.nedáte si buchtu?

To jsem takhle včera chtěla jet šestatřicítkou z Bystrce na Českou. Tak tam na té zastávce sedím, nad hlavou se mi zatahuje, v uších mám Nightwish a najednou se přede mnou zastaví taková starší paní s velikým plechem plným buchtiček. No, já na ni zírám jako puk! Vytáhnu si sluchátka z uši: "Prosím?!" "Vemte si!" strká mi buchtu. Jsou takový malý a je v nich červená náplň. Nechápu, ale vezmu si buchtu. OK.

Tu přikvačí druhá paní: "A něco ke čtení!" Vrazí mi do ruky pár papírů, jsou to propagační materiály bystrckých komunistů :) Na každé druhé stránce jsou jejich životní příběhy umně střídány lákavými recepty typu bažant s brusinkami a srnčí guláš. Trochu jsem se rozhlídla a ejhle, kousek za zastávkou mají ty potvory hnízdo. Maminkám s malými dětmi rozdávají balónky, na mě šli s buchtou. Tak jsem do ní kousla a ona byla třešňová. Wow.

Po nahých fotkách žen v propagační kampani České pirátské strany je tohle druhá nejvtipnější srážka s politickou stranou, co se mi letos zatím přihodila. Ne, svůj papírek jim nedám, ale ta buchta mě fakt dostává. Příště by mohli rozdávat ten guláš.

Ubuntu Satanic Edition: opravdu temný linuxový desktop

Ať už se to 'skutečným pravověrným linuxářům, pracujícím pouze v textovém rozhraní' líbí nebo ne, Ubuntu je stále přístupnější a rozšířenější. Komunita kolem něj se během let rozrůstá a mění - výjimkou nejsou ani úplní nováčci, kteří se celí zvědaví do toho Linuxu zřítí po hlavě, aniž by tušili, že už se nedostanou ven. A to ještě nezkusili mocné Ubuntu SE.

Ubuntu neboli "Linux for human beings" je k dispozici v mnoha odnožích, často odlišných jen v otázce grafického rozhraní - po oficiálně podporovaných variantách Kubuntu, Xubuntu a Edubuntu tedy můžete narazit například na Fluxbuntu (obsahuje prostředí Fluxbox), Lubuntu (LXDE) nebo třeba Ubuntu Christian Edition. Tuto distribuci vytvořilo několik křesťanských nadšenců na základě tehdejšího aktuálního Ubuntu 7.04 Feisty Fawn. Obsahuje tematicky laděné wallpapery a specializovaný software pro studium bible. Ubuntu Sabily - Muslim Edition pak nabízí studium Koránu a programy pro přesné načasování vašich každodenních modliteb.

Po vydání křesťanské edice se ovšem z řad komunity zvedl odpor proti využití Ubuntu ve prospěch náboženské propagandy. Hlavně jako recese tehdy vznikla první verze Ubuntu SE - a ne, nejedná se o Second Edition, ale o Satanic Edition. Narozdíl od křesťanské a muslimské verze ovšem neobsahuje žádný specializovaný software, nic děsivějšího než polonahé ženské vnady, počítačově generované pekelné ohně a pentagramy tedy nečekejte. A pokud vás to pohoršuje, zavřete okno a utečte.

Ubuntu SE je operační systém, vytvořený na bázi Ubuntu 8.04 Hardy Heron. Obsahuje odlišná vzhledová témata a zvuky, v základě najdete dva vyladěné styly Inhuman (defaultní tmavá) a Recant (světlá). V praxi se jedná jen o několik málo rozšíření oproti klasice, takže si je můžete jednoduše nainstalovat do vašeho Ubuntu třeba pomocí apt-get. Satanizace vašeho desktopu je tak otázkou chvilky.

Jelikož tato distribuce vlastně v zásadě nic neobvyklého nepřináší, omezím se dále pouze na jednoduchý výčet plusových a mínusových bodů:

+ Tmavé téma je velmi pěkně sladěné, opravdu dobře se na to zvyká, zvláště, když sedíte u PC v noci. Narozdíl od běžného Ubuntu zde najdete světlá písmenka na tmavém pozadí, což oceníte například u spodní a horní lišty. V normálním Ubuntu (9.04) jsem nepřišla na to, jak defaultní černou barvu textu změnit, nepovedlo by se mi to, ani kdybych si ukousala nohu!

+ Hudba: Součástí instalačního .iso souboru je také free EP 'Music For The Damned', které po spuštění systému najdete na ploše. Obsahuje 7 temných a zlých deathmetalových tracků ve formátu .ogg, které si můžete pustit k instalaci či osahávání nového systému, aniž byste museli hned řešit chybějící pluginy pro přehrání mp3 (musím přiznat, že tahle vlastnost mě u Ubuntu štve. Člověk jednou zkusí Mint a hned je protivnej, co?).

+ Pekelné bonusy: Celý systém je (překvapivě) sladěný do pěkných pekelných barviček, součástí jsou také rudé ikonky u menu i ve spouštěných programech. Kromě široké nabídky wallpaperů, které se hezky hodí k prostředí, lze využít i efekt hořících oken a exkluzivní, lebkami osázený screensaver Eternal Damnation.

+ Podpora: na oficiálním webu http://ubuntusatanic.org je k dispozici nejen sbírka wallpaperů, ale také rozsáhlá nabídka tipů k instalaci, různé konfiguraci nebo vyladění (poměrně netradičního) tmavého tématu. K dispozici je také pomocný skript s názvem sataniconf :)

- Barevné bugy: Firefox si přebírá některé barvy z nastavení uživatelského prostředí (a dělají to i další programy, ale to tolik nevadí. Například takový temný Gedit, to je věc). Při použití tmavého tématu se tak můžete setkat s tmavě šedými okénky u webových formulářů či se světlounce šedým písmem na bílých tlačítkách Googlu. (Tento nedostatek lze podle http://ubuntusatanic.org řešit konfigurací CSS souboru, umístěného v adresáři vašeho firefoxího uživatelského profilu.)

- Aktivní prvky jsou bohužel velmi málo rozlišené od neaktivních. U tmavého i světlého tématu jsou aktivní okna a panely podbarvené tmavě červenou barvou, ale na tmavém pozadí to skoro není vidět. Ve Firefoxu jsem díky tomu často netušila, jaký panel chci zavřít. U světlého tématu Recant je to o dost lepší.

- Software: Live CD, stejně jako systém po instalaci, obsahují méně předinstalovaného SW než klasická distribuce Ubuntu. Kancelářskou sadu Open Office byste tu hledali marně, překvapit vás mohou také starší verze programů, svázaných s Ubuntu z roku 2008 (možná se mi to zdálo, ale Nautilus nějak neuměl taby). Samozřejmě, že to, co vám chybí, si můžete ihned doinstalovat a aktualizovat třeba přes Synaptic.

- Zdání ďábelskosti: Distro bohužel opravdu neobsahuje žádné ďábelské aplikace, narozdíl od křesťanské verze je 'evil feel' přítomen pouze na povrchu. Ano, je to jenom recese, temný ani okultní SW prostě nebude. Prostě se to 'jenom' a 'pouze' dá normálně používat. Což je v dnešní době spíš bonus :)

Verdikt: Prostě takové extra černé Ubuntu... a já mám černé věci rád!

.strašně se mu líbila už první den, co vešla do dveří

Strašně se mu líbila už první den, co vešla do dveří. Každé ráno ji nenápadně pozoroval z rohu, nejprve jen kradmo a s obavami. Měla ten smích, který rozzáří každou nepohodu; cítil se pak o tolik radši na světě, až měl strach si tu jasnou spojitost přiznat.

Její dlouhé lesklé vlasy voněly kokosem a větrem a ještě něčím zvláštním, co vás nutilo celou noc se převalovat beze spánku a dychtit a umírat současně. Opakoval si, že tak to prostě je, je mnohem mladší a úplně jinde a stejně by si ho nikdy nevšimla, ale přesto každé ráno bloudil pohledem po desítkách židlí a stovkách hlav, aby našel tu jedinou, která zářila ve slunci, a každý pohyb její drobounké postavy byl vždy doprovázen starostlivým pohledem jeho modrých očí. Přesto se však neuvěřitelně tiše několik měsíců míjeli a nikdy spolu o samotě nepromluvili jediné slovo.

Byla by slepá a necitlivá, kdyby nevnímala toho skoro stále přítomného člověka, který se sám stylizoval do role jejího ochránce. Připomínal se ne vychloubačnými větami, ale slovy tlustých starých knih, čokoládou, uschlými lístky růží, pomocí, kdykoli byla třeba, dveřmi, které se před ní samy otevíraly. Dobře cítila pohledy lidí kolem sebe a mezi nimi i ten jeho. Kůži jí ovšem skrznaskrz propaloval pohled někoho dalšího. Strašně se jí líbil už první den, co vešla do dveří. Kdykoli ucítila jeho vůni poblíž, musela si poposednout a zapomněla celou větu. Ohromně se jí líbily jeho ruce, hlas, vtípky, kdeco! Kdyby do jejich zatuchlé místnosti někdy nahlédlo slunce, téměř jistě ho uvidí zářit jen v jeho vlasech. Když vedle něj půjde po chodbě, bude se vznášet a večer ve vychladlé posteli se bude zalykat závějí ledových slz. Tak čaruje dokonalé šílenství, tak lidi rozvíjí a zároveň zabíjí neopětovaný cit.

Nemysleme si, že nevnímal, jak tančila na špičkách, když vedle něj šla po chodbě; nebyl slepý, nebyl hluchý, tušil, že sní o tom posadit ho na kopírku, skočit mu na klín a zabořit rty do jeho vlasů. Byl to zvláštní povznášející zářivý detail každého všedního dne. Když ale po každém nabitém dni odemykal dveře svého ztemnělého bytu, jeho duši znovu a znovu objímala ledová paže vědomí, že je opravdu, skutečně, napořád, stoprocentně prázdný. Nikdo se už nevrátil, nikdy. Nemělo smysl vařit, nemělo smysl rozsvěcet. Věci padaly na zem, nebylo proč je zvedat. Po skle se valily potoky prudkého deště, stejně jako po tváři každého, komu zůstal jen postupně mizející závan vůně kdysi blízké přítelkyně, pár kdysi společných chvil, pár kdysi osobních věcí a ohromná, osamělá, nevýslovná tma.

Byla vysoká, byla nádherná, černovlasá a absolutně svá, jako vítr se kdysi zjevila a jako tajfun zase zmizela, poté, co převrátila několik životů. Někdy ji bavilo jen tak si hrát s lidmi jako s loutkami, ale několikrát to skutečně byla láska. Nebylo to tak pokaždé, jistě, že nebylo... Kdysi to samozřejmě bylo poprvé, nejvíc a doopravdy. S bílou postelí s nebesy, jahodami se šlehačkou, stovkami svíček a tisícovkami nikam nespěchajících dotyků. Se všemi mladými, nerozvitými sny, rozsypanými po louce jako moře pupenů, které čekají na první dotek slunečního paprsku. Jenže pak odešel. Nechal ji jako malou holčičku v džungli popelnic, cikánů a oloupaných činžáků, kdoví proč už nikoho tak hodného v životě nepotkala, nebo si to aspoň namlouvala. Měla jen svůj sen, svého zesnulého muže, svůj ideál, obraz, který tolik toužila vidět v jiných. A zase se to nepovedlo, utekla z toho bytu jako uhrovatý puberťák z trapného prvního rande. Někdy se cítila neskutečně stará. Potká ještě někdy někoho s očima jako nebe, s rukama, které vás pohladí i podrží, se smyslem pro humor, s láskou k literatuře, se schopností odpouštět a s hlavou ve hvězdách?

Míjela lidi, ani se na ně pořádně nedívala, ale náhle ji jeden pohled přikoval k zemi. Pár zářivě modrých očí, jinak člověk v podstatě obyčejný, nesměle se usmál, když zachytil její pohled, v ruce má tlustou knihu - ano! - ale pokračoval dál, dolů po ulici a přes křižovatku, jakoby utíkal za někým, kdo mu stále unikal, za nějakou třeba zrzavou bláznivou holkou, která ho stejně vůbec nevidí, i když kolem ní krouží v opatrně vykrouženém krajkoví tiše šeptaných slov - musí ho zastavit! musí mu něco říct, alespoň zlomeček!

Pršelo. Spěchal, pod paží tlustou sbírku povídek, pod nohama se mu rozstřikovala silnice a šedivá přítomnost; když si pospíší, třeba stihne její vlak, třeba uvidí její zářivou hlavu ve vedlejším kupé. Nenápadně se jí zeptá, jestli si může přisednout a ještě nenápadněji, zda nemá chuť na jahodovou čokoládu. Svět se mu roztančil před očima v milionech dešťových kapek.

Pršelo, od rána pršelo, šedo a mlhavo. Vozovka klouzala a řidičům šla sprostá pára od pusy. Od rána už došlo k několika dopravním nehodám. To, že velké auto na křižovatce srazilo chodce, k tomu už nějak patřilo. Během okamžiku se vždycky shlukne moře kolemjdoucích, aby zírali, co se kde stalo. Ležel odhozený stranou jak hadrová panenka, z vlasů mu odkapávala krev a vsakovala se do listí a bahna. Nechápali jen jedno: proč je na jeho rtech stále úsměv, i když už dávno ztratil vědomí a jeho silná kniha a diář a červená růže a čokoláda se rozprskly po ulici jako kuličky rtuti a odkutálely se tiše kamsi do kanálu.