.kometar podleha schvaleni autora

Blogujete? A 'cenzurujete' komentare ke clankum ve svem blogu? Je to zajimava myslenka, takova snaha udrzet si nad tim "svym" malym kouskem internetu nejakou kontrolu. Je to ale z dlouhodobeho hlediska mozne a udrzitelne?

Ja jsem to zpocatku delala naprostro striktne. Kazdy komentar podlehal schvaleni. Myslim, ze za tim byly urcite moje obavy, strach z toho, ze by me nekdo mohl napadnout, psat ruzne sproste posty atakdale. Vy to vlastne nevite, vazeni ctenari, ale tohle je muj v poradi uz druhy blog. Ten prvni je dnes jiz neaktivni, byla to spis takova pubertalni emoblbost.

Setkala jsem se jiz jak se sprostymi komentari od lidi, jejichz totoznost jsem znala, tak i s anonymnimi urazkami. Zatim nejvyssi level byly sproste SMSky, nuze - od te doby mi proste z netu zpravu neposlete, uz to nejde :) Ono je to s temi internety totiz hrozne jednoduche. Nikdo na vas nemuze, jste prece v podstate opravdu anonymni (no... skoro), ani ta IP adresa na vas nic nepraskne (treba ja mam IP adresu, ktera vas posle do Prahy a ted koukam, ze ackoli ted vubec nejsem v Brne, IP adresa tohohle nojbuku ukazuje umisteni: Brno, no to je proste super :))

Takze se nekde podepisete jako MocnyTemnyHrdina_7337H4x0r a nic vam nebrani valit do lidi, co vas napadne. Prikladem takove fakt desive diskuse jsou flamy na idnesu. Od prispevatelu na svem blogu ovsem cekam neco jineho. Co? No, pisu vtipne, zajimave, uchylne a se soucasnosti a novymi technologiemi (:D) spjate clanky, takze cekam reakce podobneho typu. Cenzurovaci tool jsem po nejake dobe deaktivovala, takze komentujte, jak je libo. Otevreny system komentaru se mi proste libi vice. Nejspis proto, ze za obsahem sveho blogu vnitrne stojim - a kritika vaseho "vlastniho" kousku internetu je pro vas prece jen jistym vnejsim jevem, ktery vas jako autora vlastne nemuze rozhodit. Tedy, nemel by.

Samozrejme, mam rada prehled o tom, kde mi co pribylo a proto pouzivam modul pro zobrazovani poslednich 10 nejnovejsich komentaru, ktery muzete videt vpravo dole ve sloupci :) Takze si budte jisti, ze vse, co mi napisete, si prectu. A ano, muzu to smazat treba za rok, kdyby se mi chtelo ;)

A tedy filozoficka otazka na zaver: Moderujete komentare na svem blogu? Co vas k tomu motivuje? Potreba kontroly, snaha o vytvareni co nejkvalitnejsiho obsahu, strach z kritiky? A umite zachazet s touchpadem, nebo z nej taky tak rostete jako ja? (OMG, AAAA! :)) A napada vas nejaka zakladni otazka zivota, vesmiru a vubec, na kterou by byla idealni odpoved "42"? Myslim, ze to neni cislo idealni politicke strany. Tak nic.



Tento post byl sepsan na Ubuntu SE Live USB, ktere si s sebou posledni tyden nosim na klicich a tak nemusim pouzivat ani na cizich kompech Windows. Ani to uz s nima skoro neumim. Absence diakritiky tedy budiz omluvena. Haleluuuja! Dobrou noc.

.co je "zdravé" pro internetovou společnost?

"Anonymní internet je už v podstatě minulost. Uživatelé by měli nést zodpovědnost za jakýkoli svůj zveřejněný materiál - a také být dohledatelní." Zajímavý článek, dívající se na tuto problematiku až nevyhnutelně pozitivní optikou, přinesl blog BadGuy.cz. Vlastně jsem takto logicky a zodpovědně vyjádřený názor "z druhé strany" ještě neviděla - zato křičet, že máme "právo na anonymitu", to dokáže každý (a mnohem méně sofistikovaně).

Neznamená to, že s autorovým postojem plně souhlasím. Ze spojení "stát by přidělil každému člověku ověřovací emailovou adresu, pevně spojenou s jeho jménem, vydávanou například s občanským průkazem" se mi zvedají všechny chlupy na zádech. Copak stát je tohoto schopen? Idea zodpovědnosti, cti a mravnosti je bezesporu přitažlivá, ale nemůže nikdy stoprocentně fungovat. Není možné, abychom nechali rozhodovat jeden subjekt o tom, co je "správné" a "přijatelné", případně "zdravé pro společnost". Mám obavy, že takováhle snaha by se stejně časem opět zvrhla jen v bitvu o prachy - jako všechny dobré myšlenky před tím. Peníze jsou totiž vždycky až na prvním místě. Na dalším jsou ideje jiných/mocných, často velmi odlišné od těch našich "obyčejných".

Užívám již delší dobu skoro všude jednotný nick a jsem pod ním k nalezení na spoustě míst v internetu - a ve chvíli, kdy si vzpomenu na Google účet a ověřený account na Aukru, připadám si v současné síti verifikovaná až příliš. Bydliště a reálné jméno na web tahat nebudu a nechci. Žádný právnický subjekt v rámci internetu IMHO ještě nedorostl k tomu, abychom si mohli dovolit sdělovat mu své osobní údaje. A tím míň všecky ty vaše fejsbůky. Téma neanonymního internetu tu stále je, ale zůstává nevyřešené - a ještě chvíli takové bude.

Kallocain: milý deníčku, nikdy nikomu nevěř

"Z myšlenek a citů se rodí slova a činy. Jak by tedy myšlenky a city mohly být soukromou záležitostí? Nepatří snad spoluvoják Státu celý? Komupak by tedy měly patřit jeho myšlenky a pocity, když ne Státu? Prozatím se jenom nedaly kontrolovat - ale teď je konečně příslušný prostředek na světě."

Představte si totalitní svět budoucnosti. Svět, kde zájmy státu stojí vysoko nad zájmy a touhami jednotlivce. Svět spoutaný propagandou, udavačstvím a plánováním každé vteřiny; svět, v němž je třeba mít pro každé opuštění objektu oficiální povrchovou propustku a kde každý váš pohyb a každé slovo zaznamenává "policejní oko a ucho", ve dne v noci, v kanceláři i v ložnici...

Útlá stopadesátistránková kniha popisuje deníkovou formou dobu ne nepodobnou slavnému Orwellovu 1984, a to se všemi až absurdními detaily, které však tamějšímu obyčejnému člověku přijdou automaticky správné. Je přece chvályhodné udat svou manželku, když přemýšlí "protistátně", stejně jako odhalit myšlenky na potenciální zločin v mozcích nebezpečných deviantů. Je to vše pro naše bezpečí a pro dobro státu.

Příběh chemika - vynálezce, který objevil drogu schopnou donutit oběť k prozrazení těch nejniternějších tajemství, je velmi realistický a dokáže na čtenáři ponechat určitou stopu i po zavření knihy. Nejen kvůli tomu, že hlavní postava prochází velmi zajímavým vnitřním vývojem, ale především proto, že (i přes to nebezpečí, které přinášejí depresivní a dumavé myšlenky škodlivých individualistů nám, sluníčkové mase pod taktovkou velmoci) v tomto díle lze zpozorovat až zneklidňující paralelu s realitou, která nemusí být až tak vzdálená, jak si myslíme...

Karin Boyeová: Kallocain
Praha, Odeon, 1989
Recenze: http://www.scifiworld.cz/article.php?ArticleID=1054

Kopr. Relativita. Zlo. Paranoia. Život. Vesmír. A tak.

Mám tendenci pracovat tak, že se vždycky pekelně soustředím a vrazím do projektu spoustu energie a následně mám záchvat kopru. A tak to je nepravidelně stále dokola. A občas je jen ten kopr :) A už od včerejška chci napsat záznam do "deníčku" a pořád nějak nemůžu. A taky jsem nemocná. A taky další spousta věcí... o matrixu, lásce, těch internetech, životě, vesmíru a vůbec.

Asheen na předchozí zápis zareagovala, že je asi zlá. Ale.. opravdu si myslíte, že někdo z nás je hodný? Všichni jsme banda pokrytců. Ať už je to jakkoli relativní. A čím víc to budeme vykřikovat, tím víc budeme zároveň zavírat oči. Před pravdou, před realitou, před těmi ošklivými věcmi. Mimochodem, všimli jste si, že lidí, kteří za sebou mají nějaký ten "skutečný" životní boj, vnímají věci (a lidi) jinak? Může to být nemoc. Úraz. Smrt. Něco. Dokud za sebou nemáme určitou úroveň "questu", tak vůbec nevíme... a jsme jenom malí přizdisráči. I já. To, že to vnímám, ještě nic neznamená. A to, že jsem se zastyděla a pomohla člověku, který měl problém, možná byla jen snaha si nějak dokázat opak. Očistit se. Utéct sobě. Anebo něco mnohem horšího, možná jsem jen blbá a svět je jen zlý.

Ano, komu to nedošlo, dnes je mi fakt divně :) Mimochodem... už jste někdy vnímali budoucnost? Něco, co je šílené, ale stejně se vám to bez přestání vrací do hlavy? Předvídavost? Instinkt? Šílenství? Už se mi to stalo mockrát. A stejně tomu nikdy dopředu nevěřím. V tomhle bodě jsem asi moc cynická, zase...

Ale možná, že jsou na programu mnohem nepříjemnější věci, než je kopr, vesmír a šílenství... Jednou z nich může být i mnou dříve zmiňovaný velký zloun - pardon, Velký Bratr: ČSSD chce zřídit "úřad dohlížející na internet". Jestli tohle není špatně, tak co tedy je? Je možné, že by se absurdita a ironie vyhoupla skutečně na takovou úroveň každodennosti? Kdepak, můj nedávný zápisek, utahující si z Facebooku a Červeného tlačítka, nebyl zas tak nadnesený, jak to vypadá. Dnes už existují lidé, kteří se snaží potírat open source - a jiní, kteří dokonce tvrdí, že nasadit svému dítěti do PC sledovací software (tedy program ke šmírování či logování zápisu z klávesnice) je normální, užitečné a SPRÁVNÉ. Sorry, děcka, ale z tohohle bych blil.

Tak alespoň krásný song na závěr. Pouštím si ho (vlastně celé tohle CD) už tři dny a fascinuje mě na tom nejenom krásný vokál Anneke, ale taky jedna fakt zajímavá skrytá zpráva. I když nevím, co s ní. Dobrou noc.

Ten stín za Vašimi zády? To je cenzura internetu.

Awojkííí! Jsem 16-letá holka se zájmem o koně, přírodu, trendy hadříky a příležitostné chlapce. Miluju kapely Kryštof a LuŠtěLa a fandím jim i na Fejsbůku. Napiš mi!!... Tak ne. Ve skutečnosti jsem stará rachejtle. Příležitostní chlapci a pop music mě nezajímají a Fejsbůk nepoužívám. Ale když se budu dostatečně snažit, zahraju na vás cokoli. Jsme přece jen na netu!

Je to právě takzvaná 'svoboda projevu', která nám dává možnost vytvářet si virtuální identity zcela podle své vůle a chuti. Ta vůle a chuť nás může někdy zavést do velmi proradných končin, kde je lepší držet jazyk a někdy i download určitého počtu MB/s na uzdě. A teď, co s tím? Pokud byste mohli, zakázali byste sprosté vtipy? Porno? Rasistické a xenofobní narážky? Šovinismus? Komunismus? Nacismus? Všechny další -ismy?


Snaha vyčistit 'svobodný prostor' od prvků, které se nám z určitého důvodu nelíbí, se nazývá cenzura. A ano, na internetu na nás ze všech stran vyskakují polonahé obrázky a warez fóra, no co na tohle řeknou naše děti?!

Tak na jedné straně vznikají rádoby ušlechtilé, leč naprosto nedomyšlené projekty typu Červené tlačítko a na straně druhé je tvrdě omezující dohoda ACTA, vydávající se cestou blokací a omezení. Stejně jako autor tohoto druhého článku, ani já nejsem pro absolutní internetovou anarchii. Povolit lidu hlásat různé útočné a násilnické ideologie je velice diskutabilní věc. Potírání a zákazy všeho potenciálního zla ovšem situaci neřeší, jsou pouze náplastí na problém. Nebo křivolakou cestičkou mezi těmi zlými věcmi, co nesmíme vidět. A ta cestička vede rovnou do pekla za Velkým Bratrem.

Je fascinující, jak se v takto nestabilní době prudce rozvíjejí sociální sítě, kde je samozřejmostí uvádět své pravé jméno. Když hlásáte nějakou zlounskou ideologii, dostanete ban, smažou vás a rozbijou vám skupinku. To, že jste ale před pěti lety vypsali nějaký ošklivý dotazník, zůstane díky strýčkovi Googlovi navždy v archivu. Může si vás vyhledat spolužák, sousedka i bývalá vašeho přítele, která by vám nejradši roztrhala občanku. I váš budoucí zaměstnavatel si vás samozřejmě zkusí vyhledat. Počet informací, kontrolovatelných firmami, o jejichž skutečném dosahu ještě netuší ani ony samy, narůstá každým dnem. Cílenou reklamou to začíná. Konec asi nechci vidět.

Dokáže vůbec někdo definovat, co znamená "internetová svoboda", když se jedná o veličinu, kterou jsme již skoro ztratili? A co je tedy ta "internetová cenzura"? Na každou věc existuje mnoho úhlů pohledu. To je velmi dobré vnímat. Není dobré generalizovat a jít pouze cestou zákazů. Je dobré vyjadřovat kultivovaně svůj názor. Ale není dobré toho o sobě příliš mnoho sdílet. Vlastně stačí, abyste věděli, že mám ráda hudbu, Linux a výtvarné umění. Ale možná se budu tvářit i jako trendy pubescent, co žere LuŠtěLu. Jsme pod drobnohledem Velkého Bratra, jeden nikdy neví.