.psychopatek s foťákem

Sedím potmě v bytě, poslouchám šílený řev a šílený saxofon v šíleném blackjazzu a během toho chci něco udělat s fotkami z právě uplynulého víkendu. Vezmu obsah prvního adresáře a z něžných záběrů lučních květin náhle vznikne cosi zběsilého, překontrastovaného a drogově barevného, šílenství hadr. Napadají mě minimálně dva lidi, co by mi zas řekli, jak jsem strašně depresivní! Cha. Už jsem vám říkala, abyste opravdu nikdy nikomu nebrali drogy?

Doufám, že máte zkalibrované monitory, páč jinak uvidíte jenom černo, černo, flek, černo. Teda, ne že by to ve skutečnosti bylo něco jinýho. Mám tam ještě x fotek, ale dneska na ně radši už sahat nebudu :)

.věci, které jsme neudělali

Před dlouhými časy jsem narazila na jednu pěknou myšlenku: "Je lepší pochybovat nad tím, co jsme udělali, než si věčně vyčítat něco, co jsme udělat jen chtěli." Čas od času mi vytane na mysli. Někdy s ní souhlasím. Jindy s ní polemizuji. Někdy mám chuť ji zaškrtit a vymýtit. Občas propadám bezbřehému idealismu a vrhám se do věcí, ale většinou si věci mnohokrát rozmýšlím a někdy se stane i to, že nemám absolutně žádnou víru v NIC a mé názory se klátí jak třtina ve větru - jen zalézt a čekat, až se bouře přežene. Omlouvá mě, že si to uvědomuju a snažím se to změnit? Nebo to prostě jen znamená, že jsem bezpátření chcípák? Nebo jsou takoví všichni? A co na to Jan Tleskač?

Úterý v tom okamžení, táta přijde z roboty

Dnes jsem paní doktorce oznámila, že bych už fakt měla jít do práce :) a naštěstí souhlasila :) Takže v úterý se opět zapojím do pracovního procesu, to bude řiť. A fail. Jenom doufám, že se nestane nějaká strašná věc, třeba abych nepřišla do práce a nezjistila, že už ji nemám, atd. Pesimismus je jen taková zvrácená forma idealismu. FTW!

Chcíp.

Asi umřu. Chcípnu, zhebnu, skapu, zdechnu. Ach jo. Už týden mi není dobře a teď to konečně vygradovalo. Ani jsem dnes nešla do práce, protože nejsem schopná mluvit. Ale co mně nasralo, byla doktorka. Měla mít otevřeno do 12, ale už v 11 mi vůbec nebrala telefon a na dveřích byl jen nápis, že dnes se neordinuje. Takže jsem s krásně se rozvíjejícím zánětem v krku jela zas domů. Doprkýnka, člověk ji potřebuje jednou za rok a zrovna tam není. Au.

Tak, konečně tahám film Code 46, už se na něj chci podívat strašně dlouho a pořád nebyl čas. Jen nevím, jak to budu dělat, protože po dvaceti minutách sezení na židli mě všechno bolí :( A taky mě hrozně bolí to místo, kde má člověk ledviny. Zajímalo by mě, co to znamená. Doufám, že nic.

To byl jen takový zvratek do tmy. A to jsem chtěla o víkendu dělat na stránkách a testovat, co umí LiveCD OpenSUSE, Debian, Fedora a Slax, že bych o tom pak z pohledu lamy něco napsala. Tak ne. Každé dvě hodiny chodím spát. A spím tak dvě hodiny. Au, kua, au.

To je ale krásně zdechlý příspěvek, takový tu ještě nebyl :D