Jedním z hlavních důvodů, proč jsem pravidelného psaní nechala, byl hlavně nedostatek času, který přišel s nástupem do práce. Přetlak v grafomanské části mozku dal vzniknout například tomuto blogu. Vyjadřování svých (s)myšlenek je totiž nutnost. Danielle říká, že jde i o jistou formu psychoterapie. Letos jsem opět začala (čas od času) psát menší slohové útvary, kterým by se možná dalo říkat povídky. Velká část jich nebyla zatím nikde zveřejněna, uvidíme později, až to dozraje...Zápisky na papír nic plně nenahradí. Papíru totiž sdělíte věci takové, jaké opravdu jsou. Narozdíl od blogu, na kterém si chcete udržet nějaký svůj "ksicht" a narozdíl od všech těch módních sociálních sítí, kde na žádné nevtipné, neznámé ani nezajímavé věci nikdo není zvědavý. Deníčky budou mít vždycky úlohu důvěrníka, toho, komu svěříme všechny ty žblechty o životě a chlapech. V povídku nebo vtipnou hlášku to můžeme přetransformovat později. Proto jsem po úklidu nechala u postele ten poslední, skoro prázdný sešit ležet. Může se někdy hodit.
Některých z Vás jsem se asi už ptala. Takže se ptám znovu: Psali jste si někdy deníček? Píšete ještě? A proč jste toho pak nechali? Vracíte se k tomu nebo si to kompenzujete jinak? A jste díky tomu šťastnější?
![.desktop [evanescenced!]](http://4.bp.blogspot.com/-fN52Xt6TTVo/Ti82dz7nzcI/AAAAAAAAGD8/Xhm_cBSkfkk/s1600/20110726.png)
Psávala jsem si deníček nejen o životě ale i o tom, co se mi zdálo a to bývaly věru výpravy do exotických krajin, především pak mezi vetřelce a podobnou havěť. Ty deníčky už nemám, neb jsem je jako správný paranoik zlikvidovala.
OdpovědětVymazatNastala několikaletá pauza, kterou jsem vyplňovala psaním na blog a neměla jsem tu správnou chuť vkládat své myšlenky na papír. K tomu jsem se vrátila celkem nedávno. Papír mi začal chybět a tak na něj píši nejenom recenze a různé bláboly, ale zavedla jsem i deníček.
Pro mě je forma psychoterapie samotné psaní. Utříbím si myšlenky a vzpomínky, čímž zároveň eliminuji množství nedůležitých informací na asociálních sítích. Ono se to možná přes mé věčné bláboly nezdá, ale je to tak :). Dalo by se říct, že s deníčkem je to lepší než bez něj.
A co teprve takové dopisy? Ty mi naštěstí zůstaly a někdy nestačím zírat na to, že jsme uměli psát a to dokonce o důležitých tématech jako co bylo nového v Aktech X, kam se pojede na prázdniny a jak fascinující je vesmír :). Mám pocit, že papír, vlastní myšlenka a srozumitelné věty jsou dnes pro mladou generaci směšný přežitek.... heh, je to ještě k tématu? Už brzdím. Dobrou noc / dobré ráno :)
Trinity: Ano, je to k tematu, velice... dekuji :)
OdpovědětVymazatNaprostý souhlas s větou, že psaní deníku je psychoterapie. Shodou okolností jsem dnes napsala článek na úplně stejné téma, aniž bych se předtím podívala na tento blog. Zajímavé :) A ano, píšu si do takového sešitu, občas i hlášky, co tak někde pochytím, zaslechnu, zažiju... :)
OdpovědětVymazatTos psala ty? Tomu nevěřím :D
OdpovědětVymazatAha, tak to bude asi jen nějaký ilustrační picture :D
OdpovědětVymazatPjotra: Dekuji :)
OdpovědětVymazatMichal: Ten obrazek ne, to je nejaky denicek z 19. stoleti, co se mi libil :)
Psát si deník mě napadlo po tom, co jsem několikrát přečetl jednu výbornou pubertální knížku. Jmenovalo se to Muka dospívání aneb těžký hypochondr v pubertě a bylo to psané formou deníku, tuším, čtrnáctiletého kluka.
OdpovědětVymazatTeď někdy to bylo přesně 12 let, co jsem začal. Skončil jsem o cca pět let později, ale s čím dál většími mezerami. Zrovna nedávno jsem si tím deníkem znovu listoval a sem tam se začetl. Je to psina to po sobě takhle číst, místy jsem se fakt smál jak blázen :-D. Školní léta a pubertální naivita :-).