.ubuntu 10.10: tučňáci, barvičky, inovace

Nedávno vyšla beta verze operačního systému Linux Ubuntu - 10.10 Maverick Meerkat (což znamená "individualistická" nebo také "vzpurná surikata").

Na webu debianadmin.com se včera objevila kolekce screenshotů, které ukazují, že hlavní inovace v otázce vzhledu byly nastoleny s příchodem předchozí verze a nějakou dobu to tak prostě zůstane. Faktem je, že vzhled nového Ubuntu je svěží a příjemný - po kdysi defaultní vyblité hnědi se lidem nestýská.

"Šok! Čudlík na zavírání okna bude vlevo!"
Fascinující i únavná je skutečnost, že s každým vydáním nové verze se vždycky jen donekonečna řeší, jaká barva bude dominovat a kam se přešoupne jaké tlačítko. Stabilita a využitelnost systému je důležitější, ale svěže barevný obal a pocit z něj jsou veličiny, které rozhodují ve chvíli, kdy se přihlásí o slovo nový uživatel.

Vybavuji si svůj šokantní přechod na Linux, který proběhl na konci minulého roku; jako - hm, vlastně doopravdy! :) - relativně pokročilý uživatel jsem si všímala hlavně toho, jak je systém šetrný k hardwaru, jakou má vnitřní strukturu, jaké funkce nabízí out-of-the-box... a vzhledová témata mě nechávala chladnou po velmi dlouhou dobu. Vlastně doteď používám jen kombinaci různých individuálních nastavení v šedé, zelené a černé barvě. Až potkám téma, které mě chytí za srdce, jistě se vám ale pochlubím.

Je to fialové, snad to nebude failové
Poslední verze Ubuntu se zabořily do uživatelského podvědomí zejména díky jasně fialové barvě, kterou můžete vidět na screenshotu. V minulé verzi 10.04, která vyšla na jaře, se objevila také dvě vzhledová témata Radiance a Ambiance - první je standardně světlá, druhá nabízí tmavé lišty. No, rozhodně to vypadá dobře. Tmavý vzhled je přitažlivý a dobře se na něj zírá i po dlouhé době strávené u počítače, jak jsem se přesvědčila například u ďábelského Ubuntu SE.

Kamenem úrazu u temných témat bývá propojení s webem. U vašeho soukromého černého světa jsou totiž přesně definovány barvy všech pozadí, oken, textových formulářů a písem. A je velmi málo pravděpodobné, že by to všechny ty internety měly stejně. U archaických HTML vykopávek se s jinou, než bílou barvou prostě nepočítá. Řešením je to nemít černé všecko, ale - to uznejte - když něco není pořádně, tak to za nic nestojí, že? :)

Já bych ty inovace zakázala
I přes občasné záchvatovité testování nových věcí jsem v některých ohledech vcelku konzervativní. Co se vzhledu Ubuntu týče, projevuje se to například mou standardní fixací na zelenou barvu. Vývojáři, chlapci šikovní, nám odhodlaně servírují všelijaké hypermoderní modré, oranžové a černé Linuxy, ale mně v té chroustající bedýnce ještě pořád běží Ubuntu 9.04 (ano, mě na tyhle updaty fakt moc neužije!) - a mám takové tušení, že dalším upgradem bude buď úplně čistá instalace nejnovější verze Ubuntu na nový disk, anebo nějaký odvážný a doteď mi ještě neznámý switch na něco úplně jiného. Pár favoritů, hodnocených pěti tučňáky z pěti, bych už našla, ale to je všechno běh/vztah na velmi dlouhou trať :)

Původně analytická stať, chválící vývoj Ubuntu jako pěkného stabilního systému, ideálního pro přechod nic netušícího uživatele Windows do Tuxových sítí, se nám lehce zvrhla ve filozofický blábol, ale to se mi stává pořád! Ubuntu někteří děsně chytří guruové sice rádi nazývají Blbuntu, protože tam skoro všechno funguje už po startu, ale věřte nebo ne, to je právě to, co lidé chtějí...

A mimochodem, nevíte někdo, jak si lze zálohovat a po reinstalaci opětovně nasadit stávající vyladění jednotlivých odstínů systémových prvků? Jsem takový zelený typ ;)

.kterak jsem rozchodila internetové bankovnictví

Nedávno jsem tu nadávala nad tím, že nemůžu v linuxovém prostředí rozjet internetové bankovnictví od KB. V prosinci mi totiž chcípl disk s Win XP, kde byl i požadovaný bezpečnostní certifikát, tudíž šel do háje i přístup k bankovní aplikaci.

Při novoroční snaze projít znovu testem kompatibility se zatvrzelé webové detekovadlo KB nechtělo smířit s tím, že operačním systémem je Linux. A též s tím, že nemám Adobe Reader, SUN Java (TM) a ty další nesmysle. Byly tam samé červené křížky, to jakože "you cannot pass!"

Dnes jsem vstala a zničehonic jsem si řekla, že už mě to štve! Prostě dnes půjdu do KB, nechám si ten certifikát vystavit znovu a nějak se to pořeší. Když existují lidé, co to pod Linuxem rozběhali, proč by to nevyšlo mně! Když jsem se naposled - někdy začátkem roku - pokoušela projít tou detekcí systému (říkají tomu "Je Váš počítač vyhovující?", achacha :)), donutilo mě to nainstalovat nějaké balíky SUN Javy (TM), ale pak mě to už dál nepustilo. Nepamatuju si tedy, jaký byl zdroj, protože už je to dlouho a na stránkách KB jsem to už nenašla, je to mor! Ty podstatné balíky se ale zřejmě jmenují sun-java6-bin, sun-java6-jre a sun-java6-plugin (normální multiverse repozitář z cz.archive.ubuntu.com, tedy alespoň myslím - nic jiného od SUN Java (TM) v Synapticu nevidím).


Jako jednu z podmínek pro běh aplikace na daném PC je uváděna přítomnost Adobe Reader. Není to pravda! Defaultním prohlížečem je pořád evince a přesto mi to prošlo! Mezi posledními pokusy a dneškem byly jen asi dvě nebo tři aktualizace Firefoxu. Musím přiznat, že aktualizuju tak jednou za uherský měsíc a rozhodně ne pokaždé, když mi zařve update-notifier, páč jsem línej. Ale pravděpodobně to mělo taky vliv, asi tam chyběly nějaké důležité kousky.

Update a restart všeho se někdy hodí. Aktuálně používám FF verze 3.0.18, zatímco v řádečku parametrů, jež jsou pro běh aplikace doporučené, vidím všude 3.6.x. A přesto je to funkční. V nastavení Firefoxu jsem kdysi též všelijak laborovala s různými nastaveními cookies. Takže další místo, kde může být zakopaná liška. Tedy promiňte, panda červená.

Když jsem tedy dnes ráno jen tak pro srandu spustila onu hustodémonsky krutopřísnou zdlouhavou detekci "potřebných" nesmyslů v počítači, zas jsem počítala s failem. A ono ne. Moje konfigurace byla shledána vyhovující. Chá! (#WIN! Tedy vlastně - #LIN!!!)


Po práci legraci, tedy, lépe řečeno, šup do banky pro podklady k vygenerování nového přístupového certifikátu. Následně hupky dupky domů čekat na načítání Javy :) Dámy a pánové, šestkrát hurá, protože to funguje. Bankovní převody, Aukro a lepší pocit na mě čekají! Hned za dalším rohem! (Spolu s bohatstvím, slávou a princem na filajové motorce, áááno.)

Z "neobvyklých" operačních systémů je dnes Komerčkou oficiálně podporován pouze Linux Ubuntu (na webu výslovně uvádějí 9.10 Karmic, ale já mám stále 9.04 Zajdalena) a MAC OS X 10.6, což ostře kontrastuje se širokou škálou podporovaných verzí Windows. Java nesmysl, který se hlásí o slovo při každém přihlášení, je velmi zpomalený, jeho dialog pro výběr souboru z disku je vyloženě vošklivej a žere to mnohem víc CPU, než je slušné, ale je to FUNKČNÍ. A to znamená, milí čtenáři, že pohádka o tučňáčkovi má zase jednou dobrý konec :)

.proč jsem si vlastně tehdy nesehnala ty wokna?

Nedávno jsem se bavila s kamarádem o tom, jak se mi vlastně stalo, že funguji v linuxovém prostředí a vůbec mi to nevadí, ba co dím, fakt mě to baví. Nadhodil přitom zajímavou otázku: Proč sis tedy zase nestáhla ty Windows, když ses i po úmrtí těch původních XP dostala k netu?

Člověk se kolikrát zamyslí nad zcela banální a logickou otázkou a zjistí, že neví, co by řekl. A to normálně okecám skoro všechno. Pohroužila jsem se tedy do úvah, které se později transformovaly v deset skvělých věcí, které by mi na Windows fakt chyběly.

Po počátečním ubuntu-nadšení jsem uvažovala samozřejmě i nad tím, jestli to náhodou nemám jen "na chvíli" - na netu se přece všude dočtete, jak se různé lamy k Linuxu dostaly, měsíc ho chválily a pak si pokořeně crackly Vistu, dštíc oheň a síru na příkazový řádek, nefunkční oblíbený kousek HW i plyšového tučňáka.

Přiznávám, že nefunkční oblíbený kousek HW tu mám. Zároveň si ale uvědomuji, že už dřív jsem uvažovala nad možností vyzkoušet nějaký ten "exotický operační systém", ale nějak nebyl čas. Až do chvíle, než mi zdechl systémový disk. A pak se to prostě nějak stalo. Windfinder to považuje za projev elity, mně to přijde prostě jen vtipné :)


A těch deset věcí? Zde následují (srovnat mohu pouze s XP, protože s vyššími verzemi Windows jsem už skoro nepracovala, příznivci žhavých newz z redmondských stájí mě tedy omluví):

1. Ohleduplné chování ke staršímu HW - nevím o ničem jiném, co by za 10 vteřin nastartovalo a dokázalo se vypnout, než si nazuju boty a hodím klíče do tašky. Na XP jsem si musela deaktivovat všechny efekty, aby se s tím dalo nějak pracovat - u Linuxu jsem to absolutně nemusela řešit.
2. Virtuální plochy - samozřejmě otázka preferencí. Miliarda prťavých nečitelných obdélníčků na spodní liště mě vždycky štvala (o protivném sdružování oken nemluvě), nyní ale používám čtyři plochy a limituje mě pouze paměť (což je dobré vědět ;)).
   
3. Možnosti úprav vzhledu prostředí - už žádná 3, slovy TŘI barevná témata (hnusně modrá, stříbrná a divně zelená)! Fonty, průhlednost, libovolné barvičky v hexadecimálním formátu, jas a barevná sytost obrázku na ploše... každému, co jeho jest. Klidně i to KDE, když někdo chce (já nechci, ale to nevadí).
   
4. Logický souborový systém - po prvním startu budete zmateně brejlit do adresářového stromu a fňukat, že nemáte disk C:, ale je to jen otázka zvyku. Ono je to tak poskládané z určitého důvodu a najednou vám to prostě začne strašně vyhovovat :)
   
5. Instalace programů - dnes si už skoro nedokážu představit, že bych sháněla na každou blbost serial key a tahala pochybné .exe soubory z ruských prsatých webů :) V oficiálních repozitářích se najdou rozsáhlé programové balíky i hromada skvělých drobných prográmků pro specializované úkony, které běží třeba jen v textovém režimu (ano, tohle chápu jako výhodu, neb RAM není nikdy dost).
   
6. Chování oken - některé věci mi učarovaly a ve Widlích mi pak vážně chyběly. Skvělá je možnost rolovat kolečkem myši v neaktivním okně. Anebo možnost tzv. "svinout" okno tak, že z něj zůstane vidět jen horní okraj s názvem. A možnost prostředním tlačítkem maximalizovat okno pouze na výšku. Tohle umíte?
7. Bezpečné prostředí - díky propracovanému systému uživatelských práv a relativně nízké penetraci mezi uživateli je Linux v podstatě nenapadnutelný. Tvrzení, že viry pro něj neexistují, není tak docela pravdivé, ale jak víme, 99% škody si stejně způsobí BFU sám :(
8. Kult - právě to, co možná lidi odrazuje (nutnost se učit, zbavovat se starých návyků, vyrovnat se s určitou odlišností), mi přijde hrozně zajímavé. Linux už dávno není jen ten příkazový řádek, je to velmi propracovaný moderní nástroj s mocnými možnostmi konfigurace a dokonce je to i pěkné na koukání. Stále je kolem něj ale určitá aura nedotknutelnosti, protože je to určitě "jen pro nerdy" a "nedaj se na tom pařit hry". Jsem snad nějakej nerd?! Talk nerdy to me :P
   
9. Zajímavá a silná komunita - zejména u Ubuntu (tedy distribuce přímo určené pro lamy) je to velký klad. Díky fórům a UTFG jsem vyřešila většinu potíží a většina lidí je fakt ochotná.
   
10. Ten příkazový řádek :) Ne, používat ho vlastně nemusíte. Lama-edition distribuce mívají všechny důležité věci dostupné i přes klikátko. Ale textový režim vám umožní provádět velmi rychle šikovné věci. Třeba instalace nového programu - s tím se přece nebudu klikat, když mám apt-get. Vkládání textu pouhým kliknutím na kolečko myši rovněž rulezz. Mimochodem, jak myslíte, že jsem zavřela tu miliardu terminálů na obrázku? Hádejte. A ne, myší to nebylo.

Takže tak nějak asi proto jsem si pak už nenainstalovala Windows. Ne, že bych nějak extra "prožívala" open source (ta filozofie mi přijde pěkná, ovšem značně idealistická) - ale na spoustu výše vyjmenovaných vlastností se strašně dobře zvyká. A ten pocit, že máte všechno legálně a můžete to případně i dotvářet (skoro jako Wikipedii, haha), vlastně taky není k zahození. I když většina z nás na žádný zdrojový kód nikdy nesáhne.

Linuxový desktop dnešní doby je ale rozhodně velmi použitelný a to i pro "běžného uživatele". Je to takový vcelku snadno udržovatelný píseček, na kterém si můžete stavět hrady nebo bábovičky a když jste fakt drsní, tak můžete dělat i tunely anebo si namlet vlastní písek! (na to sice zatím nemám, ale ta možnost tady prostě je :))


(napsáno: 14.4.2010, koncept textu smrděl v administraci blogu až dodnes, no snad vás pobavil)

Moje bitva s Linuxem 5. - Zelená 9.04! :)

Soužití mě a linuxového systému po necelém půl roce už nepřipomíná bitvu, ale normální partnerský vztah. Občas něco dře, občas mě příjemně překvapí, ale v zásadě se máme normálně, mile rádi. Tak jsem si aspoň lehce pohrála s barvičkami prostředí, aby mě mělo ještě radši.

Jelikož jsem zelené zlo, je i můj systém (stále funguju na Ubuntu 9.04) měsíc po měsíci zelenější. Začalo to jedovatou #05903D v horních lištách oken. Po dvou dnech, strávených s temným Ubuntu SE, mi zničehonic začala vadit i šedobílá okna - stále jsem měla dojem, že to prostě moc řve. Není nic horšího, než strašlivě zářící monitor uprostřed noci. Skončilo to barevným laděním, které má k původní barvě Ubuntu 9.04 asi tak blízko jako kupka sena k ohnivé lišce.

Jednou z mála věcí, co bohužel nejdou vyladit podle mého přání, je jednoznačně definovaná barva písma a pozadí na spodní a horní liště. Tato nastavení pro lišty se přejímají z globálního nastavení systému. I když bych uvítala radši tmavou lištu se světlými písmenky, v celkovém využití například u prohlížeče to fakt nechci, neboť tmavé formuláře a světlé popisky na webových tlačítkách jsou na nic. Po téhle stránce si tedy fakt můžu trhnout, ale zbytek barev v systému je jednotlivě konfigurovatelný a přitom se všechno krásně prolíná, takže úprava podle vaší chuti není nic složitého.

Ano, je to strašlivě zelené, vím. Že si Firefox přejímá některá nastavení prostředí, též vím, ale dokud to není extrémní (třeba černé), tak to vypadá hezky. Exaile je taky v pohodě, subjektivně mi to přijde mnohem lepší, než defaultní bílošeď. Wallpaper je obrázek, který sice nevyplňuje plochu, ale má v sobě příběh a navíc barevně sedí. Mám nějak málo zelených wallpaperů, už nevím, na co se dívat (a to doma plochu téměř nevidím! ale proti gustu...)

Po stránce hw se v počítači zatím nic nezměnilo, takže další díly tohoto tuningového seriálu odsouvám na neurčito ;)

Ubuntu Satanic Edition: opravdu temný linuxový desktop

Ať už se to 'skutečným pravověrným linuxářům, pracujícím pouze v textovém rozhraní' líbí nebo ne, Ubuntu je stále přístupnější a rozšířenější. Komunita kolem něj se během let rozrůstá a mění - výjimkou nejsou ani úplní nováčci, kteří se celí zvědaví do toho Linuxu zřítí po hlavě, aniž by tušili, že už se nedostanou ven. A to ještě nezkusili mocné Ubuntu SE.

Ubuntu neboli "Linux for human beings" je k dispozici v mnoha odnožích, často odlišných jen v otázce grafického rozhraní - po oficiálně podporovaných variantách Kubuntu, Xubuntu a Edubuntu tedy můžete narazit například na Fluxbuntu (obsahuje prostředí Fluxbox), Lubuntu (LXDE) nebo třeba Ubuntu Christian Edition. Tuto distribuci vytvořilo několik křesťanských nadšenců na základě tehdejšího aktuálního Ubuntu 7.04 Feisty Fawn. Obsahuje tematicky laděné wallpapery a specializovaný software pro studium bible. Ubuntu Sabily - Muslim Edition pak nabízí studium Koránu a programy pro přesné načasování vašich každodenních modliteb.

Po vydání křesťanské edice se ovšem z řad komunity zvedl odpor proti využití Ubuntu ve prospěch náboženské propagandy. Hlavně jako recese tehdy vznikla první verze Ubuntu SE - a ne, nejedná se o Second Edition, ale o Satanic Edition. Narozdíl od křesťanské a muslimské verze ovšem neobsahuje žádný specializovaný software, nic děsivějšího než polonahé ženské vnady, počítačově generované pekelné ohně a pentagramy tedy nečekejte. A pokud vás to pohoršuje, zavřete okno a utečte.

Ubuntu SE je operační systém, vytvořený na bázi Ubuntu 8.04 Hardy Heron. Obsahuje odlišná vzhledová témata a zvuky, v základě najdete dva vyladěné styly Inhuman (defaultní tmavá) a Recant (světlá). V praxi se jedná jen o několik málo rozšíření oproti klasice, takže si je můžete jednoduše nainstalovat do vašeho Ubuntu třeba pomocí apt-get. Satanizace vašeho desktopu je tak otázkou chvilky.

Jelikož tato distribuce vlastně v zásadě nic neobvyklého nepřináší, omezím se dále pouze na jednoduchý výčet plusových a mínusových bodů:

+ Tmavé téma je velmi pěkně sladěné, opravdu dobře se na to zvyká, zvláště, když sedíte u PC v noci. Narozdíl od běžného Ubuntu zde najdete světlá písmenka na tmavém pozadí, což oceníte například u spodní a horní lišty. V normálním Ubuntu (9.04) jsem nepřišla na to, jak defaultní černou barvu textu změnit, nepovedlo by se mi to, ani kdybych si ukousala nohu!

+ Hudba: Součástí instalačního .iso souboru je také free EP 'Music For The Damned', které po spuštění systému najdete na ploše. Obsahuje 7 temných a zlých deathmetalových tracků ve formátu .ogg, které si můžete pustit k instalaci či osahávání nového systému, aniž byste museli hned řešit chybějící pluginy pro přehrání mp3 (musím přiznat, že tahle vlastnost mě u Ubuntu štve. Člověk jednou zkusí Mint a hned je protivnej, co?).

+ Pekelné bonusy: Celý systém je (překvapivě) sladěný do pěkných pekelných barviček, součástí jsou také rudé ikonky u menu i ve spouštěných programech. Kromě široké nabídky wallpaperů, které se hezky hodí k prostředí, lze využít i efekt hořících oken a exkluzivní, lebkami osázený screensaver Eternal Damnation.

+ Podpora: na oficiálním webu http://ubuntusatanic.org je k dispozici nejen sbírka wallpaperů, ale také rozsáhlá nabídka tipů k instalaci, různé konfiguraci nebo vyladění (poměrně netradičního) tmavého tématu. K dispozici je také pomocný skript s názvem sataniconf :)

- Barevné bugy: Firefox si přebírá některé barvy z nastavení uživatelského prostředí (a dělají to i další programy, ale to tolik nevadí. Například takový temný Gedit, to je věc). Při použití tmavého tématu se tak můžete setkat s tmavě šedými okénky u webových formulářů či se světlounce šedým písmem na bílých tlačítkách Googlu. (Tento nedostatek lze podle http://ubuntusatanic.org řešit konfigurací CSS souboru, umístěného v adresáři vašeho firefoxího uživatelského profilu.)

- Aktivní prvky jsou bohužel velmi málo rozlišené od neaktivních. U tmavého i světlého tématu jsou aktivní okna a panely podbarvené tmavě červenou barvou, ale na tmavém pozadí to skoro není vidět. Ve Firefoxu jsem díky tomu často netušila, jaký panel chci zavřít. U světlého tématu Recant je to o dost lepší.

- Software: Live CD, stejně jako systém po instalaci, obsahují méně předinstalovaného SW než klasická distribuce Ubuntu. Kancelářskou sadu Open Office byste tu hledali marně, překvapit vás mohou také starší verze programů, svázaných s Ubuntu z roku 2008 (možná se mi to zdálo, ale Nautilus nějak neuměl taby). Samozřejmě, že to, co vám chybí, si můžete ihned doinstalovat a aktualizovat třeba přes Synaptic.

- Zdání ďábelskosti: Distro bohužel opravdu neobsahuje žádné ďábelské aplikace, narozdíl od křesťanské verze je 'evil feel' přítomen pouze na povrchu. Ano, je to jenom recese, temný ani okultní SW prostě nebude. Prostě se to 'jenom' a 'pouze' dá normálně používat. Což je v dnešní době spíš bonus :)

Verdikt: Prostě takové extra černé Ubuntu... a já mám černé věci rád!

Zálohuj, zálohuj, nebo budeš brečet do piva!

Zálohuj, zálohuj, zálohuj! Na tuhle univerzální poučku narazíte všude - v diskuzích na netu i v diskuzích v hospodě. Její pravdivost vám však dojde, až když na vás jako Thorovo kladivo dopadne nevyhnutelnost faktu, že jste si zálohu neudělali.

Před Vánocemi mi - jako předběžný ironický dárek - zemřel systémový disk. Tak trochu jsem tušila, že asi jednou bude mít problém, přece jen byl starý, dlouhodobě zatěžovaný a poslední rok na něm volné místo zabíralo jen asi 1 GB... Nicméně, nedostatek financí mi nedovolil situaci řešit. Takže "zálohuj, dokud máš za co".

Kolaps mého systému měl jako každá negativní zkušenost také svůj klad - začala jsem se učit pracovat s Linuxem :) Otázku zálohování a nákupu nového média tak řeším až nyní. Dnešní odpoledne jsem strávila na webu http://www.czechcomputer.cz, kde jsem oňufávala aktuálně dostupné externí a PATA HDD (SATA moje deska ještě nezná, obnovu na takové úrovni zatím neplánuji :))


Když chci koupit drahou věc, samozřejmě se zajímám hlavně o názory uživatelů. Bohužel, u HDD se osobní zkušenost může (a nemusí) vyprofilovat až po mnoha letech - a disk, co Vám včera selhal, kolegovi bude fungovat bezchybně dlouhé roky. Je třeba zajímavé, jak se liší názory na jednotlivé výrobce disků například u firmy Datahelp - http://www.datahelp.cz/obnova-dat-z-hdd. Tak nějak se mi už nechce kupovat Seagate Barracuda, naši s ním měli už dříve problémy a já teď taky. Na druhou stranu, disky Samsung, které mi lidé jen doporučují, se snad ani nevyskytují v neSATA verzi. Nesnáším rozhodování bez důkladného zpracování dat, takže na velké finále s titulkem "Hurá! Mám nový disk." si ještě počkáte :)

S chybovostí a selháním disku úzce souvisí také statistiky S.M.A.R.T., o nichž píší blogerští kolegové Eagle (Když disk něco bolí...) a Maestro (Je Váš pevný disk v pořádku? Zjistí to S.M.A.R.T.) v článcích starších, leč stále zajímavých. Ubunťáckým začátečníkům se může hodit Windfinderův zápisek z Větrniště (Informace o harddisku (Ubuntu)), který obsahuje i základní sekvenci příkazů pro použití nástroje Smartmontools.

Moje bitva s Linuxem 3. - Aplikace

I'm dating Linux. Fakt mě to nějak chytlo. Chvilku si takhle googlíte informace, zkoušíte, přizpůsobujete, testujete a najednou si uvědomíte, že jste se zaregistrovali na linuxovém fóru, tři čtvrtiny vašich oblíbených záložek mají vztah k vašemu OS a - co je nejhorší - že o tom mluvíte s lidmí a ti vám nerozumí a titulují vás názvy typu "nerd" a "magor". Zní vám to povědomě? A jakou distribuci zrovna používáte? :-)

Docela mě mrzí, že Ubuntu má jako výchozí barevné téma právě šedooranžovou. Jsem totiž orientována na stranu chladného spektra a tudíž budu po každém vydání mocně ladit vzhled (anebo přijdu na to, jestli se nějak nedá uložit vlastní téma... nedá? :)) Nicméně, asi to nějak souvisí s tím, že jsem umíněný hnidopich s uměleckou duší. Ani ty Widle jsem nikdy neužívala v základním nastavení a ta řvavá defaultní modrá mi doteď přijde hnusná (a to mám jinak modrou ráda... ale BSOD je BSOD:)). Prostředí svého OS jsem od instalace už stihla celkem mocně utlouct argumenty, proč by to mělo být zrovna do takhle zelena. Asi nějaká úchylka. Semtam změním plochu, ale jinak to nechávám takhle. Zelené zlo FTW.

Nicméně, barva plochy, panelu a výběru, to je v zásadě nic. Samotný OS vám k životu nestačí, o lásce na celý život rozhodují vždy použitelné aplikace. Na tomhle poli moje bitva ještě neskončila, i když jsem z velké části spokojena. Podívejte se spolu se mnou, proč.

1. kolo: Firefox vs. Firefox = :-)
O "dokonalém browseru" a jeho alternativách pro všechny nerdy, úchyly, ženy, muže i testery už vznikly tuny článků. Osobně jsem měla tu čest s následujícími (v časovém sledu): Internet Explorer, Firefox, Opera, Konqueror, Chrome, Lynx. Člověk prostě pracuje na tom "webdresingu" a pokud není zároveň i ignorantem, zajímají ho možnosti různého zobrazení v různých prostředích. Obvykle mám prohlížečů nainstalovaných několik. V prvních třech testuji své weby pokaždé a doporučila bych to i komukoli jinému, kdo k webu přičichl. Pro běžné použití ale nedám na Firefox dopustit a těší mě, že je v Ubuntu k dispozici coby výchozí browser.

Lidé budou samozřejmě vždycky popichovat, že má pomalý start, že žere moc paměti a že se do něj musí všecko instalovat. Právě poslední argument ale beru jako skvělou možnost. Ve všem se vždycky musím detailně vrtat a možnost modifikace programu, který užívám nejčastěji, mě plně uspokojuje. Jistě, že chybný doplněk může znamenat bezpečnostní riziko, ale totéž znamená i BFU na netu. Někdy i víc. Moje oblíbené doplňky najdete v tomto článku.

2. kolo: Total Commander vs. Gnome Commander = 1:1
Jednoduchost hledání dokonalého prohlížeče mi plně vyvážila trnitá cesta za použitelným dvoupanelovým souborovým manažerem. Ačkoli mě lesk a sláva Norton Commanderu minula, pro připojení k FTP jsem začala na radu známého využívat Total Commander a poslední dva roky na Widlích jsem už klasického Průzkumníka vůbec nepoužívala. Přechod na Ubuntu byl pro mě tak trochu facepalm. Defaultní Nautilus je sice šikovná věc, ale prostě ten zvyk!! Chápete. V práci na Debianu používáme Krusader, a tak mě automaticky napadlo, že ho vyzkouším i doma. Zprvu to vypadalo, že je problém vyřešen. Než se mi začal systém podivně zakusovat. Ona ta plechovka taky není nejnovější, grafika sux, RAMky málo atd. Krusader si s sebou tahá hromadu KDE balastu a plechovka spouštět dvě prostředí prostě nezvládá. Škoda to. Sice jsem nebrečela, ale uninstall byl smutný.

Následovalo testování poloviny všech souborových manažerů z recenze Roota :-) ... Worker není můj typ, i když je chytrý. Midnight Commander se hodí mít po ruce, ale je to strašně jiné a, ehm, modré. Tux Commander od začátku vypadal jako ideální kandidát. Příjemný vzhled, čeština, logické funkce. Podpora FTP, to potřebuju. Aha, chybí mi prý plugin. WHAT?! Na domovské website nacházím plugin pro FTP vhodný pouze pro Ubuntu 9.10, samozřejmě mi v 9.04 nefunguje, ehm. Google tvrdí, že mám kompilovat, no, tak to fakt nedám... Dva dny jsem se snažila najít jiné řešení, ale skončilo to taky odinstalací. A tak jsem zkusila Gnome Commander a zůstala u něj. Fungují v něm totiž ty věci, které od něj nutně potřebuju. Ještě by tedy mohl umět i rozbalovat archivy, ale to už přežiju.

3. kolo: notepad vs. gedit = 0:1
Víte, co používá HTML úchyl nejčastěji kromě prohlížeče? Textový editor. Než se na mě vrhnete s řevem, že mám vyzkoušet vim, vězte, že to je in progress a že to nespěchá. Pro editaci zdrojového kódu jsem na Widlích od začátku využívala Poznámkový blok. I když nenabízel žádné zvýraznění syntaxe a nic mi nenapověděl, stačil mi a alternativa nebyla potřeba. Měl jednu výhodu, byl hafo rychlý a jednoduchý. Výchozí editor Gedit v Ubuntu je v tomhle o krok nebo dva napřed. Nabízí přehledné zvýraznění, barevné varianty a podporu panelů A NAVÍC je rychlý a jednoduchý! BINGO. Jedinou bitvu zažívám s odlišnými znakovými sadami Windows-1250 a UTF-8. Ale tím si asi musí projít každý, neboť svět je plný rozsypaného čaje :-)


4. kolo: QIP vs. Pidgin = 1:0
Uživatel je zlo, neboť si vytváří zakořeněné zvyky. Tu bitvu už jsem prožila při hledání ekvivalentu Total Commanderu. Oblast instant messagingu mě ale teprve čeká zdolat. Už slyším, jak se na pozadí shlukují ortodoxní linuxáři a pomlouvají mě, protože neocením klienta Pidgin. Tož, neocením. V okamžiku, kdy jsem vyzkoušela QIP, jsem se propadla do tenat hluboké lásky, a nemůžou za to jenom ty absolutně swýt(!) smajly, ale i ty nejúchylnější možnosti konfigurace (použití vlastního ujetého fontu se speciálními znaky + zelená/žlutá/průhledná barva + statusy typu "makrokoprkačenka", "nerušit, právě vyrábím internet" a "ovip!" included).

Pidgin jsem testovala krátce po instalaci Ubuntu a nějak mi nesedl. Jeho zobrazení kontaktů je příjemné, ale je zbytečně velkorysý (do jednoho řádečku bych narvala tři lidi a on jediného, ale hlavně, že mi ukáže ikonku), vlastní "statusy" jsou vcelku o ničem a možnosti blokace kontaktu či zadání invisible listu jsem nějak nenašla. Absolutní pruda je funkce "vyhodit do pravého horního rohu plovoucí okno a udělat tydýt, jakmile se někdo přihlásí online". Oznamování tohoto typu jsem u svého stodvacetičlenného listu plného spolužáků, kolegů, IT, LARPařů a úchylů nikdy nepoužívala, protože by mi hráblo, a po připojení k Pidginovi jsem měla namále. Nejlepší jsou ti lidi, co se stále dokola odpojují a připojují, to byste fackovali. Tlačítko Disable aby pohledal. Asi tam ani není :-)


Samozřejmě, to, že tu já kafrám, neznamená, že je Pidgin špatný klient, jen prostě nabízí jiné funkce, než od něj chci. Jsem prostě rozežraná a QIP je první aplikace, kvůli které zvažuji, že se naučím pracovat s Wine. Podle mnohých pramenů to ale stejně dělá problémy. Tak nevím. Dneska se k ICQ bohužel už nepřipojuju hned po startu PC, ale tak jednou za čtyři dny, když se mi zrovna chce nahodit do okna prohlížeče meebo. I to je řešení, ale takové strašlivě dočasné. Co s tím?

5. kolo: Windows Media Player vs. Rhythmbox = 0:1
Jako pravý widlák jsem až do posledního vydechnutí svého bývalého systému používala Windows Media Player. Navíc ještě nějakou starou verzi 8 a možnosti update jsem konstantně zamítala. Ani nevím proč. Winamp mě nikdy opravdu nechytil a Media Player byl jednoduchý a ehm, defaultní. Tady jsem prostě zůstala tvrdohlavým uživatelem. Po instalaci Linuxu se ovšem od známých hned dozvíte, jak je skvělý takový amaroK! Cha, vypadá hezky, ale nefungoval mi :-) Po konfliktu s Krusaderem jsem se navíc na všecky tyhlety modré KDE věci začala koukat ošklivě. Rhythmbox v Gnome mě ovšem zatím dosti uspokojuje, i když nevypadá ani způli tak stylově.


Nabízí vestavěnou podporu mého oblíbeného Last.fm, celkem přehlednou správu knihoven s hudbou (což byla ve Windows Media Playeru oblast absolutního chaosu) a sbírku internetových rádií i s možností přidání a editace stanic. Tudíž tadyten čééérny metalista si občas pustí i drum'n'bass stream, když má náladu. Že byste to do mě neřekli? A Ubuntu byste do mě řekli? :-)


ZÁVĚREČNÝ VERDIKT neuveřejním, páč jsem ještě neotestovala všechny alternativy původně používaných programů. Čeká mě třeba gimp, mplayer anebo audacity, ale o tom posledním už teď vím, že ho doporučím, protože jsem ho používala už na Widlích a jiný podobný ani nechci :-) Kéž by bylo víc takových jednoduchých bojů na poli zeleně linuxovém...

Moje bitva s Linuxem 2. - Adaptace

Bezstarostný zajdalen ("jaunty jackalope" - Ubuntu 9.04) se po dvacetiminutové instalaci bez problémů usadil na mém disku. Zajíček v své jamce sedí sám... a já si začínám hrát s nastaveními všeho druhu. Do předvánočního času, který jsem doteď ještě nezačala vnímat, skvělé odreagování...

Sudo aneb zmáčkni blbě=rozbiješ!
První mě praští do očí komunikátor Pidgin, který svou úlohu sice víceméně plní, ale stejně mu nemůžu přijít na chuť (vzpomínka na QIP je něco, co nedokážu zapudit...). Další FAIL je pro mě skutečnost, že Linux interpretuje textové soubory, vytvořené ve Windows, v odlišné znakové sadě. Štvát vás to může například tehdy, když se jako já připojíte k ftp ve snaze aktualizovat svůj web a po uložení najdete ve zdrojáku několik ošklivých nečeských znaků :D RTFM! UTFG! Google radí nainstalovat program pro konverzi mezi znakovými sadami. Po pár minutách mi dochází, že tady instalace přes grafické rozhraní nepřipadá v úvahu. Áno, musím udělat sudo -i a nainstalovat program přes příkazovou řádku!

Deník linuxačky? To mám taky!
Ach jaj, terminál je prostě něco, čeho se lidé původem z kraje widlí neprávem bojí, i když instalují na zcela shodné úrovni v grafickém rozhraní (akorát tam mají takové pěkné okénko na heslo, cha.) Chápu to a zcela rozumím "slečně linuxačce", která popisuje svůj počáteční ostych z textového prostředí zde v novém článku na root.cz. Je to totiž strašně napínavé až nervyrvoucí!! Poprvé v převleku roota mi nebylo dobře, pořád jsem čekala, co kde pokazím, samozřejmě jsem ale nepokazila nic a instalace proběhla OK. Dnes jsem si sudo zopakovala a povedlo se mi dokonce zprovoznit dosud nefunkční flash plugin pro FF, takže už můžu i na youtube. Dobře já! ;-)


Je Linux sexy? Pro alkoholiky? Metalisty? Úchyly?!
Na to, že se v tom vrtám asi čtyři dny, je to IMHO dobrý. I přes pár nefunkčních oblastí (štve mě ten qip! a asi se nedomluvím se skenerem...) a částí, kam jsem dosud proniknout nezvládla (mp3 přehrávač si mohu otevřít pouze pro čtení - asi problematika práv, kterou jsem ještě nestihla obsáhnout...), si stále myslím, že Linux je systém, který je sexy. (Ať už ten výraz znamená cokoli). A dokonalé je také to, jak se chová k mému vcelku obstarožnímu HW - disk skoro nechroustá, aplikace se skoro nezakousnou (ve srovnání s Live CD příjemný upgrade), detekce monitoru a dalších zařízení téměř bez problému a hlavně - počítač se vypne za pár vteřin. Při ranním spěchu do práce je to milé překvápko, kam se v tomhle hrabou Widle, tam si člověk po kliknutí na Vypnout ještě mohl dát obloženou bagetu. :D

P.S.:
Na blogu Živě.cz se objevil krásný článek s názvem "Linux - nejlepší RPG všech dob". Pravdu má ten pán, co to sepsal, a pokud shrabu těch 99% kouzel pro BFU, tak to snad i dotáhnu na nějaký vyšší level (kromě té aggresive lamy, ta je mocná)...

Krásné Vánoce všem, kdo na to mají náladu... já se jdu opět ponořit do Matrixu ;-)

Moje bitva s Linuxem 1. - Instalace

[Tento text jsem již publikovala jinde a to dne 20.12.2009, nicméně zde se chci tématu věnovat obšírněji... a tudíž tento příspěvek zařadím sem coby první díl mého nekonečného sitcomu o životě ženy nejen počítačového věku :D Aneb HOWTO: Jak se instaluje Linux pro lamy?]

Ve středu mi zemřel disk. WinXP na zaprášeném a dva roky neužívaném 6 GB disku č.2 mi po startu sdělily, že za tři dny je musím aktivovat, jinak taky umřou :) Serial key se samozřejmě taky ztratil v proudu času. A co teď? No, stáhla jsem Ubuntu.

Je tu Linux. Řekněte LOL.
Na prvek pocházející z množiny "něžného" pohlaví (... :D) jsem asi s počítači obeznámena víc, než bych měla být, alespoň to tak sleduju pár posledních let. Aspoň to tak vnímám, když pozoruji některé kancelářské blondýnky, kterak dlouhým nalakovaným nehtíkem klikají a počítač vnímají (samozřejmě) jako tu věc "tam dole". Když jim nefunguje klávesnice, volají ajťákýýý! Když mně nefunguje klávesnice, lezu pod stůl, abych zjistila, že není zapojená :) A co na to blondýnky? Kříčí na mě "nelez tam, my už voláme ajťákýýý!" :) To jen tak na úvod, jakože sice nemám ráda sexistické narážky, ale někdy jsou bohužel namístě. Ano, mně chybí jiné skilly. Nemám žádné oficiální IT vzdělání (bohužel :D). Nejsem něžná, nemám zálibu v koťátkách, štěňátkách a růžových věcech, neužívám rtěnky a neumím chodit na podpatcích. Vím ale, co je FTP, HTTP, URL, GUI, RTFM... a nejspíš se brzo dozvím i to, co je bash :-)

Umřel vám OS? Netruchlete a pusťte si živé CD!
Stála jsem tedy před problémem, kde vzít během tří dní systém, který bude funčkní. Stávající PC jsem si před dvěma lety přestěhovala a částečně poskládala, tak to nějak zvládnem. Kluci v práci mi řekli, že systém použitelný i pro lamy je zaručeně Ubuntu. Strejda Google mi to potvrdil. Ve čtvrtek jsem četla manuály k instalaci na dosti BFU-friendly české Ubuntu wiki, v pátek pak došlo k vypálení Live CD s release 9.04 - Jaunty Jackalope.

Takové Live CD, to vám je skvělá věc. Systém vám po nabootování z CD nebo DVD (někdy se to ale musí napřed povolit v BIOSU, CD-rom musí mít vyšší prioritu než HDD) po krátké kontrole vypáleného média naběhne "živě" s možností otestovat si většinu dostupných fíčur beze změny a bez možnosti rozbití :-) a pochopitelně můžete pracovat i s daty na svém pevném disku. Samozřejmě, prostředí načítané z DVD má své klady/zápory - omezené funkce, občas se vám na moment třeba i zakousne, veškeré uložené změny po restartu pochopitelně zmizí (neb médium není nafukovací a zapisovat na sebe taky neumí)... ale jako "záchranný" disk v případě ztráty OS vřele doporučuji.

Zelený Wi-Fi Linux zdarma ke každému CD :)
Samotné prostředí je velmi přívětivé. Po startu vás přivítá teplé oranžovo-šedé téma (vlevo), nastavení grafického rozhraní ovšem nabízí množství variant a všechny si lze pochopitelně 'konvertovat' k obrazu svému, a tak jsem si hned zkusmo vyrobila "vlastní zelený linux" :-)



Ubuntu mě velmi potěšilo i tím, že mě prakticky ihned připojilo k netu. Nedisponuji kabelovým připojením a docela jsem se bála, že wi-fi karta Asus WL-197G bude mít problém (přece jen, wi-fi a usb zařízení jsou obvykle ta nejčastěji nepodporovaná). Ubuntu 9.04 má ale už v základě implementovanou podporu tohoto zařízení, takže CD s drivery můžu klidně metat z wokna po důchodcích, muhehe. Síť byla ihned k dispozici, prostě luxus. Též základní možnost připojení k FTP se mi líbí, i když... ať žije souborový manažer typu Total Commander, zvyk je prostě zvyk.

Za zmínku stojí i to, že práce s "okny" v tomto prostředí je pro uživatele, přecházejícího z WinXP (vista by mi tady nikdy nejela, haha), takovou menší pastvou pro oči. Viník se jmenuje compiz a skvělá věc je, že efekty v základním, tj. průměrném (ani moc, ani nic) nastavení se zobrazují plynule i na mém relativně obstarožním PC s 512 RAM (to, že už rok říkám, že to musím naboostovat, nic neznamená, říkala jsem to i o disku a jak to dopadlo. :D)

Instalace na starý střep proběhla zřejmě bez úhony
Stále je ovšem řeč o Live CD, v jehož prostředí nyní píšu i tento článek. Instalace na miniaturní disk možná udělá spíš paseku, ale možná to bude fungovat aspoň do doby, než přikoupím pár dalších GB pro opravdu USPOKOJIVOU existenci. Nevím pořádně, jak se dá fungovat na 6 GB s linuxovou distribucí, vlastně ani nevím, kolik si z toho ukousne při instalaci, údajně by to mělo být něco kolem 4 GB, tak uvidíme. Instalaci samotnou lze spustit i z Live prostředí, na starém střepu to nebylo zrovna rychle, ale Widle se instalovaly o dost déle, hm :-) Milé je i to, že během ní lze v prostředí normálně existovat, číst si články na netu, poslouchat hudbu... jen na jednu chvíli se mi to kouslo, bylo to asi v 89% instalace, zřejmě si ode mně někdo z instalátoru potřeboval zrovna něco vypůjčit. :)

Nyní je to hotovo a po restartu to půjdu otestovat a konečně mi půjsou ukládat změny i na déle, než je jen vypršení jedné session, juch :D Anebo to bude úplně špatně a budeme to muset předělat? Nu, uvidíme :) Tadyhle pan Grub (... :D) napsal, že "do Linuxových vod není radno se pouštět bez odvahy, nadšení a snahy". OK :)
Jelikož mě wi-fi aušus v pohodě připojí, můžu aspoň pištět na netu a ptát se strejdy Googla. Což je asi nejlepší rada, kterou dám každému BFU n00bovi :) Když už nevíš, co by, UTFG a RTFM!!!