiť. A fail. Jenom doufám, že se nestane nějaká strašná věc, třeba abych nepřišla do práce a nezjistila, že už ji nemám, atd. Pesimismus je jen taková zvrácená forma idealismu. FTW!

Prokletí prefabrikovaných blogísků

Je tu první apríl. A já trpím. Smysl pro stylistiku, stylizaci nebo kýho výra se mi v hlavě mlátí se snahou vytvořit tzv. přístupný web. Buď můžu mít na konci řádků osamocená písmenka "i" a "k", nebo můžu vypadat v RSS čtečkách jako lama s rozházenými řádky. A teď si vyberte.

Problém je v tom, že doleva zarovnaný řetězec textu se v editoru pro blog zalamuje, jak se mu chce. Ani mód "justify" (ten čtvrtý, zarovnaný) to nějak moc nespravil. V češtině mi před mnoha lety vtloukali do hlavy, že ne, na konci řádku opravdu nemůže být osamocené jedno písmenko. Tedy například "i", "s", "k" a další. V HTML bych to normálně odsadila, třeba nějakým br (sakra, ono to funguje i v textu:)). Ale zapomněla jsem na RSS čtečky.

Jednu takovou poslední dobou používám, je to šikovnější než sledovat blogy přes Gůglovo rozhraní. Jmenuje se Liferea. Napadlo mě podívat se z ní na svůj blog a protočily se mi panenky. Díky úplně jinak pojatému rozvržení textu v prostoru jsem viděla odsazení třeba uprostřed stránky, omg, wtf.

Takže se tu vylouplo takové hezké dilema, je důležitější "víceméně subjektivní" přístup k češtině, nebo přístupnost, validita, čitelnost, logika? Přístupný web opět vyhrál. Nad sjednocením zobrazení v různých prohlížečích se potí stovky webdesignérů, mně v tomhle nesmyslu stačilo odmazat čtyři entery. Čeština jde stranou. Všichni pěkně srovnat do latě podle standardu. Je to dobře, blbě nebo nesmysl?

A já vím, co tomu je, je to pokažený!

Blogerské děti, poraďte! Mám to zas rozbitý.

Dneska mi to tu během dne už dělalo problémy, napřed error 404, potom 503 (nebo cosi), no a teď vůbec nevidím komentáře. Vy ano? Lekla jsem se, že jsem ten poslední pod článkem o Within Temptation smazala, ale pořád mi tam svítí "1 komentář", i když ho reálně nevidím. A pořád mám problémy s načítáním stránek, zajímalo by mě, jestli je problém mezi mou židlí a klávesnicí, nebo u Googlů... asi jim tam někdo sedí na rojtru.

A já vím co, primární problém bude v tom, že se zas moc vážu na virtuální realitu :D


EDiT 23:50: Tak dnes se mi tu opět vše korektně objevuje, nic nechybí, to jsme rádi. Šestkrát hurá a děkuji za odezvy :)