Sabayon 5.2: hardcore nebo sladký zákusek?

Na jaře jsem stáhla Sabayon a dvakrát jsem si s ním cvičně zaflirtovala přes LiveUSB na dvou různých noteboocích. Jde o linuxovou distribuci na bázi Gentoo, která se snaží být uživatelsky přívětivá a přitom plně konfigurovatelná, fungovat OOTS (out-of-the-box) a KISS (keep it simple, stupid).

Jelikož Gentoo se často chlubí přívlastkem hardcore, zajímalo mě, jak bude působit Sabayon. Mnou testovaná verze 5.2 vyšla 26.3., dnes je ale k dispozici už 5.4 z 30.9. Distribuci jsem už měla možnost lehce oťuknout na Dellu a předtím i na Asusu u našich, kde mnoho věcí fungovalo hned po startu - touchpad, flash na youtube, přehrávání mp3 i připojení přes LAN. "Neodsuzovat nesvobodný software, hlavně že vše funguje," shrnul stručně T. Heger filozofii Sabayonu.

.chceš připojit k wi-fi? zařvi!
S kabelem jsme tedy v suchu. Doma na Wi-Fi je to ale komplikované. Network Manager opakovaně řval o heslo k WPA2, chvíli byl internet funkční, pak zase ne. Několikrát došlo k jeho úplnému výpadku a dvakrát i ke zmizení appletu Manageru z panelu, což nechápu (?). Problém napravil pouze reboot a opakované načtení prostředí. Asi se opět něčemu nelíbil Wi-Fi adaptér Asus WL 167g. S naším routerem se tu sice dějí psí kusy, ale jelikož se na něj někdy nedalo ani pingnout, z hloubi své na pochodu se učící skorogeekovské duše věřím, že chyba tentokrát nebyla na mé židli. Na HW pod linuxem prostě štěstí buď máte, nebo ne.

Jak už ale znalci v devadesátých letech prohlašovali, internety přece nejsou všechno! Sabayon přichází s pěknou nabídkou programů, zamrzí snad jen Gimp jako defaultní SW pro prohlížení obrázků. Najdete tu ale můj oblíbený Firefox, Open Office a také minimalistický přehrávač Audacious, který připomíná Winamp a narozdíl od Exaile či Rhythmboxu nevyžaduje spravování hudební knihovny - stačí mu jen cesta k přehrávaným souborům. (M. Hrončok ho v recenzi vtipně popsal jako "fork forku napodobeniny Winampu".) Jeho rozšíření jsou bohužel skromná, chybí mi plugin pro Last.fm.

.není to tak složité, jak to vypadá
Práce s Gentoo-based distribucí bude pro ubuntisty asi trochu komplikovanější. Balíčkovací systém v Gentoo se jmenuje Portage a skládá se ze dvou částí, nazvaných ebuild a emerge. Mají mezi sebou podobný vztah jako dpkg a apt v Debianu. Emerge je hlavním nástrojem pro přístup z příkazového řádku a ebuild obsahuje informace, jak zkompilovat a nainstalovat software ze zdrojového kódu s optimalizací na daný počítač. V Sabayonu je možné využívat také Entropy, druhý balíčkovací systém, který spravuje předkompilované balíky a poskytuje přístup k nestabilní vývojové větvi. Lze s ním pracovat pomocí grafického nástroje Sulfur (vypadá trošku jako Synaptic). Dvojí správa softwaru nabízí mnohem víc možností instalace. Radši bych ji ale nenutila začátečníkům. Relativně nové a neodladěné aplikace jsou někdy spíš problém.

Hardwarová náročnost systému je nevelká, srovnatelná s Ubuntu. Neswapuje, neseká se, práce s ním je příjemná. Vyzkoušela jsem verzi 5.2 s desktopovým prostředím GNOME (existuje ale i s KDE, LXDE či XFCE), takže nebyl problém najít jakýkoli ovládací prvek, oproti menu v Ubuntu přibyla jen podnabídka 'Sabayon'. Když jsem si ale měnila jazyk na klávesnici, uvědomila jsem si jeden detail v GNOME, který mě štve. V rozbalovacích nabídkách o mnoha položkách (např. výběr jazyka, ale i tagů při editaci hudebního souboru) mi chybí možnost skákat pomocí klávesnice na položky, začínající určitým písmenem! Někdo by s tím mohl něco udělat.

.nepříjemné versus úžasné
V některých oblastech jsem měla vyloženě smůlu. Krom disku systémového mám i druhý, rozdělený na dva logické oddíly. Při připojení pod Ubuntu dostaly automaticky názvy Nový disk a Nový disk_ (trapné, vím, ale nikdy jsem to nepotřebovala řešit). Při pokusu o připojení těchto disků rovnou přes menu 'Places' se mi však neotevře Nautilus, jak je zvykem, ale vyskočí hláška, že disk s pošramocenou diakritikou není možné najít.


Problém se objevuje i při ukládání souboru přes Firefox a Gimp. Disky se přitom správně namountovaly, vytvářet a měnit soubory na nich lze a přes 'Places > Computer' se k nim hned proklikám. A teď čí je to chyba?

Abych pořád nedržkovala, zmíním také pozitivní prvky. V 'System Preferences' najdete inspirativní Emerald Theme Manager. Na ploše jsou k prozkoumání ikony Compiz Fusion, dema hry World of Goo a multimediálního centra XBMC (opravdu si to nepouštějte na slabých počítačích). A nejlepší je terminál. Kromě klasického GNOME terminálu můžete totiž využít i Guake terminál, který běží na pozadí a lze ho pomocí klávesy F12 kdykoli vyvolat přes část obrazovky, stejným tlačítkem i skrýt a pomocí F11 maximalizovat. Doporučuji, i když mi osobně více vyhovuje Tilda. Pobavila mě absence vypínacího/rebootovacího tlačítka (samozřejmě si můžete dát applet s čudlíkem na gnome-panel, ale předpokládá se, že budete umět napsat do konzole 'sudo reboot').

Jak trefně uvedl v recenzi M. Šín, Sabayon je vhodný pro "kohokoli, kdo se chce pohybovat vždy na hraně vývoje". Ačkoli můj přístup je spíš opačný a našla jsem i pár much, Sabayon mě velmi zaujal jako celek. Sladěný, funkční, s paletou možností a příjemným vzhledem (ta dolní lišta mohla být i méně pestrá, tedy!). Všechno je sice dost odlišné od toho, co jsem doteď používala, ale dokážu si představit, že bych se s tím naučila zacházet. Zatím se však bavím svým zeleným Ubuntu a náš vztah má ještě stále jiskru. Přesto však Sabayonu s radostí udělím čtyři tučňáky z pěti. Většina těch much byla přece jenom na mé straně mucholapky, že ano :)

Verdikt: Ano, pokud jste ochotni si se systémem pohrát a máte štěstí na HW.

.jak na web minimalisticky

Malé, nenáročné a 'lightweight', neboli - v češtině poněkud krkolomně - 'lehkotonážní' prohlížeče zaplňují mezeru, na kterou 90% dnešních BFU nikdy nenarazí: oblast starších a málo výkonných počítačů.

Už s 1 GB RAM, kterou dnes najdete v každém nojbuku, budete při většině svých oblíbených "počítačovacích" činností absolutně v pohodě. Moje zdroje jsou krapítek omezenější, ale přesto se neobejdu bez hudebního přehrávače, filemanageru, emulátoru terminálu, RSS čtečky a samozřejmě Firefoxu, za který jsem nikdy nenašla náhradu (a vlastně ji ani hledat nechci, i když se kvůli jeho požadavkům někdy trochu popereme). Tento článek nepředstavuje plnohodnotné náhrady moderních prohlížečů - pokud vás už nudí Opera nebo Chrome a netrpíte omezeními, vyplývajícími ze stáří vašeho stroje, vřele doporučím ke zkoumání například Konqueror nebo Safari.

lynx
Nemusíte být prgátor, aby se vám tohle mohlo hodit. Otestovat lehkonohé browsery mě přiměla konkrétní situace - Gimp s obrovským obrázkem, na kterém jsem při zvětšení pracovala malinkým štětečkem (výřez). Strašně se mi zachtělo něco napsat na Twitter, leč spuštění Firefoxu by jistojistě zabilo počítač. V této situaci mi pomohl textový prohlížeč Lynx. Podporuje ukládání cookies, takže se s ním můžete přihlašovat na všechno, co má textový výstup. (Ne na úplně všechno, no...)


První vydání programu se datuje na počátek devadesátých let, pro pohyb v něm vám tedy bude stačit klávesnice. Klávesové zkratky (datlování) jsou intuitivní, možnosti nastavení i "Help" sekce jsou velmi podrobné. Lynx si za běhu vezme opravdu málo paměti - i s emulátorem terminálu bash, ve kterém jsem ho spustila, nepožadoval víc, než 10 MB. Vzhled je... prostě textový. Jediným výstřelkem jsou barvičkami odlišené části textu v závislosti na jejich charakteru. Obrázky na internetu si samozřejmě můžete otevřít pomocí externího programu.

Je jasné, že webový prohlížeč tohoto charakteru nevyužije každý, ale minimálně se hodí o něm vědět. Lynx je zahrnut v main repozitáři Ubuntu a existují také verze pro Windows.
Oficiální web


dillo
Dillo je velmi zajímavý prográmek s grafickým rozhraním, vystavěným na knihovnách FLTK (Fast Light Toolkit). V některých "vymazlených" grafických rozhraních tedy může jeho menu působit jako pěst na oko, ale to je jeden ze dvou asi jediných záporů. Druhý je ten, že zákeřně nepřijímá cookies. A to ani po tom, co jsem mu to výslovně povolila v jeho konfiguračních souborech.

Podle svých autorů se Dillo snaží být "rychlý, bezpečný a přátelský k uživatelům i vývojářům". Startuje velmi rychle, umí taby, stačí mu obvykle 30 - 50 MB paměti a po ukončení sezení automaticky smaže všechny údaje a historii. Nepodporuje JavaScript ani Flash, vše, co dostanete, je čisté HTML s obrázky. Přitom umožňuje nastavení vlastních barev některých prvků, takže hnusným modrým URL je konec. Zajímavým detailem je také "bug meter", umístěný v pravém dolním rohu. Zobrazuje upozornění na nesprávné a neukončené elementy nebo chyby, které se neslučují s webovými standardy, což je užitečné pro vývoj webu. Dillo je kompatibilní s GNU/Linuxem, *BSD i OS X, podle Wikipedie se to ale někomu povedlo rozchodit i na Windows pomocí Cygwin.

Ze všech zde uvedených programů tenhle spouštím asi tak nejčastěji. Je zajímavé koukat na web z "oldskůl" strany. Jen ty cookies mě trochu štvou, protože pak se samozřejmě nelze nikam přihlásit. Otázka je, zda je tahle éra, v níž je přihlašování všude prostě nutností, ta jediná správná...
Oficiální web


midori
Podle Wikipedie znamená "midori" japonsky "zelený". Jedná se o browser s jádrem WebKit (ve webových statistikách se tváří například jako Safari 525.1), který je plně integrován do prostředí GTK+ (např. v Ubuntu), tudíž milovníci jednotného vzhledu budou spokojeni. Spotřeba paměti začíná asi na 40 MB, samozřejmě záleží na tom, co se právě načítá, ale rozhodně je to menší než Firefox a jeho stovky. Midori startuje jako relativně malé okno, což se hezky slučuje s mou filozofií, že maximalizované aplikace jsou fuj (nevím proč, ale prostě to nemám ráda, někdy se nad tím musím zamyslet).


Podporuje cookies, RSS, uživatelské styly i několik rozšíření včetně AdBlocku. Byl oficiálně zařazen mezi programy uživatelského prostředí XFCE, což samozřejmě přispívá k větší používanosti a rychlejšímu vývoji. Od nové verze údajně existuje i podpora pro Windows. Osobně jsem se bohužel setkala s problémem - nemůžu provést update na vyšší verzi kvůli "nevyřešeným závislostem" a verze 0.1.2 je nestabilní a někdy ještě před načtením stránky spadne. Po update některých ubuntích komponent už to není tak hrozné, jako když jsem ho nainstalovala, ale stejně je to docela nepoužitelné kvůli nějakému problému mezi klávesnicí a židlí, sakra.
Oficiální web


links 2
Links je webový prohlížeč, běžící v textovém i grafickém módu. Vznikl jako školní projekt absolventů Karlovy Univerzity v Praze. Šikovní jsou, kucí - poslední release byl 1.2.2010. Program je přeložen do velkého množství jazyků a použitelný na mnoha platformách včetně Windows.


Links zobrazuje webové stránky podobně zjednodušenou formou, jako Dillo, verze 2 navíc podporuje JavaScript a je velmi rychlá. U mě si Links 2 řekl asi o 30 MB. Zajímavostí je, že prohlížeč si sám vykresluje fonty a je nezávislý na prostředí (údajně je schopen běžet na unixových systémech, které nemají ani X). Co se týče zkušenosti z praxe, osobně ho spíše nepoužívám, protože ovládání klávesovými zkratkami mě narozdíl od intuitivního Lynxu trochu mate a browser si ani nelze tak uživatelsky znásilnit, jako se mi to povedlo u Dillo. Přesto bych ho nezavrhovala, protože existují oblasti, kde se může hodit. Tip: Po startu zmáčkněte nejprve klávesu Esc :)
Oficiální web


další tipy
Minimalistických browserů samozřejmě existuje celá další řada, ale vyzkoušela jsem jen některé. Následujícím jsem se prozatím vyhnula, recenze tedy možná ještě čeká na vás:

• Rekonq - Browser pro KDE4, založený na WebKitu. Používá jednoduché prostředí bez menu jako např. Chromium a při otevření nového listu zobrazuje oblíbené položky, podobně jako SpeedDial v Opeře. Stejně jako Arora byl vyvíjen na základě Nokia QtDemoBrowseru.
• Arora - Multiplatformní prohlížeč, postavený opět na bázi Qt4. Což je hlavní důvod, proč jsem ho ani neinstalovala, tahal by s sebou totiž zase KDE krámy. Údajně má defaultně předinstalovaný AdBlock.
  
• Uzbl - Prohlížeč, který byl původně napsán pro Arch Linux, ale lze jej kompilovat i pro ostatní linuxové distribuce. Vyznačuje se unixovou filozofií "dělej jen jednu věc, ale pořádně". Ovládá se klávesnicí pomocí příkazů podobně tajemným způsobem, jako třeba editor Vi. Uzbl se mi povedlo nainstalovat, ale neumím ho ovládat, fail :)

.zajímavé applikace: Twitterrific - extra úžasný twitter klient

Program Twitterrific ve svém sloganu tvrdí, že se snaží 'udělat z Twitteru něco zvlášť úžasného' ("Making Twitter extra terrific"). Tento klient pro iPod, iPad, Mac i iPhone sice kromě výrazných kladů disponuje i zápory, ale velmi dobře se na něj zvyká, takže blahosklonně uveďme, že se mu to daří.

K aplikaci Twitterrific jsem přišla, jak už to tak bývá, jako slepej k houslím, tj. že prostě už byla předinstalovaná na zapůjčeném iPodu Touch. Pokud budete v AppStore hledat aplikace pro Twitter, vykoukne na vás modrý ptáček Ollie hned v první dvacítce. Základní verze je zdarma, upgrade, nabízející například podporu více uživatelských účtů, je k dispozici za necelých pět dolarů. Nejpodobnější klient pro desktop je asi Echofon (doplněk do Firefoxu). Ne, že bych jich tedy vyzkoušela nějak moc, ale Twitterrific mi ho hned připomněl a protože ho často používám, ke srovnání se prakticky nabízí.



Hnacím motorem soudobé společnosti je samozřejmě vzhled a u aplikací do designově precizních iVěciček tomu rovněž nebude jinak. Klidné, tmavé výchozí vzhledové téma programu mi naprosto vyhovuje, barvičky v něm použité jsou decentní a přehledné. Vynikající je možnost retweetu s vlastním komentářem, kterou Echofon také umí, leč webová aplikace ji pro jistotu nenabízí (leda byste si to tam sami pastli). Jablečná aplikace umí stejně tak poklepáním otevřít externí odkazy, videa, vyhledávat podle tagů i zadaných slov a pochopitelně i posílat soukromé zprávy nebo hvězdičkovat vaše "oblíbené" tweety.

Poněkud záporná je skutečnost, že opravdu bezchybně vám bude fungovat vždycky jenom Twitter na webu. Prostě to tak je. Externí aplikace si někdy načítají data, jak se jim chce a synchronizace rozhodně není dokonalá. Při připojení přes Wi-Fi jsem párkrát zažila zajímavý zásek - někdy se mnou ohvězdičkovaný tweet ve skutečnosti vůbec neohvězdičkoval, reply se neodeslalo a některé zprávy jsem v timeline vůbec neviděla, ač tam podle webu prostě jsou. Také mi chyběla možnost procházet si pomocí Reply, kdo mi odpovídá na jaký příspěvek (u Echofonu je to vlastnost zcela standardní). Konverzace se tím může stát poněkud nepřehlednou.

Vedle těchto chybiček má však Twitterrific i několik skvělých vlastností. Nejlepší je, že můžete celou aplikaci shodit a po opětovném načtení máte rozepsanou zprávu opět k dispozici (tento detail jsem samozřejmě zaznamenala u více jablečných aplikací, bravo!). To se hodí, kdykoli jste offline nebo musíte něco neodkladného řešit. Při opětovném spuštění aplikace se vše samo refreshne a vy se octnete na posledním přečteném příspěvku, takže vám neuteče žádná zpráva od vašeho idola. Navíc si můžete zprávy filtrovat podle toho, zda se jedná o vaše přátele (šedá), zmínky o vás (oranžová), vaše vlastní příspěvky (zelená) nebo soukromé zprávy (modrá) - tahle přehlednost mi bude pekelně chybět!

Je mi jasné, že mnozí uživatelé nemají potuchy, na co je takový Twitter dobrý. Stejně tak je to s přístupem k jablečným počítačům - lidé na to prostě budou házet špínu, dokud si to osobně nevyzkouší a nezjistí, že "to jde i jinak". Pokud vám tedy někdy přijde do ruky nějaká iVěc a budete shánět aplikaci pro Twitter, Twitterrific vám doporučím alespoň k vyzkoušení. Jistě, že existují i další alternativy - ale na to, abyste si je našli, jste chytří dost ;)

Oficiální web

.jak přijímat RSS komentářů na blogu?

Komentáře k příspěvkům na blogu sice už nemoderuji, ale autora stejně vždycky budou zajímat reakce na jeho myšlenky - ne kvůli honbě za závadným obsahem, ale prostě kvůli zpětné vazbě. Zde je stručné HOWTO, abyste je mohli sledovat i vy :)

Dlouho jsem se domnívala, že blogspot.com poskytuje RSS feed komentářů pouze ke každému článku zvlášť. Proto jsem se zaradovala, když jsem v seznamu nabízených miniaplikací pro blog objevila nesmysl pro zobrazování *libovolné číslo* aktuálních reakcí, který mám nyní umístěn v dolní části postranního prvku. Je jasné, že odněkud se ten komentář ale musí načítat, že. Když na stejné téma narazil PHATE, vrhla jsem se do útrob Blogger FAQ, že už na to sakra musím přijít.

Blogger FAQ jako všechny googlí služby běží na jednoduché filozofii UTFG, RTFM. V základním výpisu v češtině jsem nenašla nic, ale po dotazu "comments feed" na US verzi nápovědy byl hned první odkaz to pravé. RSS feed komentářů na tomto blogu je http://rionka.blogspot.com/feeds/comments/default?alt=rss. Zdroj příspěvků na blogu najdete pod stejnou adresou, jen místo "comments" dáte "posts". Pokud chcete sledovat příspěvky na svém/jiném blogu, samozřejmě stačí jen zaměnit "rionka" za jeho název. Jednoduché, praktické a průhledné :)

Další možnosti a informace k tomuhle tématu nabízí Blogger FAQ zde, doporučuji (english only).

No a takhle to vypadalo po otestování v RSS čtečce Liferea. Po kliknutí text příspěvku s nickem autora, po dvojkliku přechod přímo na blog s komentářem. Skvělá věcička, rozhodně ji využiju.

O silných citových poutech k softwaru

Je to něco, co nás popadá až v okamžiku, kdy jsme si už pár prográmků vyzkoušeli, zahodili a zase se k nim vrátili. Narozdíl od "ideálního partnera", jehož neexistenci si dřív nebo později musíme uvědomit, "ideální software" není zas tak nemožná věc. Minimálně ho lze rozšířit, vylepšit a doplnit o pár pluginů; zkuste si ale totéž s chlapem :)

Když jsem dnes četla jeden z nesmyslně emocionálních flamewarů o kladech a záporech Gnome vs. KDE, vytanulo mi to znovu na mysli. My si k nim (k aplikacím, programům, prostředím) vytváříme někdy až děsivě silné citové vazby. Vazby, které nikdo z nás nemá třeba ke kladívku nebo krimpovacím kleštím. Má to svou logiku. Kleště si nelze přetvořit; software ano a jak! Potkat pak program, který nám do našeho vypiplaného mikrosvěta sedne (jak prdel na hrnec :)), se může rovnat okouzlení z prázdninové lásky.

Ano, je to úchylné; ano, znamená to, že jsme ujetá hromada nerdů; ano, vím, že každý nevěnuje hodiny svého času tomu, aby bylo jeho GUI sladěné do dvou dokonalých odstínů. (A teď nemyslím tu story o malování rtů v odrazu displeje notebooku.) Samozřejmě, že i já mám taky několik aplikací, které se mi strašně líbí a budu se za ně bít - protože můžu, protože jsme ve svobodném světě a protože jsem zdejší autonomní hromada nerdů a hotovo :)

• Mozilla Firefox (vývojová řada: IE, FF, Opera, FF, na chvilku Chrome, FF, FF... )
  
• Audacity (nemá pro mě alternativu - vlastně si uvědomuju, že jsem tento původem linuxový soft užívala velice dlouho i na WinXP)
  
• Qip (tato láska k IM klientovi skončila nešťastně, dnes se pokouším zvyknout si na Pidgina, ale odlišnost je velká a výsledkem je spíš to, že se už k ICQ moc nepřipojuji)
  
• Exaile (to jednou kolem tak náhodou prošel aranimas a tento přehrávač mi doporučil... a ona to je prostě skvělá, dokonalá věc! - vývojová řada: WMP, Winamp, WMP, Rhythmbox, Exaile, tečka :)

Šílenecký/milenecký vztah ke Gnome/KDE zatím nemám, asi proto, že s druhým jmenovaným mám zkušenost jen v řádu pár kliků a tak nelze nic hodnotit; no, není všem dnům konec...

A jaké jsou Vaše softwarové lásky?

Zálohuj, zálohuj, nebo budeš brečet do piva!

Zálohuj, zálohuj, zálohuj! Na tuhle univerzální poučku narazíte všude - v diskuzích na netu i v diskuzích v hospodě. Její pravdivost vám však dojde, až když na vás jako Thorovo kladivo dopadne nevyhnutelnost faktu, že jste si zálohu neudělali.

Před Vánocemi mi - jako předběžný ironický dárek - zemřel systémový disk. Tak trochu jsem tušila, že asi jednou bude mít problém, přece jen byl starý, dlouhodobě zatěžovaný a poslední rok na něm volné místo zabíralo jen asi 1 GB... Nicméně, nedostatek financí mi nedovolil situaci řešit. Takže "zálohuj, dokud máš za co".

Kolaps mého systému měl jako každá negativní zkušenost také svůj klad - začala jsem se učit pracovat s Linuxem :) Otázku zálohování a nákupu nového média tak řeším až nyní. Dnešní odpoledne jsem strávila na webu http://www.czechcomputer.cz, kde jsem oňufávala aktuálně dostupné externí a PATA HDD (SATA moje deska ještě nezná, obnovu na takové úrovni zatím neplánuji :))


Když chci koupit drahou věc, samozřejmě se zajímám hlavně o názory uživatelů. Bohužel, u HDD se osobní zkušenost může (a nemusí) vyprofilovat až po mnoha letech - a disk, co Vám včera selhal, kolegovi bude fungovat bezchybně dlouhé roky. Je třeba zajímavé, jak se liší názory na jednotlivé výrobce disků například u firmy Datahelp - http://www.datahelp.cz/obnova-dat-z-hdd. Tak nějak se mi už nechce kupovat Seagate Barracuda, naši s ním měli už dříve problémy a já teď taky. Na druhou stranu, disky Samsung, které mi lidé jen doporučují, se snad ani nevyskytují v neSATA verzi. Nesnáším rozhodování bez důkladného zpracování dat, takže na velké finále s titulkem "Hurá! Mám nový disk." si ještě počkáte :)

S chybovostí a selháním disku úzce souvisí také statistiky S.M.A.R.T., o nichž píší blogerští kolegové Eagle (Když disk něco bolí...) a Maestro (Je Váš pevný disk v pořádku? Zjistí to S.M.A.R.T.) v článcích starších, leč stále zajímavých. Ubunťáckým začátečníkům se může hodit Windfinderův zápisek z Větrniště (Informace o harddisku (Ubuntu)), který obsahuje i základní sekvenci příkazů pro použití nástroje Smartmontools.