.as they turn into flowers

Bylo nebylo, kdysi dávno byla v lesích pod kopcem jedna tichá vesnice. Vymlácená okna, shnilé stodoly, plevel v zahradách. Na kopečku domeček, u domečku hrobeček. Na hrobečku rostla květina. Nebyla to obyčejná květina, byla kouzelná... Vždycky na jaře na ní vyrašily tři pupeny, které s prvními slunečními paprsky zlátly a bobtnaly. Každého prvního května se květiny rozvinuly a ve svém nitru odhalily živé oční bulvy, které až do podzimu hleděly do opuštěného údolí, kudy kdysi odešel ten, kdo je zasadil...


Už asi čtrnáct dní pociťuji intenzivní touhu něco napsat, ale vždycky z toho vzejde nějaké úchylárium, co končí tragicky. Tak já jdu psát článek o minimalistických prohlížečích. Ozvu se brzy. Dobrou.

.staré Brno v obrazech

Když jsem dnes odpoledne vystoupila z autobusu na Úzké, měla jsem nejprve v plánu jet domů. Ale kombinace skutečností, že mám v batohu foťák s nabitýma baterkama, nikam vlastně nespěchám, je docela hezky a mám prapodivnou náladu, způsobila, že jsem se od nádraží vydala kamsi úplně jinam - cestou necestou podél kolejí po ulicích, které se nijak nejmenují a po oprýskaných dvorečcích a průjezdech Starého Brna. Celá galerie je zde.


Čas od času (zvláště v létě) to na mě vždycky "přijde" a pak lezu po zabahněných uličkách a nakukuju lidem do zahrad. Jsem zvědavá, kdy mi dá někdo přes hubu.


Pokud byste se chtěli vydat do míst na fotkách, směr je zhruba tento: Úzká - Uhelná - Křídlovická - Nové Sady - Anenská - Kopečná - Pekařská. Asi je zbytečné dodávat, jaké rodiny převážně žijí v těchto rozkládajících se oblastech. No, ten kontrast s prosklenými budovami o pár metrů dál je každopádně působivý.


Staré, divné a opuštěné věci v Brně fotím už celkem dlouho, na netu visí například tyto dvě galerie z (asi? už!) předloňska: Pisárky, Šilingrák. Kdybyste měli tedy málo, pokračujte ve směru těchto odkazů :)

.jen relativně divné

Milý deníčku, poslední dobou se mi vracejí spousty starých a vzpomínkových věcí, za všechny jmenujme například Spice Girls, The Cure, Cranberries nebo Mikea Oldfielda. Naposledy jsem ho poslouchala někdy v prváku na kazetě :) a to album je staré jak můj brácha. Včera jsem to najednou zaslechla v čajce a tudíž jsem to hned musela mít. Ještě že žijem v tom digitálním věku, kdy je všechno, ehm, dostupné, že.

A zajímavě se u toho takhle po ránu "filozofuje". Na mysli mi vytanula teorie, která mě napadla včera večer na schůzi depresivního kroužku :) Pokud máme k dispozici prostor, který protínají dvě navzájem kolmé přímky a na jejich průsečíku je bod nula neboli oblast, kde je všechno "normální", v jaké části prostoru byste se nacházeli? Já bych si tipla, že jsem někde vyšinutě asi vlevo nahoře. A pokud je něco relativně divné, existuje i absolutní divnost? A je dobré strkat prsty do svíčky, když hoří? (Přínos je asi takový, jako jíst pálivou chilli omáčku jen tak bez přílohy, takže je to jen řečnická otázka, áno.)

Zajímavé je, že dnes se zatím necítím tak umřetě jako včera, předevčírem, předpředevčírem atd. Ale to zřejmě přejde. A asi nechci pátek. Mimochodem, venku rostou pampelišky, to se mi hrozně líbí. Přiznávám, že píšu nesouvisle, ale přemýšlím vlastně úplně stejně, ve skocích, chaoticky. Takže je to jenom relativně divné a záleží pouze na úhlu pohledu, že? :)