.desatero kovových řevů do hlavy

Hrdě se hlásím ke své náklonnosti k elektronické hudbě, rocku, popu, všem druhům symfonických a gotických metalů, ambientu i starým flákům ze sedmdesátek. Občas je ale nálada na věci docela jiné. Na věci mrtvé, zlé a řvoucí.

Kdo ví, čím je u napohled křehkých žen zapříčiněna obliba tvrdé hudby, šťourat se v tom nebudu, ale posluchači podobných směrů mě nejspíš pochopí. Zlounské žánry s nálepkami death, prog, tech, math, black, hard, extreme nebo experimental jsou někdy dosti košatě strukturované, u progresivnějších a techničtějších směrů lze narazit na velmi složité skladby. A ano, samozřejmě i na ten řev. Řev prostě patří k mé osobnosti stejně jako červené vlasy, zelený font, vysmátí tučňáci a vějíře s kraječkami. Dnešní hudební výběr většině lidí kolem mě nesedne, protože bude velmi tuhý, agresivní a temný. Ale mně se to i tak chce napsat :)


1. Obscura - Cosmogenesis (2009)
Nad těmihle německými progresivně-technicky-deathmetalovými chlapci jsem se tu rozplývala už koncem minulého roku. Příběh o vzniku vesmíru dokresluje tvrdá hudba, která je i přes svou relativní brutalitu plná zajímavých a pestrých nápadů. Obscura získává svou individualitu hlavně díky sólující baskytaře šíleného Thesselinga. Brilantní. Nejvíc: Incarnated

2. Suicide Silence - The Cleansing (2007)
Kromě kolečka od Textures je tohle jedna z mnou nejčastěji ohoblovávaných desek v posledních dnech (pokud se tohle dá říct o souborech .mp3, na které člověk vlastně ani nesáhne a je tedy scestné hovořit i o tom, že se na cédéčku usazuje prach). Tiší sebevražedníci posluchačům přinášejí takový velmi zlý a ošklivý věc, obvykle zvaný deathcore. Ideální k poslechu, když vás štve úplně všechno. A ne, moc tichých prvků tam nenajdete. Ochutnávka: Hands Of A Killer

3. Azure Emote - Chronicles Of An Aging Mammal (2007)
Progresivní deathmetalovou sypačku z USA jsem zde zmiňovala již dříve, nicméně jako každý komplikovanější divnometalový materiál potřebovaly i "Kroniky stárnoucího savce" chvilku na naposlouchání, odložení a opětovný famózní návrat do přehrávače. Kreativní guláš z industrialu, avantgardy, death metalu a miliardy dalších experimentálních vlivů mě ale chytil už napoprvé a rozhodně ho budu dále doporučovat. Tip: Clarity Thru Apathy

4. Anata - The Conductor's Departure (2006)
Když odejde dirigent, nastává chaos. Švédská Anata se v něm ale orientuje výborně. Tvrdý technický death metal ji řadí po bok jmen Obscura a Augury, ale skladatelské jádro kapely má smysl i pro melodii. Je to prostě tak melodické, jak deathový koncert jenom může být. Doporučím skladbu Better Grieved Than Fooled.

5. Heaven Shall Burn - Iconoclast (2008)
Američtí hardcoroví pekelníci sice v tomto výběru zastupují lehčí žánr, ale to neznamená, že by to byly nějaký máčky. Album o apokalypse se krásně hodí k mlhavému večeru, k nadcházejícímu podzimu sedne jak prdel na hrnec. Je to takový "něžný" emořev před spaním. Tip: krásný úvodní dvojsong Awoken/Endzeit s klavírními prvky

6. Augury - Fragmentary Evidence (2009)
Zlouni z Kanady ve své tvorbě míchají death, black a progresivní vlivy. Na svém kontě mají dvě alba s "esoterickým konceptem" a údajně se chystá třetí. Druhově jsou zařaditelní po bok Obscury, i když ta mi přijde ještě o kousek úžasnější. Ochutnávka: Simian Cattle

7. Vile - The New Age Of Chaos (2005)
Vile neboli hnus je kalifornský deathmetalový počin, za nímž stojí Mike Hrubovcak, stejná postava jako v případě již výše zmiňovaného projektu Azure Emote; ten je však o poznání industriálnější a progresivnější. Vile nabízí vcelku dost agresívní materiál, který se nebude s nikým mazlit. Tip: song The New Age Of Chaos

8. Fleshgod Apocalypse - Oracles (2009)
Jedna z nejbrutálnějších krutosypaček v tomhle článku. Setkáte se tu ovšem i s výraznými melodickými linkami nebo se smyčcovým orchestrem. Ve chvíli, kdy si oddechnete a přestanete se bázlivě ohlížet, však zazní hustodémonův kopák a apokalypsa vám chroptíc dýchne za ucho. Death pro odvážné. Zkuste: In Honour Of Reason

9. Carnifex - Dead In My Arms (2007)
A tohle se mi líbí! Když jsem dnes na last.fm projížděla interprety "podobné Suicide Silence", zaujali mě právě Carnifex. Dneska je všude těch hardcorů a deathcorů tolik, že ztrácíte přehled, ale Dead In My Arms je silná deska s rychlým tempem, která si dokáže získat pozornost. Na agresivní nasranost jako dělaná. "Fine, fuck you then!" (ze Slit Wrist Savior)

10. Otep - House Of Secrets (2004)
A na závěr si dáme jednu "něžnou" ženu. Otep působí v dnešním výběru interpretů tak trochu jako krajkový kapesníček mezi ostnatými dráty, ale dovolím si ji doporučit zejména kvůli velmi silným textům a celkové atmosféře. Zneužívání dětí, domácí násilí, sadomasochistický vztah, sebepoškozování, nenávist k vlastnímu životu a bzučení much nad mrtvým tělem pod košatými stromy. Když už nevíme, co by, tak tenhle koktejl naše emoce přebije naprosto spolehlivě. Písničkou na ochutnání bude moje oblíbená Buried Alive. Podávejte v menších dávkách a dejte si k tomu nějaký dezert. Třeba Kelly Family nebo High School Musical. Vždycky může být hůř! :)