.o životě a vůbec

I přes silnou vrstvu každodenního cynismu se občas objeví situace a lidé, díky kterým mám na okamžik pocit, že všechno má v životě smysl a význam. Někdy toto poznání přichází velmi klikatými cestami. Pokud existuje něco jako karma, lze předpokládat, že i všechny složité životní situace nám mají něco dát. Je to neférové, hnusné a má to svou zvrhlou vnitřní logiku. Každý z nás má svůj "boj", některé z nich jsou opravdu divné a velmi bolestivé. Některé můžete cítit, i když jste pouze pozorovatelem. A nejvíc nefér na tom je, že kromě lítosti (o kterou opravdu nikdo nestojí) nemůžete dělat vůbec nic. Anebo ano, můžete dělat, že věci nevidíte; mimochodem super zkratka do pekla.

Přemýšlím, co se mi vesmír snaží naznačit, co se mám naučit a co pochopit. A uvědomuju si, že mám zásadní problém s vyjadřováním; popíšu vám jakoukoli blbost, ale v okamžiku nabitém silnými emocemi neumím své pocity zformulovat. Vnímání dnes totiž není nutné, potřeba je akčnost a efektivita. Nelíbí se mi tu. Asi se půjdu zbláznit.

BTW: Pokud máte pocit, že tento text nic neznamená... well, asi opravdu nic neznamená.
Ale možná že jo.

Úterý v tom okamžení, táta přijde z roboty

Dnes jsem paní doktorce oznámila, že bych už fakt měla jít do práce :) a naštěstí souhlasila :) Takže v úterý se opět zapojím do pracovního procesu, to bude řiť. A fail. Jenom doufám, že se nestane nějaká strašná věc, třeba abych nepřišla do práce a nezjistila, že už ji nemám, atd. Pesimismus je jen taková zvrácená forma idealismu. FTW!

Prokletí prefabrikovaných blogísků

Je tu první apríl. A já trpím. Smysl pro stylistiku, stylizaci nebo kýho výra se mi v hlavě mlátí se snahou vytvořit tzv. přístupný web. Buď můžu mít na konci řádků osamocená písmenka "i" a "k", nebo můžu vypadat v RSS čtečkách jako lama s rozházenými řádky. A teď si vyberte.

Problém je v tom, že doleva zarovnaný řetězec textu se v editoru pro blog zalamuje, jak se mu chce. Ani mód "justify" (ten čtvrtý, zarovnaný) to nějak moc nespravil. V češtině mi před mnoha lety vtloukali do hlavy, že ne, na konci řádku opravdu nemůže být osamocené jedno písmenko. Tedy například "i", "s", "k" a další. V HTML bych to normálně odsadila, třeba nějakým br (sakra, ono to funguje i v textu:)). Ale zapomněla jsem na RSS čtečky.

Jednu takovou poslední dobou používám, je to šikovnější než sledovat blogy přes Gůglovo rozhraní. Jmenuje se Liferea. Napadlo mě podívat se z ní na svůj blog a protočily se mi panenky. Díky úplně jinak pojatému rozvržení textu v prostoru jsem viděla odsazení třeba uprostřed stránky, omg, wtf.

Takže se tu vylouplo takové hezké dilema, je důležitější "víceméně subjektivní" přístup k češtině, nebo přístupnost, validita, čitelnost, logika? Přístupný web opět vyhrál. Nad sjednocením zobrazení v různých prohlížečích se potí stovky webdesignérů, mně v tomhle nesmyslu stačilo odmazat čtyři entery. Čeština jde stranou. Všichni pěkně srovnat do latě podle standardu. Je to dobře, blbě nebo nesmysl?