.7 věcí, co fakt strašně potřebuju k narozeninám

Původně jsem tento seznam ohromně důležitých periferií chtěla uveřejnit ještě před Vánocemi, ale nakonec to skoro nestíhám ani k vlastním narozeninám. No, aspoň se mocně namotivuji na následující rok. Seznam vtipných dárků je lepší než seznam předsevzetí, který už dopředu plnit nehodlám. A taky budete vědět, co mi koupit, abyste mi udělali radost, heh.

1. třpytivý růžový šroubovák
"To nejlepší pro něžné ajťačky". Ač mně módní trendy jako růžová klávesnice (s "Oh, Shit!" místo klávesy pro mazání) a monitor ve tvaru Hell(o) Kitty nikdy nepřirostly k srdci, sada drobných růžových šroubováků si mě získala. Jediný přešlap udělali designéři s chlupatými dekoracemi, určitě v nich bydlí mrcha statická elektřina. Více bych ocenila šroubovák s třpytkami či naplněný vodou s plovoucími delfínky a poníky.


2. ajtý náhrdelník
Náušnice s Ctrl, Alt nebo Del už má dneska každý. Při troše štěstí ale můžete sehnat i náhrdelník vyřezaný z kousku základní desky. Na Fleru jsem narazila na velmi zajímavého prodejce s nickem Skynet - v nabídce má spoustu zábavných šperků od počítačových komponent až po romantické starobylé brože, ozdobené nefunkčními hodinovými strojky. Jeden by se uslintal, vážně.

3. trička z UAX s kurzorem
Náušnice nemám kde nosit, neboť nemám v uších dírky, ale pozitivní vztah k výpočetní technice lze předvést třeba pomocí úchylného trička. Tučňáka jste už viděli, no a tyhle věci se mi zalíbily v UAX.

4. nový disk
O zakoupení této důležité součástky uvažuju už delší dobu, jen to bylo prozatím odsunuto do pozadí. Vyřízení tohoto požadavku je pro mě spíš nutností než předsevzetím. Zvažuju například Western Digital Caviar 1TB (Green, Blue, Black). Any ideas?


5. neocube
Neocube je vtipná hračička, kterou jsem poprvé viděla u ohlada (foto). Jedná se o soustavu magnetů ve tvaru kuliček, které můžete různě přeskupovat a vytvářet tak zajímavé konstrukce. Zatím jsem ale nepřišla na to, jestli silné magnety nemají negativní vliv na výpočetní techniku. Na internetech se všude diskutuje jen o tragických případech, kdy to lidé polkli. Nuda.


6. věci s nápisem evanescence
Někteří lidé, co mě znají, ví, že to je nevyléčitelné. Radost mi uděláte prakticky čímkoli, co má na sobě "Evanescence". Zrovna nedávno jsem oňuchávala official merchandise.

7. šperky, korálky, doplňky
Nejlepší jsou pochopitelně divné věci, které bych si sama nikdy nekoupila (od korálků a broží po placky s nápisem), ale s radostí uvítám i korálky a materiály, ze kterých si teprve můžu něco vyrobit. Pochopitelně, ze všeho nejlepší jsou překvapení, která bych vůbec nečekala. Takže pokud mi chcete něco skvělého věnovat, neváhejte a někde si mě odchytněte, narozeniny mám ve středu ;)

.už máte svého tučňáka?.. a dál?

Se svým tučňáčím tričkem jsem se vám tu už chlubila. Linuxový hrnek ani spoďáry sice nemám, ale nedávno jsem si vzpomněla, že jsem kdysi dokonce dostala od kamarádky ze školy keramickou sošku tučňáčka. Maskot Linuxu se mnou tedy byl ještě dřív, než jsem se naučila říkat Tux!

Jelikož jsou Vánoce za dveřmi, ráda bych vás inspirovala několika vtipnými položkami, které k linuxovým ženám budou krásně ladit. Můžete si rozmyslet, jestli je koupíte sobě, svým ženám anebo tedy - nejlépe - mně, ehm!

.recenze: sněhobílý netbook Dell Inspiron Mini

Musím přiznat, že bývám k notebookům spíš skeptická. Jelikož jsem totální lama, co se týče používání touchpadu a přenosný počítač jsem v oněch dávných dobách školní docházky ani neměla, řadím všechny tyhle placaté nesmysly do rozsáhlé sekce "je to pěkný, ale ne, že bych to nutně potřebovala". Ale jak se říká, nezavrhuj, dokud nezkusíš!

V podstatě jsem si pořádně osahala jenom jedno IBM, jeden kousek od HP (dy!) a u našich nyní také Acer Aspire One (běží na něm Win XP, ale mám úchylku, že s sebou nosím linuxovou flashku a náhodně ji zkouším všude spouštět). Notebook s jeho vahou a omezeními bych si namísto stolního počítače nepořídila - pro práci mi displej přijde příliš malý a na nošení je to zas moc velké... S novým boomem úsporných lehkých netbooků se na to ale dá hnedle pohlížet z druhé strany - na tomhle počítači prostě nebudete pracovat a pařit, ale do tašky se vejde a na nezávazné internetování je jako dělaný. Otázka je, kdo tohle v době "chytrých telefonů" opravdu využije.

jahodově žvýkačkový nojbuk? no nekup to
Podle oficiálních stránek výrobce se tento mnou testovaný kousek jmenuje Dell Inspiron Mini 10 (typem si nejsem jistá, neb existuje i číslo 9, ale jeden obrázek vydá za 512 slov, že). Jeho mozkem je Intel Atom 1.66 N450 (1.67 GHz) a displej má mít podle specifikace na webu 10.1''. Což sice nechápu, protože filozofie dělení palců na desetiny mě míjí, ale v praxi se jedná o rozlišení 1024 x 600 a to je sice prťavé, ale docela dobře použitelné. Samozřejmě tedy ne pro výstavbu webu, ale pro čtení blogísků a zahlcování sociálních sítí spamem z bezpečí vlastní postele se hodí jako nic jiného.

O otázkách zdraví a vhodnosti počítače v pelíšku už byly popsány desítky notepadů, tudíž se plavně přesuneme k hardwarové přívětivosti. Dell nabízí Inspiron v několika barevných provedeních a vzhledem k tomu, že plastový kryt je dost lesklý, doporučím spíše světlejší odstíny. Líbí se mi fialová (nejvíc), pěkná je i červená (ale ta je už celkem dost křiklavá), ale pozor - mají také růžovoučkou variantu v přesně tom děsivém odstínu jahodové zmrzliny, který doporučuji dívkám, co si v odrazu displeje líčí rty. (Já vím, že už to každý 3x četl, ale jednou lidem musí dojít, že je to sarkasmus!) A pak je k dispozici samozřejmě také černá a bílá, přesněji tzv. 'sněhobílá' varianta, což je přesně ten kousek, z něhož si teď pouštím coby podmaz něžně romantickou hudbu Arch Enemy. V tomhle vedru je cokoli sněhobílého v bytě opravdu super, doporučuji!

to skutečně důležité bývá uvnitř
Lesklé věci se ovšem rády ochmatají a pak už vůbec nevypadají tak exkluzivně jako ten den při koupi - to jsme si už všichni vyzkoušeli na zrcadlovém povrchu IBM ThinkPad. Proto doplňuji, že Inspiron Mini zas tak moc lesklý není a na bílé variantě nejsou ty otisky vůbec vidět. Horní plast je na omak příjemný, vnitřek s klávesnicí je kompletně matný a kolem touchpadu má drobný vzorek, takže pokud vyžadujete mastné otisky, sežeňte si posilu, dobrá je třeba kůže od slaniny. U všech barevných variant je vnitřek vyveden v černé.

Když otevřete nový nojbuk, samozřejmě vás jako první zajímá displej a klávesnice. Některé klávesnice stojí za dvě věci a u "levných netbooků" je tato důležitá komponenta velmi často kritizována. Placatý počítač od Dellu v tomto ohledu není odbytý, právě naopak. Na této klávesnici se mi opravdu dobře píše, vyžaduje tlak tak akorát a já mám tenké prstíčky, takže mi nevadí ani malá kurzorová tlačítka. V horní řadě je řada funkčních kláves F1 - F12, které mají zároveň na starost i regulaci jasu, hlasitosti atd. Tyhle funkce využívám často, je to fajn nápad. Osobně bych uvítala klidně i ještě větší ztmavení intenzity jasu displeje, po většinu času mám jas stažený na minimum.

má malý enter, ale to se v tom lesku ztratí
U klávesnice mi ovšem poněkud vadí (pro mě) nelogické uspořádání kláves Home, End, Insert a Delete v jedné řadě za sebou. Taky je škoda, že Enter není trochu roztáhlejší na úkor jiných kláves, chybí mu dominantní postavení. U svého PC mám totiž klávesnici Logitech s Enterem velkým jak kráva a zde mi chyběl, tudíž místo odsazení někdy nevědomky píšu backslash. (To je IMHO znak, který extra klávesu ani nepotřebuje, stejně jako pipe nad ním! - to bych už mohla mít extra tlačítko i pro tildu, zavináč, chlupaté závorky - ehm, vydržte - já je tu doopravdy mám, wow. Dell je krabice plná překvapení!)

Displej, který jsem v předchozím odstavci naťukla, mi ve chvíli, kdy přejdu pro mě nezvykle malou výšku v pixelech, přijde skvělý. Je velmi lesklý, tudíž jsem konečně pochopila onu dříve zmiňovanou funkci "zrcátko"... Na mnoha fórech bývá takto lesklý displej kritizován kvůli odrazům při zadním světle, ale rozhodně funguje jako mocné eye-candy. S matným displejem by počítač ztratil určitou míru exkluzivity, která ho možná o kousek přibližuje iPhonům a dalším mašinkám, obdařeným určitým iHype. Ale vím, že slovo 'exkluzivita' v podstatě nic neznamená, takže je možné, že hrozně kecám.

ostuda číslo sedm
Kromě výdrže kolem osmi hodin, tří USB, čtečky SD karet, ATSC a LAN portu a zvukových výstupů ještě zmíním touchpad. Není rozdělený na plošku a ovládací prvky, jak je zvykem, ale najdete na něm jen prázdnou plochu a na fakt, že dolní rohy fungují jako tlačítka a vpravo je scrollovátko, přijdete až během používání. Ve Windows 7 Starter je ovšem to scrollování poněkud ostudné, nevím proč. Někdy poslušně roluje, někdy ne... Jelikož na podobný problém jsem už narazila u bráchy na Aceru (pro změnu s Win XP), otestovala jsem funkci touchpadů i pod některými live Linuxy a vždy se citlivost a efektivita asi tak o 100% navýšily, což je zajímavý poznatek :)

A propos, Windows 7 Starter... Jednou jsem k tomu dojít musela, že. Milí čtenáři, tenhle operační systém je ostuda. Věřím, že plnohodnotné sedmičky mají na to, aby status druhého nejrozšířenějšího OS získaly oprávněně, i když jsem je nikdy nepoužívala a Vistu považuji za fail. Nicméně osekanému Starteru se zdaleka vyhněte! První den jsem se pokoušela propojit počítače skrze LAN a zjistila jsem, že to neumí/nemá umět ani vytvořit skupinu v síti; druhý den mi došlo, že není dostupná ani možnost změnit si pozadí plochy.

Tento systém se hodí pro přehrávání hudby, čtení zpráv, blogování, tweetování a další nenáročné aktivity, ale nepokoušejte se ho přizpůsobit obrazu svému, s tím se totiž ani nepočítalo. Dolní tlustá lišta navíc roztomile ukusuje spoustu pixelů už tak malému rozlišení, takže na výšku budete mít 5, slovy pět obrovských ikonek a to je vše. Celé mi to na "odlehčené" netbookové prostředí přijde strašně široké, přefouklé, nešikovné... Počítač má přitom 1 GB RAM, reakce jsou svižné a jeho chod je velmi tichoučký. Už jsem si odvykla užívat Win a vím o tom. Naštěstí ale stále dokážu vnímat HW s SW odděleně a vím, že zdaleka není pravda, že "jedno okno vládne všem".

start, error, čekejte, úspěch!
Jak jsem zmínila v úvodu, tahám s sebou všude bootovací flashku; teď tam je zrovna Sabayon, který se mi docela líbí, ale ještě jsem o něm nestihla nic napsat. Nemohla jsem si pomoct a zkusila jsem ho aspoň nastartovat z USB, aby ochutnal "nové železo". BIOS netbooku je také nějaký osekaný, ale Boot Devices tam naštěstí najdeme. Sabayon na Dellu startuje jako blesk, takhle rychlé načtení jsem ještě neviděla, asi se opravdu obklopuju samými starými krámy :) Při prvním spuštění mě zaujal impozantní výpis errorů. A ejhle, po naběhnutí plochy se nám nehýbe kurzor. Když jsem ale proceduru se startem Linuxu zopakovala, přivítalo mě prostředí Sabayonu podruhé s kurzorem čilejším než fretka. Juch! (Pokud nedejbože nevíte, jak se pohybuje fretka, je to zhruba jako menší dítě - tj. rychle, čile a moc.) Funkčnost touchpadu byla náhle dokonalá. Zvukovku, flash a další věci jsem ale netestovala, hloubková analýza bude až jindy...

Pokud mám výše nadatlovaným sloupcem textu zhodnotit kvality Dellova sněhobílého notebooku, nemohu jinak, než recenzi pozitivně uzavřít. Netbook je kvalitní, příjemný a ideálně se hodí pro volnočasové aktivity i módní sociální spam. Při práci je tichoučký, zahřívá se trochu více. Bohužel ale pomluvím operační systém. Je to asi rouhání, ale pokud vás napadlo, že by z tohoto Inspironu mohl být po úpravě moc pěkný linuxový počítač, vězte, že mě to napadlo také. Vím, že u instalací Linuxu hodně záleží na konfiguraci železa a tedy i na štěstí (já jsem provedla jenom pětiminutový test, jestli "to vůbec půjde"). Ale pokud by se našlo distro, které by mu opravdu sedlo, dovedu si představit, že by z něj byl luxusní společník nejen do postele, ale i do vlaku, autobusu a vlastně všude, protože s rozměry 20 x 26 x 2 cm se s klidem vejde i do mé pekelné tašky plné temnoty a chaosu. Otestováno.



fotografie: web výrobce dell.com (c), rionka (c)

.první dojem: Apple iPod Touch po čtyřech dnech

Už pár dní zkoumám vypůjčenou cihličku s logem nakousnutého jablka. Co se týče produktů Apple, vždycky jsem je brala jako pěkné, vyladěné, ale možná až zbytečně luxusní hračky pro lidi, kteří vyhledávají multifunkční zařízení all-in-one. Po prozatímní zkušenosti k tomu ale ještě dopíšu, že se s tím hraje fakt dobře :)

Musím přiznat, že mezi všemi těmi iPody, iPady, iPhony a dalšími iVěcmi jsem se zpočátku poněkud ztrácela. Zatímco iPod je relativně malý přehrávač a iPad je relativně velký tablet, iPod Touch je asi tak prostřední (11 x 6 x 0.5 cm) dotykový kapesní počítač, který je schopen vám v terénu nahradit mp3 přehrávač, fotoalbum, herní konzoli i internetový prohlížeč. Oproti iPhonu je to ale takový menší bratr - neumí fotit ani telefonovat a internetové připojení je možné realizovat jen prostřednictvím Wi-Fi (podpora standardu 802.11b/g).

Jelikož však dnes už na Wi-Fi narazíte všude, můžete si ty internety klidně prohlížet doma, v práci, v pekárně i na záchodě. Spousta restaurací dnes nabízí free připojení, takže člověk si může místo novin číst spamy v e-mailové schránce. Telefonování nepostrádám, a to z jednoho prozaického oldskůl důvodu: držet si hladkou iVěc za ty relativně tenké hrany u ucha nebude zrovna super. Když čtete nebo píšete, máte cihličku položenou na dlani nebo ji držíte za okraje; na telefonování mám ale rozhodně radši svůj obstarožní Siemens ve tvaru vajíčka.

Připojování k Wi-Fi síti probíhá téměř automaticky, ale přesto to byla zpočátku potíž. iPodu se totiž asi nějak nechtělo komunikovat s WPA2. První večer se nesl ve znamení tří resetů Network Settings, další den jsem to řešila znovu, restart routeru, nekonečný seriál vypínání, zapínání, disablování a enablování... Pak jsem přišla na to, že někdy stačí jen opakovaně klepat na název vaší sítě - po pár pokusech to obvykle přestalo protestovat a začalo pracovat. Jelikož se tento drobný problém objevoval pouze u naší domácí sítě a na dalších místech bylo připojení okamžité, zaklepu to nyní na dřevo a v Bugzille to uzavřu :)

Abychom si ale pořád nestěžovali: teď zas nějaké klady! iPod se svými 64 GB je super dárkem pro lidi, kteří trpí neustálou potřebou tahat s sebou svou monstrózní hudební kolekci. Nedávno jsem si stěžovala, že 4 GB jsou mi na cesty už málo - teprve teď konečně mlčím. Vestavěný přehrávač není úplně dokonalý, chybí mi v něm nějaká možnost úpravy playlistů a bohužel si ani nepamatuje pauznutou pozici v načatém songu. Dotykové ovládání je ale naprosto super a to u všech aplikací. Narozdíl od průměrného touchpadu jsem tohle byla schopná ovládat během chvilky. Ano, je to frajeřina, ale velmi hezká a s rychlými reakcemi. Dokonce jsem se už naučila psát na dotykové klávesnici; první den byste se mi ale strašně smáli.

K iPod Touch jsou dodávána bílá sluchátka - špunty. Na první pohled nevypadají nic moc extra, ale zvuk mají celkem ucházející, což u defaultních sluchátek nebývá obvyklé. iPod má celou zadní stranu z kovu, tudíž je to docela váha, ale osobně mám tyhle tvrdé těžké věci ráda. Člověk to totiž hodí do chaosu v tašce anebo do kapsy a rozhodně nemá strach, že se mu to omylem rozbije. Konstrukce je strašně jednoduchá, má to zepředu jen jedno tlačítko a na bocích pouze power knoflík a ovládání hlasitosti, takže prakticky neexistuje nic, co by tomu mohlo "upadnout". Tímhle u mě výrobce zabodoval.

Jak vidíte na levé fotce, nebesa zřejmě usoudila, že mám doma málo kabelů. Jelikož iVěci s počítačem komunikují pouze přes iTunes a to ještě jen ve Windows, mám tu totiž kromě stolního PC i bílý nojbuk - tedy, on je to vlastně netbuk - Dell Inspiron Mini, o kterém jsem vám tu již spamovala. Prostřednictvím iTunes si můžete do iPodu nasypat hudbu, filmy, fotky, knihy, prakticky cokoliv - ale po normálním připojení do USB ho vždycky uvidíte jen jako "fotoaparát" a dostanete se jen ke svým uloženým fotkám. Což je pro linuxáře poněkud zlý, nepěkná věc.

Když ovšem máte po ruce ořezaný Windows 7 Starter, iTunes vám poslouží také jako přehrávač a vůbec nepotřebujete Windows Media Player. Ve výsledku mám tedy teď doma tři počítače, což je v noci ještě větší romantika než dřív - viz poslední, noční foto: nahoře linuxový desktop, pod ním nojbuk s Win a dole jablko. Multikulturní rodina, že?