.modré muffiny SE: drupal edition

Dobré ráno, milé internety. Včera jsem to už zveřejnit nestačila, tak to udělám nyní: zkáza byla dokonána a valí se na střední Čechy! Předchozí den byl totiž opět zasvěcen výrobě modře zvrhlých muffinů. Jelikož se jedná o SE - second edition, je naše dílo mnohem větší a čokoládovější než předchozí pokus (ten byl zase o dost modřejší).

Kdo čte tento blog o užitečných aspektech života opravdu pozorně, ví, že dnes v Praze proběhne setkání drupalistů, což mě původně vedlo k úmyslu nakreslit na každý muffin ještě drupalovo logo s obličejem, ale nakonec se to nějak nestihlo (ve hře bylo příliš mnoho proměnných, hora jídla, střílení zombíků a zejména kopr). Přesto se však jedná o odvážný počin, zejména proto, že s tímhle jedeme za chvíli do Prahy. Chcete to vidět na vlastní oči? Jen přijďte, máme toho dost...

Pokud vás přiložené snímky dostatečně nevyděsily, můžete shlédnout kompletní fotodokumentaci zde (garantuji vám, že ta už to zvládne).

.howto: jak se dělají modré muffiny?

"Uč se, dívko, vařit, jinak se nevdáš!" Za časů našich babiček byl tento skill k uznání společenské hodnoty mladé ženy vskutku nezbytný. Dnes už sice všichni jíte jenom glutamátové věci ze sáčku a přijde vám to komické, ale až budete potřebovat vyrobit kamarádce k narozeninám pyramidu z modrých muffinů, jediný užitečný návod najdete zde.

Chci psát o spoustě věcí, o linuxech, o syndromu vyhoření, o bankách, Drupalech, internetech i lidské demenci, ale až konstruktivní úvaha nad modrými muffiny mě přinutila vzít do ruky písmenka a začít je skládat na řádek. Muffiny jsou původem americká pochoutka v podobě malých dortíčků, které se pečou v papírových košíčcích. Můžete si je koupit v Mekáči, ale tam rozhodně nemají takhle modré.


Muffiny lze připravit i v té nejobyčejnější olezlé plynové troubě, jenom je na to potřeba takový špecijální plech (můžete si ho třeba od někoho půjčit, jak to udělala moje drahá přítelkyně Kiki). Máte-li troubu, která peče jenom vzadu, počítejte s tím, že to budete muset otočit, aby to nebylo vpředu syrové. Jsou-li vaše zkušenosti s troubami na bodě nula, připravte si rovněž láhev vína. Budete možná muset strkat hlavu do trouby, abyste ji zapálili - a s modrým barvivem ve víně jde všechno líp.



Jelikož jsme dělaly těsto ve dvojité dávce podle návodu v kuchařské knize, nemám absolutně tušení, kolik tam čeho šlo, ale přesný poměr se dá vygooglit. Je potřeba si připravit sypké suroviny - polohrubou mouku, cukr, prášek do pečiva a v našem případě také modré potravinářské barvivo - a v nějaké větší míse je smíchat předem dohromady, aby byl výsledek pokud možno co nejvíc "homogenní" (dokonalé to samozřejmě nebude, ale nechceme mít modrou jenom jednu stranu, také by se hodilo mít to všude stejně oslazené, nakynuté atd). Mezitím rozehřejeme máslo - kuchařská kniha doporučuje, aby bylo "vlažné". Kiki ho odvážně vkládá do mikrovlnky. Následně zjišťujeme, že se z něho kouří, takže vlažné není, příště lépe.


"Ve džbánku smícháme tekuté přísady: smetanu, vajíčka, lžíci citronové šťávy a rozpuštěné máslo," radí entuziasticky kuchařka. "Hahá, džbánek, to určitě," rofluje Kiki a vytahuje oprýskaný ešus. Po oškrábnutí plísně z loňského týdenního puťáku bude od džbánku jistě k nerozeznání. Rozblemcané máslo vypadá avantgardně už samo o sobě - a po zamíchání tekutých přísad do mísy s moukou vzniká něco, co by se dalo přirovnat k modernímu umění. Po promíchání a dozdobení se na nás ale těsto z mísy jenom směje.


Přichází nejtěžší část: pečení. Plynová trouba peče na každém konci jinou intenzitou, takže jsme plech posázený muffiny vždycky asi po deseti minutách vytáhly a otočily. Kuchařská kniha říká: "Pečte až do zlatova", což Kiki po vylezení z trouby kvituje sarkastickým "nojo, zatím je to pořád modrý". Těsto nám hezky vyběhlo, komukoli, kdo to bude zkoušet po nás, tedy doporučuji naplnit papírové formičky asi do tří čtvrtin, aby to bylo tak akorát. Pro otestování míry upečenosti doporučuji muffiny opíchat špejlí.


Ačkoli výsledek byl poněkud méně sladký, než jsme čekaly, syrové to nebylo a spálené taky ne (aspoň to po rozkrojení tak nevypadalo). Ostuda se tedy nekoná a my můžeme z muffinů poskládat pyramidu, která bude na narozeninové oslavě symbolizovat oslavencův dort. Některé zdroje doporučují muffiny ještě polít polevou, ale nám se zdály dostatečně hezké samy o sobě. Jen se tedy lehce pokapaly medem, aby byly sladší. Chytily díky tomu lehce nazelenalou patinu a vypadalo to ještě zvrhleji.


Dnes po oslavě mohu navíc dodat, že tyto jedovatě šmoulí předměty lidé skutečně jedli a dokonce se snědly všechny (a nikdo nezvracel). Do svého portfolia si tedy mohu přidat další věc, kterou jsem schopna upéct. Modré muffiny budou umístěny hned vedle obskurního medovníku, který jsem vyráběla před dvěma lety. A to by z kolonky "pečení" na další dva roky stačilo, teď budu už zase dělat jenom ty masa, rýže a brambory. Veselé narozeniny všem!

.brněnské čajování

Když si chci s někým popovídat, případně se úplně vypnout s nějakou knížkou a něčím dobrým na chuť, často se v poslední době obracím od kofeinů a alkoholů k čajům. Při mé poslední čajovací session mě napadlo sestavit článek, v němž bych doporučila několik míst, kde se občas ráda vyskytuji; zde tedy je pár tipů pro různé nálady. Brno only.

.dobrá čajovna na římáku
Františkánská 6, kousek od Hlavního nádraží, web
Poslední dobou jedna z mých nejoblíbenějších veřejných prostor. Na netu se sice můžete setkat s různými názory, ale já jsem zde vždycky měla štěstí na velmi příjemnou a kompetentní obsluhu. Čaje i vodní dýmky, které jsem vyzkoušela, byly výborné a navíc nabízejí různé dobrůtky, jako je třeba pita se sýrem a olivami nebo muffiny s kusy čokolády. Cenově je to tam takové, no, prostě v centru. Na fotce to vypadá celkem ošuntěle a vlastně to tak i skutečně je - místnosti jsou prostorné, ale temnější, přeplněné spoustou polštářků a různých blbostí, které dokreslují typickou atmosféru. Hodně se mi líbil jejich výběr hudby, od jemného klavíru přes Suzanne Vega až po Mrtvou nevěstu. Místo, kam se řeči o Fejsbůku opravdu nehodí, ale s radostí tam vezmu jakkoli šílené přátele :)



.starý dvůr
Mendlovo náměstí 11, web
Další místo, kde se dá skvěle posedět, popovídat a hodit se do klidu. Tato světlá tišší prostora je vlastně soustavou tří propojených místností, sednout si zde můžete hlavně na různá starodávná babičkovská křesílka ke stolečkům a skříňkám s ohmatanými knihami. Spíše než typická čajovna je to spíš takový domeček, seskládaný ze spousty krásných starých věcí. Čajový lístek a nabídka papání je poněkud chudší než v předchozím případě, ale všechno bylo vždycky moc dobré, žádný fail :) a ceny jsou také nižší. Obsluha je diskrétní a milá a v létě vám umožní posedět i na prosluněném dvorku. Kompletně nekuřácké a dle upozornění na dveřích vám zvonící mobil rozmlátí palicí :)



.modrá čajovna
Jiráskova 55, kousek od Konečného náměstí, web (poněkud dlouho se načítá, neboť OMG fotky!)
Větší suterénní prostor, kterému vládne temnota a kouř. Ideální pro srazy více osob, všichni si lehnou přes sebe a je hotovo. Skromnější vybavení, žádné blbosti na zdech. Mým posledním objevem zde byl výborný černý čaj "Noc v Káhiře" s vůní pražených mandlí (no, možná tam byla trocha cyankáli :)). Pozitivní je, že tam celkem často potkávám známé, negativem ovšem je, že "ve špičce" někdy obsluha opravdu trošku nestíhá, což je škoda (na zákaznický servis začínám být trochu citlivá, hehe). A v zimě je v tom sklepě docela chladno. Hodnocení trochu slabší, ale stejně tam semtam ráda zajdu.



.chajovna
Dominikánské náměstí 6/7, "Zadní trakt", kousek od Špalíčku, web
V tomto velmi známém podniku se dnes už moc neobjevuji, ale protože to byla úplně první čajovna, kterou jsem v Brně navštívila, sluší se ji zmínit. Díky svému fikanému umístění kousek od multikina je stále přecpaná návštěvníky. Není se čemu divit - nabízí několik různě stylizovaných místností (čínskou a japonskou místnost se stolky či polštářky, "umělecký" koutek s knihovnou, intimčo v šeru i zdobnou kuřáckou místnost) a rozmanitý výběr čajů ze všech koutů světa. Kromě přelidněnosti mi však vadí jeden takový plíživě se navracející pocit, že obsluha jednoduše ví, že zákazníků bude vždycky hodně... je to takové pomalejší a ta Dátá Masala už není, co bývala... a nebo to je jen tím, že jsem už stará? :( ... Prostory jsou ale velmi reprezentativní, pokud chcete někoho ohromit, tak šup do toho. V temných koutech se můžete klidně i osahávat, zavírají až v jedenáct.


Pokud je vám čajové téma blízké nebo máte pocit, že jsem neprávem opomněla nějaký váš oblíbený koutek, doporučuji následující odkazy:

VoMa - Čajovny v Brně: recenze čajoven, kavárniček a různých alternativních podniků po Brně
Mozek - Čajovny v Brně: rozsáhlejší recenze a zkušenosti s čajovými a "esoterickými" podniky včetně cen a osobních dojmů. Zajímavé.

Fotografie, použité v článku, jsem si bez jakýchkoli nároků a snahy o vznik škody vypůjčila přímo z webových prezentací zmíněných čajoven.

.překvapení nemusí být vždycky špatná věc

Já vám nevím, ale roste ze mě strašnej cynik. Potkávám lidi, které jsem mnoho let neviděla a uvědomuju si, že mezi mnou, kterou znali dříve a mnou, kterou uvidí dnes, je velký rozdíl.

Samozřejmě, základní rysy zůstávají. Pořád jsem ten, kdo při mluvení strašlivě gestikuluje, vymýšlí absurdní hovadiny, kreslí divné věci a někdy se s tím i chlubí, ale ten cynismus, co ve mně roste s věkem (fuj, to zní hnusně) vede k tomu, že už od lidí nic extra nečekám a tak se ze mě vytrácí taková ta nevinná dychtivost. Ani nevím, kdy jsem ten pocit naposled měla. Je to takové to natěšené s velikýma očičkama, co je zvědavé na všechno (neplést si s mrkací panenkou, která za maskou naivity schovává ostré zlo, to je něco jiného). Já už prostě nějak zvědavá "na ten život" ani nejsem, aspoň ne programově - co ke mně přijít má, to přijde. Dobývat věci a informace z lidí násilím nemá smysl. Stejně se dozvíte hlavně to, co nedokážete zpracovat...

A víte, co je nejlepší? Když vás pak ve vaší pochmurné pasivitě překvapí něco, co jste opravdu nečekali. Třeba když vám kamarádka donese jako dárek krásný drahokam. Když vyjde sluníčko a je zatraceně krásně. Nebo vám někdo zničehonic řekne, že mu připadáte jako hrozně zajímavá osobnost. Nebo zjistíte, že mezi klacky a hovady se ještě stále vyskytují gentlemani, kteří vám půjčí bundu, podrží dveře a zaplatí pití. To se dneska už fakt nevidí, kam jsme to došli, sakra?... Anebo se dozvíte, že pro vás - ano, extra spešl pro vás! - babička udělala svou luxusní kokosovu roládu. To mi připomíná, že se musím vzbudit a jet si ji k ní sníst. Čas na chvíli opustit svět fejsbuků, nojbuků, matrixů a koncovek RJ45 a vrátit se o pár desítek let zpět tam, kde jsme ještě existovali vždy pouze v jediném bodě v čase a prostoru a nikoho by nenapadlo, že to jde i jinak.