Pojďme se podívat na střeva počítače

Nejprve se nijak nejmenoval. Po reinstalaci dostal neutrální název rionka@desktop. Ale poslední dobou ho oslovuju "zlatíčko". A on? Hučí a občas se v některých místech přehřívá, hlavně když po něm chci moc, ale oba navzájem akceptujeme své nedostatky a máme se rádi.

Jste-li úchyl, nerd anebo blázen, pravděpodobně máte silné vztahy k předmětům a ideálům, které vám je ve skutečnosti nikdy neoplatí. Ne, že by mě tato skutečnost nějak brzdila, před rokem jsem se bavila i s kytkou v květináči (na velmi jednoduché úrovni typu "Ahoj kytičko, jak ses dnes měla?" Pak samozřejmě zdechla.)

Windfinder tu nedávno nadhodil, že by to chtělo nějaké fotky mého počítače (viz Krásné ženy s ošklivými nojbuky) a tak jsem se na to včera podívala. Jeho mozkem je procesor AMD Athlon čtvrté generace (podle Bravíčka už je out) a celkově funguju na docela slabé konfiguraci, hlavně paměti se občas nedostává. Takže nebudu zveřejňovat žádné wallpapery s ničím vytuněným. Též omluvte všudypřítomný binec. A zapomněla jsem vyfotit monitor, ale stačí, když si prostě představíte nějaké LCD se zeleným světýlkem a rozlišením 1280x1024 :)

1. Case zepředu
2. Case z boku (kryt se válí někde za stolem).
3. To modré je wi-fi aušus (Asus WLAN adaptér), bez toho bych tu
s vámi nebyla.

To byla nuda, takže se podíváme dovnitř: 1. Case z druhého boku aneb napínavé odhalení.
2. Grafika, pod ní zvukovka, v jednom pytlíku šroubky, v druhém jumper.
3. Je zajímavé, jaká vrstva bince se před námi skrývá, dokud ji neosvítíme bleskem. To může být metafora, ale klidně i popisek k fotce. Další větráček na desce se schovává pod změtí kabelů.

1. Moje oblíbená část aneb datové peklo. V této polovině se docela často vrtám. Na disku úplně dole je systém, na zbytku je bordel.
2. Disk Western Digital neboli sdb, nejteplejší věc v bedně. Poslední dobou je horký až moc, budu to muset nějak řešit.
3. Krysa je velmi podstatnou součástí systému, domnívám se, že bez ní by to ani nefungovalo.

V tomto momentě mě zaujaly čudlíčky na základní desce, takže následuje sekvence zvrhle uměleckého makra v plastových barvách.

Dále tu máme detail bootovací flashky, ze které mi tu lezou ty všelijaké exotické Linuxy, no a na závěr dva záběry zezadu, ať se mají i fetišisti a úchyláci. Za domácí úkol můžete hádat, do které dírky vede jakej kabel. Děkujeme za pozornost a přejeme příjemný den.

A já vím, co tomu je, je to pokažený!

Blogerské děti, poraďte! Mám to zas rozbitý.

Dneska mi to tu během dne už dělalo problémy, napřed error 404, potom 503 (nebo cosi), no a teď vůbec nevidím komentáře. Vy ano? Lekla jsem se, že jsem ten poslední pod článkem o Within Temptation smazala, ale pořád mi tam svítí "1 komentář", i když ho reálně nevidím. A pořád mám problémy s načítáním stránek, zajímalo by mě, jestli je problém mezi mou židlí a klávesnicí, nebo u Googlů... asi jim tam někdo sedí na rojtru.

A já vím co, primární problém bude v tom, že se zas moc vážu na virtuální realitu :D


EDiT 23:50: Tak dnes se mi tu opět vše korektně objevuje, nic nechybí, to jsme rádi. Šestkrát hurá a děkuji za odezvy :)

Zajímavé hudební tipy: Within Temptation - Black Symphony [2008]

Vlastně nevím, proč jsem se k tomuto skvělému živému záznamu ze 7. ledna 2008 dostala až dnes. Within Temptation mám v oblibě už od střední školy, což byla taková mocná prvotní fáze Nightwish, Moonspell a Nirvany (aneb objevujeme svět :)).

Přiznávám, že v diskografii Within Temptation upřednostňuji spíš ty starší kousky. Ne, že by byla poslední dvě alba špatná, ale osobně mám nejradši Mother Earth [2000] a dvě desky předchozí. Na novějších nahrávkách mi něco chybí, nevím, zda postrádám jejich dřívější metalovou temnotu anebo spíš určité kouzlo a hloubku, zabité dnešní dravostí na poli náhle tak populárního "gothic metalu"... kdo ví.

Všechny výše popsané výtky jdou ovšem po poslechu The Black Symphony do koše! Nahrávka se už po prvním protočení ihned zařadila do mojí kategorie amazing live record po bok kolegů The Gathering a Evanescence (s čímž souhlasit můžete a nemusíte). Jedná se o perfektně zvládnutou show, zpěvačce Sharon spolupráce s orchestrem a pěveckým sborem vyloženě sedí. Na pódiu se postupně objevuje i několik slavných hostů. Koncert má dynamiku a skvělou atmosféru, fanoušci krásně reagují (slovy jedné recenze "slzy z předních řad tryskaly až na pódium" :)). Jste-li vyznavači těchto hudebních žánrů, bez váhání doporučuji.

Tradičně doplňuji pár ochutnávek především ke skladbám se srdíčkem :)



Tracklist:

CD 1
1 Ouverture
2 Jillian (I'd Give My Heart)
3 The Howling
4 Stand My Ground
5 The Cross
6 What Have You Done (Featuring Keith Caputo)
7 Hand Of Sorrow
8 The Heart Of Everything
9 Forgiven
10 Somewhere (Featuring Anneke Van Giersbergen) ♥
11 The Swan Song
12 Memories


CD 2
1 Our Solemn Hour
2 The Other Half (Of Me) (Featuring George Oosthoek) ♥
3 Frozen
4 The Promise
5 Angels
6 Mother Earth ♥
7 The Thruth Beneath The Rose
8 Deceiver Of Fools
9 All I Need
10 Ice Queen

• http://www.last.fm/music/Within+Temptation+And+The+Metropole+Orchestra
• http://www.last.fm/music/Within+Temptation

Čtyři distra a flashka

Byl jednou jeden domeček a v domečku lama. Nabootovala do Linuxu z Live USB, aby se podívala, jak to vypadá v (doplňte název vaší oblíbené linuxové distribuce). To vám byla zábava, když jí vylezly očka z důlků, zatímco nemohla najít terminál! A pak to celé bouchlo.

Už týden jsem doma na neschopence, bolí mě krk, pořád spím a žeru antibiotika za peníze daňových poplatníků. Jediná aktivita, kterou dovedu na krátký čas vyvinout, je ta mozková. Fyzickou u mě nehledejte, jednotka byla odpojena. Pustila jsem se tedy do pokusu, který jsem si pracovně nazvala "čtyři distra a flashka".


Kdekdo už dnes ví, že spoustu distribucí Linuxu si můžete vyzkoušet pomocí Live CD, které poskytne samostatně fungující systém bez jakéhokoli zásahu do stávajících dat. Trochu vyšším levelem je Live USB. Nedávno jsem narazila na program UNetbootin, který umí vytvořit bootovací USB jednotku nejen ze souborů jednotlivých distribucí, které si sám stáhne, ale i z libovolného souboru .iso, který jste stáhli sami. Ne, že by byl UNetbootin dokonalost sama - některé verze mohou být zastaralé a někdy se soubory vůbec nestáhnou, protože původní umístění už neexistuje - ale nabízí zajímavou možnost, která je díky své jednoduchosti dostupná i pro testující a vyvíjející se lamy. Odpadá zdlouhavé vypalování a některá livka vám dovolí na flashku ukládat i uživatelská data, tudíž si vlastně můžete nosit celý operační systém na klíčích.

Prozatím jsem takto prošmejdila tři různá distra a mám tušení, že bez ohledu na stručný a úderný název tohoto pokusu bude těch testů pravděpodobně víc, než jen čtyři. Je velmi zajímavé se opět cítit jako nový uživatel v relativně neznámém prostoru, zkoumat a osahávat (a pak to spadne pro nedostatek RAM, heh.) Mimo můj obvyklý spam o jaru, přehřívání disku, nesmyslech, hudbě a ošklivé společnosti se tedy můžete těšit na první část seriálu "Live distra Linuxu aneb jak se cítí lama v novém prostředí?". Budu se těšit ;)

O silných citových poutech k softwaru

Je to něco, co nás popadá až v okamžiku, kdy jsme si už pár prográmků vyzkoušeli, zahodili a zase se k nim vrátili. Narozdíl od "ideálního partnera", jehož neexistenci si dřív nebo později musíme uvědomit, "ideální software" není zas tak nemožná věc. Minimálně ho lze rozšířit, vylepšit a doplnit o pár pluginů; zkuste si ale totéž s chlapem :)

Když jsem dnes četla jeden z nesmyslně emocionálních flamewarů o kladech a záporech Gnome vs. KDE, vytanulo mi to znovu na mysli. My si k nim (k aplikacím, programům, prostředím) vytváříme někdy až děsivě silné citové vazby. Vazby, které nikdo z nás nemá třeba ke kladívku nebo krimpovacím kleštím. Má to svou logiku. Kleště si nelze přetvořit; software ano a jak! Potkat pak program, který nám do našeho vypiplaného mikrosvěta sedne (jak prdel na hrnec :)), se může rovnat okouzlení z prázdninové lásky.

Ano, je to úchylné; ano, znamená to, že jsme ujetá hromada nerdů; ano, vím, že každý nevěnuje hodiny svého času tomu, aby bylo jeho GUI sladěné do dvou dokonalých odstínů. (A teď nemyslím tu story o malování rtů v odrazu displeje notebooku.) Samozřejmě, že i já mám taky několik aplikací, které se mi strašně líbí a budu se za ně bít - protože můžu, protože jsme ve svobodném světě a protože jsem zdejší autonomní hromada nerdů a hotovo :)

• Mozilla Firefox (vývojová řada: IE, FF, Opera, FF, na chvilku Chrome, FF, FF... )
  
• Audacity (nemá pro mě alternativu - vlastně si uvědomuju, že jsem tento původem linuxový soft užívala velice dlouho i na WinXP)
  
• Qip (tato láska k IM klientovi skončila nešťastně, dnes se pokouším zvyknout si na Pidgina, ale odlišnost je velká a výsledkem je spíš to, že se už k ICQ moc nepřipojuji)
  
• Exaile (to jednou kolem tak náhodou prošel aranimas a tento přehrávač mi doporučil... a ona to je prostě skvělá, dokonalá věc! - vývojová řada: WMP, Winamp, WMP, Rhythmbox, Exaile, tečka :)

Šílenecký/milenecký vztah ke Gnome/KDE zatím nemám, asi proto, že s druhým jmenovaným mám zkušenost jen v řádu pár kliků a tak nelze nic hodnotit; no, není všem dnům konec...

A jaké jsou Vaše softwarové lásky?

Kallocain: milý deníčku, nikdy nikomu nevěř

"Z myšlenek a citů se rodí slova a činy. Jak by tedy myšlenky a city mohly být soukromou záležitostí? Nepatří snad spoluvoják Státu celý? Komupak by tedy měly patřit jeho myšlenky a pocity, když ne Státu? Prozatím se jenom nedaly kontrolovat - ale teď je konečně příslušný prostředek na světě."

Představte si totalitní svět budoucnosti. Svět, kde zájmy státu stojí vysoko nad zájmy a touhami jednotlivce. Svět spoutaný propagandou, udavačstvím a plánováním každé vteřiny; svět, v němž je třeba mít pro každé opuštění objektu oficiální povrchovou propustku a kde každý váš pohyb a každé slovo zaznamenává "policejní oko a ucho", ve dne v noci, v kanceláři i v ložnici...

Útlá stopadesátistránková kniha popisuje deníkovou formou dobu ne nepodobnou slavnému Orwellovu 1984, a to se všemi až absurdními detaily, které však tamějšímu obyčejnému člověku přijdou automaticky správné. Je přece chvályhodné udat svou manželku, když přemýšlí "protistátně", stejně jako odhalit myšlenky na potenciální zločin v mozcích nebezpečných deviantů. Je to vše pro naše bezpečí a pro dobro státu.

Příběh chemika - vynálezce, který objevil drogu schopnou donutit oběť k prozrazení těch nejniternějších tajemství, je velmi realistický a dokáže na čtenáři ponechat určitou stopu i po zavření knihy. Nejen kvůli tomu, že hlavní postava prochází velmi zajímavým vnitřním vývojem, ale především proto, že (i přes to nebezpečí, které přinášejí depresivní a dumavé myšlenky škodlivých individualistů nám, sluníčkové mase pod taktovkou velmoci) v tomto díle lze zpozorovat až zneklidňující paralelu s realitou, která nemusí být až tak vzdálená, jak si myslíme...

Karin Boyeová: Kallocain
Praha, Odeon, 1989
Recenze: http://www.scifiworld.cz/article.php?ArticleID=1054

Krásné ženy s ošklivými nojbuky

Ženy jsou podivná stvoření. Když už kupují novou flashku, musí jim ladit k laku na nehty a při výběru notebooku poráží cenu a výkon zásadně vzhled a design. Co, nějaké funkce? Ále, koho to zajímá, hlavně ať to má trendy barvičku, aby mě spolužačky nepomluvily.

Já nevím, jestli jsem vytočená nebo pobavená, to je na tom nejhorší :) Dnes ráno zveřejnili na Lupě glosu, jejíž název sám už je provokativní až za roh: Podle čeho vybírají ženy počítač? No, co myslíte? Samozřejmě, podle textu vítězí argumenty jako moderní vzhled, sladěnost s kabelkou a údajně i možnost namalovat si v odrazu na displeji rty... "Ženy podle mého názoru berou počítač hlavně jako módní doplněk, ostatně stejně jako mnohé další věci (často do této kategorie věcí spadá i manžel)," cituji autora Jana Handla.


Milé dámy, nemůžu si pomoct, ale teď se za vás stydím, neboť tohle je tak strašlivě slepicoidní, až mi to bere dech! Ale za moment ho opět popadám. Autor se totiž ptá, zda jsme už někdy viděli ženu či dívku s ošklivým počítačem. A tak se hrdě hlásím!

Áno, uznávám, že kdybych nutně potřebovala nojbuk, tak asi nebude z nejhnusnějších :) Ovšem růžovou barvičku a ornamentíky u mě nehledejte (a celkově na ty řvavě barevné plastové věci nějak nejsem, navíc je to fakt hnus, když se ten lesklý povrch vochňape, fuj). Kdybych už měla po ruce nadbytečných 25k, tak si spíš než nojbuk koupím různé drobnější kousky do své stávající skříně. Je nudná, šedá, poděděná, je v ní bordel a hromada šroubků, už dva měsíce mi tu řve bez bočního krytu a její design už je tak deset let mimo množinu výrazu "design". Ale zase vím, co ty kousky uvnitř dělají a proč. A to má pro mě subjektivně vyšší hodnotu než trendy krabička.

Opět se sama sebe ptám, čím to je, že uvažuju spíš jako chlap. Tedy spíš jako nějaké třetí pohlaví, když se tak na ta zbylá dvě dívám. Růžová blondýnka a trendy drsoň, to je přesně to, co svět chce. Tak ať si to užije.

Jaro? Ale prd, to je jen zelený font v terminálu.

Začínám mít čím dál vlezlejší pocit, že tím, že venku svítí sluníčko, se nic samo nespraví. Zimní kopr se přetransformoval do jarní deprese dřív, než jsem to vůbec postřehla. Dobrá práce, hlavo :)


Aspoň jsem si dnes zkusmo rozběhla LiveUSB (áno, opravdu!) verzi Linuxu Mint, je to zábavná distribuce, použitelná i pro naprosté lamy a kdybych ji potkala loni v zimě, asi ji mám už na disku. No... nerada to říkám, ale dneska už mě třeba fakt, že nemůžu přehrát video na youtube, nemůže rozhodit. Ehm. Nicméně, stejně jsem furt strašný n00b :)

Sice jsem dnes nevystrčila paty z domu (stejně jako včera), ale aspoň jsem lehce komunikovala s nějakými těmi lidmi tam venku. Á propos. Je možné se z pobytu mezi čtyřmi stěnami zbláznit? Za jak dlouho? A proč se mi to ještě nestalo? Nebo prostě... už? :)

10 nej... twitteroidních tagů pro lepší ROFLživot

Twitter je fascinujícím příkladem "média nové doby". Jeho striktní omezení 140 znaky přináší pisateli nutnost maximálně zhustit informační objem, což může být klad, ale i zápor - záleží na situaci.

Jelikož stádium grafománie jsem si prožila již v útlém mládí v době papírů a propisek, dnes už vím, že i těch krátkých blitků je třeba a tak se Twitterem celkem dobře bavím. Narozdíl od zmíněného papíru (starodávné, leč nepřekonatelné médium ještě ze staré školy), tento mikroblogovací systém nabízí možnost vaše zápisky tzv. otagovat. Každé slovo, před které napíšete dvojitý křížek "#" (to je ten, jemuž kolega v práci říká zahrádka!) tak funguje jako odkaz neboli "tag". A tagováním lze například šikovně heslovitě zdůraznit význam Vašeho sdělení.

Zde je přehled mých nejoblíbenějších tagů, díky nimž je můj Twitter mnohem veselejší. Chcete-li si nějaký půjčit, směle do toho :)

#fail - Bezkonkurenčně můj nejpoužívanější. Kdoví proč. Asi proto, že každý den mi nabízí přehršle failů. Chcete-li zmást nepřítele, doporučuji též tag #fial
#nowplaying - Na službě, jako je Twitter, angličtina ruluje. Tímhle tagem lze vyjádřit, co vám zrovna hraje a když se vám to moc líbí, tak za to můžete prcnout třeba ještě srdíčko <3
#omg - Oh My Got(h)! Používám, když mě něco překvapí, dostane, vytočí, naštve, moc naštve :) A když OMG nestačí, můžu použít také #zomga!
#kopr, #chcip - významově zcela očividné. Ekvivalentní též s #haji, #sleep, #ziv, #chrrr
#nomnomnom - uživatel si právě výborně pochutnal. Při nedostatku prostoru za výpisem surovin na pizze lze užít i úspornější jednotaktové #nom či #mnam
#mujsen - hezky česky. Zvláště se hodí při tweetech typu "OMG, cože! Sen o sexu s neznámým hustodémonem?!" (ano, i takové jsou... *blush*)
#wtf - podobně široce použitelné jako #omg. Kreativitě se meze nekladou, takže není problém říkat i #omglolwtf. Případně #ftw (For The Win / Fuck The World ;))
#lol - uživatel má křeč a rofluje pod stolem. Varianty: #lolz, #ololol, #looooool, #lolvoe...
#aaaa - citoslovce, zvláště pěkně použitelné ve spojení s #pondeli či #patek. Počet "a" v "aaaa" závisí na tom, jak moc se toho na Vás zrovna valí.
#ovip - "Práce už mě nebaví, asi půjdu na jedno. #ovip #ovip"... a neříkejte mi, že jste neviděli Červeného Trpaslíka.


Rionku na Twitteru můžete sledovat zde. Pozdrav samozřejmě potěší ;)

11 skvělých wallpaperů, které rozhodně neprozrazují moji osobnost

Existují teorie, které tvrdí, že na základě barvy vašich ponožek, oblíbené příchuti zmrzliny, způsobu, jak se škrábete v uchu a jak navazujete kontakty, lze vysledovat, kdo jste. To je tak mocné, že to samozřejmě snad ani nelze ničím napadnout! Leč nedávný článeček páně Bednáře na Lupě o psychologickém významu pozadí na ploše mě nahlodal. Ach, já chladný fantazírující blázen. Jen se podívejte! Tohle je mých 11 asi nejoblíbenějších wallpaperů za posledních pár let. Detaily psychologického rozboru své osoby samozřejmě uvádět nebudu, ale klidně můžete tipovat, jachacha! Ale nevyhrajete nic.


Bokeh Full Screen Left
Na start jeden jemnější, stylový, Tento wall byl součástí větší série určené pro dva monitory, leč mně dlouhodobě chytila hlavně ta levá polovina (jak jinak než v chladném spektru - prostě to tak je, miluju tyhle barvy, i když nevím proč). Uloveno na DS Hofyland v klubu Fullscreen, autora bohužel netuším, ale celá ta série je moc pěkná, i ta oranžovožlutá strana, kterou zde nemám ;)


Sien Verdure by karincoma
Obrázek pochází z dílny polské umělkyně Karoliny Szafran-Anderson, jejíž lolitky, gotické baletky a chladné ozbrojené čubky jak vystřižené z Matrixu mě uvádějí do extáze. Tímhle wallpaperem se mi mocně strefila do vkusu, kdybych měla PayPal (a občanku, ehm), tak už možná mám i nějaké to tričko s jejím obrázkem. Je fakt krutá.


Analogic Sequences by darulian
Tenhle kousek mě pronásledowall dosti dlouho a musím uznat, že ke stříbrnému tématu klasických WinXP se hodil pěkně. Své stávající temnězelené Ubuntu bych k němu sice nedoporučila, protože mám radši, když barevné tóny sednou jak prdel na hrnec, ale i tak mám tenhle obrázek pořád mezi oblíbenými. Aneb technický design, dynamika a schizofrenie forever. Nebo tak něco.


Underwater by Mikkoliini
Motiv na tomto jednoduchém wallpaperu jemně koresponduje s úplně prvním kouskem této série, ale je méně komplikovaný a jakoby akčnější. Zde jsem si pouze pro vlastní potřebu lehce pošoupla barevnost z původní tyrkysové/modré/černé dozelena. Více než prostředí "pod vodou" mi to teď připomíná bledě zelená rozmazaná světla města v dešti nebo za závojem slz.


Natural Element
Krásná, umělecky působivá kompozice, která se mi také hodila do stříbrného tématu XP a mockrát jsem se k ní vrátila. Dnes mi přijde až moc světlá, ale to je asi pouze otázkou zvyku. Nějak mám poslední dobou radši tmavší pozadí i další prvky. U tohoto wallpaperu bohužel taky neznám autora, mám ho uložený už několik let a soubor nějak postrádá cokoli (dokonce i název! :)).


EMAN: Faith by dilekt & DV81
Tahle přitažlivá scifárna mě dostala na první pohled. Jde o velmi zajímavou scenérii, na kterou se hrozně pěkně kouká a neustále v ní objevujete nové detaily, na kterých se můžete očima zasekávat :) Wallpaper působí na pohled hřejivě a pozitivně, ale to může být samozřejmě pouze dojem. Plný příběh za obrazem totiž neznám...



Dandelion Wine by Anna Earwen
Po žhavém západu slunce trochu studeného ticha. Tenhle wallpaper je jemný, křehký, barevným tónem ne nepodobný defaultní modrozelené ploše ve Widlích, dej jim Pánbů věčný klid :) Velmi dlouho jsem ho měla na desktopu v bývalém zaměstnání. To byste nevěřili, jak pohled na křehoučké kapky vody v klíně chmýříčka z kytičky uklidňuje, když vás nasere nějaký hňup.


Feral Nova by alexiuss
A teď zas nějakou babu. Ohňovlasá krasavice bez šatiček, která svým dotekem přináší zemi život, je dílem umělce, působícího pod jménem Vitaly S. Alexiuss. Mimochodem, je to úžasný týpek se schopností vystihnout ve svých obrazech dokonalou postapokalyptickou krutost. Na tomhle obrázku jedni zkoumají prsa a druzí úhel dopadajícího světla a propracované detaily. Na které straně jste vy?


Digital
Krátce po instalaci svého nynějšího systému, v době, kdy jsem zkoumala možnosti nastavení uživatelského prostředí, přišla jsem jednoho dne na Firzenův blog. Má tam sbírku wallpaperů a tenhle mě dostal, takže jsem si na jeho základě ozelenila celé Ubuntu a ještě se mi hodí k blogu aj k ikonce. A přitom je to ďábelsky jednoduché. To jsou věci, to se stává jednou za rok! :)



Evanescence: My Immortal by rionka
Tento wallpaper je jako jediný z uvedených mým osobním dílem. Pochází z roku 2008 a vyrobila jsem ho pro své stránky http://evanescence-net.ic.cz. Podobných vzniklo víc, ale tenhle mám osobně nejradši, asi je i nejpropracovanější, padlo na něj spoustu času a štětců ve Fotokrámu. Fotokrám i přebytek volného času už odvála minulost, leč tu paní na obrázku máme rádi dodnes :)



BONUS: Machinery Of The Stars by alexiuss
Není to wallpaper v pravém slova smyslu, ale na mé ploše se uhnízdil už několikrát a zrovna teď si tam hoví a Ví, že to tak má Být. Tenhle obrázek na mě osobně působí velice silně. Oslavuje vnímání a porozumění, ale zároveň se vším pochopením přichází taky lítost a samota. A nad tím vším se na nebeské klenbě vznáší dokonalá hudba, která popisuje to, na co dosud nebyla vynalezena slova.



K poslechu: Star of Ash: Sanies - http://www.youtube.com/watch?v=Ru3NQkU8JBU

Kdo jsme? Co jsme? a hlavně... nejsme náhodou úplně špatně?

Poslední dobou se ke mně obracejí různé bytosti a chtějí si se mnou povídat "o životě". Ano, přesně o tomhle, o té neuspořádané chaotické změti představ a snů, na jejichž plnění jsem chtěla rezignovat a už se o tom nikdy s nikým nebavit. A že se mi to povedlo! Moc pěkně se mi to povedlo. Nadlouho. Nevidět, nevnímat, neřešit. A teď přichází jaro. I se svou létavě-tvořivou atmosférou. A já pozoruju lidi a jejich příběhy do mě pronikají.

Těžko říct, zda je to dobře, nebo špatně. Tak třeba dnes mi takový děda na zastávce sdělil, že jsme zadlužení a všechno to jde do prdele. A že máme rozmazlené moderní blbé děti (jop.) Minulý týden po cestě do práce mi zase v autobuse vykládala o svém mládí jedna stará paní. Vlastně mám pocit, že to celé začalo pánem bez prstu, ten byl první. Po něm jsem začala potkávat osamělé lidi, dávné přátele, smutné solitéry. Nejen potkávat. Vnímat.


Bůh ví, co mi to má naznačit, ale pravda je, že čím víc se pokouším světu vzdálit a uzavřít, tím víc mě tyhle projevy citu šokují a to i ze strany přátel a kolegů... Jako bych někdy fakt byla strašně stará a už mě nic nečekalo, jen práce a spousta vysmátého nadneseného cynismu. A pak někdo projde kolem a zvláštním způsobem mě nakopne, takže na chvíli vidím tu spoustu hvězd nad hlavou a vím, že mě některý z těch snů ještě čeká. Někde. Asi. Tak abych věděla.

A mimochodem... není nic lepšího než Tabasco do krku! Bolí to, ale strašně dobře! :)

Já nevím, co ty lidi chcou. Spam!

Noc. Den. Chcíp. Zdech. Vnímám, že se dostávám zpět do svého "ideálního" stavu, do období tmy a ticha, které je vlastní všem nespavcům a nočním sovám.

A cítím, že jsem vypnutá. Nelezu na diskuzák, nezapínám icq, nepíšu na fóra. Na twitter plivnu jedou za osm hodin nějakou blbost a reakce jsou mi ukradené. Updatovat vlastní web teď nemám sílu, i když nápady i materiál jsou. Dnešní komunikace vyžaduje strašlivě moc energie. Zejména proto, že pociťujeme povinnost reagovat, odebírat, odpovídat. Ale tak to být nemá, sakra. Je dobré se úplně vypnout.

Nádherně to zformuloval zde pan Arthur Dent na svém Posterous :)

Těším se zítra na doktorku. Snad mi napíše nějaké jedy na ten krk. A mimochodem, viděla jsem Code 46 a docela se mi to líbilo. Až jsem z toho dostala chuť si znovu pustit K-PAX, to je prostě luxusní film, co dojme a nadchne a ještě se u toho zabouchnete do jeho soundtracku. Sice je mi blbě jak kráva, ale naštěstí existují filmy, co vám pozvednou náladu i přesto, že jsou vlastně hrozně smutné a vy jste pesimista a cynik až za roh. A teď si půjdu pustit další díl Xeny, tak se zatím mějte. Jsem barbar.

Chcíp.

Asi umřu. Chcípnu, zhebnu, skapu, zdechnu. Ach jo. Už týden mi není dobře a teď to konečně vygradovalo. Ani jsem dnes nešla do práce, protože nejsem schopná mluvit. Ale co mně nasralo, byla doktorka. Měla mít otevřeno do 12, ale už v 11 mi vůbec nebrala telefon a na dveřích byl jen nápis, že dnes se neordinuje. Takže jsem s krásně se rozvíjejícím zánětem v krku jela zas domů. Doprkýnka, člověk ji potřebuje jednou za rok a zrovna tam není. Au.

Tak, konečně tahám film Code 46, už se na něj chci podívat strašně dlouho a pořád nebyl čas. Jen nevím, jak to budu dělat, protože po dvaceti minutách sezení na židli mě všechno bolí :( A taky mě hrozně bolí to místo, kde má člověk ledviny. Zajímalo by mě, co to znamená. Doufám, že nic.

To byl jen takový zvratek do tmy. A to jsem chtěla o víkendu dělat na stránkách a testovat, co umí LiveCD OpenSUSE, Debian, Fedora a Slax, že bych o tom pak z pohledu lamy něco napsala. Tak ne. Každé dvě hodiny chodím spát. A spím tak dvě hodiny. Au, kua, au.

To je ale krásně zdechlý příspěvek, takový tu ještě nebyl :D

Zajímavé hudební tipy: Saltillo - Ganglion [2006]

Housle. Klavír. Ruch. A najednou hromada samplů. Sekané beaty. A pak zase mluvené slovo. Nejrůznější zahraniční hudební blogy se nestydí popisovat tuhle desku přívlastky typu "nejvyšší úroveň triphopu". Máme se bát? Ne.

Za pseudonymem Saltillo se skrývá multiinstrumentalista Menton J. Matthews III. Podle oficiálních zdrojů hraje tento chicagský muzikant na cello, violu, housle, kytaru, bubny, klavír a baskytaru. Dámský vokál obstarává zpěvačka Sarah Matthews, ale mám dojem, že zde přiložilo ruce k dílu mnohem víc lidí, než Google našel :) Stejně jako u novějších desek The Gathering, Massive Attack nebo Portishead, i zde je hranice mezi orchestrálními až soundtrackovými plochami a fragmenty moderní experimentální elektroniky často velmi nejasná. To však vůbec není na škodu, atmosféra nahrávky tím jen graduje. Smyčce v kombinaci se samply a "praskáním gramofonové desky" zní dokonale, obohacují je navíc i nejrůznější vokální složky. Tato deska je velmi netradiční, ale myslím, že "highest level" to rozhodně bude. Ať už triphopu nebo čehokoli jiného. Směle do toho.

"Such a lovely melodies running through my head. Let me play it for you." Některé písničky jsou zároveň odkazy na youtube, ochutnávka musí být.


Tracklist:

01. A Necessary End
02. Giving In
03. Remember Me?
04. A Simple Test ♥
05. A Hair on the Head of John the Baptist
06. Blood and Milk
07. The Opening
08. Backyard Pond ♥
09. Grafting
10. Praise
11. I'm on the Wrong Side
12. 002 F#m ♥

http://www.last.fm/music/Saltillo
tags: trip hop, electronic, neoclassical, experimental

Love and The Art of The Making

Jaro je ve vzduchu. Příchod světlejšího období vnímám celým tělem. Nejen, že roztály hory sněhu a po ulicích se honí hovínka a papíry, ale také se probouzejí stromy. A s nimi moje tvořivé bláznovství.

Stromy jsou silné, klidné, pozitivní bytosti, disponující ochotou a energií. Dnes ráno jsem u jednoho takového čekala na autobus do práce, nebylo mi zrovna nejlíp (mám snad nějakou prasečí chřipku, nebo kravskou, nebo ptačí, nebo kurňa co?) a on si mě sám nějak přivolal, prostě jsem najednou zjistila, že stojím úplně u něj a hladím ho :)


Je celkem málo věcí, u kterých si dovolím nějak veřejně se rozplývat. Vlastně, poslední dobou je dost málo věcí, ve které bych vůbec veřejně či vnitřně věřila. Například, současné horoskopy jsou výsměch. Pohanská náboženství prošla nechutnou metamorfózou. Numerologii lze aplikovat na cokoli, když nejste blbí (a váš cíl je). Teorie o barvách aury i psychologické rozbory typu Jak váš školní idol smrká? nechme úplně stranou, dík. Ale víru v reinkarnaci, vnímající stromy a mnohem vzdělanější vesmírné civilizace mi neseberete. Ty druhé občas kreslím. Ti třetí se nám smějí.


A mimochodem, ano... Myslím, že ten dotek měl určitý vliv. Ten den jsem přežila a ani mi nebylo moc špatně. A to jsem v sobotu chcípala. Chce se mi věřit, že mi půjčil kousek své energie. On ví, že jsem mu poděkovala. Po zbytku světa je nám houby.

Má i ten zbytek světa nějakou svou víru?


Použité malby pocházejí z mého osobního autorského účtu na deviantart.com.

Kopr. Relativita. Zlo. Paranoia. Život. Vesmír. A tak.

Mám tendenci pracovat tak, že se vždycky pekelně soustředím a vrazím do projektu spoustu energie a následně mám záchvat kopru. A tak to je nepravidelně stále dokola. A občas je jen ten kopr :) A už od včerejška chci napsat záznam do "deníčku" a pořád nějak nemůžu. A taky jsem nemocná. A taky další spousta věcí... o matrixu, lásce, těch internetech, životě, vesmíru a vůbec.

Asheen na předchozí zápis zareagovala, že je asi zlá. Ale.. opravdu si myslíte, že někdo z nás je hodný? Všichni jsme banda pokrytců. Ať už je to jakkoli relativní. A čím víc to budeme vykřikovat, tím víc budeme zároveň zavírat oči. Před pravdou, před realitou, před těmi ošklivými věcmi. Mimochodem, všimli jste si, že lidí, kteří za sebou mají nějaký ten "skutečný" životní boj, vnímají věci (a lidi) jinak? Může to být nemoc. Úraz. Smrt. Něco. Dokud za sebou nemáme určitou úroveň "questu", tak vůbec nevíme... a jsme jenom malí přizdisráči. I já. To, že to vnímám, ještě nic neznamená. A to, že jsem se zastyděla a pomohla člověku, který měl problém, možná byla jen snaha si nějak dokázat opak. Očistit se. Utéct sobě. Anebo něco mnohem horšího, možná jsem jen blbá a svět je jen zlý.

Ano, komu to nedošlo, dnes je mi fakt divně :) Mimochodem... už jste někdy vnímali budoucnost? Něco, co je šílené, ale stejně se vám to bez přestání vrací do hlavy? Předvídavost? Instinkt? Šílenství? Už se mi to stalo mockrát. A stejně tomu nikdy dopředu nevěřím. V tomhle bodě jsem asi moc cynická, zase...

Ale možná, že jsou na programu mnohem nepříjemnější věci, než je kopr, vesmír a šílenství... Jednou z nich může být i mnou dříve zmiňovaný velký zloun - pardon, Velký Bratr: ČSSD chce zřídit "úřad dohlížející na internet". Jestli tohle není špatně, tak co tedy je? Je možné, že by se absurdita a ironie vyhoupla skutečně na takovou úroveň každodennosti? Kdepak, můj nedávný zápisek, utahující si z Facebooku a Červeného tlačítka, nebyl zas tak nadnesený, jak to vypadá. Dnes už existují lidé, kteří se snaží potírat open source - a jiní, kteří dokonce tvrdí, že nasadit svému dítěti do PC sledovací software (tedy program ke šmírování či logování zápisu z klávesnice) je normální, užitečné a SPRÁVNÉ. Sorry, děcka, ale z tohohle bych blil.

Tak alespoň krásný song na závěr. Pouštím si ho (vlastně celé tohle CD) už tři dny a fascinuje mě na tom nejenom krásný vokál Anneke, ale taky jedna fakt zajímavá skrytá zpráva. I když nevím, co s ní. Dobrou noc.