slečno, vy mi nepomůžete, dejte mi číslo na kolegu

Mám nějakou filozofickou náladu zas. Za všecko můžou ty pěkné staré fotky. Tehdy jsem si připadala ženou na svém místě. Dneska je to boj... ale i v něm nalézám sama sebe.

V týdnu jsem se rýpala ve FTP a natahala jsem zpět na disk pár archivů, co se tam už dlouho válely. Dnes mě napadlo mrknout na to, co v nich vlastně je. Ejhle, fotky z roku 2007. Ha, tehdá mi to s těmi ježatými vlasy ale slušelo! Zas si to někdy zopakuju. Červené už jsou :)

Nějak jsem začala uvažovat o tom, kde jsem před těmi dvěma až třemi roky byla a co jsem si myslela, že ze mě bude. Maturita, dost jsem to řešila. Bylo to napínavější než instalace linuxu, ale vyšlo to dobře. Na té vejšce mě prý nechtěli, tak jsem šla do práce. Od té doby jsem pomalu přestávala být střapatý teenage úchyl a začala jsem být "ajtý zlo". Postupně, ale pořádně.

Na co ale bohužel celý život ve škole i v zaměstnání narážím, jsou jednoduché, nepřemýšlející ženy. Chichotající se dylinky a růžové blondýnky (fyzicky i mentálně). Já nemám nic proti blond ženám, pokud jsou schopné. Ale ženy typu "slepice s nehtíčkama a časopisem" mi dělají ostudu. Každý den narážím ve styku se zákazníky ve firmě i s chlapy z oboru IT na ohromné množství předsudků ve stylu "víte co, dejte mi kontakt na kolegu, já mám problém a vy mi nepomůžete - protože jste ženská, ehm."

A co z toho chytrého plyne? Nic. Nemůžu pobíhat s transparentem po Hlavním nádraží a nabádat opiercingované patnáctky, aby místo četby Bravíčka začaly zkoumat význam kláves na klávesnici. Každej nemusí mít buňky na všechno. Ale pasivita a podceňování se jsou zlo. Počítačová gramotnost, logické myšlení a hlavně snaha se vzdělávat jsou dnes velice důležité. Nespokojme se s tím, že "za nás všecko udělá brácha nebo kolega", milé ženy. Pohlaví, tvar nebo barva o nikom z nás nerozhoduje a rozhodovat nemá. Ale nejprve je potřeba to tenhle postaru smýšlející svět naučit. A to je na nás.

Moje bitva s Linuxem 3. - Aplikace

I'm dating Linux. Fakt mě to nějak chytlo. Chvilku si takhle googlíte informace, zkoušíte, přizpůsobujete, testujete a najednou si uvědomíte, že jste se zaregistrovali na linuxovém fóru, tři čtvrtiny vašich oblíbených záložek mají vztah k vašemu OS a - co je nejhorší - že o tom mluvíte s lidmí a ti vám nerozumí a titulují vás názvy typu "nerd" a "magor". Zní vám to povědomě? A jakou distribuci zrovna používáte? :-)

Docela mě mrzí, že Ubuntu má jako výchozí barevné téma právě šedooranžovou. Jsem totiž orientována na stranu chladného spektra a tudíž budu po každém vydání mocně ladit vzhled (anebo přijdu na to, jestli se nějak nedá uložit vlastní téma... nedá? :)) Nicméně, asi to nějak souvisí s tím, že jsem umíněný hnidopich s uměleckou duší. Ani ty Widle jsem nikdy neužívala v základním nastavení a ta řvavá defaultní modrá mi doteď přijde hnusná (a to mám jinak modrou ráda... ale BSOD je BSOD:)). Prostředí svého OS jsem od instalace už stihla celkem mocně utlouct argumenty, proč by to mělo být zrovna do takhle zelena. Asi nějaká úchylka. Semtam změním plochu, ale jinak to nechávám takhle. Zelené zlo FTW.

Nicméně, barva plochy, panelu a výběru, to je v zásadě nic. Samotný OS vám k životu nestačí, o lásce na celý život rozhodují vždy použitelné aplikace. Na tomhle poli moje bitva ještě neskončila, i když jsem z velké části spokojena. Podívejte se spolu se mnou, proč.

1. kolo: Firefox vs. Firefox = :-)
O "dokonalém browseru" a jeho alternativách pro všechny nerdy, úchyly, ženy, muže i testery už vznikly tuny článků. Osobně jsem měla tu čest s následujícími (v časovém sledu): Internet Explorer, Firefox, Opera, Konqueror, Chrome, Lynx. Člověk prostě pracuje na tom "webdresingu" a pokud není zároveň i ignorantem, zajímají ho možnosti různého zobrazení v různých prostředích. Obvykle mám prohlížečů nainstalovaných několik. V prvních třech testuji své weby pokaždé a doporučila bych to i komukoli jinému, kdo k webu přičichl. Pro běžné použití ale nedám na Firefox dopustit a těší mě, že je v Ubuntu k dispozici coby výchozí browser.

Lidé budou samozřejmě vždycky popichovat, že má pomalý start, že žere moc paměti a že se do něj musí všecko instalovat. Právě poslední argument ale beru jako skvělou možnost. Ve všem se vždycky musím detailně vrtat a možnost modifikace programu, který užívám nejčastěji, mě plně uspokojuje. Jistě, že chybný doplněk může znamenat bezpečnostní riziko, ale totéž znamená i BFU na netu. Někdy i víc. Moje oblíbené doplňky najdete v tomto článku.

2. kolo: Total Commander vs. Gnome Commander = 1:1
Jednoduchost hledání dokonalého prohlížeče mi plně vyvážila trnitá cesta za použitelným dvoupanelovým souborovým manažerem. Ačkoli mě lesk a sláva Norton Commanderu minula, pro připojení k FTP jsem začala na radu známého využívat Total Commander a poslední dva roky na Widlích jsem už klasického Průzkumníka vůbec nepoužívala. Přechod na Ubuntu byl pro mě tak trochu facepalm. Defaultní Nautilus je sice šikovná věc, ale prostě ten zvyk!! Chápete. V práci na Debianu používáme Krusader, a tak mě automaticky napadlo, že ho vyzkouším i doma. Zprvu to vypadalo, že je problém vyřešen. Než se mi začal systém podivně zakusovat. Ona ta plechovka taky není nejnovější, grafika sux, RAMky málo atd. Krusader si s sebou tahá hromadu KDE balastu a plechovka spouštět dvě prostředí prostě nezvládá. Škoda to. Sice jsem nebrečela, ale uninstall byl smutný.

Následovalo testování poloviny všech souborových manažerů z recenze Roota :-) ... Worker není můj typ, i když je chytrý. Midnight Commander se hodí mít po ruce, ale je to strašně jiné a, ehm, modré. Tux Commander od začátku vypadal jako ideální kandidát. Příjemný vzhled, čeština, logické funkce. Podpora FTP, to potřebuju. Aha, chybí mi prý plugin. WHAT?! Na domovské website nacházím plugin pro FTP vhodný pouze pro Ubuntu 9.10, samozřejmě mi v 9.04 nefunguje, ehm. Google tvrdí, že mám kompilovat, no, tak to fakt nedám... Dva dny jsem se snažila najít jiné řešení, ale skončilo to taky odinstalací. A tak jsem zkusila Gnome Commander a zůstala u něj. Fungují v něm totiž ty věci, které od něj nutně potřebuju. Ještě by tedy mohl umět i rozbalovat archivy, ale to už přežiju.

3. kolo: notepad vs. gedit = 0:1
Víte, co používá HTML úchyl nejčastěji kromě prohlížeče? Textový editor. Než se na mě vrhnete s řevem, že mám vyzkoušet vim, vězte, že to je in progress a že to nespěchá. Pro editaci zdrojového kódu jsem na Widlích od začátku využívala Poznámkový blok. I když nenabízel žádné zvýraznění syntaxe a nic mi nenapověděl, stačil mi a alternativa nebyla potřeba. Měl jednu výhodu, byl hafo rychlý a jednoduchý. Výchozí editor Gedit v Ubuntu je v tomhle o krok nebo dva napřed. Nabízí přehledné zvýraznění, barevné varianty a podporu panelů A NAVÍC je rychlý a jednoduchý! BINGO. Jedinou bitvu zažívám s odlišnými znakovými sadami Windows-1250 a UTF-8. Ale tím si asi musí projít každý, neboť svět je plný rozsypaného čaje :-)


4. kolo: QIP vs. Pidgin = 1:0
Uživatel je zlo, neboť si vytváří zakořeněné zvyky. Tu bitvu už jsem prožila při hledání ekvivalentu Total Commanderu. Oblast instant messagingu mě ale teprve čeká zdolat. Už slyším, jak se na pozadí shlukují ortodoxní linuxáři a pomlouvají mě, protože neocením klienta Pidgin. Tož, neocením. V okamžiku, kdy jsem vyzkoušela QIP, jsem se propadla do tenat hluboké lásky, a nemůžou za to jenom ty absolutně swýt(!) smajly, ale i ty nejúchylnější možnosti konfigurace (použití vlastního ujetého fontu se speciálními znaky + zelená/žlutá/průhledná barva + statusy typu "makrokoprkačenka", "nerušit, právě vyrábím internet" a "ovip!" included).

Pidgin jsem testovala krátce po instalaci Ubuntu a nějak mi nesedl. Jeho zobrazení kontaktů je příjemné, ale je zbytečně velkorysý (do jednoho řádečku bych narvala tři lidi a on jediného, ale hlavně, že mi ukáže ikonku), vlastní "statusy" jsou vcelku o ničem a možnosti blokace kontaktu či zadání invisible listu jsem nějak nenašla. Absolutní pruda je funkce "vyhodit do pravého horního rohu plovoucí okno a udělat tydýt, jakmile se někdo přihlásí online". Oznamování tohoto typu jsem u svého stodvacetičlenného listu plného spolužáků, kolegů, IT, LARPařů a úchylů nikdy nepoužívala, protože by mi hráblo, a po připojení k Pidginovi jsem měla namále. Nejlepší jsou ti lidi, co se stále dokola odpojují a připojují, to byste fackovali. Tlačítko Disable aby pohledal. Asi tam ani není :-)


Samozřejmě, to, že tu já kafrám, neznamená, že je Pidgin špatný klient, jen prostě nabízí jiné funkce, než od něj chci. Jsem prostě rozežraná a QIP je první aplikace, kvůli které zvažuji, že se naučím pracovat s Wine. Podle mnohých pramenů to ale stejně dělá problémy. Tak nevím. Dneska se k ICQ bohužel už nepřipojuju hned po startu PC, ale tak jednou za čtyři dny, když se mi zrovna chce nahodit do okna prohlížeče meebo. I to je řešení, ale takové strašlivě dočasné. Co s tím?

5. kolo: Windows Media Player vs. Rhythmbox = 0:1
Jako pravý widlák jsem až do posledního vydechnutí svého bývalého systému používala Windows Media Player. Navíc ještě nějakou starou verzi 8 a možnosti update jsem konstantně zamítala. Ani nevím proč. Winamp mě nikdy opravdu nechytil a Media Player byl jednoduchý a ehm, defaultní. Tady jsem prostě zůstala tvrdohlavým uživatelem. Po instalaci Linuxu se ovšem od známých hned dozvíte, jak je skvělý takový amaroK! Cha, vypadá hezky, ale nefungoval mi :-) Po konfliktu s Krusaderem jsem se navíc na všecky tyhlety modré KDE věci začala koukat ošklivě. Rhythmbox v Gnome mě ovšem zatím dosti uspokojuje, i když nevypadá ani způli tak stylově.


Nabízí vestavěnou podporu mého oblíbeného Last.fm, celkem přehlednou správu knihoven s hudbou (což byla ve Windows Media Playeru oblast absolutního chaosu) a sbírku internetových rádií i s možností přidání a editace stanic. Tudíž tadyten čééérny metalista si občas pustí i drum'n'bass stream, když má náladu. Že byste to do mě neřekli? A Ubuntu byste do mě řekli? :-)


ZÁVĚREČNÝ VERDIKT neuveřejním, páč jsem ještě neotestovala všechny alternativy původně používaných programů. Čeká mě třeba gimp, mplayer anebo audacity, ale o tom posledním už teď vím, že ho doporučím, protože jsem ho používala už na Widlích a jiný podobný ani nechci :-) Kéž by bylo víc takových jednoduchých bojů na poli zeleně linuxovém...

Zajímavé hudební tipy: Ulver - Blood Inside [2005]

Hudební tvorba této norské avantgardní sebranky se těžko popisuje. Když si pustíte některé z jejich posledních alb, ani vás nenapadne, že kdysi začínali jako blackmetalová kapela. Experimentální elektronika vyžaduje trochu času k přechroustání, ale pokud jste rozežraným posluchačem, který už neví, co by poslouchal za divnosti (jako já), můžete si tuhle desku oblíbit. Až dosud byly mými oblíbenými alby Ulver hlavně Shadows of The Sun [2007] a Perdition City [2000], ale tato "krvavá" deska z roku 2005 si mě nakonec taky (logicky) získala, i když to chvilku trvalo. Silně uvažuji o návštěvě únorového koncertu Ulver v Praze (21.2. v Paláci Akropolis), ještě uvidíme ;-)

http://www.last.fm/music/Ulver
tags: experimental, ambient, avantgarde, electronic


Tracklist:
1. Dressed in Black
2. For the Love of God
3. Christmas
4. Blinded by Blood ♥
5. It Is Not Sound
6. The Truth
7. In the Red ♥
8. Your Call
9. Operator