.juchachej! aneb jak jsem zapojovala externí disk

Čím se zabývají počítačoví lidé v noci? a) spaním, b) stahováním neslušných věcí z internetů, c) mumáním s kousky hardware... Cé je správně!

Kdo na mém blogísku prolezl i starší záznamy, ví, že nových kousků počítače mám velmi pomálu, kdežto staré, zaprášené a nefunkční jakoby se u mně scházely samy. Díky podpoře ze strany mého skvělého muže se mi ale do ruky dostal nový SATA disk, který jsem dnes k ránu (zasráno!) externě zapojila a teď už jenom juchám. Už od podzimu se mi totiž po baráku povaluje hliníkový rámeček na disk pochybné asijské provenience, který jsem koupila za nějakou stovku na polském Aukru. Jen do něj nebylo co strčit.


Rámeček na disk je taková krabička, která má v sobě čudliky pro připojení disku s rozhraním SATA i ATA (IDE). Já, odkojena zastaralými díly, jsem jaksi automaticky počítala se zakoupením disku, který disponuje starším rozhraním, jelikož SATA moje deska ani neumí. Rámeček má ale výstup v podobě USB 2.0 (pro neznalé: to je to bílé vlevo! :) a vedle je kontrolka, vypínač a to kulaté je napájení s "pacičkama"). Nekompatibilita jednotlivých kousků počítače se tím zcela stírá.

Mimochodem, po prvotní zkušenosti si disk nemůžu vynachválit, protože přenosová rychlost je na moje poměry úplně skvělá (5.5 GB přeběhlo za asi 7 minut. Já vím, že vy tohle všechno už máte, protože vlastníte ty nadupané stroje. Chápu. Ale stejně se musím pochlubit.)


Výše můžete vidět, jak jsem celou tu záležitost bastlila na koleně - takzvaný proces montáže i s vyhřezlými vnitřnostmi; binec kolem, kabely, PETlahev a olezlé počítačové bedýnky ignorujte, to není vůbec důležité.

A ještě jedno "sexy makro" :)

.nakažlivá bloggerská řetězovka: #7linkscz

Znáte řetězové dopisy? A řetězové posty na blogískách vás baví? Že vám už není dvanáct? Ale no tak!

The 7 Link Challenge je výzva, která se objevila na Problogger.net. Autoři blogů mají za úkol podle daného klíče vybrat sedm zajímavých blogpostů ze své vlastní historie a naservírovat je svým čtenářům s čerstvou omáčkou komentářů, ať je legrace. Českou variantu do našich internetových luhů přivedla Eliška Hutníková, která nápad uvedla na Twitteru.

Před určitou dobou se spekulovalo, zda mikroblogy vytlačí klasické blogy. Dnes vidíme, že je tomu přesně naopak: tato dvě média se mohou vynalézavě podporovat. Doporučuji, abyste svůj seznam po sepsání poslali na Twitter s tagem #7linkscz. Už teď pod odkazem najdete spoustu lidí, kteří se s novou bloggerskou vlnou svezli. Nejsem sice známý kritik ani publicista, nepíšu o SEO, Foursquare ani novodobém webdesignu a celý tenhle blog je jenom velká úchylná hromada zeleného šrotu, ale proč se nepobavit? Olala!

Můj první post
Ježišmarjá. Úplně první ostudný emoblog jsem si vedla někdy kolem roku 2006 nebo 2007 na ostudném sblog.cz, jehož rozhraní je dodnes takové vošklivé a nic moc neumí. S tím vás tedy seznamovat nebudu. Tento blog mám teprve od prosince 2009 a první příspěvek se jmenuje Moje bitva s Linuxem I., kde jsem popisovala destruktivní pocity geekyně teoretičky, které zničehonic chcípl pevný disk s Windows XP a tak se pokouší nainstalovat Ubuntu. Dnes komické, leč kruté to byly časy ;)

Článek, který mě nejvíc bavilo psát
Obecně vzato, psát mě baví. A myslím, že kdo to nedělá s nadšením, neměl by to dělat vůbec. V poslední době mě hodně bavil článek Jak poznat ajtý ženu v přirozeném prostředí? Do postaviček v něm vykreslených jsem si promítla osobnostní aspekty reálných osob, mých přátel a známých. Kdysi někdo moudrý řekl: "Neutahujte si z nerdů, je možné, že jednou budete pro nějakého pracovat." Jako úchyl junior připojuji jen jedno velké ANO!

Článek, který měl skvělou diskusi
Většina zdejších diskutujících jsou něco jako přátelé blogu. Lidé s někdy odlišnými, ale klidně a neagresivně prezentovanými názory, rozhledem i praktickými znalostmi. Některé z nich osobně znám. Komentáře tedy obvykle potěší. Krásná diskuse vznikla nedávno pod příspěvkem První dojem: Apple iPod po čtyřech dnech. Příznivci i odpůrci nakousnutého jablka v kultivované debatě vynesli na povrch několik pěkných myšlenek, které jsem sama ani nestihla domyslet. Děkuji!

Cizí článek, který bych si přála napsat sama
Na tenhle řádek jsem ještě odpoledne zírala a netušila, co vybrat. Pak jsem si ale přečetla čerstvý update strakaté Ňuchodlafy a bylo vystaráno! Článek Jak na vedro na blogu plném užitečných rad do života je přesně tím souhrnem chytrosti a osvěty, kterou bych si přála rozhazovat do davu i já. Tak snad zejtra.

Můj nejužitečnější článek
Jelikož nevlastním blog s užitečnými radami do života, ale díru plnou linuxu, psychoblábolů a zvrhlé filozofie, nekladu si užitečnost naštěstí za cíl. Některé články ale přesto mohou mít charakter určité poradny. Může to být například text, nazvaný Kterak jsem rozchodila internetové bankovnictví, věnující se potížím aplikace Komerční Banky na platformě Linux, ale pod tagem "howto" najdete i tipy, jak ripovat hudbu nebo přijímat RSS komentářů na blogu. Otázka je, co komu vlastně přijde užitečné, protože to je vždy prudce subjektivní věc.

Článek s nejlepším titulkem
Při snaze vybrat nejlepší nadpis článku mě moje CPU chvilku toužila zabít. Ať se ale snažím, jak chci, z finální dvojice nedokážu vybrat lepší titulek, miluju je oba! Krásné ženy s ošklivými nojbuky upozorňují, že i když to vypadá jakkoli, my ženy opravdu nekupujeme notebook jen proto, abychom se mohly v odrazu lesklého displeje nalíčit, netuše, co je to "procesor" či "RAM". A Jablko oknem viděti vypráví o mini notebooku s iTunes a připojeným Apple iPodem, s nimiž se člověku tak příjemně válí v posteli... Který je lepší?

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí
Tak to už zase vůbec nevím. Blog je plný odlehčených, humorných, nadsazených příspěvků, ale občas nakusuju i věci, které mě hluboce znepokojují. Jednou z nich je už trochu starší, ale v podstatě stále aktuální text Ten stín za Vašimi zády? To je cenzura internetu o oblíbených tendencích zakazovat, čistit a omezovat prvky, které se znelíbily určité ideologii. Spolu s dnešní módní vlnou reálnosti, dohledatelnosti a sociálního síťování vzniká prostor, z něhož můžete získat pocit euforie, ale i intenzívní paranoi. Nemyslím si, že tohle je článek, který si musí každý bezpodmínečně přečíst, absorbovat a pochopit, ale pokud jsme my ta generace, která tvoří "nový" internet, měli bychom se zasadit i o to, aby se v něm dalo žít ve jménu svobody slova.

A co vašich 7 odkazů? Pochlubte se i vy svými texty. A nezapomeňte o tom napsat na Twitter. Díky této akci jsem už našla několik zajímavých blogů do RSS čtečky ;)

(Obrázek: CC Mike Licht, NotionsCapital.com/Flickr)

.kterak jsem rozchodila internetové bankovnictví

Nedávno jsem tu nadávala nad tím, že nemůžu v linuxovém prostředí rozjet internetové bankovnictví od KB. V prosinci mi totiž chcípl disk s Win XP, kde byl i požadovaný bezpečnostní certifikát, tudíž šel do háje i přístup k bankovní aplikaci.

Při novoroční snaze projít znovu testem kompatibility se zatvrzelé webové detekovadlo KB nechtělo smířit s tím, že operačním systémem je Linux. A též s tím, že nemám Adobe Reader, SUN Java (TM) a ty další nesmysle. Byly tam samé červené křížky, to jakože "you cannot pass!"

Dnes jsem vstala a zničehonic jsem si řekla, že už mě to štve! Prostě dnes půjdu do KB, nechám si ten certifikát vystavit znovu a nějak se to pořeší. Když existují lidé, co to pod Linuxem rozběhali, proč by to nevyšlo mně! Když jsem se naposled - někdy začátkem roku - pokoušela projít tou detekcí systému (říkají tomu "Je Váš počítač vyhovující?", achacha :)), donutilo mě to nainstalovat nějaké balíky SUN Javy (TM), ale pak mě to už dál nepustilo. Nepamatuju si tedy, jaký byl zdroj, protože už je to dlouho a na stránkách KB jsem to už nenašla, je to mor! Ty podstatné balíky se ale zřejmě jmenují sun-java6-bin, sun-java6-jre a sun-java6-plugin (normální multiverse repozitář z cz.archive.ubuntu.com, tedy alespoň myslím - nic jiného od SUN Java (TM) v Synapticu nevidím).


Jako jednu z podmínek pro běh aplikace na daném PC je uváděna přítomnost Adobe Reader. Není to pravda! Defaultním prohlížečem je pořád evince a přesto mi to prošlo! Mezi posledními pokusy a dneškem byly jen asi dvě nebo tři aktualizace Firefoxu. Musím přiznat, že aktualizuju tak jednou za uherský měsíc a rozhodně ne pokaždé, když mi zařve update-notifier, páč jsem línej. Ale pravděpodobně to mělo taky vliv, asi tam chyběly nějaké důležité kousky.

Update a restart všeho se někdy hodí. Aktuálně používám FF verze 3.0.18, zatímco v řádečku parametrů, jež jsou pro běh aplikace doporučené, vidím všude 3.6.x. A přesto je to funkční. V nastavení Firefoxu jsem kdysi též všelijak laborovala s různými nastaveními cookies. Takže další místo, kde může být zakopaná liška. Tedy promiňte, panda červená.

Když jsem tedy dnes ráno jen tak pro srandu spustila onu hustodémonsky krutopřísnou zdlouhavou detekci "potřebných" nesmyslů v počítači, zas jsem počítala s failem. A ono ne. Moje konfigurace byla shledána vyhovující. Chá! (#WIN! Tedy vlastně - #LIN!!!)


Po práci legraci, tedy, lépe řečeno, šup do banky pro podklady k vygenerování nového přístupového certifikátu. Následně hupky dupky domů čekat na načítání Javy :) Dámy a pánové, šestkrát hurá, protože to funguje. Bankovní převody, Aukro a lepší pocit na mě čekají! Hned za dalším rohem! (Spolu s bohatstvím, slávou a princem na filajové motorce, áááno.)

Z "neobvyklých" operačních systémů je dnes Komerčkou oficiálně podporován pouze Linux Ubuntu (na webu výslovně uvádějí 9.10 Karmic, ale já mám stále 9.04 Zajdalena) a MAC OS X 10.6, což ostře kontrastuje se širokou škálou podporovaných verzí Windows. Java nesmysl, který se hlásí o slovo při každém přihlášení, je velmi zpomalený, jeho dialog pro výběr souboru z disku je vyloženě vošklivej a žere to mnohem víc CPU, než je slušné, ale je to FUNKČNÍ. A to znamená, milí čtenáři, že pohádka o tučňáčkovi má zase jednou dobrý konec :)

Čtyři distra a flashka

Byl jednou jeden domeček a v domečku lama. Nabootovala do Linuxu z Live USB, aby se podívala, jak to vypadá v (doplňte název vaší oblíbené linuxové distribuce). To vám byla zábava, když jí vylezly očka z důlků, zatímco nemohla najít terminál! A pak to celé bouchlo.

Už týden jsem doma na neschopence, bolí mě krk, pořád spím a žeru antibiotika za peníze daňových poplatníků. Jediná aktivita, kterou dovedu na krátký čas vyvinout, je ta mozková. Fyzickou u mě nehledejte, jednotka byla odpojena. Pustila jsem se tedy do pokusu, který jsem si pracovně nazvala "čtyři distra a flashka".


Kdekdo už dnes ví, že spoustu distribucí Linuxu si můžete vyzkoušet pomocí Live CD, které poskytne samostatně fungující systém bez jakéhokoli zásahu do stávajících dat. Trochu vyšším levelem je Live USB. Nedávno jsem narazila na program UNetbootin, který umí vytvořit bootovací USB jednotku nejen ze souborů jednotlivých distribucí, které si sám stáhne, ale i z libovolného souboru .iso, který jste stáhli sami. Ne, že by byl UNetbootin dokonalost sama - některé verze mohou být zastaralé a někdy se soubory vůbec nestáhnou, protože původní umístění už neexistuje - ale nabízí zajímavou možnost, která je díky své jednoduchosti dostupná i pro testující a vyvíjející se lamy. Odpadá zdlouhavé vypalování a některá livka vám dovolí na flashku ukládat i uživatelská data, tudíž si vlastně můžete nosit celý operační systém na klíčích.

Prozatím jsem takto prošmejdila tři různá distra a mám tušení, že bez ohledu na stručný a úderný název tohoto pokusu bude těch testů pravděpodobně víc, než jen čtyři. Je velmi zajímavé se opět cítit jako nový uživatel v relativně neznámém prostoru, zkoumat a osahávat (a pak to spadne pro nedostatek RAM, heh.) Mimo můj obvyklý spam o jaru, přehřívání disku, nesmyslech, hudbě a ošklivé společnosti se tedy můžete těšit na první část seriálu "Live distra Linuxu aneb jak se cítí lama v novém prostředí?". Budu se těšit ;)