.anketa: zima je škaredice, áááno?

Na téma "Och, to je ale čísel v té anketě a zase je to víc, než minule!" tu slintám pokaždé a ani dnešek nebude výjimkou. Tentokrát jste si navíc mohli kliknout na více možností současně, tudíž je statistický výsledek ještě zkreslenější než obvykle. Hurá! Víte, já bych všechny ty zimy zakázala, každého to jen otravuje.

A co jsme se tedy z tohoto hodnotného průzkumu dověděli? Začátkem prosince strmě vzrostla popularita varianty Jéžišek, avšak následovalo prudké zastavení, vyvolané pravděpodobně skutečností, že vám Jéžišek přinesl zase jenom ponožky. Na zimě se vám tedy nakonec nejvíc líbí, že není vedro (25 hlasů) a že je sníh (28 hlasů). Anketa tímto vykazuje příkladně vysoký podíl logického myšlení čtenářů.

V posledních týdnech se vysoké popularitě těšila zejména možnost já už chci jaro (30 hlasů), k níž se s ovacemi připojuji. Těší mě též vysoké numero u bodu jídlo (19 hlasů), mám z toho chuť na flákotu se čtyřmi knedly. Desetina hlasujících uvádí, že neví, co je na zimě nejlepší, což akceptuji, neboť se zřejmě jedná jen o slušné zaobalení skutečnosti, že na zimě neshledáváme nic atraktivního, zvlášť když už trvá moc dlouho. Člověk vyleze z domu a hned mu zmrzne nudle u nosu, to si za tak krásné ankety přece nezasloužím!

Všem účastníkům průzkumu děkuji a těším se na účast v dalším klikacím nesmyslu.

.jak opravdu nehrát bowling?

Tak jsme včera byli kutálet těmi koukavými koulemi a bylo to velmi zábavné (i když jsem se opět skoro pořád netrefovala, ale už to bylo skoro lepší). Návod, jak přesně na věc - tzv. howto najdete na blogu Jesisem. Pokud nechápete výraz "koukavé koule", povšimněte si ilustračního obrázku:


Vím, že nás existuje mnoho, kteří sportům už jaksi defaultně nerozumíme. Budu s nimi tedy i nadále soucítit a zveřejním pro ně dnes několik inspirativních bodů:

• To, že si kuželky lehnou, je dobře. Když si nelehnou, je to taky dobře! [zdroj]
  
• Nedávejte si pivo, budete se pak pořád netrefovat (ale zase vám to přijde vtipné).
• Když si vezmete moc lehkou kouli, tak ji sice unesete, ale taky je pravděpodobnější, že vám bude pořád padat do rigólu (příkopu).
• Když si vezmete moc těžkou kouli, budete vypadat jako drsňák, ale je možné, že poletí, kam se jí chce a vůbec ne tam, kam chcete vy.
• Při házení koukavou koulí je užitečné myslet na někoho, kdo vás štve. Udělíte tím kouli větší rychlost a kuželky si třeba i lehnou.
• Když pořád netrefujete nic, snažte se úmyslně nalovit co nejvíc nul za sebou a tvrďte, že je to vaše nová herní filozofie.
  
• Zatleskejte svým soupeřům, i když netrefili nic. A radujte se, když vám koule spadne do rigólu. Nejde o to vyhrát, ale zúčastnit se!

.i já mám své dvě srdcovky. a co vy?

Před pár dny zveřejnil Elektronický Ott jeden moc pěkný článek, nazvaný Přiznávám dvě srdcovky. Nevěnuje se v něm nedozrálým třešním, ale těm aktivitám, které člověk dělá nikoli pro peníze, ale prostě proto, že ho baví. Článek končí velkým otazníkem: "Máte nějaké srdcovky i vy?"

Myšlenku, která se zrodila již dříve na (rovněž skvělém) blogu Tomáše Hajzlera, jsem se rozhodla přetransformovat opět v jakousi řetězovku. Domnívám se totiž, že cosi takového, jako tuhle chlapci, má každý. U mně se, pravda, rozhodně nejedná o tak učesané a přístupné projekty, jako u kolegů výše. Obě ty záliby totiž vznikly v ne-online světě...

♥ kreslení očičkatých věcí

Maluju asi tak od chvíle, kdy jsem začala být schopná udržet tužku. Samozřejmě je mi jasné, že to není způsob, jak si vydělat, a tak jsem se nikdy nevrhla do žádného konceptuálního projektu. Jsem zastáncem hlavně tradičních technik, počítačové kreslení teprve lehce osahávám.

Už jsem uvažovala, že bych si vybudovala na své doméně (kde zatím nic není) nějakou reprezentativní rionkogalerii, ale zatím jsem to ještě dostatečně nepromyslela (a ani nevím, zda to má smysl). Než dojdu k nějakému závěru, skladuji své bláboly alespoň na DeviantArtu. Je jich mnoho, čerstvé i letité... a může je tam oňuchávat široká veřejnost.


♥ paní s černými vlásky

Vlasta Ott správně poznamenává, že pokud vás srdcovky jiných nezaujmou, tak s tím nejde nic dělat - je to prostě jen koníček. S podobným přístupem vám mohu předhodit i srdcovku č. 2 - po léta slepovaný a nyní na novou doménu postupně přesouvaný web o hudební skupině Evanescence.

Tomuhle bastlíčku věnuju poslední dobou asi nejvíc soustředěného času, protože to chci od března otevřít i pro veřejnost. Přinutilo mě to se od základů naučit pracovat s Drupalem a oprášit vzpomínky na to, jak je skvělé konstruovat něco nového, co vás baví.



Tyto dvě věci, o kterých dnes píšu, jsou ke mně přirostlé už po mnoho let a s vysokou pravděpodobností se budou prolínat mým životem i v letech následujících. A to přesto, že jsem do nich vložila mnoho energie a nevyždímala z nich žádné peníze. Nejde mi o příjem z reklam ani o počet návštěv. Myslím, že právě v tom je smysl srdcovek: aspoň někdy je nutné dělat to, co milujeme...

Máte i vy své srdcovky? Napíšete o nich?

.juchachej! aneb jak jsem zapojovala externí disk

Čím se zabývají počítačoví lidé v noci? a) spaním, b) stahováním neslušných věcí z internetů, c) mumáním s kousky hardware... Cé je správně!

Kdo na mém blogísku prolezl i starší záznamy, ví, že nových kousků počítače mám velmi pomálu, kdežto staré, zaprášené a nefunkční jakoby se u mně scházely samy. Díky podpoře ze strany mého skvělého muže se mi ale do ruky dostal nový SATA disk, který jsem dnes k ránu (zasráno!) externě zapojila a teď už jenom juchám. Už od podzimu se mi totiž po baráku povaluje hliníkový rámeček na disk pochybné asijské provenience, který jsem koupila za nějakou stovku na polském Aukru. Jen do něj nebylo co strčit.


Rámeček na disk je taková krabička, která má v sobě čudliky pro připojení disku s rozhraním SATA i ATA (IDE). Já, odkojena zastaralými díly, jsem jaksi automaticky počítala se zakoupením disku, který disponuje starším rozhraním, jelikož SATA moje deska ani neumí. Rámeček má ale výstup v podobě USB 2.0 (pro neznalé: to je to bílé vlevo! :) a vedle je kontrolka, vypínač a to kulaté je napájení s "pacičkama"). Nekompatibilita jednotlivých kousků počítače se tím zcela stírá.

Mimochodem, po prvotní zkušenosti si disk nemůžu vynachválit, protože přenosová rychlost je na moje poměry úplně skvělá (5.5 GB přeběhlo za asi 7 minut. Já vím, že vy tohle všechno už máte, protože vlastníte ty nadupané stroje. Chápu. Ale stejně se musím pochlubit.)


Výše můžete vidět, jak jsem celou tu záležitost bastlila na koleně - takzvaný proces montáže i s vyhřezlými vnitřnostmi; binec kolem, kabely, PETlahev a olezlé počítačové bedýnky ignorujte, to není vůbec důležité.

A ještě jedno "sexy makro" :)