.příběhy o nekonečně se opakujících tvarech

Včera v noci jsem se ve čtečce na Tečce dozvěděla, že před několika dny zemřel matematik Benoit Mandelbrot. Jeho jméno je známé hlavně ze spojitosti s tzv. Mandelbrotovou množinou, jedním z nejznámějších fraktálů.

"Fraktály jsou na pohled složité geometrické objekty, které však mají jednoduchou matematickou strukturu. Fraktál je soběpodobný, což znamená, že v něm lze pozorovat stále se opakující charakteristický tvar," tvrdí Wikipedie. Ve výše zmíněném článku zmiňuje autor také zajímavé spojitosti těchto nekonečně se opakujících tvarů s programováním a filozofií devadesátých let. V závěru vyzývá uživatele Debianu a Ubuntu, aby si na počest objevitele Mandelbrotovy množiny nainstalovali program, umožňující realtime "průlet" takovým fraktálem - XaoS.

Člověk, stojící nohama pevně na zemi, by si řekl, že je to zajímavá blbost a zavřel okno prohlížeče. Rionka ne. Apt-get install xaos je otázka pár vteřin. Vletět do složitého fraktálu a zavrtat se hluboko do jeho struktury, abyste v ní našli ty nejroztomilejší složitosti, může trvat dlouhé hodiny. A k tomu elektronické halucinace. Autechre. Aes Dana. Carbon Based Lifeforms.

Existují lidí, kteří přemýšlejí chladně a logicky a pak ti, kteří vyhledávají emoce, náhodu, možná snad i krásu... Je možné najít krásu v matematice? Ano, úplně stejně pravděpodobně jako kdekoli jinde. Pochopitelně, že tohle asi nebude "zábava" úplně pro každého. Ale ten kousek, co si ve mně myslí, že byl/je/bude umělec, je spokojený, kouká mezi hvězdy a mává tam někam odpočívajícímu Mandelbrotovi.


..
[A pár ukázek z mého "průletu" na závěr. Koncept typu "fraktálový wallpaper" není náhoda, pár těch obrázků se mi fakt moc líbí a jeden nikdy neví, co mu skončí na ploše. Zvlášť když tam teď má černomodré binární něco. Dobrou noc.]

.jen relativně divné

Milý deníčku, poslední dobou se mi vracejí spousty starých a vzpomínkových věcí, za všechny jmenujme například Spice Girls, The Cure, Cranberries nebo Mikea Oldfielda. Naposledy jsem ho poslouchala někdy v prváku na kazetě :) a to album je staré jak můj brácha. Včera jsem to najednou zaslechla v čajce a tudíž jsem to hned musela mít. Ještě že žijem v tom digitálním věku, kdy je všechno, ehm, dostupné, že.

A zajímavě se u toho takhle po ránu "filozofuje". Na mysli mi vytanula teorie, která mě napadla včera večer na schůzi depresivního kroužku :) Pokud máme k dispozici prostor, který protínají dvě navzájem kolmé přímky a na jejich průsečíku je bod nula neboli oblast, kde je všechno "normální", v jaké části prostoru byste se nacházeli? Já bych si tipla, že jsem někde vyšinutě asi vlevo nahoře. A pokud je něco relativně divné, existuje i absolutní divnost? A je dobré strkat prsty do svíčky, když hoří? (Přínos je asi takový, jako jíst pálivou chilli omáčku jen tak bez přílohy, takže je to jen řečnická otázka, áno.)

Zajímavé je, že dnes se zatím necítím tak umřetě jako včera, předevčírem, předpředevčírem atd. Ale to zřejmě přejde. A asi nechci pátek. Mimochodem, venku rostou pampelišky, to se mi hrozně líbí. Přiznávám, že píšu nesouvisle, ale přemýšlím vlastně úplně stejně, ve skocích, chaoticky. Takže je to jenom relativně divné a záleží pouze na úhlu pohledu, že? :)