.pf 2012

pozdě, ale tučňák:

.deník linuxačky: rok poté

Tak už jsou tu zase Vánoce. To znamená, že váš nejoblíbenější blogísek o nojbůcích, ajtý ženách a komičnosti života už existuje rok. No, to je mi pěkné.

Z příběhu o tom, jak jsem přišla o Windows, už se stala urban legend, kterou dnes bavím lidi na akcích - jednadvacátého prosince minulého roku jsem sem prostě nutně potřebovala napsat větu "Ve středu (16.12.) mi zemřel disk". A tak to celé začalo.

Dovolme si tedy malé patetické ohlédnutí: co přinesl a odnesl poslední rok?

Prosinec 2009: Instaluju "ten linux", co jsem vždycky chtěla vyzkoušet a uvědomuju si, že mě baví si s tím hrát. Propadám značně černým a mrtvým metalům. Na Štědrý den taje a já fotím bahno. Nesměle bloguji.


Leden 2010: Nastavuji si zelené Ubuntu. Téměř zcela opouštím IM, protože nenacházím uspokojivý komunikační program. Nesměle se vracím k hrátkám s webem.

Únor 2010: Slavím nalolrozeniny a dochází mi, kolik těch lidí už jsem tak dlouho neviděla (příští rok to bude stejné). Nadávám na zálohování, cenzuru internetu, tmu a Barbie ajťačku. Zírám na hokej, ale prošvihnu dva zajímavé koncerty.

Březen 2010: Linux mě stále fascinuje, všechny s tím otravuju. Dvě skvělé kamarádky slaví narozeniny, vzápětí onemocním a 14 dní nadávám. Divně filozofuji o citech, vynalézám #roflživot a seriál Live distro.

Duben 2010: V březnu a dubnu píšu kvůli delší nemoci strašně často a nejen, že to není na škodu, naopak to dokonce láká nějaké čtenáře! Lezu snad prvně na IRC. Ne, podruhé v životě, aha. Objevuji CBL, Dobrou čajovnu a přitažlivost tečky na začátku řádku. S kolegy z práce beru z recese útokem diskotéku. Jsem cynický.

Květen 2010: Jsem stále cynický. Začínám po dlouhé pauze opět psát povídky. Bystrčtí komunisté mi nabízejí buchty. 24.5. slavím svátek, 25.5. zase Ručníkový den. V práci se dějí razantní updejty. Na čas ze mě stává technická potvora/podpora (zkoušeli jste to vypnout a zapnout?) a brácha se mnou poprvé zkouší Linux Mint.

Červen 2010: Vyrážím na časté divné výlety a fotím věci. Rozjedu internetové bankovnictví pod Linuxem a vydávám úspěšné pojednání o dámských kabelkách. Zdají se mi divné sny, které se postupně plní.

Červenec 2010: Konečně mám chuť a čas vyrazit mezi lidi. Fotím přátele, festivaly a staré domy po Brně. Mám zapůjčený iPod a netbook Dell, takže se asi 14 dní v kuse zabývám jen možnostmi jablka. V autobuse nečtu, ale hraju AngryBirds.

Srpen 2010: Vítězím ve vtipné anketě #pctslecna, pokračuju v hrátkách s iPodem. Srpen je ve znamení geekgirls, různých výletů, LARPů a akciček. V ranní mlze zachytávám obrázky končícího léta.

Září 2010: Skoro pořád jsou nějaké akce, koncerty a hospody, kde fotím vtipné lidi. Barvím si vlasy na tmavě failovo. Hodně bloguju a reaguju na své oblíbené blogovače v ehm, té blogosféře. Neúspěšně se snažím zachytit nostalgii podzimu v obrazech. Hrozně moc čtu a kreslím.

Říjen 2010: Stále moc čtu. Nesměle zvažuji účast na konferenci LinuxAlt, vždyť tam nikoho neznám a ani nejsem ten administrátor! V práci se dějí nové updejty. Zjišťuji, že jsem nestihla další dvě akce, co mě zajímaly, ale zas mám aspoň nafocené nádraží. Píšu první blogísek pro LinuxExpress.

Listopad 2010: Mám pocit, že jsem neustále v práci. Odreagovávám se tedy u čaje. Navštívím skvělý LinuxAlt a až do rána se bavím s neznámými Dušany o kofolách (a později o mlöku). Zřejmě jsem se jim líbila, někteří se se mnou sešli dokonce opakovaně. A to jsem opravdu neměla v úmyslu balit linuxáky. Úspěšně si registruji dvě CZ domény. Je mi veselo.

Prosinec 2010: Ne, že bych nechtěla blogovat, ale pořád jsem v práci a vynořují se i nejrůznější večírky a čajovny. Ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekala, jsem potkala někoho velmi zajímavého. Najednou mám pocit, že od Ježíška už nic nutně nepotřebuju. No, třeba dostanu aspoň nějaké ty ponožky.

Top 10 nejzajímavějších alb roku 2009

Čas oprášit historii last.fm! Můj dnešní výběr představuje ty "nejzajímavější" desky, které jsem objevila v roce 2009; data jejich vydání jsou řazena mezi léta 2007-2009. Ne, že by v dřívějších letech nevycházelo množství kvalitní hudby, ale v tomto výběru jsem se chtěla zaměřit na zajímavé kousky ze současné metalové a progresivní scény. Znáte některé z nich?


1. Ihsahn - angL (2008)
tags: progressive metal, black metal, avantgarde
Tohohle pána fakt můžu. Multifunkční norský umělec Ihsahn (zpěvák, kytarista, basák, klávesista) se proslavil především působením v blackmetalové kapele Emperor. Jeho další zajímavé hudební projekty jsou například Peccatum, Thou Shalt Suffer nebo Hardingrock. Ihsahnova sólová tvorba se někdy ovšem mocně vzdaluje běžně chápané blackové škatulce - pohrává si s heavy metalem, rockem, elektronickými vlivy i klasikou. Toto druhé sólové album (první "The Adversary" vyšlo v roce 2006) je propracované a intenzivní. O to víc se těším na to třetí, ohlášené na rok 2010. Oblíbené kousky: Scarab, Elevator

2. Eluveitie - Slania (2008)
tags: folk metal, melodic death metal, pagan metal
Vzpomínám si, že toto CD udělalo mezi mnoha mými folk-metalovými přáteli skvělou paseku. Nebyl nikdo, kdo by to neznal. No a včera s tím za mnou přišla moje mladší sestra a tím se kruh uzavřel :-) Narozdíl od její další desky, touto mě Eluveitie na dlouhou dobu uchvátila. Energické kytary a silná atmosféra mě budily několik týdnů každé ráno po cestě do práce. Všem, komu je tento druh metalu blízký, bez váhání doporučuji. Je veliká škoda, že na další desce tahle kapela tak "vyměkla"... Oblíbené kousky: Grey Sublime Archon, Inis Mona

3. Dethklok - The Dethalbum II (2009)
tags: melodic death metal, metal for fish :-)
Prakticky náhodou jsem na webu iserialy.sk jednoho dne objevila brutální animovaný seriál Metalocalypse. A díky němu jsem objevila také fiktivní kapelu Dethklok, kolem níž se celý seriál točí. Aneb "konečně metal pro ryby!" První CD s hudbou ze seriálu vyšlo krátce poté, co tato televizní šílenost plná sarkasmu a krvavých končetin oslavila v USA první úspěchy. Osobně mám však raději CD s pořadovým číslem dva, neb mi přijde o něco propracovanější. Dethklok hrají melodický death severského typu a hudba to není jen vtipná, ale i dobře poslouchatelná. Oblíbené kousky: Black Fire Upon Us, The Water God, Awaken

4. Amesoeurs - Amesoeurs (2009)
tags: black metal, post punk, shoegaze
Dnes již neexistující kapela Amesoeurs se stala na metalové scéně populární již díky svému EP Ruines Humaines (2006). Introspektivní směsice black metalu a post-punku podle kapely "odráží temnou stránku industriální éry a moderní civilizace". Stavebním kamenem alba je černočerný rock a kytarový řev je pouze naznačen, aby čas od času rozvířil klidnou melodickou hladinu. Atmosféra alba je temná, ale zasněná a obsahuje zajímavou retro příchuť. Jemným vokálem ji doplňuje zpěvačka Audrey Sylvain. Více... Oblíbené kousky: Amesoeurs, Recruillement

5. Rotting Christ - Theogonia (2007)
tags: black metal
Rotting Christ působí na metalové scéně už opravdu nechutně dlouho, vznikli totiž ve stejném roce, jako jsem se narodila. Objevila jsem je však až letos na popud kolegy z práce, který mi pustil ochutnávku z youtube. Vezla jsem se v tom opět několik týdnů v kuse a neposlouchala jsem nic jiného. Tato řecká kapela je poněkud temnějšího ražení, obsahuje mrtvoly i temný chropot, takže nečekejte žádný současný gay-metal s růžovou kraječkou. Je to hudba černá, agresivní, nápaditá a melodická. Pokud se vám zalíbí, rozhodně doporučuji vyzkoušet i starší alba, například Sanctus Diavolos (2004), Genesis (2002) nebo A Dead Poem (1997). Oblíbené kousky: Helios Hyperion, Keravnos Kivernitos, Threnody

6. Heaven Shall Burn - Iconoclast (2008)
tags: metalcore, hardcore
Tento řev z Německa pochází sice z trochu jiné hudební škatule, než bychom mohli my, teeemní fanoušci Opeth, Moonspell atd., očekávat, ovšem občas to chce trochu hardcoru, nebo co to je. Svou atmosférou mi Iconoclast brutálně sedí do mlhavých večerů, kdy přemítám nad smrtelností lidstva a třetí světovou válkou. Je to takový soundtrack k moderní apokalypse. Těžko se to vysvětluje, ale někteří metaloví posluchači by tomu asi rozuměli. Už teď jsme totiž mrtví. Oblíbené kousky: A Dying Ember, Awoken

7. Aquilon - Immobile (2008)
tags: death metal, progressive metal
Francouzské metalové uskupení Aquilon existuje již devět let, nicméně na Last.fm jej dosud zná jen pár set lidí a to je škoda. Pokud se nebojíte temné atmosféry a nemáte nic proti textům ve francouzštině, poslední deska této zajímavé kapely vás může lapit a nepustit. Jako všemu otevřený, v metalu se rýpající a všechny progresivní směry zkoumající posluchač jsem neodolala. Jako mnohé další druhy mé oblíbené hudby je i tato brutální a zároveň něžná a okořeněná elektronickými prvky. Bonusem je záhrobní chropot. Oblíbené kousky: 00, Affliction, Immobile

8. Amorphis - Skyforger (2009)
tags: progressive metal, hard rock
Severští metaloví harcovníci už vystřídali mnoho tematických škatulí, do nichž je lze zařadit. Od death metalových kořenů přes doom metalové větve až po dnešní progressive ovoce, které nám vypálili v podobě aktuální řadovky "Skyforger". Je to deska něžná a zasněná, ale stejně jako strom na jejím obalu i ona skrývá v nitru žár a dynamiku. Neznám moc alb, která by vyzařovala naději a optimismus, ale tohle je rozhodně jedno z nich. Objeveno před několika týdny a stále ho poslouchám :-) Oblíbené kousky: Majestic Beast, Silver Bride, Sky Is Mine

9. Obscura - Cosmogenesis
tags: technical death metal, progressive metal
Obscura je zřejmě jednou z nejtvrdších kapel, co mě kdy zaujaly. Zároveň však obsahuje i prvky jazzu a blacku v šíleném koktejlu progresivního blázna. Jako první vás zaujme výrazná melodická baskytara, která hraje prim ve většině skladeb - a někdy skoro žije vlastním životem. Na svědomí ji má Jeroen Paul Thesseling (ex-Pestilence). A je to mazec. Album působí kompaktně, je těžké vytáhnout jednu nebo dvě skladby z komplikovaného příběhu plného nápadů. Velmi různorodé a poutavé, milovníkům progressive žánrů doporučuji. Oblíbené kousky: Centric Flow, Noospheres, Incarnated

10. Riverside - Anno Domini High Definition
tags: progressive rock
Riverside jsem objevila vcelku nedávno díky jednomu člověku z last.fm a rozhodně jde o jeden z největších objevů poslední doby :-) Tato polská progresivní kapela si mě získala nejen ohromnou atmosférou, která prýští z jejich nahrávek, ale zároveň i dobře čitelnou temnotou, která člověku nedovolí zapomenout, že není na žádném chladném hradě plném netopýrů a zhaslých svíček, ale že sedí v bytě uprostřed civilizace a zítra prostě jde do práce a hotovo. Hutná realita, řekla bych. ADHD je ale zároveň albem plným retro odlesků - ať už jde o kytary, klavír nebo úžasné varhany. Pět skladeb vás zasytilo a ještě si chcete dát dezert? Dejte si to znovu celé dokola. Oblíbené kousky: Hybrid Times, Egoist Hedonist