.technická potvora ve dne v noci

Právě za mnou přišel spolubydla, jestli náhodou nemám přebytečnou grafickou kartu. Mžourám na něj, jako by na mě mluvil rusky, a snažím se zjistit, proč dostal ve třičtvrtě na deset večer chuť zrovna na něco takového.


Prý najednou chcípl počítač. Poučena vlastním hardwarovým failem, okamžitě se dotazuji na aktivitu disku. Počítač se sice "zapne", ale jestli nabíhá nějaká detekce hardwaru, nevíme, neboť na monitoru je tma (dioda na něm při zapnutí problikne). Po zapnutí počítače ovšem "nic nepípne". Disky běží, vrní, jako by se nechumelilo ("Stejně je tam jenom porno."). Po deseti minutách dialogu si uvědomuju, že po stránce pitvy hardwarového vybavení na základní desce potřebuji více praxe. Sice mi přijde, že závady na komponentách na desce mají narozdíl od chybujících disků a podobných hovadin poruchovost v řádu promile, ale můžu se plést anebo máme prostě smůlu. Vyndávat svou přihřátou funkční grafiku se neodvážím, na to jsem málo drsnej. Kolega hrdě hlásí, že se mu povedlo resetovat BIOS a tak se mu ztišené větráky rozjely na plný výkon. Což je hezké, ale neřeší to problém. Zapojením (kontakty) kabelů to není. Restart jsme samozřejmě zkoušeli, po něm následoval zmíněný reset ("Jasně, vy byste jenom všem říkali, že to mají vypnout a zapnout, to jsem už viděla v tom seriálu, styďte se, pani! Já čekala, že mi něco poradíte.").

Coby parodie na technickou podporu lezu do sprchy a myslím na to, že bych si měla zjistit kompatibilitu těch RAM modulů, co mi tu leží, abych mohla machrovat, že vím, "co to dělá"... ale nějak jsem teď myslela na všechno ostatní, jenom ne na intimní hrátky s PC. Každopádně jsme hezky analyzovali, kde všude není problém, což o dost zvyšuje naději na rychlé nalezení řešení. Mám uptime skoro 10 dní, musím jít spát. Já bych ty počítače a internety zakázala, člověka to jenom otravuje. Doufám, že se mi bude zdát o překousaných kabelech.

.každý má uvnitř něco zvláštního

Dnes jsem se setkala s kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla, bývalou spolužačkou z maturitního ročníku. Přivedla mě opět k myšlence, jak jsou věci relativní a jak se někdy můžeme sami dobrovolně uvěznit v nezdravých návycích.


Je to úžasná ochotná osoba s ohromným výtvarným nadáním a krásnými dvoubarevnými vlasy. Pracuje s chemikáliemi, které si nedokážu představit, stará se o potkánky a kytky, neomdlí při krvácení a šití, přestala pít alkohol, přestavuje kus domu, plánuje rodinu. Když jí ale polichotíte, bude se vám to snažit vymluvit. Nemá ráda pozornost lidí, představa, že by promluvila před skupinou posluchačů, ji děsí. Vlastně si vůbec nemyslí, že je na ní něco zvláštního.

Já strkám maximálně tak čudlíky do počítačů, při odběrech krve se mi hned motá škeble. Když mi pochválíte nějaký kousek, pravděpodobně vám poděkuji a půjdu ho rychle zkontrolovat, abych eliminovala možné nedostatky. Zapomínám věci, které si nenapíšu, kytky mi vždycky chcípnou, nemám ráda lidi natlačené v malých prostorech a v diskuzích používám dlouhá cizí slova, která lidé nechápou. Matou mě lidské emoce. Ale snažím se věci dělat tak dobře, jak jenom můžu.

Je strašně pěkné, že si realisticky uvědomíme, v jakých oblastech máme chyby, ale ne vždycky jsme schopni se dokopat k tomu, abychom s tím doopravdy něco udělali. Je lehčí nechat se natlačit do předem určené škatule ve tvaru okolím daných očekávání. A pak z ní koukat a chcípat jako ta uschlá kytka. Vznikají tak hluboko skryté panické záchvaty a frustrace. Na tomto místě se ale hodí poznamenat, že každej má něco... Všechny úžasné ženy, které ve svém okolí obdivuji, se s tím svým něčím odvážně popraly. Složité bolavé věci mají svoje důvody, každé rozhodnutí obklopuje složitý systém plný vnitřních vazeb. Kdyby měl někdo dojem, že tento zápisek postrádá smysl, nebudu souhlasit. Je důležité být prostě "já". Nic jiného pro nás totiž nebude mít smysl, až se ze všech našich dosavadních pozitivně nabitých smyslů zničehonic stanou záporné nesmysly.


Ne, není to pesimistická úvaha o sněhu a hovínkách, naopak, celé mě to nabíjí optimismem... a mám chuť otevírat oči, začínat nové věci a oprašovat staré věci. Díky za myšlenky, Peťko!

.0,0666 článku denně!

Různí publicisté na internetech, kteří se cítí být dostatečně fundováni, tvrdí, že blogísek se může řadit mezi aktivní ve chvíli, kdy vyprodukuje článek aspoň jednou za čtrnáct dní. Když se to spočítá, vychází to na 0,066666667 článku denně. Vzhledem k tomu, že jsem jich v listopadu vyplivla přesně dvakrát tolik, znamená to, že jsem jich denně vyprodukovala 0,133333333 a tudíž se stále s radostí řadím mezi aktivní blogískáře.

Moje různorodé, inteligentní a úžasné čtenářstvo si samozřejmě zaslouží dozvědět se, že tu mám pořád ještě rozdělané nějaké články, které jednou dopíšu. Tak jen shrnutí, co se mi teď všechno děje a o čem vám třeba někdy něco napíšu (anebo ne):

• byla jsem na šílené níže inzerované post-apo vernisáži InDustWeTrust (fotky v řešení)
• navštívila jsem zvrhlý večírek sdružení LinuxvBrně, kde se stavěly parníky z ubrusů
• chodím o víkendech do práce
• sněží a tak sprostě nadávám, ale nosím sukně s chlupatými ponožkami
  
• mám u postele nový komín knih a tak ho zpracovávám
• navštěvuji, případně plánuji ajtý party, úchylné hospody a nostalgické srazy
• oňuchávám čajovny a kavárny, abych mohla napsat recenzi z hlediska možnosti povalovat se a odkládat si nohy výš než hlavu
• objevila jsem už asi 64 různých nových metalů
• stále fotím hřbitovy, olezlé zdi a divné lidi
• učím se zacházet s Midnight Commanderem
• zvoním na Svoboďáku na zvon
• spím ve dne
  
• vnucuju lidem na vyzkoušení ty linuxy
  
• kreslím
• zjišťuju možné významy slova "rande"
• koupila jsem dvě domény rionka.cz a evanescence.cz, na kterých zatím nic není
  
• nestíhám Vánoce