.úsvit nad Aeronem

"Příběh Pustiny se odehrává v jednom doposud neznámém světě, který v myriádách obyvatelných planet není ničím zvláštní, až snad kromě toho, že se tady dějí věci. A že ty věci dělají obyčejní lidé a neobyčejní nelidé, kteří mají své touhy a cíle a snaží se je prosadit, obvykle na úkor jiných zástupců převážně humanoidních ras. A nebo zvířátek."

Lidem, kteří jsou fantasy kulturou nedotčeni, by městečko, které vyrostlo koncem srpna na okraji rybníka Dubovec nedaleko vesnice Častotice u Náměště nad Oslavou, zdálky připomínalo nejspíš jen jakýsi větší stanový tábor. Poté, co se sdružení Aeria Gloris podařilo pronajmout si louku, začaly však v původním skromném stanovém městečku vyrůstat impozantní dřevěné stavby, dílny a měšťanské domy a hranice mezi fantazií a realitou se stále více stírají.


LARP - Live Action Role Playing je formou hraní rolí, které hrají živí lidé ve volné přírodě podobně jako představení. Kořeny má v polovině sedmdesátých let v USA, v Česku se tyto akce objevily začátkem devadesátých let a jejich charakter byl ovlivněn hlavně českým překladem Tolkienovy knihy Pán Prstenů a hrou Dračí Doupě.

LARP existuje v mnoha podobách s nádechem fantasy, sci-fi, steampunku atd., akce u nás pořádané mohou být několikahodinové, víkendové (bitvy) i týdenní (světy). Hry u nás byly zpočátku čistě bojové - "bitvy" (Pán Prstenů); prvním komplikovanějším "světem" byl až LARP Fraška, konaný v roce 1997 na hradě Cimburku. Právě zde má kořeny i další rozsáhlá akce s názvem Kharm (poslední v roce 2005), jejíž pravidla byla částečně využita právě pro Pustinu.

Pustina existuje od roku 2006 a v současné době má širokou hráčskou základnu nejen v Brně. Tito lidé jsou ochotni se na víc jak týden vzdát svých počítačů a internetů a přijet do bahna a plísně, aby zde bojovali za své město mečem i magií, v tunikách a pláštích se potulovali po lesích, vraždili, politikařili, pili medovinu z rohů a zpívali u ohňů až do rána.

Můžete být mágem nebo bojovníkem, šlechticem, pirátem i markytánkou, všechno záleží vždycky jen na tom, jak si to zahrajete. A proč to píšu? Hru i lidi v ní znám už spoustu let - a minulou neděli jsem se vrátila z pátého ročníku Pustiny. Sestra, která se mnou byla poprvé, je ale taky nadšená, i když tam pobyla jen chvíli. Neexistuje lepší způsob, jak si odpočinout od reality, než přesun do zcela jiného světa. A mimochodem, úsvit nad městem Aeron je překrásný...


Další fotky již tradičně zde.

.weby, které navštěvuju nejčastěji

Víte, co vlastně na těch internetech pořád děláte? Ne? A víte, že to ví váš prohlížeč? Samozřejmě, tak proč se nezeptat.

Před nedávnem jsem narazila na blogpost od Marka Lutonského, nazvaný Deset webů, kam nejčastěji chodím. Sice už je spoustu pátků starý, ale ten nápad se mi líbí: chce to jen vlézt si do Historie vašeho prohlížeče a seřadit si ji podle počtu návštěv za, dejme tomu, tři měsíce. Nevím, jaké možnosti poskytují ostatní prohlížeče, ale nástroj ve Firefoxu 3 je šikovný pro statistiky i rychlé vyhledávání ve vaší webové minulosti. Výsledné údaje pak můžete hrdinně publikovat na svém blogísku, aby svět viděl, jak jste úžasní.

Zde jsou tedy moje nejoblíbenější weby:

twitter.com - klasika. Komunikační síť, založená na krátkých sloganech, která mě zatím ještě pořád nepřestala bavit.
a bit of rionka - zelené zlo má rádo linux, umění, hudbu a svobodu slova.
last.fm - jedna z nejšikovnějších "2.0" webových služeb vůbec. Využívám hlavně kvůli informacím a statistice už od října 2008.
seznam slovník - no prostě slovník :)
idnes.cz - když ráno vstanu a potřebuju se probudit, čtu dvě věci: zprávy a RSSka.
idos.cz - to musí být, když pořád jezdím po všech čertech.
abclinuxu - Linux na stříbrném podnose, doslova. Vždycky, když tam vlezu, najdu něco zajímavého ke čtení.
evanescence-net - největší kus webu, co jsem kdy dala sama dohromady. Jen je teď trochu okurková sezóna, co se týče novinek.
rionka.deviantart.com - výtvarná stránka rionky. Ano, 99% lidí se dívá hlavně na ty nohy, ale 1% si všimne i toho, že kreslím různé psychopatické obrazy. Welcome to the party!
cs.wikipedia.com - UTFW! Ano, občas tam taky něco edituju, ale většinou jen po troškách anebo překládám z en, jediný větší contrib byla Topologie sítí :)

Aukro.cz a Živě.cz se válí hned pod první desítkou a Gmail mi z historie vypadl poté, co jsem si ho po skvělé zkušenosti z práce natáhla do Thunderbirdu i doma. V mnoha ohledech je to šikovnější a pohodlnější.

A jaké jsou vaše nejnavštěvovanější stránky? Vysvědčení jsem neukázala, tak co třeba vykopat z historie tohle a poslat to dál jako řetězovku...

.nesmysl o kočce, rezavých kolejích a břečťanu

Až se zase půjdu projít podél kolejí na nádraží v Králově Poli, připomeňte mi, že si s sebou mám vzít foťák. Dnes mi chyběl. Jen by to chtělo ještě trochu více kaluží.

Břečťanem obrostlé mosty, rezavé pletence kolejí, počmáraná vrata garáží a vymlácená slepá okna budovy, jejíž účel si už nikdo nepamatuje. Z nějakého ne úplně logického důvodu jsem dnes po práci nejela domů, ale šla jsem se projít po nádraží. V jeho zadní části narazíte na most, který vede přes koleje i skládkou skoro zasypanou řeku. S údivem jsem zjistila, že za křovinami se tam nachází i tiše opuštěný hřbitov. Cestu kolem něj jako krajka lemují staleté stromy a oprýskané lampy bez žárovek.


Vlastně jediná bytost, kterou jsem tam potkala, bylo šedobílé mourovaté koťátko, co vyskočilo na zeď a zíralo na mě zelenýma očičkama vykulenýma přes půl hlavy, jako by mi potřebovalo něco důležitého říct. Nejdřív se mě to pochopitelně bálo, páč jsem děsivý, ale poté, co mi očichalo ruku a já jsem ho ujistila o přátelských úmyslech, se začalo úplně šíleně lísat. Skoro se tam válelo po zádech a strkalo mi hlavičku do ruky. Tohle jsem zatím viděla jen u psů. Normálně na cizí věci vůbec nesahám, no... výjimka potvrzuje pravidlo. Kočičku jsem podrbala po hlavě a ona začala strašně vrnět. Všimla jsem si, že je docela hubená a něco jí teklo z očí, tak asi úplně v pohodě nebyla. Když jsem chtěla jít pryč, nejdřív na mě tak zoufale zírala a snažila se seskočit z té vysoké zdi za mnou, ale razantně jsem jí sdělila, že má jít 'domů' (nebo prostě někam, kde má pelíšek), že se mnou jít nemůže a ať na sebe dává pozor. Argument přijala a jen za mnou koukala, když jsem odcházela. Připomnělo mi to všechny ty psy, které jejich majitelé uvazují v lese, aby se jich zbavili poté, co je omrzí; koťata, co se prostě hážou do vody; ty řady koček, co u nás vždycky spaly na půdě a chodily se k nám nažrat, protože jakmile vyrostly, tak je někdo prostě už nechtěl... Před naším domem má někdo na autě nálepku 'DOG IS FOR LIFE, NOT JUST FOR CHRISTMAS', pro kočku platí samozřejmě totéž. Je IN označovat se jako dog/cat person, ale já funguju na obě strany.

Běžně jsem sarkastický cynik, protože je to jednodušší. A jednou za půl roku mě dojme nějaká hovadina, takže tak. Samozřejmě jsem během dnešní procházky potkala i spoustu šnečků, kobylky, pavouka a housenku. Živé věci zásadně nezabíjím. To jenom lidi se chovají jako hovada a někdo by je asi měl zašlápnout, aby to bylo fér.



BTW: Blechy nemám a na zvířata mluvím beze slov. A jinak jsem úplně normální, áááno.

.jak na web minimalisticky

Malé, nenáročné a 'lightweight', neboli - v češtině poněkud krkolomně - 'lehkotonážní' prohlížeče zaplňují mezeru, na kterou 90% dnešních BFU nikdy nenarazí: oblast starších a málo výkonných počítačů.

Už s 1 GB RAM, kterou dnes najdete v každém nojbuku, budete při většině svých oblíbených "počítačovacích" činností absolutně v pohodě. Moje zdroje jsou krapítek omezenější, ale přesto se neobejdu bez hudebního přehrávače, filemanageru, emulátoru terminálu, RSS čtečky a samozřejmě Firefoxu, za který jsem nikdy nenašla náhradu (a vlastně ji ani hledat nechci, i když se kvůli jeho požadavkům někdy trochu popereme). Tento článek nepředstavuje plnohodnotné náhrady moderních prohlížečů - pokud vás už nudí Opera nebo Chrome a netrpíte omezeními, vyplývajícími ze stáří vašeho stroje, vřele doporučím ke zkoumání například Konqueror nebo Safari.

lynx
Nemusíte být prgátor, aby se vám tohle mohlo hodit. Otestovat lehkonohé browsery mě přiměla konkrétní situace - Gimp s obrovským obrázkem, na kterém jsem při zvětšení pracovala malinkým štětečkem (výřez). Strašně se mi zachtělo něco napsat na Twitter, leč spuštění Firefoxu by jistojistě zabilo počítač. V této situaci mi pomohl textový prohlížeč Lynx. Podporuje ukládání cookies, takže se s ním můžete přihlašovat na všechno, co má textový výstup. (Ne na úplně všechno, no...)


První vydání programu se datuje na počátek devadesátých let, pro pohyb v něm vám tedy bude stačit klávesnice. Klávesové zkratky (datlování) jsou intuitivní, možnosti nastavení i "Help" sekce jsou velmi podrobné. Lynx si za běhu vezme opravdu málo paměti - i s emulátorem terminálu bash, ve kterém jsem ho spustila, nepožadoval víc, než 10 MB. Vzhled je... prostě textový. Jediným výstřelkem jsou barvičkami odlišené části textu v závislosti na jejich charakteru. Obrázky na internetu si samozřejmě můžete otevřít pomocí externího programu.

Je jasné, že webový prohlížeč tohoto charakteru nevyužije každý, ale minimálně se hodí o něm vědět. Lynx je zahrnut v main repozitáři Ubuntu a existují také verze pro Windows.
Oficiální web


dillo
Dillo je velmi zajímavý prográmek s grafickým rozhraním, vystavěným na knihovnách FLTK (Fast Light Toolkit). V některých "vymazlených" grafických rozhraních tedy může jeho menu působit jako pěst na oko, ale to je jeden ze dvou asi jediných záporů. Druhý je ten, že zákeřně nepřijímá cookies. A to ani po tom, co jsem mu to výslovně povolila v jeho konfiguračních souborech.

Podle svých autorů se Dillo snaží být "rychlý, bezpečný a přátelský k uživatelům i vývojářům". Startuje velmi rychle, umí taby, stačí mu obvykle 30 - 50 MB paměti a po ukončení sezení automaticky smaže všechny údaje a historii. Nepodporuje JavaScript ani Flash, vše, co dostanete, je čisté HTML s obrázky. Přitom umožňuje nastavení vlastních barev některých prvků, takže hnusným modrým URL je konec. Zajímavým detailem je také "bug meter", umístěný v pravém dolním rohu. Zobrazuje upozornění na nesprávné a neukončené elementy nebo chyby, které se neslučují s webovými standardy, což je užitečné pro vývoj webu. Dillo je kompatibilní s GNU/Linuxem, *BSD i OS X, podle Wikipedie se to ale někomu povedlo rozchodit i na Windows pomocí Cygwin.

Ze všech zde uvedených programů tenhle spouštím asi tak nejčastěji. Je zajímavé koukat na web z "oldskůl" strany. Jen ty cookies mě trochu štvou, protože pak se samozřejmě nelze nikam přihlásit. Otázka je, zda je tahle éra, v níž je přihlašování všude prostě nutností, ta jediná správná...
Oficiální web


midori
Podle Wikipedie znamená "midori" japonsky "zelený". Jedná se o browser s jádrem WebKit (ve webových statistikách se tváří například jako Safari 525.1), který je plně integrován do prostředí GTK+ (např. v Ubuntu), tudíž milovníci jednotného vzhledu budou spokojeni. Spotřeba paměti začíná asi na 40 MB, samozřejmě záleží na tom, co se právě načítá, ale rozhodně je to menší než Firefox a jeho stovky. Midori startuje jako relativně malé okno, což se hezky slučuje s mou filozofií, že maximalizované aplikace jsou fuj (nevím proč, ale prostě to nemám ráda, někdy se nad tím musím zamyslet).


Podporuje cookies, RSS, uživatelské styly i několik rozšíření včetně AdBlocku. Byl oficiálně zařazen mezi programy uživatelského prostředí XFCE, což samozřejmě přispívá k větší používanosti a rychlejšímu vývoji. Od nové verze údajně existuje i podpora pro Windows. Osobně jsem se bohužel setkala s problémem - nemůžu provést update na vyšší verzi kvůli "nevyřešeným závislostem" a verze 0.1.2 je nestabilní a někdy ještě před načtením stránky spadne. Po update některých ubuntích komponent už to není tak hrozné, jako když jsem ho nainstalovala, ale stejně je to docela nepoužitelné kvůli nějakému problému mezi klávesnicí a židlí, sakra.
Oficiální web


links 2
Links je webový prohlížeč, běžící v textovém i grafickém módu. Vznikl jako školní projekt absolventů Karlovy Univerzity v Praze. Šikovní jsou, kucí - poslední release byl 1.2.2010. Program je přeložen do velkého množství jazyků a použitelný na mnoha platformách včetně Windows.


Links zobrazuje webové stránky podobně zjednodušenou formou, jako Dillo, verze 2 navíc podporuje JavaScript a je velmi rychlá. U mě si Links 2 řekl asi o 30 MB. Zajímavostí je, že prohlížeč si sám vykresluje fonty a je nezávislý na prostředí (údajně je schopen běžet na unixových systémech, které nemají ani X). Co se týče zkušenosti z praxe, osobně ho spíše nepoužívám, protože ovládání klávesovými zkratkami mě narozdíl od intuitivního Lynxu trochu mate a browser si ani nelze tak uživatelsky znásilnit, jako se mi to povedlo u Dillo. Přesto bych ho nezavrhovala, protože existují oblasti, kde se může hodit. Tip: Po startu zmáčkněte nejprve klávesu Esc :)
Oficiální web


další tipy
Minimalistických browserů samozřejmě existuje celá další řada, ale vyzkoušela jsem jen některé. Následujícím jsem se prozatím vyhnula, recenze tedy možná ještě čeká na vás:

• Rekonq - Browser pro KDE4, založený na WebKitu. Používá jednoduché prostředí bez menu jako např. Chromium a při otevření nového listu zobrazuje oblíbené položky, podobně jako SpeedDial v Opeře. Stejně jako Arora byl vyvíjen na základě Nokia QtDemoBrowseru.
• Arora - Multiplatformní prohlížeč, postavený opět na bázi Qt4. Což je hlavní důvod, proč jsem ho ani neinstalovala, tahal by s sebou totiž zase KDE krámy. Údajně má defaultně předinstalovaný AdBlock.
  
• Uzbl - Prohlížeč, který byl původně napsán pro Arch Linux, ale lze jej kompilovat i pro ostatní linuxové distribuce. Vyznačuje se unixovou filozofií "dělej jen jednu věc, ale pořádně". Ovládá se klávesnicí pomocí příkazů podobně tajemným způsobem, jako třeba editor Vi. Uzbl se mi povedlo nainstalovat, ale neumím ho ovládat, fail :)

.as they turn into flowers

Bylo nebylo, kdysi dávno byla v lesích pod kopcem jedna tichá vesnice. Vymlácená okna, shnilé stodoly, plevel v zahradách. Na kopečku domeček, u domečku hrobeček. Na hrobečku rostla květina. Nebyla to obyčejná květina, byla kouzelná... Vždycky na jaře na ní vyrašily tři pupeny, které s prvními slunečními paprsky zlátly a bobtnaly. Každého prvního května se květiny rozvinuly a ve svém nitru odhalily živé oční bulvy, které až do podzimu hleděly do opuštěného údolí, kudy kdysi odešel ten, kdo je zasadil...


Už asi čtrnáct dní pociťuji intenzivní touhu něco napsat, ale vždycky z toho vzejde nějaké úchylárium, co končí tragicky. Tak já jdu psát článek o minimalistických prohlížečích. Ozvu se brzy. Dobrou.

.post-apo výlet do Dolních Kounic

V sobotu jsme s Kiki vyrazily na výlet. Naším cílem byly Dolní Kounice, proslavené klášterem Rosa Coeli. Co jsme nečekaly, byla hutná atmosféra celého městečka, které ho obklopuje. Pošmourné počasí zážitek umocnilo. Zlatým hřebem není pouze klášter, ale i honosná dobová vila u jezu a několik zrezavělých ruin starých továren, kterými se dnes prohání kromě fotografů už jen vítr...

Fotek vzniklo strašně moc (asi 400), zredukovala jsem to na rovných sto. Zde je pár ochutnávek, pokud má někdo zájem si náš šílený výlet prohlédnout komplet, na vlastní riziko následujte tento odkaz.

.geek girls = holky technomolky

Okurková sezóna je za dveřmi. Dnešním tématem číslo jedna byl nepochybně článek z Lidových novin, poukazující na zajímavý fenomén: ženy, které zajímají počítače neboli tzv. geek girls.

Podle škarohlídů stačí umět Word a být na Twitteru. Pak jsou tu ti, kteří existenci něčeho jako "geek girl" úplně popírají, protože to je přece blbost a rozpravami o tom jen krmíme trolly, že. Během celé té diskuse se snad nikde neobjevil kladný názor. Kdoví proč.

Na všechna tahle genderová témata obvykle reaguji mírně podrážděně, protože i kdybychom měly těch Aniček v Linuxu a Peter v Googlu třeba padesát, stejně bude vrcholným obrazem "geek girl" jen ta růžová blondýnka Barbie s nojbukem a binárním kódem na tričku. Všem dámám na technických postech samozřejmě držím palce, ale stereotypy jsou hluboko zažrané a ještě mnoho let se budeme ve slabikářích setkávat s obrázky ženy u plotny a na hotline se známou větou "slečno, dejte mi radši kolegu, já mám totiž technický problém!" Fakt, že ty internety jsou čímdál více zavaleny klikacími a blikajícími hovadinkami ve stylu webu 2.0 s těma ajaxama a SEO, tomu taky moc nepomáhá. Větší přístupnost a lákavost pro "běžný lid" = více demence. (A to nemyslím jen failbook... ale ten bude asi nejhorší, ano.) Hledat v takovém davu chytrou ženu? Nemožné!


Zatímco k předsudkům v oblasti výběru povolání se může akční žena dneška postavit čelem a prostě je bořit, druhá potíž, na kterou jsem narazila, zas tak jednoduchá k překonání nebude. Muži prostě o chytré ženy nestojí. Samozřejmě, téměř všichni to popřou: ne, nejsme přece povrchní, ano, chceme, aby to kromě hezkého dekoltu disponovalo i schopností sestavit větu s čárkou uprostřed! Nechceme se za ni přece stydět před kamarády, že. Jakmile ale, milé ženy, vytáhnete nějaký otřepaný ajtý vtip či nedejbože budete některému kousku počítače příliš dobře rozumět, připravte se na zhrzenou ješitnost.

Je to logické, i když se proti tomu bude kdekdo ohrazovat. Chlapi nechtějí být zastiňováni inteligencí ženy. Žena má dobře vypadat, souložit, vařit, občas být vtipná a obdivně áchat, když chlap něco opraví. Do dalšího levelu, který vyžaduje oboustranný obdiv, úctu a ochotu vnímat, jsme v drtivé většině případů ještě nedospěli. Proto nás tolik štve fenomén geek girl: svým způsobem je to revoluce proti zaběhaným pravidlům.

Jistě, nepotkala jsem asi ty správně chytré chlapy a nejspíš budu určitě zapšklej cynik. Áááno. To, že jsem divný, sarkastický a beďarovatý typ, zajímám se o tisíc hovadin a chodím v tučňáčím tričku, už víte. Možná budu prototyp moderního nerda, tedy toho divného druhu. "Geek girls" je nový trend - sladké holky, co dnes nosí trička s nápisy a náušnice z tišťáků a dělají webdesign a copywriting. Kdoví, co ten pojem ale bude označovat za pár let? A dočkají se holky-technomolky někdy skutečného přijetí mužskou částí populace?


P.S. Po prostudování několika článků na toto téma mi hlava opět připomněla, že jsem kdysi chtěla pokračovat ve studiu na VŠ. Jsou na FIT VUT nějaké zajímavé kombinované formy studia? :)


Související odkazy:
Na matfyzu ti prsa nepomůžou - lidovky.cz
Zrcadlo, řekni mi, kdo je geekette nejgeekovatější? - petrkou.posterous.com
Co jsou to geek girls? A existují? - mikroblog.najja.net

.jako by na těch obličejích nějak záleželo

Už nějakou dobu vím, že vyhrát lze jen tehdy, když děláte něco jinak. Například se mi povedlo zvítězit v soutěži o pár lístků na koncert díky tomu, že jsem se odhodlala do rádia falešně zazpívat kus písničky. Když PC Tuning.cz vyhlásil, že jim máme posílat fotky "slečen u počítače", z nichž nejlepší odmění, napadlo mě, že nejlepší by byla fotka přímo u serveru :) Ale nějak na to nebyl čas.

Mívám vlny exhibicionismu, střídané obdobími nenávistné paranoie. Takové normální, klidné stavy :) Teď to vypadá, že sinusoida jde zase nahoru (anebo dolů? sociální sítě jsou zlé, ááááno!), protože jsem včera po dlouhé době zveřejnila zase oficiálně nějaký svůj ksichtík. Ne, že bych si myslela, že s tím rozhodně vyhraju, ale přišlo mi to v té chvíli prostě vtipné. Symuška mi tvrdí, že reálná fotka autora pomáhá jeho blogu rozhodně k úspěchu a celá řada různých odborníků, blogocelebrit a spamerů toto rčení přímo i nepřímo potvrzuje. A tak se vám, milí čtenáři, také pochlubím. Pokud mě potkáte na ulici, řekněte ping - když se vážně trefíte, odpovím vám pong!


Ubuntu, Tux, jabko, Logitech a UTP included. Cokoli řeknete, může být použito proti vám ;)

.zajímavé applikace: Twitterrific - extra úžasný twitter klient

Program Twitterrific ve svém sloganu tvrdí, že se snaží 'udělat z Twitteru něco zvlášť úžasného' ("Making Twitter extra terrific"). Tento klient pro iPod, iPad, Mac i iPhone sice kromě výrazných kladů disponuje i zápory, ale velmi dobře se na něj zvyká, takže blahosklonně uveďme, že se mu to daří.

K aplikaci Twitterrific jsem přišla, jak už to tak bývá, jako slepej k houslím, tj. že prostě už byla předinstalovaná na zapůjčeném iPodu Touch. Pokud budete v AppStore hledat aplikace pro Twitter, vykoukne na vás modrý ptáček Ollie hned v první dvacítce. Základní verze je zdarma, upgrade, nabízející například podporu více uživatelských účtů, je k dispozici za necelých pět dolarů. Nejpodobnější klient pro desktop je asi Echofon (doplněk do Firefoxu). Ne, že bych jich tedy vyzkoušela nějak moc, ale Twitterrific mi ho hned připomněl a protože ho často používám, ke srovnání se prakticky nabízí.



Hnacím motorem soudobé společnosti je samozřejmě vzhled a u aplikací do designově precizních iVěciček tomu rovněž nebude jinak. Klidné, tmavé výchozí vzhledové téma programu mi naprosto vyhovuje, barvičky v něm použité jsou decentní a přehledné. Vynikající je možnost retweetu s vlastním komentářem, kterou Echofon také umí, leč webová aplikace ji pro jistotu nenabízí (leda byste si to tam sami pastli). Jablečná aplikace umí stejně tak poklepáním otevřít externí odkazy, videa, vyhledávat podle tagů i zadaných slov a pochopitelně i posílat soukromé zprávy nebo hvězdičkovat vaše "oblíbené" tweety.

Poněkud záporná je skutečnost, že opravdu bezchybně vám bude fungovat vždycky jenom Twitter na webu. Prostě to tak je. Externí aplikace si někdy načítají data, jak se jim chce a synchronizace rozhodně není dokonalá. Při připojení přes Wi-Fi jsem párkrát zažila zajímavý zásek - někdy se mnou ohvězdičkovaný tweet ve skutečnosti vůbec neohvězdičkoval, reply se neodeslalo a některé zprávy jsem v timeline vůbec neviděla, ač tam podle webu prostě jsou. Také mi chyběla možnost procházet si pomocí Reply, kdo mi odpovídá na jaký příspěvek (u Echofonu je to vlastnost zcela standardní). Konverzace se tím může stát poněkud nepřehlednou.

Vedle těchto chybiček má však Twitterrific i několik skvělých vlastností. Nejlepší je, že můžete celou aplikaci shodit a po opětovném načtení máte rozepsanou zprávu opět k dispozici (tento detail jsem samozřejmě zaznamenala u více jablečných aplikací, bravo!). To se hodí, kdykoli jste offline nebo musíte něco neodkladného řešit. Při opětovném spuštění aplikace se vše samo refreshne a vy se octnete na posledním přečteném příspěvku, takže vám neuteče žádná zpráva od vašeho idola. Navíc si můžete zprávy filtrovat podle toho, zda se jedná o vaše přátele (šedá), zmínky o vás (oranžová), vaše vlastní příspěvky (zelená) nebo soukromé zprávy (modrá) - tahle přehlednost mi bude pekelně chybět!

Je mi jasné, že mnozí uživatelé nemají potuchy, na co je takový Twitter dobrý. Stejně tak je to s přístupem k jablečným počítačům - lidé na to prostě budou házet špínu, dokud si to osobně nevyzkouší a nezjistí, že "to jde i jinak". Pokud vám tedy někdy přijde do ruky nějaká iVěc a budete shánět aplikaci pro Twitter, Twitterrific vám doporučím alespoň k vyzkoušení. Jistě, že existují i další alternativy - ale na to, abyste si je našli, jste chytří dost ;)

Oficiální web

.anketa: myš nebo touchpad?

Milí čtenáři, děkuji vám za kulervoucí účast v poslední anketě! Ač média ráda prorokují, že klasická myš je na ústupu, neboť už máme tablety, touchpady a všechny tyhle chytré věci, průzkum ukazuje, že tradiční vstupní zařízení stále vítězí. Osobně jsem myšový typ s občasnými úniky ke klávesnici a touchpady nějak nemusím. A on tu není nikdo s iPadem nebo něčím takovým? S tím bych se hned hnala po poslední možnosti...


Co mě ovšem zaujalo, je neustále se zvyšující počet hlasujících. V první anketě vás kliklo třiadvacet, v další o pět víc, ta poslední nám to ještě o deset navýšila. A to všechny trvaly pokaždé (asi) (pravděpodobně) (cca) dva měsíce. Najzz! Musím vymyslet nějaké správně zvrhlé a přitažlivé téma pro anketu číslo čtyři. Netěšte se, beztak to bude zase na nějaké křemíkové téma ;)

Screenshot ankety byl vytvořen v prohlížeči Dillo. O tomto minimalistickém prográmku vám také plánuji něco napsat. Takže - stay tuned!

.jak si vytvořit fakt hustej blog?

Mít úspěšný blogísek je i ve stínu sociálních sítí značná výhoda. Jste-li schopni poutavě a srozumitelně prezentovat své názory, máte šanci k sobě přitáhnout podobně smýšlející lidi a nechat se inspirovat jejich komentáři. Návodů, jak vytvořit zajímavý blog, jsou plné internety. Pojďme se pro změnu podívat, co je opravdu, ale opravdu důležité!

.téma: sarkasmus, make-up či Widle?
Základem je mít určité téma, kterému rozumíte. Je jedno, zda jste mladistvé emo, blbá blondýna, přihřátý módní maniak nebo linuxová žena, své fanoušky si na internetu může najít každý. Je ale potřeba mít svůj specifický styl. Budete-li každou druhou středu zveřejňovat odstavec o tom, jak je svět zlý, Windowsy padají a váš idol vás už zase nepozdravil, může se úspěšně rozjetý blog změnit v osamělou ruinu. Ano, samozřejmě lze psát i o tom, jak být ideálním gothem, jaké černé nebo černé oční stíny zvolit a které hřbitovy doporučujete k rozjímání, ale u všech těchto diskutabilních témat doporučuji nadhled, ironii a sarkasmus. Čtenář, kterému váš životní styl nesedí, se může aspoň zasmát. Na vybrečení si vemte papírový kapesníček, pardon, deníček.


.cože, číst delší text? ale no tak!
Pište často, čtenáře to bude motivovat, aby si váš blog přidali do čtečky. Delší texty dělte do odstavců, doplňte je podnadpisy, připojujte obrázky (vlastní fotky jsou samozřejmě lepší). Nezapomeňte na výstižný nadpis. Podceňovanou součástí bývá také perex, v němž máte možnost naznačit nosnou myšlenku textu - čtenář ho totiž přelétne očima a pokud nenajde nic zajímavého, prostě odchází. Čtenáři webu jsou vůbec verbež. Klikají hlavně na bulvárně znějící titulky a většinu textů vůbec nedočtou do konce, tedy pokud autora platonicky nemilují.

.hlavně ne blikací gify. dík
Mimochodem, těmi "obrázky", které doporučuji vnořit do textu, NEJSOU blikací gify. Blikání je otravné a evokuje reklamy. Také se prosím vyhněte písmu COMIC SANS MS, je strašně škaredé a nemám ho rád. Je jedno, zda si zvolíte písmo patkové (údajně působí v textu lépe) nebo bezpatkové (mám ho radši pro jeho nezničitelnou jednoduchost), ale zvolte si nějaké klidné barvy, na které se dá koukat a všechny prvky jako nadpisy, barvu odkazů atd. vzájemně slaďte. Geniální text na zběsile blikajícím růžovém blogísku snadno zapadne, páč lidi se leknou. Není také od věci psát spisovně a bez wypatlátoru!

.originalita, woe
Ze všeho nejdůležitější je, aby váš blog čtenáře zaujal - tedy aby byl něčím originální. Sloupky zkopírovaného textu nikoho nedostanete. Osobně jsem hodně vysazená na hrátky s češtinou - pokud někdo píše hravě a vtipně, mám sklon vyhledávat jeho blog častěji. Když jste schopni dobře psát a používat nějaký ten humor, můžete si klidně dovolit být online úplnej magor. Chcete příklady opravdu originálních blogů? Na Fajnblogu vám budou uděleny rady, jak správně balit ženy. Ofca vás ve strhujících záznamech ze života seznámí se svým černým kolem, židovským kamarádem a plesnivým chlebem. A geniální Jesisem postavila na radách do života dokonce celý blog. Pokud nevíte, jak nakupovat boty a bojíte se bojlerů, vřele doporučuji!

.staré Brno v obrazech

Když jsem dnes odpoledne vystoupila z autobusu na Úzké, měla jsem nejprve v plánu jet domů. Ale kombinace skutečností, že mám v batohu foťák s nabitýma baterkama, nikam vlastně nespěchám, je docela hezky a mám prapodivnou náladu, způsobila, že jsem se od nádraží vydala kamsi úplně jinam - cestou necestou podél kolejí po ulicích, které se nijak nejmenují a po oprýskaných dvorečcích a průjezdech Starého Brna. Celá galerie je zde.


Čas od času (zvláště v létě) to na mě vždycky "přijde" a pak lezu po zabahněných uličkách a nakukuju lidem do zahrad. Jsem zvědavá, kdy mi dá někdo přes hubu.


Pokud byste se chtěli vydat do míst na fotkách, směr je zhruba tento: Úzká - Uhelná - Křídlovická - Nové Sady - Anenská - Kopečná - Pekařská. Asi je zbytečné dodávat, jaké rodiny převážně žijí v těchto rozkládajících se oblastech. No, ten kontrast s prosklenými budovami o pár metrů dál je každopádně působivý.


Staré, divné a opuštěné věci v Brně fotím už celkem dlouho, na netu visí například tyto dvě galerie z (asi? už!) předloňska: Pisárky, Šilingrák. Kdybyste měli tedy málo, pokračujte ve směru těchto odkazů :)