.pf 2011

many thanks: umerr [textures], kfc [scan], people [be; listen; sunshine], symuška & kikuška [longtime support], dqd [belief]

můj angličtin je kvality náhodně proměnlivé, höhö!

.co upadlo z kreslící složky

Vánoce jsou časem restartů. Lidi si berou volno a odjíždějí do lesa za příbuznými. Tam se pak oddávají žranicím, karbanu a svým dlouho odkládaným zálibám. Tak se i mně zadařilo opět oprášit nějaké ty tužky a papíry a krásně jsem se vypnula u malování. Drobnou ukázku přináším také čtenářům svého všeobecného blogísku. Andílka v továrně jste už viděli dříve. A zítra zas do práce. Tedy... dnes.

.deník linuxačky: rok poté

Tak už jsou tu zase Vánoce. To znamená, že váš nejoblíbenější blogísek o nojbůcích, ajtý ženách a komičnosti života už existuje rok. No, to je mi pěkné.

Z příběhu o tom, jak jsem přišla o Windows, už se stala urban legend, kterou dnes bavím lidi na akcích - jednadvacátého prosince minulého roku jsem sem prostě nutně potřebovala napsat větu "Ve středu (16.12.) mi zemřel disk". A tak to celé začalo.

Dovolme si tedy malé patetické ohlédnutí: co přinesl a odnesl poslední rok?

Prosinec 2009: Instaluju "ten linux", co jsem vždycky chtěla vyzkoušet a uvědomuju si, že mě baví si s tím hrát. Propadám značně černým a mrtvým metalům. Na Štědrý den taje a já fotím bahno. Nesměle bloguji.


Leden 2010: Nastavuji si zelené Ubuntu. Téměř zcela opouštím IM, protože nenacházím uspokojivý komunikační program. Nesměle se vracím k hrátkám s webem.

Únor 2010: Slavím nalolrozeniny a dochází mi, kolik těch lidí už jsem tak dlouho neviděla (příští rok to bude stejné). Nadávám na zálohování, cenzuru internetu, tmu a Barbie ajťačku. Zírám na hokej, ale prošvihnu dva zajímavé koncerty.

Březen 2010: Linux mě stále fascinuje, všechny s tím otravuju. Dvě skvělé kamarádky slaví narozeniny, vzápětí onemocním a 14 dní nadávám. Divně filozofuji o citech, vynalézám #roflživot a seriál Live distro.

Duben 2010: V březnu a dubnu píšu kvůli delší nemoci strašně často a nejen, že to není na škodu, naopak to dokonce láká nějaké čtenáře! Lezu snad prvně na IRC. Ne, podruhé v životě, aha. Objevuji CBL, Dobrou čajovnu a přitažlivost tečky na začátku řádku. S kolegy z práce beru z recese útokem diskotéku. Jsem cynický.

Květen 2010: Jsem stále cynický. Začínám po dlouhé pauze opět psát povídky. Bystrčtí komunisté mi nabízejí buchty. 24.5. slavím svátek, 25.5. zase Ručníkový den. V práci se dějí razantní updejty. Na čas ze mě stává technická potvora/podpora (zkoušeli jste to vypnout a zapnout?) a brácha se mnou poprvé zkouší Linux Mint.

Červen 2010: Vyrážím na časté divné výlety a fotím věci. Rozjedu internetové bankovnictví pod Linuxem a vydávám úspěšné pojednání o dámských kabelkách. Zdají se mi divné sny, které se postupně plní.

Červenec 2010: Konečně mám chuť a čas vyrazit mezi lidi. Fotím přátele, festivaly a staré domy po Brně. Mám zapůjčený iPod a netbook Dell, takže se asi 14 dní v kuse zabývám jen možnostmi jablka. V autobuse nečtu, ale hraju AngryBirds.

Srpen 2010: Vítězím ve vtipné anketě #pctslecna, pokračuju v hrátkách s iPodem. Srpen je ve znamení geekgirls, různých výletů, LARPů a akciček. V ranní mlze zachytávám obrázky končícího léta.

Září 2010: Skoro pořád jsou nějaké akce, koncerty a hospody, kde fotím vtipné lidi. Barvím si vlasy na tmavě failovo. Hodně bloguju a reaguju na své oblíbené blogovače v ehm, té blogosféře. Neúspěšně se snažím zachytit nostalgii podzimu v obrazech. Hrozně moc čtu a kreslím.

Říjen 2010: Stále moc čtu. Nesměle zvažuji účast na konferenci LinuxAlt, vždyť tam nikoho neznám a ani nejsem ten administrátor! V práci se dějí nové updejty. Zjišťuji, že jsem nestihla další dvě akce, co mě zajímaly, ale zas mám aspoň nafocené nádraží. Píšu první blogísek pro LinuxExpress.

Listopad 2010: Mám pocit, že jsem neustále v práci. Odreagovávám se tedy u čaje. Navštívím skvělý LinuxAlt a až do rána se bavím s neznámými Dušany o kofolách (a později o mlöku). Zřejmě jsem se jim líbila, někteří se se mnou sešli dokonce opakovaně. A to jsem opravdu neměla v úmyslu balit linuxáky. Úspěšně si registruji dvě CZ domény. Je mi veselo.

Prosinec 2010: Ne, že bych nechtěla blogovat, ale pořád jsem v práci a vynořují se i nejrůznější večírky a čajovny. Ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekala, jsem potkala někoho velmi zajímavého. Najednou mám pocit, že od Ježíška už nic nutně nepotřebuju. No, třeba dostanu aspoň nějaké ty ponožky.

.anketa: rss? to je něco k jídlu?

Tak, původně jsem vždycky chtěla anketu vyhodnotit ve chvíli, kdy doběhne po dvou měsících k závěru a pak hned nasadit další. Ale nějak jsem v poslední době ztratila hlavu, což jste jistě pocítili i ve vašich RSS čtečkách. '404, hlava not found.'

Á propos, co je RSS? Stručně pro ty, kdo klikli na čtyřku: RSS je technologie, určená k odběru nových článků z vaší oblíbené stránky/blogu. RSS čtečka je program (např. Liferea) nebo webová aplikace (např. Google Reader), která přijímá nové články nebo alespoň jejich náhledy ihned, jakmile je autor vydá. Člověk tak může neustále sledovat zdroje, které ho zajímají. Více info zde.


Zaujal mě relativně vysoký poměr lidí, co RSS nepoužívají, ale dominanci webových čteček pod možností č. 1 jsem vcelku očekávala. Co jsem neočekávala, byl mocný nárůst hlasujících, i když se v publikování poslední dobou krutě flákám. To asi znamená, že jsem slavná. Už jsem vám říkala, že jste úžasní?

Příští anketa bude na nějaké trapně kýčovité téma, hned to vymyslím, vydržte. Musím tam nějak zakomponovat ty, no... Vánoce, když už je ta sezóna, žejo.

.technická potvora ve dne v noci

Právě za mnou přišel spolubydla, jestli náhodou nemám přebytečnou grafickou kartu. Mžourám na něj, jako by na mě mluvil rusky, a snažím se zjistit, proč dostal ve třičtvrtě na deset večer chuť zrovna na něco takového.


Prý najednou chcípl počítač. Poučena vlastním hardwarovým failem, okamžitě se dotazuji na aktivitu disku. Počítač se sice "zapne", ale jestli nabíhá nějaká detekce hardwaru, nevíme, neboť na monitoru je tma (dioda na něm při zapnutí problikne). Po zapnutí počítače ovšem "nic nepípne". Disky běží, vrní, jako by se nechumelilo ("Stejně je tam jenom porno."). Po deseti minutách dialogu si uvědomuju, že po stránce pitvy hardwarového vybavení na základní desce potřebuji více praxe. Sice mi přijde, že závady na komponentách na desce mají narozdíl od chybujících disků a podobných hovadin poruchovost v řádu promile, ale můžu se plést anebo máme prostě smůlu. Vyndávat svou přihřátou funkční grafiku se neodvážím, na to jsem málo drsnej. Kolega hrdě hlásí, že se mu povedlo resetovat BIOS a tak se mu ztišené větráky rozjely na plný výkon. Což je hezké, ale neřeší to problém. Zapojením (kontakty) kabelů to není. Restart jsme samozřejmě zkoušeli, po něm následoval zmíněný reset ("Jasně, vy byste jenom všem říkali, že to mají vypnout a zapnout, to jsem už viděla v tom seriálu, styďte se, pani! Já čekala, že mi něco poradíte.").

Coby parodie na technickou podporu lezu do sprchy a myslím na to, že bych si měla zjistit kompatibilitu těch RAM modulů, co mi tu leží, abych mohla machrovat, že vím, "co to dělá"... ale nějak jsem teď myslela na všechno ostatní, jenom ne na intimní hrátky s PC. Každopádně jsme hezky analyzovali, kde všude není problém, což o dost zvyšuje naději na rychlé nalezení řešení. Mám uptime skoro 10 dní, musím jít spát. Já bych ty počítače a internety zakázala, člověka to jenom otravuje. Doufám, že se mi bude zdát o překousaných kabelech.

.každý má uvnitř něco zvláštního

Dnes jsem se setkala s kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla, bývalou spolužačkou z maturitního ročníku. Přivedla mě opět k myšlence, jak jsou věci relativní a jak se někdy můžeme sami dobrovolně uvěznit v nezdravých návycích.


Je to úžasná ochotná osoba s ohromným výtvarným nadáním a krásnými dvoubarevnými vlasy. Pracuje s chemikáliemi, které si nedokážu představit, stará se o potkánky a kytky, neomdlí při krvácení a šití, přestala pít alkohol, přestavuje kus domu, plánuje rodinu. Když jí ale polichotíte, bude se vám to snažit vymluvit. Nemá ráda pozornost lidí, představa, že by promluvila před skupinou posluchačů, ji děsí. Vlastně si vůbec nemyslí, že je na ní něco zvláštního.

Já strkám maximálně tak čudlíky do počítačů, při odběrech krve se mi hned motá škeble. Když mi pochválíte nějaký kousek, pravděpodobně vám poděkuji a půjdu ho rychle zkontrolovat, abych eliminovala možné nedostatky. Zapomínám věci, které si nenapíšu, kytky mi vždycky chcípnou, nemám ráda lidi natlačené v malých prostorech a v diskuzích používám dlouhá cizí slova, která lidé nechápou. Matou mě lidské emoce. Ale snažím se věci dělat tak dobře, jak jenom můžu.

Je strašně pěkné, že si realisticky uvědomíme, v jakých oblastech máme chyby, ale ne vždycky jsme schopni se dokopat k tomu, abychom s tím doopravdy něco udělali. Je lehčí nechat se natlačit do předem určené škatule ve tvaru okolím daných očekávání. A pak z ní koukat a chcípat jako ta uschlá kytka. Vznikají tak hluboko skryté panické záchvaty a frustrace. Na tomto místě se ale hodí poznamenat, že každej má něco... Všechny úžasné ženy, které ve svém okolí obdivuji, se s tím svým něčím odvážně popraly. Složité bolavé věci mají svoje důvody, každé rozhodnutí obklopuje složitý systém plný vnitřních vazeb. Kdyby měl někdo dojem, že tento zápisek postrádá smysl, nebudu souhlasit. Je důležité být prostě "já". Nic jiného pro nás totiž nebude mít smysl, až se ze všech našich dosavadních pozitivně nabitých smyslů zničehonic stanou záporné nesmysly.


Ne, není to pesimistická úvaha o sněhu a hovínkách, naopak, celé mě to nabíjí optimismem... a mám chuť otevírat oči, začínat nové věci a oprašovat staré věci. Díky za myšlenky, Peťko!

.0,0666 článku denně!

Různí publicisté na internetech, kteří se cítí být dostatečně fundováni, tvrdí, že blogísek se může řadit mezi aktivní ve chvíli, kdy vyprodukuje článek aspoň jednou za čtrnáct dní. Když se to spočítá, vychází to na 0,066666667 článku denně. Vzhledem k tomu, že jsem jich v listopadu vyplivla přesně dvakrát tolik, znamená to, že jsem jich denně vyprodukovala 0,133333333 a tudíž se stále s radostí řadím mezi aktivní blogískáře.

Moje různorodé, inteligentní a úžasné čtenářstvo si samozřejmě zaslouží dozvědět se, že tu mám pořád ještě rozdělané nějaké články, které jednou dopíšu. Tak jen shrnutí, co se mi teď všechno děje a o čem vám třeba někdy něco napíšu (anebo ne):

• byla jsem na šílené níže inzerované post-apo vernisáži InDustWeTrust (fotky v řešení)
• navštívila jsem zvrhlý večírek sdružení LinuxvBrně, kde se stavěly parníky z ubrusů
• chodím o víkendech do práce
• sněží a tak sprostě nadávám, ale nosím sukně s chlupatými ponožkami
  
• mám u postele nový komín knih a tak ho zpracovávám
• navštěvuji, případně plánuji ajtý party, úchylné hospody a nostalgické srazy
• oňuchávám čajovny a kavárny, abych mohla napsat recenzi z hlediska možnosti povalovat se a odkládat si nohy výš než hlavu
• objevila jsem už asi 64 různých nových metalů
• stále fotím hřbitovy, olezlé zdi a divné lidi
• učím se zacházet s Midnight Commanderem
• zvoním na Svoboďáku na zvon
• spím ve dne
  
• vnucuju lidem na vyzkoušení ty linuxy
  
• kreslím
• zjišťuju možné významy slova "rande"
• koupila jsem dvě domény rionka.cz a evanescence.cz, na kterých zatím nic není
  
• nestíhám Vánoce

.in dust we trust

Na každém blogísku se občas musí objevit zpráva "omlouvám se, že teď nepíšu, mám toho strašně moc", takže už i já, Brute! V uplynulých dnech jsem mimo jiné pracovala na pozvánce na páteční vernisáž spojenou s post-apo výstavou fotografií Jiřího "Aldarisse" Sejkory. Slavnostní předmluva bude spojena s multimediální performancí, četbou a tancem. Pokud máte rádi fotky rozpadajících se továren a magory v plynových maskách, neváhejte se 26.11. po 19. hodině zastavit v CLUBWASH.

.rionka vs. LinuxAlt : jak vypadá koláčový graf

O víkendu 6. - 7. 11 . 2010 proběhl v Brně již pátý ročník konference LinuxAlt - vzdělávací přednáškové akce se zaměřením na Linux a svobodný software. Akce probíhala v areálu FIT VUT a letošní ročník měl takovou návštěvnost, že se v posluchárnách sedělo i na schodech. Přečtěte si, proč.

Původně jsem chtěla na LinuxAlt vyrazit asociálně inkognito, takže se omlouvám za mizernou (žádnou) propagaci před akcí. Po příchodu do areálu jsem ale narazila na stoleček, u něhož seděly Bára Hrončoková a Bára Havelková. Byly hrozně ochotné a pozitivní. Spolu s registračním stolkem u vchodu, kde jsem krátce po svém příchodu potkala Fi a Pitlika, to byla taková dvě místečka jistoty v moři chaosu. Alespoň zpočátku.

Všem, kdo budou po přečtení mého úžasného článku o návštěvě dalšího ročníku uvažovat, rozhodně doporučím mít s sebou fotoaparát, velkou tašku a vizitky. Poslední jmenované mi značně chyběly a tak jsem musela psát lidem URL blogísku, kontakty a poznámky na náhodně roztrhané kusy papíru, příště lépe! Ano, správně hádáte, že asociální nálada mě během půlhodinky opustila.

.možná, že víte, co je to koláč... a kernel?
Jelikož jsem na místo dorazila lamersky se zpožděním, přišla jsem o prezentaci Miroslava Hrončoka na téma XFCE, což mě mrzí, protože jsem tohle prostředí zahlédla jen letmo a přitom mě dost zajímá jeho nasazení na slabších počítačích. Tímto tedy veřejně doufám v brzké vydání videozáznamu. Pánové u vchodu vtipkovali, že to obvykle bývá zhruba po čtyřech letech, už se těším.

"Na každé přednášce dneska musí zaznít slovo CLOUD!" - Milan Brož

Zapadla jsem tedy hned do nejbližší posluchárny a jala se obhlížet okolí. Zaujal mě výskyt slečen v místnosti, zdaleka se už nejednalo o jednu ženu na sto chlapů jako v dávných dobách matfyzáckých vtipů. To, že žen je na akci mnohem víc, jsem zjistila až později, neboť při pohledu na první slajd by se ve mně krve nedořezal. Dostala jsem se na odbornou přednášku Milana Brože o SSD a dalších storage technologiích v Linuxu. Při úvodu věnovaném detailům v kernelu mi skoro vylezly oči, ale následné rozebírání principu a jeho praktického využití mě zaujalo, načež mi došlo, že téma bez potíží chápu :)

Přednáška byla rozhodně jedna z nejzajímavějších, co jsem měla během akce možnost vidět (spíš mi semtam bylo líto, že se objevila i nižší úroveň prezentace). Nikde jinde, než na téhle přednášce jste také nemohli vidět procento koláčového grafu, které vypadá jako Pac-Man.

Po skončení přednášky jsem si odskočila pro kafe (aargh, ten automat nevrací!) a pár instalačních médií Ubuntu 10.10, abych mohla konvertovat své okolí na pravou víru s pomocí oficiálního designu. Dostala jsem k tomu i OpenSUSE 11.3, které lidé zřejmě neznají, protože narozdíl od Ubuntu se poněkud ostýchají si ho vzít. Bára Havelková zvolila úžasnou formu propagace a prodávala na místě ručně vyrobené náušnice s tučňáčky a chameleonky. Mám dojem, že během víkendu všechny zmizely. Chci Tuxe na krk.

.je důležité míti Gimp a stativ
Následovalo téma úprav a katalogizace digitálních fotografií Pavla Adama, cílovkou byli spíše začínající uživatelé. Přednášející občas trochu nevhodně používal hovorové výrazy a chybělo mi více "akčnosti" a opensourcových příkladů, ale je fakt, že Gimp je nenahraditelný (imho). Doprovodné fotografie byly povedené, všechny však převálcoval závěrečný GIF s přežvykující srnou. Také jsem se dozvěděla, že prezentace běžela na WinXP a zaslechla jsem charakteristické tudu.... tudu! při odpojení USB.

"Fotit něco ve dvanáct hodin na pláži, to je většinou vražda." - Pavel Adam

Po přednášce jsem zjistila, že slečna v oranžovém tričku, která mě zaujala už při svém příchodu, je White_Kate. Člověk v tričku Kernel Ultras v řadě přede mnou, který pročítá Lamera, je Hfechs (aka Dušan, tedy pardon, Václav) a člověk s plnovousem je Golem, ale tohle všechno zjistím až večer v hospůdce...

.lidé ty nojbuky prostě chtějí!
Pauzička, vyjdu na chodbu. Poslední troška anonymity byla zmařena, když mi vyrazil vstříc nepřehlédnutelný Vlastimil Ott s hlasitým "Ahoj, Rionko!" Po krátké přednášce o neziskové společnosti Liberix se ke stolkům vracím a celou další hodinu si povídám se skupinkou inteligentních a vtipných lidí, které vidím poprvé v životě. Vlasta mi sděluje, že v mé osobě právě objevil ideálního autora aprílových článků - blogy na LinuxExpresu prý rozhodně potřebují nějaké ty nojbuky! No toto. Ihned si na obdrženou kartičku "LinuxAlt - HOST" připevňuji nápis "oficiální ROFL LinuxExpresu".

Vlastně jediný člověk, kterého jsem znala už z dřívějška, byl Rezza, který se ke mně tiše připlížil a narazil mi přes oči svůj red hat. K OpenSUSE a Ubuntu v tašce mi přibyla také Fedora v KDE variantě. Pokračuji ve své misi a fotím okolojdoucí ženy. Někdo fotí i mně, doufám, že mi pak pošlete nějakou povedenou profilovku.

.tam je strašně moc lidí... tyjo, natoč to
Následuje přednáška Petra Krčmáře "Jak prolomit šifrování disku za dvě sekundy". Představují tzv. cold boot útok a využití hardware keyloggeru. Místnost je nacpaná až po střechu, lidé vědí, co je dobré a posedávají na schodech a různě po zemi. Přednášející jsou vtipní a příklady předvádějí v terminálu přimo na projektoru. Osobně si myslím, že doplnit statickou prezentaci nějakou živou předváděčkou je úplně nejlepší postup. Navíc, každý linuxový desktop vypadá jinak a některé přednášky tak lidem nenápadně předvedly, jak je to hezké, individuální a zároveň použitelné (třeba ta jednoduchá tmavá plocha s conky Mira Hrončoka se mi líbila).

Jakmile se lidé rozprchnou, jdu si osahat čtyři plyšové tučňáky. A to jsou věci, člověk si chvíli povídá s lidmi a dělá blbosti a druhý den se najde na rootu! Ne, že by to vadilo, jen ať všichni vidí, že linuxové ženy (senioři, děti...) existují. Aspoň budou návštěvníci příští rok sedět i na stropě.

"Když my se na těch srazech vždycky tak zprogramujem!" - Hfechs

Co bych chtěla nejvíc vyzdvihout a pochválit, byli... prostě lidé. Přišla jsem na LinuxAlt poprvé a odnesla jsem si nadstandardní pocit. Organizátorský tým byl hrozně ochotný a "davy" nebyly obyčejné davy, ale směs inteligentních individualit. Je to blbost, ale "člověk se tam cítí jako mezi svými". Nenapadlo by mě, že si tak dobře popovídám s takovým množstvím lidí. A už vůbec ne, že po skončení konference je doprovodím do kavárny, odkud následně pokračujeme do restaurace, vinárny a nonstopu. Mám pro vás jedno poučení: Opravdu si nikdy nedávejte víc jak šest kofol! Budete pak brečet smíchy z úplně všeho!

Konec první části... Příště si popovídáme o tom, jak si úchylně obarvit Firefox ve Wine lahvi a o tom, co vyhraju v anketě, když nechci XXL tričko ani virtuální server. Tak sem zase přijďte ;)

--
Související odkazy:
LinuxAlt: absolutní výběr, který můžete ukazovat a linkovat, co hrdlo ráčí
LinuxAlt: den první (komplet fotek)

.řetězovka: věci, se kterými mumáme

Co se k vám tulí v posteli, když jdete spát?

Jesisem dnes na svém blogu s radami pro zdravý životní styl publikovala zajímavý článek o spánku. V textu mimo jiné zmínila důležitý pojem mumání - tj. činnost, kterou obvykle provádíme s polštářkem nebo něčím plyšovým, aby se nám lépe spalo.

Po hlubším rozboru dané problematiky jsem naznala, že mám doma naprosto ideální předmět k mumání - žlutou plyšovou kačenku o velikosti 50 cm. Dovoluji si tedy zavést další řetězovku s příznačným podtitulem věci, s nimiž mumáte v posteli. Po obsahu kabelky a výčtu věcí na stole je to zcela logický postup!

Přikládám rovněž fotodokumentaci, focenou mobilem v den mých narozenin, kdy jsem kačenku dostala od Evičky.

A s čím mumáte vy?

.my apterous angel

Dneska jsem strávila asi čtyři hodiny malováním. Tu scenérii jsem měla v hlavě už docela dlouho. Kupředu mě postrčilo i prolistování naprosto úžasného webu http://www.opacity.us/ (opuštěné budovy a továrny RULEZZ nejvíc! miluju to!). Jen jsem prostě už strašně dlouho nic nemalovala. Ani toho kreslení po různých zmuchlaných papírcích poslední dobou moc nebylo. Jsem ráda, že jsem zpátky.

Není to hotové, spíš takové načaté... Ještě tomu pár hodin věnuju. Zejména si pohraju s prostorem, světlem, texturama a tak vůbec se vším. Ale člověk se u toho tak krásně emocionálně vyblije! (Doprovodem mi tentokrát byli temní a děsiví britští deathmetalisté Akercocke a teď si pouštím Tori Amos :) můj hudební vkus nekomentujte).

Blogger mi pod článek nabídl sharovací tlačítka, takže můžeme být ještě víc web2.0ví (bah). Aspoň to tímhle otestuju. Komentáře k fotkám jsou v 'title'.

.mlha na kolejích

Nedávno jsem tu zveřejňovala sérii snímků, nafocených v Komíně pod mostem. Krátce potom ten most přestříkali na fialovo a minulý víkend se na tom vyřádila parta sprejerů. Doteď nevím, jestli jde o nějaký recesistický projekt, nebo je to prostě "jenom" vandalismus. Ať už to bylo jakkoli, teď mají ty sloupy oči.


Mlhavá atmosféra mě ten den znovu vylákala mezi garáže a křoviny za královopolským nádražím, které už jsem prolézala v srpnu. Sice už byla skoro tma, ale i tak vzniklo pár zajímavých fotek. Editovala jsem je tradičně v záchvatu šílenství, tudíž jsou divné. Výběr (19) s pseudopoetickými titulky je k mání zde.


Na místní hřbitov jsem bohužel dorazila až po setmění, což bez stativu znamená, že mám smůlu. Další výlet do těch končin se uskutečnil včera, fotky mají zase trošku jinou atmosféru a není jich moc, ještě se tím proberu.

.modrá čajovna reloaded

Dnes jsem se byla srazit s Elisabetth. Rozhodly jsme se, že půjdeme otestovat, jak vypadá po rekonstrukci bývalá Modrá čajovna (nachází se kousek od Konečného náměstí v Brně). A musím říct, že se jim to povedlo. Atmosféra je příjemná, obsluha ochotná, ceny milé a potkaly jsme i pár známejch. Nově pojmenovaná Čajovna Za zrcadlem si (oproti jaru tohoto roku, kdy byla ještě zatuchlá a tmavá) rozhodně zaslouží hvězdičku navrch. Doufám, že se jí aspoň částečně vrátí bývalá sláva. Taste it.

Čajovnu Za Zrcadlem najdete na 49°12'13.950"N 16°35'42.540"E :)

.10 věcí, které (zatím) ještě neumím

Toto téma mě napadlo dnes večer cestou z práce. Ono je hrozně jednoduché si jednou za rok sepsat papír nějakých předsevzetí, abychom se na ně v průběhu dalšího roku mohli úspěšně vykašlat a najít pak ten papír při předvánočním úklidu za monitorem, přilepený žvýkačkou k plesnivému hrnku od kafe.

Následující body nejsou předsevzetími. Nic se vlastně nestane, pokud je nebudu umět ani za rok, ale potěšily by mě klidně i za dva. Až budu mít zase pocit, že svět nemá žádné barvy, mohla bych si na tenhle článek vzpomenout.

10 věcí, které (zatím) ještě neumím:

1 • ovládat html, php a css na vyšší úrovni
Na rovinu přiznám, že nejsem žádná pořádná ajtý žena. Neumím céčko (nesbírám céčka), Python (ty hadi!), Haskell (s tím volejte Mamufoj) ani Fortran (to už toho asi budu tušit víc i o děrných štítkách). Tedy, abych nekecala, v jazyce C jsem si kdysi zkusila vypsat "Hello World"! V PHP momentálně umím napsat cca pět a půl řádku. V Javascriptu asi dva. Ale pochopit základní strukturu HTML a CSS mi netrvalo dlouho a když má člověk motivaci a čas, tak už nic dalšího nepotřebuje. Bohužel mám obojího zrovna nedostatek.

2 • psát tak dobře, abych všechny texty dokončila a navíc i zveřejnila
Kdysi v dobách pera a papíru jsem psala strašně moc, hlavně různé fikce a deníčky. Počítačový věk dovoluje myšlenky lépe editovat, ale mnohem víc se jich kvůli tomu vůbec nedostane na řadu. Většina neblogové tvorby se nikdy nedopíše a tedy ani nedostane do té "reálné" dimenze - před oči čtenářů. Možná je to důsledkem přehnaného perfekcionismu, ale i té nové blejskavé sociálně-síťové asociálnosti :) Prostě dneska nejen, že nikdo už ty neveselé, těžší, vážné věci nechce číst, ale ani zveřejňovat.

3 • skládat hudbu v počítači
Je super mít v hlavě hudební projekt s názvem, pár textů v zatím nedomyšleném jazyce a pár hudebních prvků v paměti, ale dokud se nedokopete k tomu, abyste z toho něco doopravdy udělali, nemá to "pořádný smysl". Naštěstí hudba, stejně jako kreslení nebo focení, nepotřebuje být proplacena, aby ten smysl získala. Tak třeba někdy.

4 • nebrat si osobně kritiku
Sakrblé, nemáte na tohle někdo nějaký Zaručený Návod (R) (C) (TM)? Když je člověk vnitřně nejistý, je daleko víc náchylný brát si věci nedobře. Myslím, že se tomu říká vztahovačnost. Zajímavě to kazí věci!

5 • šperky z pryskyřice
Další zajímavá tvořivě-produktivní věcička. Křišťálová pryskyřice je čirá hmota, kterou lze zalít jakýkoli grafický motiv, umístěný v kovovém lůžku. Pak ji necháte 24 hodin zaschnout. Přívěšek zalitý pryskyřicí vypadá např. takhle (přesně tenhle kousek od té slečny mám doma), ale osobně jsem uvažovala spíš nad umělečtějším zpracováním vlastních kreseb. Takový náhrdelník z očí nebo složitý medailon s kovovými komponenty a portrétem rudovlasé ženy... Nápady by se našly, ale je potřeba trpělivost, cvik, počáteční investice, nemám čas... a blabla, pořád nějaké blabla.


6 • řídit, ehm
Ne, nemám doteď řidičák, asi proto, že stál už před čtyřmi lety na moje poměry strašně moc a já jsem musela šetřit na alkohol a drogy.

7 • uplácat si nějaký vlastní hustodémonský linux
Milé děti, je to tak, mám v počítači "jen to Blbuntu". Mě totiž na nějaké aktualizace a verze vůbec neužije a výraz uživatelská přívětivost nepokládám za urážku. Ale když jsem v minulosti narazila na nutnost zkompilovat nějaké něco do něčeho (to už je jedno, čeho), tak jsem to radši obešla a našla jiný způsob. Tím chci říct, že jednou bych byl rád mnohem víc linuxově mocný! Tak. A už to víte.

8 • dělat svíčkovou
(A ještě koprovku a rajskou tím ideálním způsobem tak, aby to chutnalo jako ta, kterou dělá mamka.) Jasně, vím, že se to dá vygooglit, googlím i poměr surovin pro krupičnou kaši. Jenže se svíčkovou je spousta s*aní a chce to ještě knedliky a stejně jím už spoustu let jen pizzy, čokolády a nudle, takže je to vlastně jedno.

9 • odvážně vyndávat z PC ty fakt důležité věci
Například tedy vyměňovat paměti a procesory, vrtat se v základní desce, pájet a další zhovadilosti. No, ty paměti chci zkusit, ale pájet nic fakt nebudu, tohleto umí pan otec, ale já budu radši pištět a zavírat oči. Ehm.

10 • najít hodnotu ve věcech, které už umím
To bude asi nejtěžší bod ever :) Další level, tedy "být veselá a pozitivní", jsem tedy radši vypustila a zařadím ho až příští rok!


zdroj obrázků: rionka.deviantart.com

.ženy v ICT: důležité téma či genderový nesmysl?

Nedávno se mi do ruky dostal zajímavý videozáznam z přednášky Mgr. Markéty Kristové na téma Ženy v ICT, která proběhla 14.10. na FF MU v Brně.

Přístup k videu z přednášky i druhé části s dotazy návštěvníků mi poskytla evisek_net, které tímto děkuji. Včera jsem to oboje celé shlédla a před očima mi vyskákalo několik otazníků. Pojďme se zamyslet nad tím, proč.

Téma "nedostatku žen v informačních a komunikačních technologiích" může být podle slov Mgr. Kristové vnímáno jako společenský problém, ale stejně tak i jako feministický pseudoproblém (nebo, slovy několika kolemjdoucích, genderová hovadina či vtírající se nesmysl). Zajímavé přitom je, že když se svých pánských ajtý kolegů a přátel optáte, zda by ve svém okolí uvítali více IT žen, linuxaček a podobných stvoření, reakce jsou velmi pozitivní. Domnívám se tedy, že nejde pouze o pohlaví. Rozhoduje také inteligence, bystrost a co nejnižší procento "slepičího" chování. Což pochopitelně v přednášce nepadlo, ale je dobré si to uvědomit.

"Ing. Josef Vrba řekl: 'Talenty nemohou být nikdy na škodu a již z tohoto důvodu, aby se vždy mohly uplatnit, je třeba potírat starou zaujatost proti studiu žen na technikách.' To říkal v roce 1913. Já myslím, že jsme se za těch sto let moc neposunuli."

Přednášející bohužel ze začátku trochu tápala, což na člověka, který vidí jen prvních deset minut, nepůsobí nejlépe. Přišla mi poněkud nervózní, i když měla k tématu zjevně co říct, párkrát si ve svých výrocích nic netuše odporovala, ale na konci se jí v divácích povedlo vyvolat i smích. Po stránce formy to chtělo trochu vypilovat, ale já budu stejně tvrdit, že forma prostě nikdy NEMÁ vítězit nad obsahem. Ne, že bych tedy se všemi jejími poznámkami a teoriemi souhlasila, ale některé myšlenky až podivuhodně přesně odrážely moje zkušenosti z reality.

"Nejde o to, abychom setřeli rozdíly mezi pohlavími, jde o to si uvědomit, že muži a ženy jsou navzájem komplementární."

Nejsem žádná 'feministka', ale někteří z těch, kdo čtou moje články, ví, že mám ke 'genderovým' tématům určitý zaujatý postoj. Jsou věci, o kterých se nemluví a mělo by. Ženy v téhle zemi mají problémy se sebeprosazením a uznáním, zatímco ze strany pánů je existence celé téhle tematiky obvykle šmahem zamítnuta. O to víc obdivuji pozitivní postoje těch několika mužských 'hrdinů', z jejichž strany se mi dostalo podpory a tolerance.

Pro lidi, kterým jsou tyhle myšlenky vnitřně proti srsti, bude zřejmě nemožné dokoukat to video až do konce. Jiní se tomu zasmějí. Já místo snah o hodnocení přednášky pouze vypíchnu několik citátů, které mě zaujaly. Nemusíte se mnou souhlasit. A třeba můžete.



• "V průzkumu jsem zjistila, že třetina ajtý žen měla tatínka, který pracoval také v oboru informačních technologií."
Ha! Takže de facto neexistuji :) Nikoho příbuzného, kdo by pracoval v ICT, nemám, i když se v historii naší rodiny nějaké ty pájky, tišťáky, tranzistory a děrné štítky vždycky vyskytovaly. Spíš jde asi o přístup k výchově - dítě se díky ní nebojí konstruovat a zkoušet nové věci, i ty, které 'holčičky nedělají'.

• "Dívky, nebojte se! IT není jen pro kluky s brýlemi."
Myslím si, že k ajtý klukům se musí přistupovat citlivě. Vůbec nejde o brýle, beďary nebo plyšové tučňáky. Jen o vnímavost. Ajtý lidé bývají velmi inteligentní a kreativní, jen někdy mohou mít trochu rezervy ve vztahových a sociálních oblastech. Ale nad formou vždycky převáží obsah. Neřešte, že jsou "trošku divní", jednou z nich můžou být vaši nejlepší přátelé.

• "Dívky jsou aktivnější v humanitních předmětech, kluci zase v exaktních."
Hm. Jsou. A? Na základce jsem těžce plavala v matematice, ale geometrie mě bavila. Verbální a prostorové dovednosti mám na vysoké úrovni. Práce s logickým unixovým systémem nevyžaduje jedničky z trojčlenky. Jo, kdybych chtěla něco studovat, tak mě s tímhle kádrovým profilem asi pošlou do háje, to si uvědomuju...

• "Neschopnost žen pracovat s technikou je vrozená."
Sákryš, já si nemyslím, že tohle může být vrozené. Vrozené může být onemocnění nebo vloha, kterou můžeme cvičením proměnit v talent. Tyhle všelijaké negativní sklony, pochyby a návyky spíš vznikají výchovou a deformacemi v dětství. Anebo ne?

• "Ženy se vyznačují vyšší komunikativností, lepší analýzou potřeb klientů a snahou se do jejich situace vžít."
Samozřejmě. Ale všeho s mírou. Moje jediná zkušenost s ryze ženským blond kolektivem byla děsivá. Byly to, pardon, slepice s nehtíčkama a fotkama štěňátek na ploše... Analýza, komunikace, empatie a logika, ano, ano! Ale prosím vás, buďte inteligentní a silné a neshazujte se. A nechovejte se jako mrchy.

• "Tahle osvěta by se měla dělat na základce, u vysokoškoláků už je pozdě."
Nemyslím si, že je někdy pozdě na osvětu. Tedy, popravdě si ani nemyslím, že vaše práce musí nutně souviset s vaší školou, i když by to asi bylo hezké.

• "Má každý možnost dělat to, na co má talent?"
Ne. Resp. v duchu předchozí věty - pokud máte tu smůlu, že vystudujete obor, který vás sice hrozně baví, ale nemáte možnost se v něm reálně uplatnit, musíte v sobě prostě najít nějaký jiný talent a ten rozvinout. Jsem poněkud cynická, protože tohle se stalo mně a připadám si kvůli tomu někdy taková nedokončená. Ale mám ráda i svůj "ajtý talent". I ty všechny další, kterými se nedá vydělávat.

• "Mně jako ženskou si ale na spravení počítače nikdo neobjedná."
Tohle prostě JE problém. Kromě vzdělaných, tolerantních, otevřených chlapů totiž existují i šovinistická hovada. Je jedno, jestli se jedná o obchodní vztahy, opravu počítače nebo nějaké poradenství. Jsou pánové, kterým prostě jde jenom o to, aby ženskou zdeptali. FAIL.

• "V době, kdy si kluci začnou hrát s PC, se holky začínají zabývat tím, jak vypadají. Tehdy totiž pochopí, že muži jsou ceněni podle výkonu, zatímco ženy podle vzhledu."
True. Ale znovu: Vážně si myslíte, milí čtenáři, že je v pořádku, jak je nám to automaticky podsouváno? Ne? A co s tím budeme dělat?

• "Když do týmu přijde ženská, chlapi sice začnou být výkonnější, ale na jiné úrovni, než v práci..."
NE. V tomhle jsem divná, ale myslím si, že sexuální vztahy, vznikající na pracovišti, jsou z 99% zlo. Když jako ženská přijdu do nového týmu, nejdu tam proto, abych vyjížděla po lidech, ale proto, abych s nimi na něčem pracovala. Asi to někomu přijde hrozně nesexy. Ale nechodíme do práce proto, abychom byli sexy, sakra. Jakou bych asi měla pro kolegy hodnotu poté, co bych je všechny ojela, a jak by asi utrpěly naše přátelské vztahy? Proč tohle tolika lidem nedochází?

• "Existují super femininní a méně femininní ženy. Ne v otázce vzhledu, ale myšlení."
Ano. Je to všechno ovlivněno způsobem myšlení. Existují ženy výjimečné tím, jaké jsou a jak přemýšlejí a ty zanechají na svém okolí mnohem hlubší otisk, než naivní a nesoběstačná stvoření bez špetky individuality. Neurazte se, dámy, pokud prostě jste růžové a romantické. Jen buďte své.

• "Ono vlastně ani nejde o to, jestli je to muž nebo žena. Jde o osobnost."
Jo. Tady se už jen podepíšu, není co dodat.



Související odkazy:
inhd.cz - zveřejněný videozáznam z přednášky "Ženy v ICT"
ZkusIT.cz - web, který se snaží motivovat ženy k práci v IT oborech

.rionka na linuxexpresu: konečně růžový blogísek?

Před pár dny jsem publikovala první článek "Ze dne na den linuxačkou" na blogu na LinuxExpresu. Musím říct, že z reakcí a komentářů mám velmi dobrý pocit. Totiž, komentáře na veřejných webových portálech většinou stojí za velký prd. Tady mě půlka potěšila a druhá půlka vyprovokovala k zajímavým (leč pozitivním) myšlenkám.

Jenom chci říct, že růžový blogísek v plánu nemám. Vlastně mi bylo explicitně zakázáno psát o koníkách a školních idolech :) Nejspíš tam časem zveřejním pár textů odtud a nebo z některých již blognutých materiálů vyjdu při psaní něčeho nového, ale bezprizorní ňufání nad oblíbenými nesmysly samozřejmě očekávejte hlavně zde! Navenek se přece musím snažit vypadat chytře, žejo.

Složitější než definovat, co všecko nechceme, je ovšem odpovědět na otázku, o čem má být druhý článek, abychom si vysoko nastavenou laťku nepodkopli. Má to být analýza oblíbeného programu, šťouchanec do tématu ajtý žen anebo raději nějaká zábavná blbost? V zásobě mám všechno, ale... ideální text vznikne až ve chvíli, kdy už není co smazat. To vám poví každý psavec. I můj oblíbený tadyten.

.příběhy o nekonečně se opakujících tvarech

Včera v noci jsem se ve čtečce na Tečce dozvěděla, že před několika dny zemřel matematik Benoit Mandelbrot. Jeho jméno je známé hlavně ze spojitosti s tzv. Mandelbrotovou množinou, jedním z nejznámějších fraktálů.

"Fraktály jsou na pohled složité geometrické objekty, které však mají jednoduchou matematickou strukturu. Fraktál je soběpodobný, což znamená, že v něm lze pozorovat stále se opakující charakteristický tvar," tvrdí Wikipedie. Ve výše zmíněném článku zmiňuje autor také zajímavé spojitosti těchto nekonečně se opakujících tvarů s programováním a filozofií devadesátých let. V závěru vyzývá uživatele Debianu a Ubuntu, aby si na počest objevitele Mandelbrotovy množiny nainstalovali program, umožňující realtime "průlet" takovým fraktálem - XaoS.

Člověk, stojící nohama pevně na zemi, by si řekl, že je to zajímavá blbost a zavřel okno prohlížeče. Rionka ne. Apt-get install xaos je otázka pár vteřin. Vletět do složitého fraktálu a zavrtat se hluboko do jeho struktury, abyste v ní našli ty nejroztomilejší složitosti, může trvat dlouhé hodiny. A k tomu elektronické halucinace. Autechre. Aes Dana. Carbon Based Lifeforms.

Existují lidí, kteří přemýšlejí chladně a logicky a pak ti, kteří vyhledávají emoce, náhodu, možná snad i krásu... Je možné najít krásu v matematice? Ano, úplně stejně pravděpodobně jako kdekoli jinde. Pochopitelně, že tohle asi nebude "zábava" úplně pro každého. Ale ten kousek, co si ve mně myslí, že byl/je/bude umělec, je spokojený, kouká mezi hvězdy a mává tam někam odpočívajícímu Mandelbrotovi.


..
[A pár ukázek z mého "průletu" na závěr. Koncept typu "fraktálový wallpaper" není náhoda, pár těch obrázků se mi fakt moc líbí a jeden nikdy neví, co mu skončí na ploše. Zvlášť když tam teď má černomodré binární něco. Dobrou noc.]

.zajímavé hudební tipy: Autechre - Amber [1994]

Autechre jsou britské hudební duo, věnující se elektronické hudbě, převážně kategorizované jako idm, ambient a minimal. Víte, mně ta elektronika ani přes všecky ty metaly není vůbec cizí. Poprvé jsem tohoto interpreta zahlédla v last.fm profilu úžasné Jesisem a po pár dnech mě zaujala také recenze v magazínu Výheň (pozor, hustodémonské retro z roku 1997!).

A tak jsem se šla zeptat, co a jaké že to je. "Zařaďte si to jako ťapací, zvonivou nebo kuličkatou věc!" zněla odpověď. Dovedete si představit ťapací kuličkatou hudbu? Po prvním poslechu alba "Amber" mi bylo všechno absolutně jasné. Autechre jsou ta nejkuličkatější věc, jakou jsem kdy slyšela.

Amber je druhé studiové album z roku 1994, následovalo po úspěšném debutu Incunabula (1993). Formaci tvoří Sean Booth a Rob Brown. Podle svých slov vytvářejí jakousi syntézu digitální a analogové technologie - zvuky starých analogových syntezátorů, samplery, klávesy i mluvené slovo. Jejich název údajně vznikl pomocí počítače vygenerováním osmi znaků v náhodném pořadí.

Je to zvláštní, je to trochu retro, je to osobité, jemné, ťapací... a nejlépe udělám, když přihodím několik ochutnávek. Skladby se srdíčkem považuju za nejzajímavější, ale zde je možné si poslechnout i celé album v playlistu.

1. Foil
2. Montreal ♥
3. Silverside
4. Slip
5. Glitch
6. Piezo ♥
7. Nine
8. Further
9. Yulquen
10. Nil ♥
11. Teartear

.šestnáct důležitostí na stole skutečné ženy

Tak, máme tu další prudce elegantní řetězovku. Syslinka včera napsala, že "pokud chce muž poznat ženu a zjistit, jakou má povahu, má se jí podívat do kabelky."

Seznam věcí v kabelce skutečné ženy jsem už před časem sepsala. Mnoho z vás se nechalo inspirovat a pochlubili se také svými taškami a batohy. A jak je to s tou povahou? Nenapadá mě k tomu nic jiného než sousloví "chaotický magor". Co byste byli vy?

Zajímavé jsou rovněž předměty, které máte na svém pracovním stole. Dovolila jsem si zkombinovat zajímavosti ze stolu doma a stolu v práci. Sysla ten svůj i statečně vyfotila - to fakt dělat nebudu, protože by mi utekli všichni čtenáři :D


Co tedy průběžně najdete na mých stolech?

1. čokoláda - vždycky je na stole aspoň nějaká. Pokud není, nepropadejte panice, zřejmě je ve skříňce. Podobně se mě drží také kafe a čaj
   
2. patlátko na pusu - jak už jsem uváděla, tohle je závislost a já bez toho nemůžu nikam jít
3. usb nesmysly: flashka s fotkama, flashka s linuxovým OS, foťák, mp3 přehrávač, USB redukce... to se okolo mě povaluje různě bez ohledu na to, jestli mám vůbec k dispozici nějaká USB
   
4. pilník - Sysla má podložku ve tvaru srdce, aby bylo poznat, že je to stůl ženy. Hm. Já mám doma vedle šroubováku pilník...
   
5. pokreslené papíry - vznikají nejlépe náhodně. Ano, maluju hodně, ráda, divně
6. kyblík s tužkama - aktuální úchylkou v tomhle oboru je zářivě fialová propiska, kterou píšu skoro všechno. Fial!
   
7. nalepovací papírky a různé pokažené vizitky, na které si píšu poznámky. Posledním úlovkem je štos kolegových vizitek, kde má mail bez koncovky .cz :)
   
8. hrníček - doma piju z evanescence, v práci mám nejradši ten s logem Windows 98
   
9. sprej do krku - je to hnus, ale pomáhá
10. prášek na hlavu - jak se říká té nemoci se sklem? hypochondr? alzhajmr?
11. přibližně čtyři talíře, dvě sklínky, nůž a šest lžiček (ale odejít je samovolně nenechám, zabíjím to vždycky při odchodu z místnosti)
    
12. korálky, drátky, kleštičky - to se vyskytuje hlavně doma, ale už jsem si to jednou odložila i v práci. ty nechápavé pohledy! ach.
    
13. papírové kapesníky - to se vyskytuje všude. ve skutečnosti náhodně generuji hromady kapesníků
    
14. spam - sudoku, časopisy, knížky, katalogy s kosmetikou a nesmyslama
15. různé kousky počítačů - teď mi tu leží rámeček na disk a RAM paměti! a pět metrů UTP. a v práci jsem měla jednu chvíli dvě myši. eee... to bude časová díra
    
16. chilli omáčka :)

Kdo těch věcí dokáže napsat 32, aniž by si ublížil, má můj obdiv :)

.podzimovy barvičky v bordýlku

Koncem září v jednu pěknou sobotu jsem se po cestě z práce zacyklila u zastávky Vozovna Komín. Naproti tamější střední škole se nachází budova Dopravního podniku a dlouhatánská zeď porostlá břečťanem. Víte, jsou věci, které považuji za skutečně velmi přitažlivé /fotogenické a břečťan je na tom žebříčku hned pod rezavými továrnami a červenými vlasy.

S nedávnými mrazy začaly ovšem chcípat i tyhle barevné rostlinky a tak si pro připomenutí aspoň dovolím pár obrázků z toho hezkého dne. Aneb jak může Rionka strávit asi dvě hodiny v jediném bodě, kterým přitom prochází každý den. Komplet (asi 20 ks výběr) k nahlédnutí zde.

.psáno zbytkem černého čaje

my blázni.

roky nelogicky toužíme potkat bytost s křídly
aby nás nadzvedla a ukázala nám, jak se létá.
třeba bude vesmír krásnější z výšky
než z té čtyřstěnné kobky, která chladem zeje
obložená oschlými hrnky
hutnou tmou
a chladem beznaděje

křídla ale nerostou sama od sebe.
jako strom potřebují teplo, světlo, mízu
a měsíce systematické stavby
úhel k úhlu, pírko k pírku
nesprávná konfigurace vede k zániku
a příliš mnoho tíhy peří neunese
proč chtít slunce, když oslní i plamen svíčky?
a k čemu nebe, když nás vlastně děsí výšky?

okouzlení, to je jako létavice
náklonnost je syté, dechberoucí poupě
a láska... kdoví, co vše může být láska.
šedesát čtyři pojmů na jedné malé stránce
staré knihy, vesmír, vůně
fascinace, pochopení
správně otevřené oči
odhodlání, odevzdání
a řešení už klíčí pod tou necitlivou kůrou
(přesně tam, kde roste pravá krása v lidech)

proč vnímat jen tu kůru, když podstatná je mysl?
tím řešením je rozsvítit si svoje vlastní slunce
ať to jedinečné peří roste podle svého vzorce
potom ten život, vesmír, číslo... náhle získá smysl
a my vzneseme se sami
na cestě za hvězdami.

.a ještě něco o okně

.mimořádně kulaté datum: 10.10.10

"Blíží se datum kulatosti života, vesmíru a vůbec," uvedl Martin Hassman nedávno v blogu na Rootu. 10.10.10 vám totiž po převodu do desítkové soustavy dá krásné číslo 42.

Dnes v 10:10 by se tedy mělo slavit nějakým speciálním způsobem, nejlépe binárně. Někteří měli v plánu nainstalovat Ubuntu 10.10, Kuře zase lákalo na speciální geocacherský event. Já nikam nejdu, vdávat se taky nebudu a tak mi zbylo to focení.

A jelikož díky absolutně převrácenému životnímu rytmu (au) budu dneska v deset zřejmě ještě spát, ukážu vám tu v 10:10 asi jenom tu hezkou mlhu, co byla včera v noci a to bude tak nějak všechno. Ve dne tu mám jen wokno (!) a škaredé parkoviště, v tom žádný smysl vesmíru, života a vůbec nebude. A tma je už hrozně dlouhá, tohle bylo kolem půl sedmé...

Moc se dnes neožerte. A ještě se třeba můžete kouknout na související dnešní Týden Živě, mě osobně kluci pobavili. Myši, do toho :)

Sabayon 5.2: hardcore nebo sladký zákusek?

Na jaře jsem stáhla Sabayon a dvakrát jsem si s ním cvičně zaflirtovala přes LiveUSB na dvou různých noteboocích. Jde o linuxovou distribuci na bázi Gentoo, která se snaží být uživatelsky přívětivá a přitom plně konfigurovatelná, fungovat OOTS (out-of-the-box) a KISS (keep it simple, stupid).

Jelikož Gentoo se často chlubí přívlastkem hardcore, zajímalo mě, jak bude působit Sabayon. Mnou testovaná verze 5.2 vyšla 26.3., dnes je ale k dispozici už 5.4 z 30.9. Distribuci jsem už měla možnost lehce oťuknout na Dellu a předtím i na Asusu u našich, kde mnoho věcí fungovalo hned po startu - touchpad, flash na youtube, přehrávání mp3 i připojení přes LAN. "Neodsuzovat nesvobodný software, hlavně že vše funguje," shrnul stručně T. Heger filozofii Sabayonu.

.chceš připojit k wi-fi? zařvi!
S kabelem jsme tedy v suchu. Doma na Wi-Fi je to ale komplikované. Network Manager opakovaně řval o heslo k WPA2, chvíli byl internet funkční, pak zase ne. Několikrát došlo k jeho úplnému výpadku a dvakrát i ke zmizení appletu Manageru z panelu, což nechápu (?). Problém napravil pouze reboot a opakované načtení prostředí. Asi se opět něčemu nelíbil Wi-Fi adaptér Asus WL 167g. S naším routerem se tu sice dějí psí kusy, ale jelikož se na něj někdy nedalo ani pingnout, z hloubi své na pochodu se učící skorogeekovské duše věřím, že chyba tentokrát nebyla na mé židli. Na HW pod linuxem prostě štěstí buď máte, nebo ne.

Jak už ale znalci v devadesátých letech prohlašovali, internety přece nejsou všechno! Sabayon přichází s pěknou nabídkou programů, zamrzí snad jen Gimp jako defaultní SW pro prohlížení obrázků. Najdete tu ale můj oblíbený Firefox, Open Office a také minimalistický přehrávač Audacious, který připomíná Winamp a narozdíl od Exaile či Rhythmboxu nevyžaduje spravování hudební knihovny - stačí mu jen cesta k přehrávaným souborům. (M. Hrončok ho v recenzi vtipně popsal jako "fork forku napodobeniny Winampu".) Jeho rozšíření jsou bohužel skromná, chybí mi plugin pro Last.fm.

.není to tak složité, jak to vypadá
Práce s Gentoo-based distribucí bude pro ubuntisty asi trochu komplikovanější. Balíčkovací systém v Gentoo se jmenuje Portage a skládá se ze dvou částí, nazvaných ebuild a emerge. Mají mezi sebou podobný vztah jako dpkg a apt v Debianu. Emerge je hlavním nástrojem pro přístup z příkazového řádku a ebuild obsahuje informace, jak zkompilovat a nainstalovat software ze zdrojového kódu s optimalizací na daný počítač. V Sabayonu je možné využívat také Entropy, druhý balíčkovací systém, který spravuje předkompilované balíky a poskytuje přístup k nestabilní vývojové větvi. Lze s ním pracovat pomocí grafického nástroje Sulfur (vypadá trošku jako Synaptic). Dvojí správa softwaru nabízí mnohem víc možností instalace. Radši bych ji ale nenutila začátečníkům. Relativně nové a neodladěné aplikace jsou někdy spíš problém.

Hardwarová náročnost systému je nevelká, srovnatelná s Ubuntu. Neswapuje, neseká se, práce s ním je příjemná. Vyzkoušela jsem verzi 5.2 s desktopovým prostředím GNOME (existuje ale i s KDE, LXDE či XFCE), takže nebyl problém najít jakýkoli ovládací prvek, oproti menu v Ubuntu přibyla jen podnabídka 'Sabayon'. Když jsem si ale měnila jazyk na klávesnici, uvědomila jsem si jeden detail v GNOME, který mě štve. V rozbalovacích nabídkách o mnoha položkách (např. výběr jazyka, ale i tagů při editaci hudebního souboru) mi chybí možnost skákat pomocí klávesnice na položky, začínající určitým písmenem! Někdo by s tím mohl něco udělat.

.nepříjemné versus úžasné
V některých oblastech jsem měla vyloženě smůlu. Krom disku systémového mám i druhý, rozdělený na dva logické oddíly. Při připojení pod Ubuntu dostaly automaticky názvy Nový disk a Nový disk_ (trapné, vím, ale nikdy jsem to nepotřebovala řešit). Při pokusu o připojení těchto disků rovnou přes menu 'Places' se mi však neotevře Nautilus, jak je zvykem, ale vyskočí hláška, že disk s pošramocenou diakritikou není možné najít.


Problém se objevuje i při ukládání souboru přes Firefox a Gimp. Disky se přitom správně namountovaly, vytvářet a měnit soubory na nich lze a přes 'Places > Computer' se k nim hned proklikám. A teď čí je to chyba?

Abych pořád nedržkovala, zmíním také pozitivní prvky. V 'System Preferences' najdete inspirativní Emerald Theme Manager. Na ploše jsou k prozkoumání ikony Compiz Fusion, dema hry World of Goo a multimediálního centra XBMC (opravdu si to nepouštějte na slabých počítačích). A nejlepší je terminál. Kromě klasického GNOME terminálu můžete totiž využít i Guake terminál, který běží na pozadí a lze ho pomocí klávesy F12 kdykoli vyvolat přes část obrazovky, stejným tlačítkem i skrýt a pomocí F11 maximalizovat. Doporučuji, i když mi osobně více vyhovuje Tilda. Pobavila mě absence vypínacího/rebootovacího tlačítka (samozřejmě si můžete dát applet s čudlíkem na gnome-panel, ale předpokládá se, že budete umět napsat do konzole 'sudo reboot').

Jak trefně uvedl v recenzi M. Šín, Sabayon je vhodný pro "kohokoli, kdo se chce pohybovat vždy na hraně vývoje". Ačkoli můj přístup je spíš opačný a našla jsem i pár much, Sabayon mě velmi zaujal jako celek. Sladěný, funkční, s paletou možností a příjemným vzhledem (ta dolní lišta mohla být i méně pestrá, tedy!). Všechno je sice dost odlišné od toho, co jsem doteď používala, ale dokážu si představit, že bych se s tím naučila zacházet. Zatím se však bavím svým zeleným Ubuntu a náš vztah má ještě stále jiskru. Přesto však Sabayonu s radostí udělím čtyři tučňáky z pěti. Většina těch much byla přece jenom na mé straně mucholapky, že ano :)

Verdikt: Ano, pokud jste ochotni si se systémem pohrát a máte štěstí na HW.