.be offline

Život přichází v různých fázích, nebo, lépe řečeno, v určitých cyklech. Stejně, jako se opakovaně vracejí jednotlivá roční období nebo doby ledové, vracejí se také zapomenuté staré sny, staré lásky i staré touhy.

Ve světě, kde je cokoli k dispozici a všechno neustále zářivě online, se člověku musí někdy vracet také touha se občas absolutně vypnout. I "obyčejný" stres v zaměstnání nebo vyčerpávající množství lidí, kteří s vámi chtějí v dobré vůli komunikovat, můžou spustit samotářskou potřebu se na moment někam zahrabat, nevidět, neslyšet a zůstat pouze se svými myšlenkami.


Osamělých a tichých míst je ale zoufale málo, ubývají každou vteřinou, stejně jako nedotčené lesy. Kam se hnete, tam se náhodně objevují dvojnožci. Nemusí na vás nutně hovořit svými slovy nebo činy, i pohledy vám sdělují informace. Vybavuji si teď jednu starou zříceninu, kde se dalo za úsvitu kouzelně osamoceně sedět s kytarou nebo skicákem. À propos, tužka a papír... Dnes skoro zapomenutá, avšak univerzální technologie, která dovoluje cokoli popsat či vykreslit - "offline".

Je fascinující, jak velké procento lidí se kupříkladu v čajovně nebo na hradbách Petrova dokáže bavit hlavně o tom, co dneska dělali na Facebooku. Ano, každý, ať žije, čím chce - to je zatím ještě naším neotřesitelným právem. A já přiznávám, že jsem internetový maniak na celkem vysoké úrovni. Ovšem, přebytek čehokoli musí zákonitě způsobit nedostatek na straně opačné. Množství technologické dokonalosti spouští touhu po lese. Přebytek peněz může vést k nedostatku smyslu života nebo sebe sama. A záplava dojmů někdy vyvolává chuť být sám. Je to logické. Ve chvíli, kdy nemáme čas vnitřně zpracovat své pocity a vyrovnat se s nimi, začne všechno ostatní klouzat jen tak po povrchu.

Není špatné být někdy offline. Tma, tečka, ticho, svíčka. I to je jen dočasný, i když někdy velmi zdlouhavý cyklus. Protože všechno, opravdu všechno má svůj čas.




ta slova jsou cítit pod vrstvou okolního smíchu
a v noci se mi vrací, když bdím ve svém vnitřním tichu
(c)