.jak si koupit boty, když máte Jesisem?

Hrozně dobře! A to i tehdy, když se vlastně zrovna bojíte jít do obchodu. Dnes jsem takhle šla po ulici a uvažovala nad tím, že to, jak mi prší do jarmilek, hrozně saje, ale pak jsem ji potkala a od té chvíle už bylo všechno skvělé.


Jesisem prostě ví, jak na věci. Nejen, že o svém originélním, věci vylepšujícím životním stylu publikuje na svém skvělém blögu, ale neztratí se ani v terénu. Jako jo - vím samozřejmě, že jsem už dlouho nic nepsala, že jsem se přestěhovala (a mnozí doteď netuší, že / proč / kam / čeho?), že tu mám sto knedlů, knih a pruhovaných ponožek, o kterých bych mohla psát a že vám dlužím Ultimativního průvodce, kterak nezešíleti při stěhování v banánových krabicích, ale výmluvy nikoho nezajímají, důležité je, že mám krásné nové botičky! Jo a okno, to je prosím můj nový výhled.


Jesisem říká, že jít do obchodu s kamarády je naprosto ideální, neboť spolu o problematice (botě) komunikujete, tváříte se více profesyjonálně a tak se na vás hned za vchodem nevrhají aktivní prodavačky (potvrzuji). Rovněž mu krásně šlo otáčení cedulek v obchodech vzhůru nohama (sice to k výběru obuvi nijak nepřispívalo, ale bylo to vtipné). Taky musím říct, že jí krásně šlo zavazování tkaniček, já si ji snad nechám nebo co. Botičky!...


Dnes nám také vyšlo Evanescence od Evanescence, to jen, kdybyste to náhodou nevěděli. Tudíž jsem si kromě bot z města přinesla ještě i artefakt. A pizzu. Když už se stmívalo, zjistila jsem, že nemůžu najít telefon, samozřejmě proto, že ležel v práci na stole. Jesisem se v tramvaji držel oběma rukama za cvakátko na jízdenky a tvrdil, že ta věc je roztomilá a někdo by jí měl přikreslit ještě i druhé očičko, nejlépe lihovkou. A botičky! Mně to tak těší, kurňa. Byl to krásný den. Konec nesouvislého blogpostu, dobrou noc :)