.zajímavé applikace: Angry Birds - střelba ptákem

Hru Angry Birds, která patří mezi nejoblíbenější aplikace v AppStore, jsem zaznamenala nejprve podle hustodémonského kvíkotu, který se jednoho dne začal ozývat z rohu od kolegy, hrdého čerstvého vlastníka iPadu. Postavičky v téhle hře totiž disponují naprosto ohromnou škálou infantilních pazvuků! Když se mi pak do pařátu dostal iPod Touch, zjistila jsem, že obsahuje free trial této hry - a v té chvíli jsem byla ztracená. Neberte drogy, děcka, radši si střelte ptákem do prasat.


Majitelé iPhonů a iPodů mají k dispozici plnou verzi hry za nějakých 0.79 €, pro iPad je k dispozici verze Angry Birds HD. Všem je pak dostupná free verze Lite, která obsahuje 12 levelů. Osobně si opravdu nemyslím, že cena hry je nějak přehnaná - oproti míře zábavnosti je směšná ;)

Samozřejmě vás očekává strhující příběh: ptačí rodinka jednoho dne zjistí, že jim někdo krade vajíčka. Těmi zloději jsou zelená prasata, která se schovávají v nedalekých krytech a pevnůstkách. Úkolem hráče je dostupné ptáčky pomocí praku vystřelit na prasečí opevnění tak, aby se toho co nejvíc zřítilo. Pokud vám zbude byť jen jediné prase, bude se vám zlomyslně pochechtávat/pochrochtávat a jedete znovu. Po úspěšném zničené pevnosti samozřejmě následuje ptačí aplaus.

Hru kromě kouzelně aplikovaných zákonitostí fyziky obohacují také různé schopnosti jednotlivých ptáků. Máte k dispozici například takového, kterému po vystřelení dalším poklepáním udělíte nadzvukovou rychlost a taky dalšího, který se dokáže ve vámi určený okamžik rozdělit na tři malé a napadne tak nepřítele ve třech bodech. Na hráči je, aby co nejúčinněji navrhl balistickou dráhu pro svou střelu a maximálně využil padající trosky budov, protože prasata se ve vyšších levelech fikaně vybavují například kovovými helmami, snižujícími zranitelnost.

Zatímco na počátku je hra jednoduchá, postupem času jsou úkoly stále složitější a vy musíte s omezenou výbavou několika střel napadat stále větší stavby, zatímco vaši opeřenci žalostně kvičí, když se hlavičkami odrážejí od ledu, dřeva a kamení. Plná verze hry nabízí asi 120 levelů a osobně si myslím, že tohle může zaujmout i lidi, kteří normálně hrají asi tak půl hry za rok (hovořím z vlastní zkušenosti, neb na hry nemám čas ani železo). Roztomile pištící a zlomyslně chrochtající potvory mají potenciál zaujmout i prvky něžnějšího pohlaví, tvrdí mi chlapci jablíčkáři a já nemám důvod jim nevěřit, protože mě to také dostalo. Nasraný ptáčky prostě ráda doporučím :)

.ať žije keltskej jazzík

Sobotu a neděli jsem strávila kousek od Prostějova na festivalu Keltská noc. I když se keltská, středověká ani folklórní hudba s "mnou obvykle poslouchanými žánry" příliš nekryje, rozhodně ji řadím do kategorie, k níž mám určitý milý vztah. Spousta mých přátel navíc na podobné festivaly nedá dopustit a občas se tedy stane, že vyrazím někam na akci, absolutně netuše, o co jde, abych se setměním visela na kovových zábranách před pódiem a slintala blahem nad kapelou, kterou jsem ještě nikdy neviděla. Zrovna takhle to bylo i včera večer.


Zejména chci upozornit na několika velmi zajímavých uskupení. Kapelu Bran jsme sice už nestihli, protože vystupovali v pátek, ale i sobota stála za to. První, kdo mě zaujal, byli v kiltech odění Navostro, jejichž odpolední vystoupení se neslo hlavně v bigbítových vodách s lehkým nádechem Skotska. Díky jejich akčnímu frontmanovi šlo o super show. Tomáš Kočko a Orchestr mě nadchli svou směsí valašských popěvků a world music, ten týpek má navíc ohromný hlasový potenciál. Velmi silný zážitek nabídlo také irské trio Sliotar.

Co mě ale absolutně nejvíc nadchlo, byli skvělí Before Breakfast, kteří ovládli pódium kolem osmé hodiny večerní. Nejprve jsem se jen na moment zastavila pod pódiem, když jsem si šla pro pití - sestavu doplňuje křehká zpěvačka Lenka Mollová, která nebyla zezadu téměř vidět - ale po celé písničce jsem si uvědomila, že tam vlastně strašně chci stát a zírat na ně! Before Breakfast jsou na webu prezentováni jako kombinace keltské, elektronické a world music s rockovými a jazzovými prvky. "Keltskej jazzík!" vydechli jsme a čelist nám spadla na zem. Šestičlenná skupina na pódiu vytáhne harmoniku, basu, syntetizátor i kytary, na flétnu naznačí irský motiv a po sólu geniálního bubeníka najednou zjistíte, že posloucháte opravdu jakousi odrůdu alternativního jazzu se samply a elektronikou. Místo dublinských luk jsem najednou vnímala atmosféru zakouřeného baru, v některých zpěvných pasážích jsem si dokonce bůhvíproč představila Anneke a The Gathering... Strašně těžko se to popisuje, jednalo se o jemnou atmosférickou hudbu a nazvučení bylo trochu horší, než by si kucí zasloužili, takže tam bylo hodně ztrát. Ale i přesto mě úplně dostali. Jsem divná a už nevím, co poslouchat, takže se babrám ve spoustě 'alternativního' a 'progresivního' názvosloví, ale podle aplausu publika je mi jasné, že jsem nebyla jediná, kdo byl tou špetkou melancholického divna uprostřed keltského večera doslova nadšen.

.nakažlivá bloggerská řetězovka: #7linkscz

Znáte řetězové dopisy? A řetězové posty na blogískách vás baví? Že vám už není dvanáct? Ale no tak!

The 7 Link Challenge je výzva, která se objevila na Problogger.net. Autoři blogů mají za úkol podle daného klíče vybrat sedm zajímavých blogpostů ze své vlastní historie a naservírovat je svým čtenářům s čerstvou omáčkou komentářů, ať je legrace. Českou variantu do našich internetových luhů přivedla Eliška Hutníková, která nápad uvedla na Twitteru.

Před určitou dobou se spekulovalo, zda mikroblogy vytlačí klasické blogy. Dnes vidíme, že je tomu přesně naopak: tato dvě média se mohou vynalézavě podporovat. Doporučuji, abyste svůj seznam po sepsání poslali na Twitter s tagem #7linkscz. Už teď pod odkazem najdete spoustu lidí, kteří se s novou bloggerskou vlnou svezli. Nejsem sice známý kritik ani publicista, nepíšu o SEO, Foursquare ani novodobém webdesignu a celý tenhle blog je jenom velká úchylná hromada zeleného šrotu, ale proč se nepobavit? Olala!

Můj první post
Ježišmarjá. Úplně první ostudný emoblog jsem si vedla někdy kolem roku 2006 nebo 2007 na ostudném sblog.cz, jehož rozhraní je dodnes takové vošklivé a nic moc neumí. S tím vás tedy seznamovat nebudu. Tento blog mám teprve od prosince 2009 a první příspěvek se jmenuje Moje bitva s Linuxem I., kde jsem popisovala destruktivní pocity geekyně teoretičky, které zničehonic chcípl pevný disk s Windows XP a tak se pokouší nainstalovat Ubuntu. Dnes komické, leč kruté to byly časy ;)

Článek, který mě nejvíc bavilo psát
Obecně vzato, psát mě baví. A myslím, že kdo to nedělá s nadšením, neměl by to dělat vůbec. V poslední době mě hodně bavil článek Jak poznat ajtý ženu v přirozeném prostředí? Do postaviček v něm vykreslených jsem si promítla osobnostní aspekty reálných osob, mých přátel a známých. Kdysi někdo moudrý řekl: "Neutahujte si z nerdů, je možné, že jednou budete pro nějakého pracovat." Jako úchyl junior připojuji jen jedno velké ANO!

Článek, který měl skvělou diskusi
Většina zdejších diskutujících jsou něco jako přátelé blogu. Lidé s někdy odlišnými, ale klidně a neagresivně prezentovanými názory, rozhledem i praktickými znalostmi. Některé z nich osobně znám. Komentáře tedy obvykle potěší. Krásná diskuse vznikla nedávno pod příspěvkem První dojem: Apple iPod po čtyřech dnech. Příznivci i odpůrci nakousnutého jablka v kultivované debatě vynesli na povrch několik pěkných myšlenek, které jsem sama ani nestihla domyslet. Děkuji!

Cizí článek, který bych si přála napsat sama
Na tenhle řádek jsem ještě odpoledne zírala a netušila, co vybrat. Pak jsem si ale přečetla čerstvý update strakaté Ňuchodlafy a bylo vystaráno! Článek Jak na vedro na blogu plném užitečných rad do života je přesně tím souhrnem chytrosti a osvěty, kterou bych si přála rozhazovat do davu i já. Tak snad zejtra.

Můj nejužitečnější článek
Jelikož nevlastním blog s užitečnými radami do života, ale díru plnou linuxu, psychoblábolů a zvrhlé filozofie, nekladu si užitečnost naštěstí za cíl. Některé články ale přesto mohou mít charakter určité poradny. Může to být například text, nazvaný Kterak jsem rozchodila internetové bankovnictví, věnující se potížím aplikace Komerční Banky na platformě Linux, ale pod tagem "howto" najdete i tipy, jak ripovat hudbu nebo přijímat RSS komentářů na blogu. Otázka je, co komu vlastně přijde užitečné, protože to je vždy prudce subjektivní věc.

Článek s nejlepším titulkem
Při snaze vybrat nejlepší nadpis článku mě moje CPU chvilku toužila zabít. Ať se ale snažím, jak chci, z finální dvojice nedokážu vybrat lepší titulek, miluju je oba! Krásné ženy s ošklivými nojbuky upozorňují, že i když to vypadá jakkoli, my ženy opravdu nekupujeme notebook jen proto, abychom se mohly v odrazu lesklého displeje nalíčit, netuše, co je to "procesor" či "RAM". A Jablko oknem viděti vypráví o mini notebooku s iTunes a připojeným Apple iPodem, s nimiž se člověku tak příjemně válí v posteli... Který je lepší?

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí
Tak to už zase vůbec nevím. Blog je plný odlehčených, humorných, nadsazených příspěvků, ale občas nakusuju i věci, které mě hluboce znepokojují. Jednou z nich je už trochu starší, ale v podstatě stále aktuální text Ten stín za Vašimi zády? To je cenzura internetu o oblíbených tendencích zakazovat, čistit a omezovat prvky, které se znelíbily určité ideologii. Spolu s dnešní módní vlnou reálnosti, dohledatelnosti a sociálního síťování vzniká prostor, z něhož můžete získat pocit euforie, ale i intenzívní paranoi. Nemyslím si, že tohle je článek, který si musí každý bezpodmínečně přečíst, absorbovat a pochopit, ale pokud jsme my ta generace, která tvoří "nový" internet, měli bychom se zasadit i o to, aby se v něm dalo žít ve jménu svobody slova.

A co vašich 7 odkazů? Pochlubte se i vy svými texty. A nezapomeňte o tom napsat na Twitter. Díky této akci jsem už našla několik zajímavých blogů do RSS čtečky ;)

(Obrázek: CC Mike Licht, NotionsCapital.com/Flickr)