.recenze: sněhobílý netbook Dell Inspiron Mini

Musím přiznat, že bývám k notebookům spíš skeptická. Jelikož jsem totální lama, co se týče používání touchpadu a přenosný počítač jsem v oněch dávných dobách školní docházky ani neměla, řadím všechny tyhle placaté nesmysly do rozsáhlé sekce "je to pěkný, ale ne, že bych to nutně potřebovala". Ale jak se říká, nezavrhuj, dokud nezkusíš!

V podstatě jsem si pořádně osahala jenom jedno IBM, jeden kousek od HP (dy!) a u našich nyní také Acer Aspire One (běží na něm Win XP, ale mám úchylku, že s sebou nosím linuxovou flashku a náhodně ji zkouším všude spouštět). Notebook s jeho vahou a omezeními bych si namísto stolního počítače nepořídila - pro práci mi displej přijde příliš malý a na nošení je to zas moc velké... S novým boomem úsporných lehkých netbooků se na to ale dá hnedle pohlížet z druhé strany - na tomhle počítači prostě nebudete pracovat a pařit, ale do tašky se vejde a na nezávazné internetování je jako dělaný. Otázka je, kdo tohle v době "chytrých telefonů" opravdu využije.

jahodově žvýkačkový nojbuk? no nekup to
Podle oficiálních stránek výrobce se tento mnou testovaný kousek jmenuje Dell Inspiron Mini 10 (typem si nejsem jistá, neb existuje i číslo 9, ale jeden obrázek vydá za 512 slov, že). Jeho mozkem je Intel Atom 1.66 N450 (1.67 GHz) a displej má mít podle specifikace na webu 10.1''. Což sice nechápu, protože filozofie dělení palců na desetiny mě míjí, ale v praxi se jedná o rozlišení 1024 x 600 a to je sice prťavé, ale docela dobře použitelné. Samozřejmě tedy ne pro výstavbu webu, ale pro čtení blogísků a zahlcování sociálních sítí spamem z bezpečí vlastní postele se hodí jako nic jiného.

O otázkách zdraví a vhodnosti počítače v pelíšku už byly popsány desítky notepadů, tudíž se plavně přesuneme k hardwarové přívětivosti. Dell nabízí Inspiron v několika barevných provedeních a vzhledem k tomu, že plastový kryt je dost lesklý, doporučím spíše světlejší odstíny. Líbí se mi fialová (nejvíc), pěkná je i červená (ale ta je už celkem dost křiklavá), ale pozor - mají také růžovoučkou variantu v přesně tom děsivém odstínu jahodové zmrzliny, který doporučuji dívkám, co si v odrazu displeje líčí rty. (Já vím, že už to každý 3x četl, ale jednou lidem musí dojít, že je to sarkasmus!) A pak je k dispozici samozřejmě také černá a bílá, přesněji tzv. 'sněhobílá' varianta, což je přesně ten kousek, z něhož si teď pouštím coby podmaz něžně romantickou hudbu Arch Enemy. V tomhle vedru je cokoli sněhobílého v bytě opravdu super, doporučuji!

to skutečně důležité bývá uvnitř
Lesklé věci se ovšem rády ochmatají a pak už vůbec nevypadají tak exkluzivně jako ten den při koupi - to jsme si už všichni vyzkoušeli na zrcadlovém povrchu IBM ThinkPad. Proto doplňuji, že Inspiron Mini zas tak moc lesklý není a na bílé variantě nejsou ty otisky vůbec vidět. Horní plast je na omak příjemný, vnitřek s klávesnicí je kompletně matný a kolem touchpadu má drobný vzorek, takže pokud vyžadujete mastné otisky, sežeňte si posilu, dobrá je třeba kůže od slaniny. U všech barevných variant je vnitřek vyveden v černé.

Když otevřete nový nojbuk, samozřejmě vás jako první zajímá displej a klávesnice. Některé klávesnice stojí za dvě věci a u "levných netbooků" je tato důležitá komponenta velmi často kritizována. Placatý počítač od Dellu v tomto ohledu není odbytý, právě naopak. Na této klávesnici se mi opravdu dobře píše, vyžaduje tlak tak akorát a já mám tenké prstíčky, takže mi nevadí ani malá kurzorová tlačítka. V horní řadě je řada funkčních kláves F1 - F12, které mají zároveň na starost i regulaci jasu, hlasitosti atd. Tyhle funkce využívám často, je to fajn nápad. Osobně bych uvítala klidně i ještě větší ztmavení intenzity jasu displeje, po většinu času mám jas stažený na minimum.

má malý enter, ale to se v tom lesku ztratí
U klávesnice mi ovšem poněkud vadí (pro mě) nelogické uspořádání kláves Home, End, Insert a Delete v jedné řadě za sebou. Taky je škoda, že Enter není trochu roztáhlejší na úkor jiných kláves, chybí mu dominantní postavení. U svého PC mám totiž klávesnici Logitech s Enterem velkým jak kráva a zde mi chyběl, tudíž místo odsazení někdy nevědomky píšu backslash. (To je IMHO znak, který extra klávesu ani nepotřebuje, stejně jako pipe nad ním! - to bych už mohla mít extra tlačítko i pro tildu, zavináč, chlupaté závorky - ehm, vydržte - já je tu doopravdy mám, wow. Dell je krabice plná překvapení!)

Displej, který jsem v předchozím odstavci naťukla, mi ve chvíli, kdy přejdu pro mě nezvykle malou výšku v pixelech, přijde skvělý. Je velmi lesklý, tudíž jsem konečně pochopila onu dříve zmiňovanou funkci "zrcátko"... Na mnoha fórech bývá takto lesklý displej kritizován kvůli odrazům při zadním světle, ale rozhodně funguje jako mocné eye-candy. S matným displejem by počítač ztratil určitou míru exkluzivity, která ho možná o kousek přibližuje iPhonům a dalším mašinkám, obdařeným určitým iHype. Ale vím, že slovo 'exkluzivita' v podstatě nic neznamená, takže je možné, že hrozně kecám.

ostuda číslo sedm
Kromě výdrže kolem osmi hodin, tří USB, čtečky SD karet, ATSC a LAN portu a zvukových výstupů ještě zmíním touchpad. Není rozdělený na plošku a ovládací prvky, jak je zvykem, ale najdete na něm jen prázdnou plochu a na fakt, že dolní rohy fungují jako tlačítka a vpravo je scrollovátko, přijdete až během používání. Ve Windows 7 Starter je ovšem to scrollování poněkud ostudné, nevím proč. Někdy poslušně roluje, někdy ne... Jelikož na podobný problém jsem už narazila u bráchy na Aceru (pro změnu s Win XP), otestovala jsem funkci touchpadů i pod některými live Linuxy a vždy se citlivost a efektivita asi tak o 100% navýšily, což je zajímavý poznatek :)

A propos, Windows 7 Starter... Jednou jsem k tomu dojít musela, že. Milí čtenáři, tenhle operační systém je ostuda. Věřím, že plnohodnotné sedmičky mají na to, aby status druhého nejrozšířenějšího OS získaly oprávněně, i když jsem je nikdy nepoužívala a Vistu považuji za fail. Nicméně osekanému Starteru se zdaleka vyhněte! První den jsem se pokoušela propojit počítače skrze LAN a zjistila jsem, že to neumí/nemá umět ani vytvořit skupinu v síti; druhý den mi došlo, že není dostupná ani možnost změnit si pozadí plochy.

Tento systém se hodí pro přehrávání hudby, čtení zpráv, blogování, tweetování a další nenáročné aktivity, ale nepokoušejte se ho přizpůsobit obrazu svému, s tím se totiž ani nepočítalo. Dolní tlustá lišta navíc roztomile ukusuje spoustu pixelů už tak malému rozlišení, takže na výšku budete mít 5, slovy pět obrovských ikonek a to je vše. Celé mi to na "odlehčené" netbookové prostředí přijde strašně široké, přefouklé, nešikovné... Počítač má přitom 1 GB RAM, reakce jsou svižné a jeho chod je velmi tichoučký. Už jsem si odvykla užívat Win a vím o tom. Naštěstí ale stále dokážu vnímat HW s SW odděleně a vím, že zdaleka není pravda, že "jedno okno vládne všem".

start, error, čekejte, úspěch!
Jak jsem zmínila v úvodu, tahám s sebou všude bootovací flashku; teď tam je zrovna Sabayon, který se mi docela líbí, ale ještě jsem o něm nestihla nic napsat. Nemohla jsem si pomoct a zkusila jsem ho aspoň nastartovat z USB, aby ochutnal "nové železo". BIOS netbooku je také nějaký osekaný, ale Boot Devices tam naštěstí najdeme. Sabayon na Dellu startuje jako blesk, takhle rychlé načtení jsem ještě neviděla, asi se opravdu obklopuju samými starými krámy :) Při prvním spuštění mě zaujal impozantní výpis errorů. A ejhle, po naběhnutí plochy se nám nehýbe kurzor. Když jsem ale proceduru se startem Linuxu zopakovala, přivítalo mě prostředí Sabayonu podruhé s kurzorem čilejším než fretka. Juch! (Pokud nedejbože nevíte, jak se pohybuje fretka, je to zhruba jako menší dítě - tj. rychle, čile a moc.) Funkčnost touchpadu byla náhle dokonalá. Zvukovku, flash a další věci jsem ale netestovala, hloubková analýza bude až jindy...

Pokud mám výše nadatlovaným sloupcem textu zhodnotit kvality Dellova sněhobílého notebooku, nemohu jinak, než recenzi pozitivně uzavřít. Netbook je kvalitní, příjemný a ideálně se hodí pro volnočasové aktivity i módní sociální spam. Při práci je tichoučký, zahřívá se trochu více. Bohužel ale pomluvím operační systém. Je to asi rouhání, ale pokud vás napadlo, že by z tohoto Inspironu mohl být po úpravě moc pěkný linuxový počítač, vězte, že mě to napadlo také. Vím, že u instalací Linuxu hodně záleží na konfiguraci železa a tedy i na štěstí (já jsem provedla jenom pětiminutový test, jestli "to vůbec půjde"). Ale pokud by se našlo distro, které by mu opravdu sedlo, dovedu si představit, že by z něj byl luxusní společník nejen do postele, ale i do vlaku, autobusu a vlastně všude, protože s rozměry 20 x 26 x 2 cm se s klidem vejde i do mé pekelné tašky plné temnoty a chaosu. Otestováno.



fotografie: web výrobce dell.com (c), rionka (c)

.jablko oknem viděti

Vypadá to, že dnes jdu spát s nojbukem. V posteli se mi zabydlel zapůjčený prťavý Dell, který mě i přes několik svých trošku vypasenějších much velmi zaujal. I přesto, že Facebooku nefandím, musela jsem po chvíli s ním strávené neoriginálně dodat: "Líbí se mi".

Spíš než recenzi tohoto nečekaně získaného kusu HW (třeba i na tu časem dojde) jsem se chtěla věnovat jistému zajímavému psychologickému aspektu, který představuje notebook, tulící se k nám v pelíšku. (Mimo to, ten Dell je stejně jen prostředník k tomu, abych si mohla přes iTunes narvat nějakou hudbu do, ehm, lesklé krabičky s logem Apple. A testovat, co se stane. Viz nadpis. Z toho bude ještě komický seriál o několika dílech, jen počkejte.)

Pro ty, kdo zvedají hustodémonsky prst, aby mi vyčinili za nevěru, dodávám, že ač nevlastním plyšového tučňáka, tulím se aspoň k plyšové kačence o rozměrech 40 x 40 x 12 cm a Linuxu v podobě primárního OS se vzdát nehodlám. Mít v posteli na klíně notebook (byť s Win 7) je ale pocit lepší, než plyšová kačenka. Pokud jste alespoň jednou v životě byli opuštěným nerdem, nejspíš si vybavujete, jak neuvěřitelně mohou působit věci, které vás najednou nezištně zahřejí. Stolní počítač bude v této oblasti vždy poněkud neosobním společníkem, ale nojbuky se svými žhavými podvozky nikdy nezklamou. Zvlášť začátkem července se to hodí :)

Ano, vážení přátelé, skutečně mě dojímá fakt, že prťavé displejovaté věcičky kromě svícení do tmy nabízejí také neživé teplo, obohacené romantickým aromatem pálícího se tišťáku. O nějakém drobnějším netbooku jsem už uvažovala dříve a asi si to nechám znovu projít hlavou. Člověk by měl mít v posteli společnost, haha :) Ano, opravdu jsem nerdoúchyl, to se vám teda nezdá. Plyšové tučňáky, finanční dary a nabídky k sňatku zanechte prosím na recepci. Přejeme dobrou noc. A žádné sny o oknech.

.čtyři věci, které mi chybí na linuxu

To jsem se tu takhle nedávno rozvášnila nad detaily, které se mi líbí na "tom ubunťáckém desktopu" a Windows je postrádají. Mělo mě napadnout, že se pod tím strhne takový flám, tedy flame! Tak to u článků, které proti sobě staví různé operační systémy, asi vždycky bude. Ještě jsem tam měla přihodit nakousnuté jablko, ale o tom skoro nic nevím, tak snad jindy :)

Dovolím si tedy uvést pár bodů k problematice z druhé strany linuxové kůlničky. Ano, skvělé, pěkné a takřka out-of-the-box fungující Ubuntu 9.04 mě chytlo do svých pařátů krátce po instalaci a já o něm už ani křivého slova neřeknu. Ale to, že máte někoho rádi, neznamená, že automaticky přehlédnete jeho nedostatky, rezervy či faily. Zde jsou body, které mi chybí nebo nebyly dořešeny.

• qip - Absence oblíbeného Instant Messengeru je první věc, která mě po switchnutí na Linux opravdu zabolela u srdce. Je to pocit, který si prožije každý, komu je znepřístupněna jeho oblíbená "dokonalá" aplikace. Byl mi doporučován qutim, leč zatím jsem neměla čas jej otestovat. Prý existuje taky nějaký neoficiální port qipu pro Linux, ale údajně to je samá potíž. No a v Ubuntu je k dispozici pidgin, ale ten si mě nikdy tak úplně nezískal; na toto téma jsem ale již kafrala před pár měsíci zde, viz bod 4.
  

• total commander - Viz výše zmíněný odkaz, bod 2. Považuji se za celkem přizpůsobivou povahu, která ráda zkouší neznámé věci, ale TC mi chybí i po prozkoušení jiných souborových manažerů. Používala jsem ho totiž hlavně pro připojení k FTP a rychlému kopírování souborů - a chci, aby to ihned reagovalo na pár úderů klávesnicí a hotovo. Tux Commander zklamal, neb nemá plugin pro FTP vhodný pro moje distro; ne, kompilovat to nebudu, ještě bych to rozbila. Krusader mi svým během ohavně zaplácal RAM, nejspíš svými Qt knihovnami. Midnight Commander jsem se ještě bohužel nenaučila používat. Gnome Commander používám nyní - ale někdy je strašně zpomalený, hlavně při tom přístupu k FTP. Před měsícem jsem strávila chvíli na XP a zas mi to začalo chybět. Prostě fail.
  

• scanner - Megafail. O problematice rozpoznání tiskacích a skenovacích USB nesmyslů jsem slyšela již předtím, než jsem měla vůbec s Linuxem tu čest a přes přítomnost aplikace pro skener v základní výbavě distribuce se mi ho nepovedlo rozchodit ani vůbec "uvidět". Je ale fakt, že jsem to zkoušela jen jednou a navíc loni. Mno, hlavně, že mám CD s drivery pro Windows. :)
  

• aplikace pro přístup k bankovnímu účtu - Omezení, které mě globálně vysírá asi nejvíc, i když jsem s tím zatím nijak nepohnula. Supr je, že Komerční banka na svém webu slibuje, že vám to pojede i na Linuxu, dokonce tam myslím nějak výslovně zmiňuje Ubuntu a SuSE. Při detekci OS a prohlížeče mi napřed vnucuje svoje proprietární Java knihovny (přitom už mám některé nainstalované, ale dobře dobře) a Adobe Reader pro PDF (narozdíl od Javy tenhle download jednoduše vyfakuji, úplně mi stačí evince), následně se probíhající proces záhadně sekne a ani mě nedodetekuje do konce. V minulém roce jsem hodně nakupovala přes net, hlavně na Aukru. Chybí mi to.

Výše uvedené body mě štvou, ale stejně mám svůj operační systém rád! Konstruktivní připomínky vítám. Dobrou noc :)



EDIT (28.6.10): Povedlo se mi vyřešit popisovaný problém s internetovým bakovnictvím, urá! Asi za to mohla SUN Java (TM), případně skvrny na SUN. Štvou mě tedy už jen tři věci ;) Celý napínavý příběh o konfiguraci zde :D

.proč jsem si vlastně tehdy nesehnala ty wokna?

Nedávno jsem se bavila s kamarádem o tom, jak se mi vlastně stalo, že funguji v linuxovém prostředí a vůbec mi to nevadí, ba co dím, fakt mě to baví. Nadhodil přitom zajímavou otázku: Proč sis tedy zase nestáhla ty Windows, když ses i po úmrtí těch původních XP dostala k netu?

Člověk se kolikrát zamyslí nad zcela banální a logickou otázkou a zjistí, že neví, co by řekl. A to normálně okecám skoro všechno. Pohroužila jsem se tedy do úvah, které se později transformovaly v deset skvělých věcí, které by mi na Windows fakt chyběly.

Po počátečním ubuntu-nadšení jsem uvažovala samozřejmě i nad tím, jestli to náhodou nemám jen "na chvíli" - na netu se přece všude dočtete, jak se různé lamy k Linuxu dostaly, měsíc ho chválily a pak si pokořeně crackly Vistu, dštíc oheň a síru na příkazový řádek, nefunkční oblíbený kousek HW i plyšového tučňáka.

Přiznávám, že nefunkční oblíbený kousek HW tu mám. Zároveň si ale uvědomuji, že už dřív jsem uvažovala nad možností vyzkoušet nějaký ten "exotický operační systém", ale nějak nebyl čas. Až do chvíle, než mi zdechl systémový disk. A pak se to prostě nějak stalo. Windfinder to považuje za projev elity, mně to přijde prostě jen vtipné :)


A těch deset věcí? Zde následují (srovnat mohu pouze s XP, protože s vyššími verzemi Windows jsem už skoro nepracovala, příznivci žhavých newz z redmondských stájí mě tedy omluví):

1. Ohleduplné chování ke staršímu HW - nevím o ničem jiném, co by za 10 vteřin nastartovalo a dokázalo se vypnout, než si nazuju boty a hodím klíče do tašky. Na XP jsem si musela deaktivovat všechny efekty, aby se s tím dalo nějak pracovat - u Linuxu jsem to absolutně nemusela řešit.
2. Virtuální plochy - samozřejmě otázka preferencí. Miliarda prťavých nečitelných obdélníčků na spodní liště mě vždycky štvala (o protivném sdružování oken nemluvě), nyní ale používám čtyři plochy a limituje mě pouze paměť (což je dobré vědět ;)).
   
3. Možnosti úprav vzhledu prostředí - už žádná 3, slovy TŘI barevná témata (hnusně modrá, stříbrná a divně zelená)! Fonty, průhlednost, libovolné barvičky v hexadecimálním formátu, jas a barevná sytost obrázku na ploše... každému, co jeho jest. Klidně i to KDE, když někdo chce (já nechci, ale to nevadí).
   
4. Logický souborový systém - po prvním startu budete zmateně brejlit do adresářového stromu a fňukat, že nemáte disk C:, ale je to jen otázka zvyku. Ono je to tak poskládané z určitého důvodu a najednou vám to prostě začne strašně vyhovovat :)
   
5. Instalace programů - dnes si už skoro nedokážu představit, že bych sháněla na každou blbost serial key a tahala pochybné .exe soubory z ruských prsatých webů :) V oficiálních repozitářích se najdou rozsáhlé programové balíky i hromada skvělých drobných prográmků pro specializované úkony, které běží třeba jen v textovém režimu (ano, tohle chápu jako výhodu, neb RAM není nikdy dost).
   
6. Chování oken - některé věci mi učarovaly a ve Widlích mi pak vážně chyběly. Skvělá je možnost rolovat kolečkem myši v neaktivním okně. Anebo možnost tzv. "svinout" okno tak, že z něj zůstane vidět jen horní okraj s názvem. A možnost prostředním tlačítkem maximalizovat okno pouze na výšku. Tohle umíte?
7. Bezpečné prostředí - díky propracovanému systému uživatelských práv a relativně nízké penetraci mezi uživateli je Linux v podstatě nenapadnutelný. Tvrzení, že viry pro něj neexistují, není tak docela pravdivé, ale jak víme, 99% škody si stejně způsobí BFU sám :(
8. Kult - právě to, co možná lidi odrazuje (nutnost se učit, zbavovat se starých návyků, vyrovnat se s určitou odlišností), mi přijde hrozně zajímavé. Linux už dávno není jen ten příkazový řádek, je to velmi propracovaný moderní nástroj s mocnými možnostmi konfigurace a dokonce je to i pěkné na koukání. Stále je kolem něj ale určitá aura nedotknutelnosti, protože je to určitě "jen pro nerdy" a "nedaj se na tom pařit hry". Jsem snad nějakej nerd?! Talk nerdy to me :P
   
9. Zajímavá a silná komunita - zejména u Ubuntu (tedy distribuce přímo určené pro lamy) je to velký klad. Díky fórům a UTFG jsem vyřešila většinu potíží a většina lidí je fakt ochotná.
   
10. Ten příkazový řádek :) Ne, používat ho vlastně nemusíte. Lama-edition distribuce mívají všechny důležité věci dostupné i přes klikátko. Ale textový režim vám umožní provádět velmi rychle šikovné věci. Třeba instalace nového programu - s tím se přece nebudu klikat, když mám apt-get. Vkládání textu pouhým kliknutím na kolečko myši rovněž rulezz. Mimochodem, jak myslíte, že jsem zavřela tu miliardu terminálů na obrázku? Hádejte. A ne, myší to nebylo.

Takže tak nějak asi proto jsem si pak už nenainstalovala Windows. Ne, že bych nějak extra "prožívala" open source (ta filozofie mi přijde pěkná, ovšem značně idealistická) - ale na spoustu výše vyjmenovaných vlastností se strašně dobře zvyká. A ten pocit, že máte všechno legálně a můžete to případně i dotvářet (skoro jako Wikipedii, haha), vlastně taky není k zahození. I když většina z nás na žádný zdrojový kód nikdy nesáhne.

Linuxový desktop dnešní doby je ale rozhodně velmi použitelný a to i pro "běžného uživatele". Je to takový vcelku snadno udržovatelný píseček, na kterém si můžete stavět hrady nebo bábovičky a když jste fakt drsní, tak můžete dělat i tunely anebo si namlet vlastní písek! (na to sice zatím nemám, ale ta možnost tady prostě je :))


(napsáno: 14.4.2010, koncept textu smrděl v administraci blogu až dodnes, no snad vás pobavil)