.a bit of rionka

.pf 2012

2012-01-07T19:52:00.002+01:00

pozdě, ale tučňák:

. kabelčička 2.0

2011-12-27T20:56:00.002+01:00

Třistapadesát věcí - reloaded!

Nápad vyštrachal @skyluke.

.zápisky z LinuxAlt 2011

2011-11-18T01:10:00.009+01:00

5. a 6. listopadu se v Krně - Brálově poli odehrál další ročník akce, věnované Linuxu a opensource - Linuxalt 2011. Jelikož znám spoustu zúčastněných a dokonce jsem se coby prototyp "linuxové ženy" našla na plakátě, nešlo odolat a musela jsem to tam jít okouknout a nalovit důkazy, že linuxových žen je dost. Však uvidíte.

-- Související fotogalerie: --
• LinuxAlt - sobota
• LinuxAlt - neděle

Reportáž Vám přináší přebarvenej tučňák @rionka

Akce v Brně začínala vlastně již v pátek #brnopivem, kteréhož jsem se kvůli odpolední směně nezúčastnila. V sobotu jsem se tedy na rozdíl od jiných (že, @Mamufe?) dopravila na půdu VUT FIT již k ránu, ozbrojena tučňákem. Za jeden z největších organizačních failů považuji skutečnost, že kafe bylo TAK DALEKO! (čti: ve vedlejší budově!) Nastartovat geeka bez kafe je někdy nadlidský quest.

.tučňák, ženská, emcé... jak se to rýmuje?
Přednášky se [na rozdíl od geeků] hned zrána rozběhly na plné otáčky. Dorazili jsme tak akorát, abychom viděli Jaroslava Řezníka aka Řezzu (@RezzaBuh), jak vykládá na projektor sbírku (Alespoň částečně) mobilních hraček, k nimž vypráví příhody dle náhodného výběru hlasujících z publika.

Například takový popis, jak se k němu dostal tablet WeTab. "Máme to půjčené na tři roky. A ten člověk, co nám to půjčil, řekl, že nám za ty tři roky přijde e-mail, že to máme vrátit, a dodal: 'Ten e-mail ignorujte, vůbec ho nečtěte a nic nevracejte. Jenom to prosím vás neprodávejte na eBayi!' Takže... na Aukru by to prošlo."

Těm schodům to s hezkou dívkou hned víc sluší

V publiku se opět objevil solidní počet žen, tudíž jsem neváhala a vytáhla Fotův stroj. Důkazy jsou v galerii. Blond slečny, kterou jsem fotografovala již loni, jsem si hned všimla o pár řad níže. Ladislav Hagara si ji (poté, co neomylně namířil 3D kameru na @White_Kate) vzápětí vybral jako model pro demonstraci schopností herního zařízení Kinect pro Xbox 360 v GNU/Linux, kteréžto "vysílá strašně moc infra teček. A pokud někdo dělá chemii, může si tím klidně i otáčet molekuly!"

Mezery v přednesu zde byly skvěle vyplněny akcí: hezká dívka na stupínku mávala rukama a kroužila pánví dle rozkazů principála a ajtý chlapci v prvních řadách nevěděli, zda sledovat dříve ji, nebo vykreslování postavy na plátně. Jakmile se povedlo dívčími údy zaujmout senzory Kinectu, atmosféra výrazně zhoustla a když bojovnice pozvedla světelný meč a štít a vzápětí coby lučištnice vystřelila do publika zářivý šíp, ozval se bouřlivý potlesk.

MC powered girl

.cukr na tyčce?
Řezzův Open source desktop současnosti začal pěkným pohledem na novou verzi desktopového prostředí KDE. I dotykový interface byl velmi sympatický. Přednášející, povzbuzen pozitivními reakcemi, se jal představovat i další, obskurnější systémy. V paměti mi zůstalo především nenáročné výukové prostředí Sugar (původně vyvíjené pro projekt One Laptop Per Child).

OS Sugar byl uveden slovy "Uživatelské rozhraní je vytvořené pro děti. Takže ho dospělý člověk nemá šanci pochopit." Po přednášce jsem však s tímto OS strávila chvilku u redhatího stolu a musím říct, že to jde. Sice pořád nevím, co spouští želvička, ale už umím pustit videokameru a bludišťákovitou hru! Ha.

OS Sugar

.do hospod s Comic Sansem nechoďte!
Na kratší přednášku Pavla Šimerdy IPv6: Nebojte se nového internetu o úskalích komunikace v rozbitých Internetech navázal Petr @Krcmar svým HTTPS na virtuálních web serverech a přitáhl si pozornost asi nejnarvanější posluchárny celého dne. (Ačkoliv GNU Radio aneb "hackněte" si elektromagnetické spektrum je rovněž lákavé, jak hlásili přátelé z nižšího patra.)

Nevím, jak to měli dole, ale Petr byl vynalézavý a kladl publiku záludné dotazy, aby následně vrhal do lidu různé předměty. "Kolik procent lidí má trollí kombinaci Windows XP a IEčka?" Ano, správně hádáte, těchto 17% uživatelů jsou v podstatě vždy chodící problém. Letí na vás mikina ROOT.CZ.

@MrFoxter a @Mamuf, dorazivší časně ráno (po dvanácté)

Mezitím se už chýlilo k večeru. Po skončení přednášky Adama Štraucha (@byCx), orientované na Android, jenž je taky Linux, následovalo slosování vyplněných feedbacků, při kterém jsem milostivě vypomohla a proto jsou teď internety plné Rionek s očičkama. (by @mamuf)

První den byl úspěšný a nasadil vysokou laťku. Sebrali jsme tedy své sociální kruhy, spolužáky, přátele a podobnou verbež a odebrali jsme se do nedaleké restaurace CAMEL. To byla ovšem ta nejhorší volba ever. Nejen, že zde měli šílený jídelní lístek, natištěný ve zvratkově zeleném Comic Sans. Zaujala nás hlavně celková neochota připustit, že přišli zákazníci. A co víc, chtěli by něco jíst. Jak opovážlivé... Večírek se tedy nekonal. Možná by stálo za to příště oběhnout okolní hospody a informovat je o chystané akci.

Tento Ott není vůbec elektronický. @vlastimilott

den 2:
.jak neprodat svůj produkt?
Jelikož jsem na rozdíl od loňska vůbec neponocovala, dorazila jsem v neděli ráno na Myšlenkové mapy v Linuxu Michala Černého. Přednášející si nebyl příliš jistý, ale povedlo se mu publikum zaujmout a představit i několik open-source nástrojů vhodných pro lidi IT pozitivní (např. Freemind). Příště by to ovšem chtělo více příkladů a ukázek, aby nebyla prezentace tak suchá.

Následující přednáška Nešahej na červený čudlík - aneb jak dokumentovat vlastní projekty přilákala mnoho lidí názvem i možností načerpat nové vědomosti. Pro mnohé se však jednalo o největší zklamání celé konference - zvláště pokud to bylo jejich první setkání s LinuxAltem.

"Na té přednášce bylo nejhorší, že se pod příslibem popisu metody psaní dokumentace zvrhla v propagaci jediného produktu, navíc natolik obskurního, ze posluchač nebyl schopen ani odporu a jen udiveně kroutil hlavou," popisuje tuto zkušenost @mumathin. Jeho výrok "Jak psat dokumentaci furt nevim. Jak neprodat produkt vim presne. Veta "neni to privetive, ale vsichni to znaji" je dokonala!" se dočkal několika okamžitých retweetů.

@Adiky funguje na mátovém čaji a notebooku s Ubuntu

Rozehnat zklamání se nám povedlo až dobrým obědem a pár pěknými fotkami místních děvčat. Na Ubuntu 11.10 Oneiric Ocelot Vojty Trefného (@vojtechtrefny) jsem dorazila pozdě, tudíž jsem zřejmě propásla debatu o novém desktopovém prostředí Unity, které už od počátku podněcuje flamewar, kdekoli se objeví. Rovněž mě potěšilo, jak ochotně organizátoři zapózovali s prezervativy zn. Windows Internet Explorer 9.

Před malwarem nás neochrání, ale zaujme novým svěžím logem!

.nemáme latex, nacpi to tam natvrdo!
Posledními přednáškami byl v hornímpatře Hackerspace a Open Hardware Pavola Rusnaka, zatímco dole si Miroslav Hrončok (@hroncok) připravoval Geany: napůl skvělý textový editor, napůl vývojářské prostředí. Doba mu nepřála, den předtím se mu po nesprávném použití dd povedlo přepsat na disku zaplněnou partition tou prázdnou. Mor a cholera! I zapůjčil si nojbůk nový a vrhl se odhodlaně do toho.

Představování Geany lehce brzdil fakt, že na "novém" počítači chyběly všechny komponenty, které mohl kdy potřebovat. Součástí chystané prezentace byl výstup psaný v LATEXu, ale ten taky nemáme, musíme si ho tedy nainstalovat. Instalace trvá, trvá... a vtom se přednášející plácne do čela a pronese: "Aha! Já spouštím live systém z flashky a divím se, že mi ten LATEX nejde nainstalovat!" Na twitteru se zvedá vlna pobavení.

Miro však situaci ukočíroval a dokonce to bylo i vtipné. Mise končí dobře, nacpali jsme tam ta písmenka "na tvrdo". Výsledkem je sice "dost prasáckej kód", neboť export plugin generuje "kusy kódu ve spanech a každý má definovanou jinou barvu, ale - funguje to!"

@hroncok přiznává, že má 'prasácké kusy kódu ve spanech'. ŠOK!

S poslední přednáškou končí i celý letošní ročník. Sbíráme papíry s roztodivnými známkami, losování je ve chvilce vyřízeno a ceny rozdány (jen z té ceremónie už nemám žádnou fotku a to jsem si dnes vzala schválně tričko s nápisem v Comic Sans!). Lidé se začínají loučit. Venku se stmívá.

Během celého víkendu jsem chodila po chodbách s kamerou, zapůjčenou od @vlastimilott & @berysek a za příslibem pokusu o vytvoření "virálního videa" jsem mámila z lidí odpověď na otázku, jak se o LinuxAltu dozvěděli, jak se jim tu líbí a jestli příště zase přijdou. Já se samozřejmě opět zastavím. Velký dík organizátorskému týmu - a příště ještě lépe!

--

+ PRO:
• Větší přednáškové sály než loni
• Spousta lidí z oboru, netradiční sociální "event"
• Praktické ukázky technologií, možnost osahat si HW
• Twitterwall :)

- PROTI:
• Kafe je daleko
• Některé přednášky se fakt nepovedly
• V okolí chybí slušná hospoda

Toto je pouze demo foto organizačního týmu. Ve skutečnosti je mnohem větší a hezčí.

.tip na víkend: LinuxAlt 2011

2011-10-31T10:54:00.001+01:00

Pokud nevíte, co s příštím víkendem, tj. 5. - 6. 11. 2011, zastavte se na LinuxAltu na brněnské FIT VUT. Minulý rok jsem se o tom tak pěkně rozepsala -- a teď se najednou dovídám, že jsem na hot pozvánce mezi tučňáky (a dokonce to existuje i jako série plakátů, takže mě všichni potkávají po Brně, hustý). Tak to musíte všichni přijít.

Pozvánka na LinuxAlt 2011

View more documents from Liberix, o.p.s.

.Within Temptation v Praze: ňuf!

2011-10-25T12:42:00.004+02:00

Šestkrát juch! Nizozemská symfonicko-metalová kapela Within Temptation se i se svou krásnou zpěvačkou objevila 21. října v pražské Incheba aréně -- a já jsem byla konečně u toho. Tímto jsem tedy skoukla živě první kapelu ze své TOP 10. Jestli to stálo za to? No samozřejmě!

Foto: Angelika Špicarová

Do areálu jsme přiňufali jen asi půlhodinu předem, což bylo skoro málo (ne, Výstaviště a Veletržní není stejná zastávka, ach jo), protože před branou už se vlnilo černé vlasaté moře. Čekající fanoušci byli ze všech věkových kategorií - řetězy ověšení gothici, růžově oděné slečny i tátové od rodin. Bohužel v hale nebyla šatna, takže všichni hopsali v kotli v kabátech.

Předkapelou byli belgičtí stoner-rockoví Triggerfinger, což sice pro mnoho fanoušků nebyl ten pravý šálek úvodního čaje, ale bubeník zvládl rozehřát publikum celkem dobře, zvlášť svým sólem. Stačilo však, aby tmou jen proběhl kytarista WT a už se ozval řev. Fanynky vepředu odváděly skvělou práci, kotel vždycky aspoň trošku vřel a Sharon hned v úvodu obdržela plyšáka.

Musím říct, že když se halou rozlehl její zpěv a pak se roztáhly závěsy, za nimiž stála schovaná, dojalo to i mě, starého tvrďáka. Sharon den Adel je naživo opravdu moc hezká, má skvělý hlas a komunikuje s fanoušky, kteří se můžou přetrhnout, jen aby viděla, že na ni reagují. Došlo i na "výměnu" kostýmů - na sobě měla tmavošedý korzetový top s blýskavým páskem a kožené kalhoty, první dvě skladby měla oblečenou nadýchanou bílou halenu s volánky a později se objevila v černém plášti. Když si přes ramena přehodila českou vlajku od fanoušků z přední řady, opravdu jí to slušelo.

Během večera zazněly téměř všechny skladby z nejnovějšího alba "The Unforgiving", setlist byl ale proložen i staršími kousky - největší ovace zaslouženě sklidily klasiky Stand my Ground a Mother Earth. V závěru vystoupení se členové kapely objali kolem ramen a uklonili se, publikum je ale samozřejmě nechtělo nechat jen tak odejít a po pár minutách skandování "hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej, hej" jsme se dočkali ještě přídavku.

Po poslední "Stairway To The Skies" byl ale už opravdu konec. Hala se rozsvítila a davy gotických dětí se začaly brodit mezi kelímky od pití k východu. U brány se mě slečna v dlouhém kabátě anglicky optala, zda netuším, jestli je nějaká šance, že by Sharon u východu potkala...? Byla jsem toho názoru, že nejspíš budou vyjíždět zadem, takže ne. (Později jsem se dozvěděla, že se tam několika lidem podařilo odchytit Sharon při odjezdu a ulovit pár podpisů a fotek.) Slečna se mi pak ještě svěřila, že už Within Temptation fandí asi deset let, ale teprve teď je viděla živě. Stála během koncertu v první řadě a Sharon ji chytila za ruku.

Mrzlo, až praštělo a všechny strašně bolely nožičky. Po krátké mezihře v hospůdce jsme se tedy vydali "domů" (ke kamarádovi na gauč do kuchyně s tikajícím sporákem a ňufavou kočkou), tudíž zde náš report končí. Akce to byla velmi pěkná a o to víc se těším na listopad, kdy mě čeká další. Jen snad příště více místa na skákání a nějakou tu šatnu, díky...

Podívejte se i na tyto fotky z koncertu.

--
setlist
(thanks to InaIreth)
Mother Maiden (short movie)
Shot in the Dark
In the Middle of the Night
Faster
Fire And Ice
Ice Queen
Howling
Our Solemn Hour
Stand My Ground
Sinéad (short movie)
Sinéad
What Have You Done
Iron
Angels
Lost

přídavky
Deceiver of Fools
Mother Earth
Stairway To The Skies

--
Další zdroje:
http://www.within-temptation.com
http://within-temptation.cz

.šmírbuch týdne: rybník je kulatej potok!

2011-10-16T16:37:00.004+02:00

"Aniž bych chtěl prdět vysoko, mám troufáka tvrdit, že Ouředníkova kniha, obsahující zdaleka nejúplnější sbírku českých argotismů druhé poloviny 20. století, znamená průlom do české prudérie," začíná proslov M. Hyblera na samém začátku Šmírbuchu.

Tento slovník nekonvenční češtiny (Patrik Ouředník, Paseka, 2005), který mi včera večer zničehonic padl do spárů, může být pro mnohé až nestravitelný, ale já mám slovíčkování i češtin rád a tudíž se chechtám!

Šmírbuch není typickým slovníkem. Je v něm sice shromážděno na 16 000 výrazů pocházejících z argotu, slangu, expresivní češtiny a hantýrky (tj. "mluvy tuláků, žebráků, nevěstek, falešných hráčů a vůbec lidí zločinných"), kniha se ale rozhodně nesnaží být odbornou jazykovou příručkou ani popsat absolutně všechny výrazy, vyskytující se v Čechách v letech 1945 - 1989. Úvodní poznámka vysvětluje, že cílem projektu bylo zejména shromáždit dostatečné množství materiálu, jímž lze poukázat na barvitost a vtip "nekonvenční češtiny". Šmírbuch pak díky šikovným rejstříkům může posloužit k práci původní i překladatelské.

Posledním argumentem, proč tuto knihu nevšímavě neminout, bude následující výňatek z toho nejlepšího. Hezké nedělní odpoledne všem a dejte si nějakou knihu...!

...

být magor - viklá se mu mícha; má o čtvereček víc

smrkat - honit hejly

rybník - kulatej potok

být pohlavně nakažen - mít pochroumanýho hulána

blbě zírat - jak když kocour sere do řezanky

být rozzloben - posrat se do vejšky

zapáchat - to je smrad, jak když se vodkope selka

být zbytečný:

jak rybě lejtka;

myší hovno v kroupách;

nahýmu hovno v kapse;

parní válec v kanceláři

jdi do háje:

Vyser si voko a dej si tam kaštan.

Dej mi hubičku na tu zadní trubičku.

Vyliž mi prdel a zakukej.

Vodprejskni, emajle.

Lehni si pod hrušku a hraj si s čurákem.

Huš, huš, ošklivé sele.

.jak si koupit boty, když máte Jesisem?

2011-10-11T23:41:00.007+02:00

Hrozně dobře! A to i tehdy, když se vlastně zrovna bojíte jít do obchodu. Dnes jsem takhle šla po ulici a uvažovala nad tím, že to, jak mi prší do jarmilek, hrozně saje, ale pak jsem ji potkala a od té chvíle už bylo všechno skvělé.

Jesisem prostě ví, jak na věci. Nejen, že o svém originélním, věci vylepšujícím životním stylu publikuje na svém skvělém blögu, ale neztratí se ani v terénu. Jako jo - vím samozřejmě, že jsem už dlouho nic nepsala, že jsem se přestěhovala (a mnozí doteď netuší, že / proč / kam / čeho?), že tu mám sto knedlů, knih a pruhovaných ponožek, o kterých bych mohla psát a že vám dlužím Ultimativního průvodce, kterak nezešíleti při stěhování v banánových krabicích, ale výmluvy nikoho nezajímají, důležité je, že mám krásné nové botičky! Jo a okno, to je prosím můj nový výhled.

Jesisem říká, že jít do obchodu s kamarády je naprosto ideální, neboť spolu o problematice (botě) komunikujete, tváříte se více profesyjonálně a tak se na vás hned za vchodem nevrhají aktivní prodavačky (potvrzuji). Rovněž mu krásně šlo otáčení cedulek v obchodech vzhůru nohama (sice to k výběru obuvi nijak nepřispívalo, ale bylo to vtipné). Taky musím říct, že jí krásně šlo zavazování tkaniček, já si ji snad nechám nebo co. Botičky!...

Dnes nám také vyšlo Evanescence od Evanescence, to jen, kdybyste to náhodou nevěděli. Tudíž jsem si kromě bot z města přinesla ještě i artefakt. A pizzu. Když už se stmívalo, zjistila jsem, že nemůžu najít telefon, samozřejmě proto, že ležel v práci na stole. Jesisem se v tramvaji držel oběma rukama za cvakátko na jízdenky a tvrdil, že ta věc je roztomilá a někdo by jí měl přikreslit ještě i druhé očičko, nejlépe lihovkou. A botičky! Mně to tak těší, kurňa. Byl to krásný den. Konec nesouvislého blogpostu, dobrou noc :)

.keltská noc 2011: když neprší, poléváme se pivem

2011-07-24T23:11:00.008+02:00

Skákající dav v kotli. Skvělý indický špíz na kari. Tanec před pódiem. Docházející toaletní papír na záchodech. První kapky večerního deště. Tohle a spoustu dalších zážitků jste si mohli odnést z letošního jubilejního 10. ročníku Keltské noci - a já to všechno mám, heč.

Na Keltskou noc jsem se jela podívat už loni a tak jsem si chtěla tento neobvyklý zážitek zopakovat. Keltské a irské vlivy se v mém obvyklém playlistu sice příliš nevyskytují, ale u živých vystoupení je moje tolerance a chuť objevovat novinky mnohem vyšší (a proto si zvládnu užít koncert jemných funkových mako!mako i brutální nářez hardcorových Agnostic Front, na nichž jsem na Favále skoro vypustila duši).

Na Keltské noci v Plumlově u Prostějova sice žánrové rozpětí nebylo tak dynamické, jako v mé hudební knihovně, ale i tak jsem se dočkala pár překvapení. Na místo jsme dorazily v sobotu odpoledne a zpočátku nás více zajímaly jen ty hnusně prozaické pojmy, jako je stavění stanu a oběd, ale ve chvíli, kdy nastoupil Tomáš Kočko a orchestr, jsme už k tomu pódiu fakt musely, protože "když on má ty krásné vlaaaasyyyy. Kooočkoooo!". A měl gatě na špagatě, jachacha!

Plzeňské uskupení Poitín nám představil jejich bubeník a zpěvák Jeremy King, který působil velmi charismaticky a bylo na něm jasně vidět, jak ho hraní baví. "Poitín je irskej chlast, kořalka. A taky se tak nazývá ten přístroj, ve kterém se to vyrábí," sdělil fanouškům anglicky.

Když provokativně nadhodil, že následující skladba bude rytmicky velice složitá a je tedy výzvou pro všechny tanečníky, nemohla jsem si pomoct a šla jsem dělat ostudu pod pódium. Irské tance sice neumím, ale aspoň se to tam rozhýbalo.

Španělští Boys of the Hills jsou představiteli irské hudby s prvky country a v jejich projevu je znát jižanský temperament. V početné skupině mě zaujala zejména vokalistka Blanca, která také hraje na irský buben bodhrán a svou přítomností dodává jménu kapely vtipnou příchuť.

Ke konci svého vystoupení se chlapci odvázali a předvedli nejen, co je to kántry, ale i velmi povedenou jazzovou improvizaci. Příjemný pocit nám nezkazil ani lehký deštík, ani opilá paní, co na mě převrhla své pivo.

Headliner sobotního večera, dublinští Sliotar (viz také zelená fotka zcela nahoře), jsou na tomto festivalu už stálicí. Fanoušci je hned zdravili jejich oblíbeným českým slovem "pííííívooooo!"

Zpočátku uzavření členové irského folk-rockového tria se v polovině koncertu zajímavě rozpovídali (tedy kromě bubeníka, ten sice mlčel, ale jinak byl vynikající). Kytarista J.P. Kallio projevil svou náklonnost k výrobkům firmy Apple a nadhodil, že v pondělí bude v Plumlově afterpárty, které se rozhodně máme zúčastnit.

Pokud ale při průpovídkách kytaristy a razanci bubeníka lidé skákali a mávali rukama nad hlavou, při sólu Raye MacCormaca zírali v tichém úžasu. Irský flétnista, zpěvák a dudák předvedl, jak zatraceně rychlé má prsty a ohromil publikum dlouhou, komplikovanou melodií, po níž následovala dojemná balada o samotě. Připojil k ní následující poznámku: "Tuhle píseň chci věnovat svému otci, který je už v nebi. Právě teď na vás prší; to je on."

Po skončení koncertu následovalo trochu kýčovité, ale přesto povedené tanečně-teatrální představení bludiček z irského souboru Seamróg a fireshow skupiny Akáda - Meče blesky. Nejprve jsem chtěla jít spát, ale pak mě zaujali ti divní lidé na pódiu. Cruadalach jsou, jak sami poznamenali, suverénně nejtvrdší kapelou na tomhle festivalu. O jejich přítomnosti jsem věděla i loni, ale tehdy jsem to poněkud zaspala. Škoda to!

Cruadalach jsou rozhodně velmi tvrdý nářez, ale to beru jako plus. Kapela je sehraná, funguje jako celek a když je pozorujete, všimnete si i nonverbální komunikace mezi jejími členy. Kytaristé mávají vlasy, zpěvák Radalf zvedá nad hlavu stojan na mikrofon a řve. Pak se vrhá střemhlav do davu pod pódiem s bubnem. Lidé šílí.

Kapela má energii a odvahu se pohybovat, což diváky nakopne a mnohá další uskupení by se mohla poučit. Záporem je jen to, že jim občas trochu ujížděly noty, což člověka se zálibou v tvrdších melodických žánrech dost zamrzí. Bubeník ale žádné výpadky neměl, takže to jako celek docela dobře fungovalo. Škoda, že většina lidí v publiku už byla našrot.

Po přídavku, rozloučení a posbírání válejících se lidí v kotli pod pódiem jsem se rozhodla, že teda teď už opravdu půjdu spát (byly tři ráno, program byl už od 17 hodin posunutý a celý nakřivo) a po prodebatování důležitých skutečností, že dva copánky z vousů na bradě nejsou cool a Nightwish nejsou Finntroll, jsem konečně šla. Kňourání ženy ve vedlejším stanu, že je jí zima, jsem v roztančené teplé noci vůbec nechápala. A jak se mi pěkně spalo! Příště pojedeme rozhodně zas.

Fotky z akce i s komentáři naleznete zde: https://picasaweb.google.com/rionka/20110723KeltskaNoc

.bubenická show na hrnce: Emil a Jakub

2011-07-20T11:01:00.006+02:00

Včera jsem měla sraz se Syslinkou a zažily jsme spontánní hudební juchanec! To tak jdeme podchodem a náhle narazíme na obrovský dav lidí, který zírá na dva kluky. Ti kluci hráli na hrnce, činely a veliký kýbl od barvy.

Emil a Jakub, celými jmény Jakub Tengler a Emil Machain, jsou studenti Janáčkovy akademie múzických umění JAMU. Ke spontánnímu jamování na ulici je přivedla videa z YouTube -- podobným stylem hrají černoši v newyorském metru. Využít kyblíků a hrnců je napadlo nejprve kvůli nedostatku nástrojů pro bicí sestavy, později se z toho ale stal ozvláštňující prvek, ktterý lidi na ulici pobaví a zaujme.

Sysla s sebou měla foťák, takže se můžeme pochlubit několika ucházejícími videozáznamy (nahrávala asi čtyři kousky, ale zatím jsou k dispozici dva, zkusím její kanál checknout i později). Toto je jedna z prvních skladeb, spontánní jam s melodickými prvky hrnce a hrnečku:

No a zde je slyšet moc pěkné využití "samplu" z indického tanečního hitu Mundian To Bach Ke od Panjabi MC z roku 2002 (ale později jsme slyšeli např. i prvky ze skladeb Safri Duo).

FF 2011: kde se lidé nejvíc váleli smíchy po zemi?

2011-07-05T23:35:00.013+02:00

Dnes si dáme malé ohlédnutí za právě proběhnuvším 16. ročníkem Festivalu Fantazie. Na akci jsem strávila jen pár hodin, takže nemůžu zrecenzovat ostatní přednášky, ale aspoň vám napísám něco o tom, kterak zástupci českého webu south-park.cz vyrazili do Chotěboře, aby tam povyprávěli něco o seriálu South Park.

Když jsme se Lukáše Plichty, který zástupce SP webu na akci pozval, zeptali na to, proč se Festival Fantazie vlastně koná v Chotěboři, odpověděl: "Za prvé proto, že je to uprostřed republiky, ale za druhé hlavně proto, že tady pořadatelé mají své kořeny. Pocházejí odtud, mají pronajatou tuhle budovu, není tady příliš draho... a lidé, které to zajímá, sem prostě přijdou."

S těmi cenami má rozhodně pravdu, protože částka, kterou jsme zaplatili za oběd v hospůdce Hrom do polic(i)e, byla úžasná. Lidí tam taky nebylo zrovna málo. Neustále jsem narážela na elfy, lidi s meči a slečny s ocásky a kočičími oušky. Místnost, ve které probíhal Simpscon, praskala ve švech a dav se dveřmi vyléval ven, nadávajíc na nedostatek kyslíku.

Sotva jsme se prodrali dovnitř, nastala legrace. Krásná prezentace v PDF, kterou MND slepil noc před akcí, bohužel vyžaduje Acrobat Reader verze 9+ a po spuštění na místním festivalovém počítači tento udělal kvrk a málem umřel na nedostatek paměti. Naštěstí jsme s sebou měli nojbůk, takže chlapci se vrhli pod stůl a já jsem se nechala jedním z organizátorů vyfotit, jakože jsem tu byla, načež jsem zírajícím lidem v "hledišti" sdělila, ať se nám nesmějí, že řešíme nějaké problémy s kompatibilitou a ta hlavní sranda už za chvíli započne.

A taky že jo. Připravená prezentace se jmenovala South Park a moderní svět a popisovala řadu různě zajímavých až kontroverzních témat, která se v seriálu postupně objevují. Po morálních poselstvích ("I've learned something today...") následovalo téma peněz, přátelství, americká multikulturnost (i rasismus), ale i jejich patriotismus, oblíbené téma náboženství, školství, drogy ("Drugs are bad, okay?"), výchova nezvladatelných dětí a samozřejmě sex ("Kdo ti strčil famfulínka do mušličky?").

Během přednášky jsme poslali mezi lidi tři originální knížky o South Parku a po informacích o každém tématu následoval krátký výstřižek ze seriálu. To i mnohé zívající diváky postupně namotivovalo, takže když se pánové rozloučili a posbírali si materiály, v místnosti bylo stále solidně narváno. Po přednášce totiž následovalo ještě promítání tří epizod South Parku.

"Vybral jsem epizody, které byly dlouhodobě ze všech nejúspěšnější," řekl k tomu ShadoW. Jednalo se o díly 501 - Scott Tenorman Must Die, 1008 - Make Love, Not Warcraft a 1403 - Medicinal Fried Chicken. A tímto si zároveň odpovídáme na otázku z titulku článku: kde se na Festivalu Fantazie lidé nejvíc váleli smíchy po zemi? No přece na promítání epizod South Parku. Dobrá práce.

MND nám bohužel utekl hned po přednášce a my jsme se museli sbalit krátce po promítání, takže jsem na Festivalu Fantazie už nic jiného neokoukla (kromě slečen s kočičími oušky a fantasy výstavy ve sklepě), ale možná to zkusím příště. Některé přednášky o LARPu, různých psychopatiích, hudbě a Star Treku by mě rozhodně mohly zajímat.

Co mě ale pořád zvedá ze židle, je to husté obsazení všech přednáškových sálů a volných zdí těmi hroznými upírskými nesmysly. Já vím, že to spoustu lidí baví, že je to pro mnohé gotické slečny něco jako napínavá love story a že tyhle žánry spolu s Harry Potterem "přivedly děti opět ke čtení, háleluja". Co ale nadělám - Harry Pottera jsem přečetla a dokážu ho akceptovat, ale všechny tyhle Twilighty a tisíce dalších navazujících upírských fikcí, které se tváří jako další žánr a nová módní vlna, jsou pro mě zoufale nudné. Jakmile se polovina přednášek věnuje tomuhle, klepu si na čelo a odcházím si číst nějakou tu klasiku.

A vůbec - celý tenhle blog je prudce subjektivní a obsahuje sprostá slova, proto by se na něj neměl nikdo dívat!_

--
Související odkazy:
Pár mých fotek z Festivalu Fantazie - https://picasaweb.google.com/rionka/20110704SouthParkCzSimpsconFestivalFantazie#
Prezentace South Park a moderní svět - http://www.uloz.to/9585900/south-park-a-moderni-svet-pdf

.chutě do Chotěboře, bude tam Festival Fantazie

2011-07-03T23:56:00.005+02:00

Hahá, už se těším, za chvíli budu vstávat, i když mám volno! Zítra totiž jedeme na Festival Fantazie. Je to pouze na skok kvůli tomuto jedinému dni, kdy v rámci SimpsConu proběhne přednáška, věnovaná seriálu South Park. Zúčastní se jí lidé, kteří provozují český fanouškovský web o South Parku. Budou prý vyprávět nějaké vtipné věci, no to jsem zvědav.

Jeden z přednášejících mužů je můj a proto se akce hodlám zúčastnit coby support, externí paměť a prodloužená ruka. Pokud nevíte, co zítra s časem a půjdete nááhodou kolem Chotěboře, můžete se tam zastavit, třeba vás vyfotím!

.rionkův úžasný fešnblog

2011-06-12T13:39:00.002+02:00

Nemohu si pomoct, vypadá to, že se vám zřejmě budu muset pochlubit s novými ohadry. Nejsem žádný fashion blogger od přirození -- od toho máme Módní peklo a vím, že jsem tady už před rokem psala o tričku s tučňákem, což by mi mělo stačit, že -- nicméně! Mám nové tričko s tučňákem. Což společně s tímhle tričkem a správnými lidmi dává dohromady solidní sbírku.

Božsky jedovatě zelené tričko nám v NewYorkeru ulovila a až z Prahé poslala Trinity se zvířátky. Ďökujeme!

No a včera jsem si koupil tyhle skvělé failové botičky (jarmilky!), mám z nich radost až za roh.

Ve failových doplňcích budeme pokračovat: tohle je prosím naše očičkatá USB chobotnice.

A ano, vidíte správně, to dole je flashka zn. dy.

Doufám, že můj dnešní průvodce módními doplňky vám poskytl potřebný vhled do módních trendů nadcházející sezony a vy už v tomto okamžiku odhazujete nojbůky a uháníte do nejbližšího šopu pro nové decentní trencle s tučňákem. Zatímco bude svět blogovat o módních trendech, já si budu číst, mám tu ještě 128 věcí od Pratchetta -- a to jsem ještě ani nedopsala ten rozdělaný článek o Kindle... přiště! #love

.co je to prosím vás ten chiptune?

2011-06-07T21:50:00.006+02:00

Mám tu už pěkný kopeček témat, o kterých jsem v posledních hektických týdnech chtěla mnohokrát ublognout, ale k akci mě nakoply až tyhle prapodivné elektronické túty, bleepy a kvrky. Dámy a pánové, víte, co je chiptune?

Chiptune je druh elektronické hudby, která se snaží napodobovat "počítačové zvuky z dávných dob". Ve své původní podobě tento pojem označoval syntetizovanou osmibitovou hudbu, vytvářenou pomocí zvukových čipů "starých" počítačů a herních konzolí (Commodore, Atari, ZX Spectrum, Nintendo Game Boy a dalších technologií z období osmdesátých až devadesátých let).

Dřevěná bedna a myš s nožičkama
Finanční dostupnost těchto počítačů a herních mašinek zapříčinila pozdější vznik určité specifické subkultury - demoscény. Setkává se zde práce programátorů, grafiků i hudebníků. Byli tu počítačoví nadšenci, kteří se nejprve snažili kopírovat (ripovat) hudbu z počítačových her a následně přicházeli s hudbou vlastní. Limitované možnosti svého hardwaru se snažili využívat s co největší kreativitou. Například procesor MOS Technology SID, využívaný v nejprodávanějším Commodore 64, nabízel pouze výstup tří zvukových kanálů, takže v jednom okamžiku mohla existovat maximálně trojzvučná polyfonie. Uplácejte z toho nějakou muziku.

Chiptune dnes...
V dnešní době se pojem chiptune objevuje především jako označení hudby, která tyto velmi charakteristické "počítačové zvuky" napodobuje, emuluje. Někteří umělci ji využívají pouze jako prvek ke zpestření a vznikají subžánrová označení jako bitpop, 8-bit, chipmusic. Někomu to přijde celé úplně úchylné. Vztah k počítačům, elektronickým žánrům, divné hudbě a určité nevyslovitelné nostalgii se zdá být nutností k tomu, abyste tento materiál pochopili a neoznačili autora článku za šílence.

Co tedy doporučím k poslechu?
Prvním kouskem, na který jsem osobně narazila, je minimalistický projekt FatalExceptionID a jeho Universal Serial Bastard. Pro představu o zvuku chiptune to celkem stačí, ale mě osobně v poslední době nejvíc chytil Bit Shifter - poslechněte si např. úvodní Activation Theme a vynikající Hexadecimal Genome (album Information Chase). Dalšími zajímavými představiteli žánru jsou newyorští Anamanaguchi, kteří kytarují a zároveň "hackují Nintendo". Toto už ale rozhodně není čistý 8-bit, pomalu zajíždíme do jiných žánrů.

Dnešní výběr uzavřu svým čerstvým objevem Machinae Supremacy (Death From Above, Flight Of The Toyota), kteří kombinují metalové prvky se zvukem syntetizéru SID (Sound Interface Device) z výše zmiňovaného Commodore 64. Tito švédští chlapci ušatí vytvořili mmj. pěkný soundtrack ke hře Jets'N'Guns, z něhož pochází i naše chytlavé ukázky. Zase jsme se od osmibitů dostali k metalům, ach, jak já to jenom dělám!

No a pokud jste dočetli až do tohoto místa, tak se musíte podívat na web http://chiptune.com, protože je prostě skvělý.

--
Zdroje a odkazy:
Wikipedia: Chiptune - http://en.wikipedia.org/wiki/Chiptune
Root.cz: Zvukové subsystémy počítačů - http://www.root.cz/clanky/zvukove-subsystemy-pocitacu/
Czech .NET blog: Chiptune - 8-bitová "hudba" http://czechdotnet.blogspot.com/2010/02/chiptune-8bitova-hudba.html
Endor: Chiptune http://forum.endor.cz/hudba-f26/chiptune-t5054.html
Zajímavé zdroje v angličtině: http://8bitpeoples.com, http://chiptune.com, http://chipmusic.org

.nezapomeňte ručník

2011-05-25T05:26:00.003+02:00

Nezapomeňte s sebou dneska nosit celý den ručník, vypadali byste bez něj jako paďouři. http://rucnik.ic.cz

.rionka má svátek a hromadu kulatých věcí

2011-05-24T06:49:00.008+02:00

Jak už by vás mohlo z nadpisu napadnout, dnes mám svátek. A jelikož můj milý je skvělý, dostala jsem od něj dáreček k svátku již o víkendu. Jeho součástí byla ultimátní třináctikusová sada úžasných placek z http://badgees.cz . #aaaa :)

To je přesně ten obchod, který oslintávám už nějakou dobu (ntr23 z něj totiž házel vzorky i na Hofyland, kde jsem na BadGees narazila prvně). Takže s radostí udělám reklamu, protože jejich placky jsou fakt úžasné. Mám i Twitter placku. Héč. A ze všeho nejlepší je ta žlutá placka s ptáčkem, co dělá "WUT?!"

.divadelní update: Pulp Fiction na FI MUNI

2011-05-12T18:15:00.001+02:00

Včera jsme s byli mužem v divadle, muhaha! Zde nebude žádný blogísek o tom, jak to bylo romantické. Neměli jsme růže, podpatky ani kvádro. Naopak! Byli jsme s dalším milionem lidí namačkáni v posluchárně Fakulty informatiky. Zpocení jak dveře od chlíva a svíjející se v záchvatu roflu. Vřele doporučuji.

Pulp Fiction je jedním z filmů, které se mohou směle nazývat kultovními. Divadelní hra, kterou nazkoušelo certifikované biodivadlo Napříč.cz, se filmové předlohy nijak striktně nedrží. Ty klasické hlášky a pojmy si v ní ale najdete. Osvěžíte si, jak se pozná středověk, dovíte se, že při orálním sexu si lze nalomit žebro a že drogy jsou špatné - ááno! (Mým oblíbeným citátem se ale nově stalo krásné, ryze slovenské "Tebe jebe?!")

Nepanikařte, ještě můžete stihnout derniéru. A pokud je vám to málo, na příští týden ve čtvrtek se chystá Filmový festival Fakulty informatiky. Mám tušení, že to bude ještě mnohem zpocenější a veselejší, než včerejší večer.

.kotel v Semilassu, datum v Drupalu, kari a jiné příhody

2011-04-17T23:56:00.022+02:00

.mám se skvěle

Duben se pomalu chýlí ke konci a já jsem vůbec neměla čas nic napsat. Ale mám se skvěle, protože:

jsem navštívila vtipný Drupal event, o kterém už na svém blogísku krásně rozkládala Jesisem. Takže už ani není tak trapné, že jsem o tom sem nestihla nic napsat. Aspoň že mám článek na LinuxExpresu.
jsem zrušila Komerční banku a Fio mi zatím naprosto vyhovuje
mám novou práci
byli jsme na vynikajícím koncertě Horkýže Slíže -- kotel přes celou místnost, všechno tam skákalo. Semilasso se opět solidně otřáslo v základech a po skončení jsme smrděli jak rasův pytel. Vynikající!
většinu volného času jsem věnovala svému novému webu, dokonce už ho znásilňuju i přes péhápé (tzv. lepení webu)
s mužem jsme byli vyzkoušet Curry bar -- a bylo to ňamííí!

Tak dost už o mně, jak se máte vy?

--
.užitečná poznámka pod čarou: #drrrrupal!

Q: Chci, aby se mi u příspěvku či jeho "teaseru" (náhledu např. na titulní straně) zobrazovalo datum a čas zveřejnění -- jak to vyřešit? A jak to udělat, když to nechci? -- Drupal 6.20

A: Zobrazování a skrývání věcí, které nejdou jednoduše naklikat přes administrační rozhraní, můžeme provést přepsáním souboru node.tpl.php (../themes/název_tématu/templates/node.tpl.php). Je v tom sice strašně moc otazníků, dolarů a krucánků, které člověka PHP neznalého dovedou zaskočit, ale všechno to má logiku.

Tohle je kousek, který způsobuje, že se datum a čas zobrazují nad každým příspěvkem a to zároveň v teaseru i v celém příspěvku.

Víte, osobně jsem PHP neznalá, lepím to dohromady metodou pokus omyl. Nicméně! Zjistila jsem následující: první odstavec s ($teaser) říká, že datum se má zobrazit "jen u teaseru", kdežto druhý s (!$teaser) říká, že datum se má zobrazit "jen v celém rozkliknutém příspěvku (tedy v teaseru ne!)".

Důležitý je tam ten kousek s vykřičníkem. To znamená, že v okamžiku, kdy nechcete, aby se vám zobrazovalo datum u teaseru, ale u příspěvku samotného ano, můžete smazat celý odstavec, pojednávající o situaci s vykřičníkem :) Platí to i naopak.

Když jsem byla u toho, rovnou jsem si změnila i zobrazování data. Defaultně (ve stavu format_date($node->created)));) se Drupalovo datum zobrazuje ve formátu 04/13/2011 - měsíc je zobrazen jako první.

My bychom tam chtěli mít nejdřív číslo dne, pak měsíc a nakonec rok. To znamená, že ve výše zmíněném kódu přepíšeme tento kousek format_date($node->created))); na format_date($node->created, 'custom', "d. F Y"))); a výsledkem bude například 13. duben 2011. Hlavně nemažte ty tři závorky na konci (před otazníkem), jsou fakt důležité.

O tohle se stará PHP funkce Date. Tečku za d tam mít nemusíte, ale já jsem ji tam připsala, funguje to. Proč to vypisuje Duben s velkým D, ale bohužel nevím, jde to nějak znásilnit, aby to bylo s malým? (EDIT: ano, znásilníme to pomocí funkce strtolower.)

No a takhle vypadá stav s datem v teaseru a stav bez data.

Užitečný zdroj: http://drupal.org/node/266730
Keywords: drupal date time teaser posted

Tak jsem si zagrafomanila a hned je mi líp. Třeba se to někdy někomu bude hodit, hlavně mně. Jen mám teď už zase strašnou chuť na nějaké to kari. #kruciprdel

/* Tyto poznámky pod čarou jsou sponzorovány Rionkou. Neberte si osobně, pokud se vám nelíbí -- jí se určitě budou hodit, až zase zapomene, HowTo. */

.modré muffiny SE: drupal edition

2011-03-23T08:54:00.002+01:00

Dobré ráno, milé internety. Včera jsem to už zveřejnit nestačila, tak to udělám nyní: zkáza byla dokonána a valí se na střední Čechy! Předchozí den byl totiž opět zasvěcen výrobě modře zvrhlých muffinů. Jelikož se jedná o SE - second edition, je naše dílo mnohem větší a čokoládovější než předchozí pokus (ten byl zase o dost modřejší).

Kdo čte tento blog o užitečných aspektech života opravdu pozorně, ví, že dnes v Praze proběhne setkání drupalistů, což mě původně vedlo k úmyslu nakreslit na každý muffin ještě drupalovo logo s obličejem, ale nakonec se to nějak nestihlo (ve hře bylo příliš mnoho proměnných, hora jídla, střílení zombíků a zejména kopr). Přesto se však jedná o odvážný počin, zejména proto, že s tímhle jedeme za chvíli do Prahy. Chcete to vidět na vlastní oči? Jen přijďte, máme toho dost...

Pokud vás přiložené snímky dostatečně nevyděsily, můžete shlédnout kompletní fotodokumentaci zde (garantuji vám, že ta už to zvládne).

.jaro je tu, pojedeme do Prahéé!

2011-03-19T10:23:00.007+01:00

Příští týden ve středu 23. března proběhne v Praze Drupal setkání. Akce je bezplatná, stačí se pouze zaregistrovat, aby měli pořadatelé přehled o počtu zájemců. Návštěvníky čeká diskuse o tom, jak si co nejlépe přizpůsobit tento publikační systém k obrazu svému. V programu se počítá i s rozborem možností HTML5, administračního rozhraní Drupalu a modulu Rules (a rovněž nějakým tím pivem na závěr).

Setkání je "určeno pro všechny, kteří si chtějí rozšířit znalosti o Drupalu, ale i pro ty, kteří se chtějí s tímto systémem pro správu obsahu teprve seznámit". Samozřejmě jsou lidé, kteří nadávají, protože už spadli z útesu (viz obrázek) a jiní, kdo věří, že jeden wordpress vládne všem. Já nejsem žádnej drsňák, můj web zatím ještě docela dost saje, ale nasávání nových informací mě jednoznačně baví. Nejprve jsem se akce v Praze vůbec neplánovala zúčastnit, protože jsem lamák a všecko je to moc daleko, ale odvážné ženy evisek_net a jesisem mě přesvědčily k účasti. Takže - pojedeme do Prahéé!

Nezáleží na tom, jak moc jste lame edition, podstatné totiž není vyhrát, ale zúčastnit se. Zatím je ještě volných krásných 42 (!) míst, tak šup.

.howto: jak se dělají modré muffiny?

2011-03-13T15:08:00.003+01:00

"Uč se, dívko, vařit, jinak se nevdáš!" Za časů našich babiček byl tento skill k uznání společenské hodnoty mladé ženy vskutku nezbytný. Dnes už sice všichni jíte jenom glutamátové věci ze sáčku a přijde vám to komické, ale až budete potřebovat vyrobit kamarádce k narozeninám pyramidu z modrých muffinů, jediný užitečný návod najdete zde.

Chci psát o spoustě věcí, o linuxech, o syndromu vyhoření, o bankách, Drupalech, internetech i lidské demenci, ale až konstruktivní úvaha nad modrými muffiny mě přinutila vzít do ruky písmenka a začít je skládat na řádek. Muffiny jsou původem americká pochoutka v podobě malých dortíčků, které se pečou v papírových košíčcích. Můžete si je koupit v Mekáči, ale tam rozhodně nemají takhle modré.

Muffiny lze připravit i v té nejobyčejnější olezlé plynové troubě, jenom je na to potřeba takový špecijální plech (můžete si ho třeba od někoho půjčit, jak to udělala moje drahá přítelkyně Kiki). Máte-li troubu, která peče jenom vzadu, počítejte s tím, že to budete muset otočit, aby to nebylo vpředu syrové. Jsou-li vaše zkušenosti s troubami na bodě nula, připravte si rovněž láhev vína. Budete možná muset strkat hlavu do trouby, abyste ji zapálili - a s modrým barvivem ve víně jde všechno líp.

Jelikož jsme dělaly těsto ve dvojité dávce podle návodu v kuchařské knize, nemám absolutně tušení, kolik tam čeho šlo, ale přesný poměr se dá vygooglit. Je potřeba si připravit sypké suroviny - polohrubou mouku, cukr, prášek do pečiva a v našem případě také modré potravinářské barvivo - a v nějaké větší míse je smíchat předem dohromady, aby byl výsledek pokud možno co nejvíc "homogenní" (dokonalé to samozřejmě nebude, ale nechceme mít modrou jenom jednu stranu, také by se hodilo mít to všude stejně oslazené, nakynuté atd). Mezitím rozehřejeme máslo - kuchařská kniha doporučuje, aby bylo "vlažné". Kiki ho odvážně vkládá do mikrovlnky. Následně zjišťujeme, že se z něho kouří, takže vlažné není, příště lépe.

"Ve džbánku smícháme tekuté přísady: smetanu, vajíčka, lžíci citronové šťávy a rozpuštěné máslo," radí entuziasticky kuchařka. "Hahá, džbánek, to určitě," rofluje Kiki a vytahuje oprýskaný ešus. Po oškrábnutí plísně z loňského týdenního puťáku bude od džbánku jistě k nerozeznání. Rozblemcané máslo vypadá avantgardně už samo o sobě - a po zamíchání tekutých přísad do mísy s moukou vzniká něco, co by se dalo přirovnat k modernímu umění. Po promíchání a dozdobení se na nás ale těsto z mísy jenom směje.

Přichází nejtěžší část: pečení. Plynová trouba peče na každém konci jinou intenzitou, takže jsme plech posázený muffiny vždycky asi po deseti minutách vytáhly a otočily. Kuchařská kniha říká: "Pečte až do zlatova", což Kiki po vylezení z trouby kvituje sarkastickým "nojo, zatím je to pořád modrý". Těsto nám hezky vyběhlo, komukoli, kdo to bude zkoušet po nás, tedy doporučuji naplnit papírové formičky asi do tří čtvrtin, aby to bylo tak akorát. Pro otestování míry upečenosti doporučuji muffiny opíchat špejlí.

Ačkoli výsledek byl poněkud méně sladký, než jsme čekaly, syrové to nebylo a spálené taky ne (aspoň to po rozkrojení tak nevypadalo). Ostuda se tedy nekoná a my můžeme z muffinů poskládat pyramidu, která bude na narozeninové oslavě symbolizovat oslavencův dort. Některé zdroje doporučují muffiny ještě polít polevou, ale nám se zdály dostatečně hezké samy o sobě. Jen se tedy lehce pokapaly medem, aby byly sladší. Chytily díky tomu lehce nazelenalou patinu a vypadalo to ještě zvrhleji.

Dnes po oslavě mohu navíc dodat, že tyto jedovatě šmoulí předměty lidé skutečně jedli a dokonce se snědly všechny (a nikdo nezvracel). Do svého portfolia si tedy mohu přidat další věc, kterou jsem schopna upéct. Modré muffiny budou umístěny hned vedle obskurního medovníku, který jsem vyráběla před dvěma lety. A to by z kolonky "pečení" na další dva roky stačilo, teď budu už zase dělat jenom ty masa, rýže a brambory. Veselé narozeniny všem!

.anketa: zima je škaredice, áááno?

2011-02-22T23:19:00.004+01:00

Na téma "Och, to je ale čísel v té anketě a zase je to víc, než minule!" tu slintám pokaždé a ani dnešek nebude výjimkou. Tentokrát jste si navíc mohli kliknout na více možností současně, tudíž je statistický výsledek ještě zkreslenější než obvykle. Hurá! Víte, já bych všechny ty zimy zakázala, každého to jen otravuje.

A co jsme se tedy z tohoto hodnotného průzkumu dověděli? Začátkem prosince strmě vzrostla popularita varianty Jéžišek, avšak následovalo prudké zastavení, vyvolané pravděpodobně skutečností, že vám Jéžišek přinesl zase jenom ponožky. Na zimě se vám tedy nakonec nejvíc líbí, že není vedro (25 hlasů) a že je sníh (28 hlasů). Anketa tímto vykazuje příkladně vysoký podíl logického myšlení čtenářů.

V posledních týdnech se vysoké popularitě těšila zejména možnost já už chci jaro (30 hlasů), k níž se s ovacemi připojuji. Těší mě též vysoké numero u bodu jídlo (19 hlasů), mám z toho chuť na flákotu se čtyřmi knedly. Desetina hlasujících uvádí, že neví, co je na zimě nejlepší, což akceptuji, neboť se zřejmě jedná jen o slušné zaobalení skutečnosti, že na zimě neshledáváme nic atraktivního, zvlášť když už trvá moc dlouho. Člověk vyleze z domu a hned mu zmrzne nudle u nosu, to si za tak krásné ankety přece nezasloužím!

Všem účastníkům průzkumu děkuji a těším se na účast v dalším klikacím nesmyslu.

.jak opravdu nehrát bowling?

2011-02-19T11:24:00.003+01:00

Tak jsme včera byli kutálet těmi koukavými koulemi a bylo to velmi zábavné (i když jsem se opět skoro pořád netrefovala, ale už to bylo skoro lepší). Návod, jak přesně na věc - tzv. howto najdete na blogu Jesisem. Pokud nechápete výraz "koukavé koule", povšimněte si ilustračního obrázku:

Vím, že nás existuje mnoho, kteří sportům už jaksi defaultně nerozumíme. Budu s nimi tedy i nadále soucítit a zveřejním pro ně dnes několik inspirativních bodů:

To, že si kuželky lehnou, je dobře. Když si nelehnou, je to taky dobře! [zdroj]
Nedávejte si pivo, budete se pak pořád netrefovat (ale zase vám to přijde vtipné).
Když si vezmete moc lehkou kouli, tak ji sice unesete, ale taky je pravděpodobnější, že vám bude pořád padat do rigólu (příkopu).
Když si vezmete moc těžkou kouli, budete vypadat jako drsňák, ale je možné, že poletí, kam se jí chce a vůbec ne tam, kam chcete vy.
Při házení koukavou koulí je užitečné myslet na někoho, kdo vás štve. Udělíte tím kouli větší rychlost a kuželky si třeba i lehnou.
Když pořád netrefujete nic, snažte se úmyslně nalovit co nejvíc nul za sebou a tvrďte, že je to vaše nová herní filozofie.
Zatleskejte svým soupeřům, i když netrefili nic. A radujte se, když vám koule spadne do rigólu. Nejde o to vyhrát, ale zúčastnit se!

.i já mám své dvě srdcovky. a co vy?

2011-02-14T21:04:00.008+01:00

Před pár dny zveřejnil Elektronický Ott jeden moc pěkný článek, nazvaný Přiznávám dvě srdcovky. Nevěnuje se v něm nedozrálým třešním, ale těm aktivitám, které člověk dělá nikoli pro peníze, ale prostě proto, že ho baví. Článek končí velkým otazníkem: "Máte nějaké srdcovky i vy?"

Myšlenku, která se zrodila již dříve na (rovněž skvělém) blogu Tomáše Hajzlera, jsem se rozhodla přetransformovat opět v jakousi řetězovku. Domnívám se totiž, že cosi takového, jako tuhle chlapci, má každý. U mně se, pravda, rozhodně nejedná o tak učesané a přístupné projekty, jako u kolegů výše. Obě ty záliby totiž vznikly v ne-online světě...

♥ kreslení očičkatých věcí

Maluju asi tak od chvíle, kdy jsem začala být schopná udržet tužku. Samozřejmě je mi jasné, že to není způsob, jak si vydělat, a tak jsem se nikdy nevrhla do žádného konceptuálního projektu. Jsem zastáncem hlavně tradičních technik, počítačové kreslení teprve lehce osahávám.

Už jsem uvažovala, že bych si vybudovala na své doméně (kde zatím nic není) nějakou reprezentativní rionkogalerii, ale zatím jsem to ještě dostatečně nepromyslela (a ani nevím, zda to má smysl). Než dojdu k nějakému závěru, skladuji své bláboly alespoň na DeviantArtu. Je jich mnoho, čerstvé i letité... a může je tam oňuchávat široká veřejnost.

♥ paní s černými vlásky

Vlasta Ott správně poznamenává, že pokud vás srdcovky jiných nezaujmou, tak s tím nejde nic dělat - je to prostě jen koníček. S podobným přístupem vám mohu předhodit i srdcovku č. 2 - po léta slepovaný a nyní na novou doménu postupně přesouvaný web o hudební skupině Evanescence.

Tomuhle bastlíčku věnuju poslední dobou asi nejvíc soustředěného času, protože to chci od března otevřít i pro veřejnost. Přinutilo mě to se od základů naučit pracovat s Drupalem a oprášit vzpomínky na to, jak je skvělé konstruovat něco nového, co vás baví.

Tyto dvě věci, o kterých dnes píšu, jsou ke mně přirostlé už po mnoho let a s vysokou pravděpodobností se budou prolínat mým životem i v letech následujících. A to přesto, že jsem do nich vložila mnoho energie a nevyždímala z nich žádné peníze. Nejde mi o příjem z reklam ani o počet návštěv. Myslím, že právě v tom je smysl srdcovek: aspoň někdy je nutné dělat to, co milujeme...

Máte i vy své srdcovky? Napíšete o nich?

.juchachej! aneb jak jsem zapojovala externí disk

2011-02-01T05:33:00.007+01:00

Čím se zabývají počítačoví lidé v noci? a) spaním, b) stahováním neslušných věcí z internetů, c) mumáním s kousky hardware... Cé je správně!

Kdo na mém blogísku prolezl i starší záznamy, ví, že nových kousků počítače mám velmi pomálu, kdežto staré, zaprášené a nefunkční jakoby se u mně scházely samy. Díky podpoře ze strany mého skvělého muže se mi ale do ruky dostal nový SATA disk, který jsem dnes k ránu (zasráno!) externě zapojila a teď už jenom juchám. Už od podzimu se mi totiž po baráku povaluje hliníkový rámeček na disk pochybné asijské provenience, který jsem koupila za nějakou stovku na polském Aukru. Jen do něj nebylo co strčit.

Rámeček na disk je taková krabička, která má v sobě čudliky pro připojení disku s rozhraním SATA i ATA (IDE). Já, odkojena zastaralými díly, jsem jaksi automaticky počítala se zakoupením disku, který disponuje starším rozhraním, jelikož SATA moje deska ani neumí. Rámeček má ale výstup v podobě USB 2.0 (pro neznalé: to je to bílé vlevo! :) a vedle je kontrolka, vypínač a to kulaté je napájení s "pacičkama"). Nekompatibilita jednotlivých kousků počítače se tím zcela stírá.

Mimochodem, po prvotní zkušenosti si disk nemůžu vynachválit, protože přenosová rychlost je na moje poměry úplně skvělá (5.5 GB přeběhlo za asi 7 minut. Já vím, že vy tohle všechno už máte, protože vlastníte ty nadupané stroje. Chápu. Ale stejně se musím pochlubit.)

Výše můžete vidět, jak jsem celou tu záležitost bastlila na koleně - takzvaný proces montáže i s vyhřezlými vnitřnostmi; binec kolem, kabely, PETlahev a olezlé počítačové bedýnky ignorujte, to není vůbec důležité.

A ještě jedno "sexy makro" :)

.7 věcí, co fakt strašně potřebuju k narozeninám

2011-01-29T10:42:00.003+01:00

Původně jsem tento seznam ohromně důležitých periferií chtěla uveřejnit ještě před Vánocemi, ale nakonec to skoro nestíhám ani k vlastním narozeninám. No, aspoň se mocně namotivuji na následující rok. Seznam vtipných dárků je lepší než seznam předsevzetí, který už dopředu plnit nehodlám. A taky budete vědět, co mi koupit, abyste mi udělali radost, heh.

1. třpytivý růžový šroubovák
"To nejlepší pro něžné ajťačky". Ač mně módní trendy jako růžová klávesnice (s "Oh, Shit!" místo klávesy pro mazání) a monitor ve tvaru Hell(o) Kitty nikdy nepřirostly k srdci, sada drobných růžových šroubováků si mě získala. Jediný přešlap udělali designéři s chlupatými dekoracemi, určitě v nich bydlí mrcha statická elektřina. Více bych ocenila šroubovák s třpytkami či naplněný vodou s plovoucími delfínky a poníky.

2. ajtý náhrdelník
Náušnice s Ctrl, Alt nebo Del už má dneska každý. Při troše štěstí ale můžete sehnat i náhrdelník vyřezaný z kousku základní desky. Na Fleru jsem narazila na velmi zajímavého prodejce s nickem Skynet - v nabídce má spoustu zábavných šperků od počítačových komponent až po romantické starobylé brože, ozdobené nefunkčními hodinovými strojky. Jeden by se uslintal, vážně.

3. trička z UAX s kurzorem
Náušnice nemám kde nosit, neboť nemám v uších dírky, ale pozitivní vztah k výpočetní technice lze předvést třeba pomocí úchylného trička. Tučňáka jste už viděli, no a tyhle věci se mi zalíbily v UAX.

4. nový disk
O zakoupení této důležité součástky uvažuju už delší dobu, jen to bylo prozatím odsunuto do pozadí. Vyřízení tohoto požadavku je pro mě spíš nutností než předsevzetím. Zvažuju například Western Digital Caviar 1TB (Green, Blue, Black). Any ideas?

5. neocube
Neocube je vtipná hračička, kterou jsem poprvé viděla u ohlada (foto). Jedná se o soustavu magnetů ve tvaru kuliček, které můžete různě přeskupovat a vytvářet tak zajímavé konstrukce. Zatím jsem ale nepřišla na to, jestli silné magnety nemají negativní vliv na výpočetní techniku. Na internetech se všude diskutuje jen o tragických případech, kdy to lidé polkli. Nuda.

6. věci s nápisem evanescence
Někteří lidé, co mě znají, ví, že to je nevyléčitelné. Radost mi uděláte prakticky čímkoli, co má na sobě "Evanescence". Zrovna nedávno jsem oňuchávala official merchandise.

7. šperky, korálky, doplňky
Nejlepší jsou pochopitelně divné věci, které bych si sama nikdy nekoupila (od korálků a broží po placky s nápisem), ale s radostí uvítám i korálky a materiály, ze kterých si teprve můžu něco vyrobit. Pochopitelně, ze všeho nejlepší jsou překvapení, která bych vůbec nečekala. Takže pokud mi chcete něco skvělého věnovat, neváhejte a někde si mě odchytněte, narozeniny mám ve středu ;)

.fotkovatý rychloblog: [2010]

2011-01-14T11:43:00.002+01:00

Včera jsem umístila na internety několik sérií fotek z minulého roku - zejména věci, o které mě řada přátel již delší dobu žádala. Za chvíli bude jaro a musím si tedy uvolnit místo k tomu, abych mohla běhat po divných lokacích a fotit plesňüvé stromy, že! (No, už aby to bylo, nemůžu se toho dočkat.)

20101029: říjen v Králově Poli fotogalerie >>
Po zveřejnění prvních mlhavých snímků z vlakového nádraží jsem se do stejné oblasti vydala ještě jednou, abych polapila atmosféru podzimního hřbitova. Před Dušičkami tam ale bylo tolik lidí, že jsem na původní záměr částečně rezignovala. Přesto ten den ale vzniklo pár pěkných obrázků, s nimiž se ráda pochlubím. Nostalgie byla úmyslem, barvičky též.

20101126: InDustWeTrust fotogalerie >>
V listopadu jsem zde zveřejňovala svou pozvánku na akci, která proběhla v (defaultně celkem post-apokalyptických) prostorách klubu Clubwash na Staré 27. Ten večer tam proběhla nejen stylová vernisáž a výstava Aldarissových fotek, ale i mnohý lol a alkohol. Potkala jsem tam spoustu lidí, které jsem nečekala/dlouho neviděla, všem tedy opožděně děkuji za účast a doufám, že si nad fotkami ten úlet s radostí připomenete :)

20101220: Skřelfí Vánoce fotogalerie >>
Soukromé předvánoční posezení s mými čtyřmi dcerami, členkami mocného volnočasového sdružení Skřelfky :) Kdo nebyl, nepochopí; každému ale s radostí doporučím Salon Daguerre na Slovákově, je to tam stylové a příjemné (jen radši příště už nebudu zpívat u záchodů).

.klíčová slova za 4Q 2010

2011-01-04T06:20:00.004+01:00

Dnes vás opět oblažím svou veselou čtvrtletní sbírkou zdrojů návštěvnosti. Příchod chladnějšího období tradičně způsobuje zamrznutí závitů u většiny populace, ale hlavní je, že mě každý najde, včetně těch, co ani nechtěli.

(Pokud budete mít po dočtení článku stále málo, pokračujte prosím plynule na Apinův kekel, kde byly nedávno zveřejněny i jeho přístupové statistiky.)

jak bít pro muže krásnější - mně například u opačného pohlaví rajcuje inteligence, ale tohle má každej jinak, žeano
PC výraz widle - to bude asi nějaká zemědělsky zaměřená linuxová distribuce
jak poznat ženu - googlením...? (ale někteří na to jdou třeba i přes WoWko)
jak poznat jestli je žena na ostro - googlením zaručeně ne!
firefox smazal jsem nejčastější z osobní lišty - gratulujeme. co je to osobní lišta?
jak udělat tučňáka pomocí klávesnice - napadají mě samé úchylné odpovědi. možná by bylo jednodušší přiznat, že blbě
ipad vs netbuk - "co je lepší" závisí hlavně na tom, zda chcete obsah jen konzumovat, nebo i vytvářet. osobně preferuji nojbůk
ubuntu 10.10 zavírání oken příkaz - zkuste ten křížek, co je v pravém horním rohu, to docela funguje
hustodémonsky krutopřísné původ - tento dotaz mě přiměl dohledat, odkud ten obrat vlastně pochází, protože si jasně pamatuju, jak jsem se nad tím loni zadusila smíchy... viz zde. jsem hustý démon?
$ v příkazovém řádku - znak dolaru v něm symbolizuje, že program je připraven zpracovat další požadavek; samotný dolar se obvykle užívá jako symbol příkazového řádku v návodech nebo knihách. na takovýhle dotaz vám google bohužel neodpoví, protože ignoruje vše, co není ~~písmenko~~ alfanumericky.
radost úvaha - to jste tu blbě, my jsme tu jen samí sarkastičtí cynikové
manekýnky a ich zneužívanie - nemám tušení, jak se sem přes tohle někdo mohl dostat
textový editor pro spisovatele v češtině - doporučuji používat poznámkový blok, pravidla českého pravopisu a hlavu
hodně pohádek a at se nesekají barbye - nebojte, u mě se pohádky sekat nebudou, mně Flash totiž zrovna nefunguje (ale už pár měsíců mi vůbec nechybí)
nesnáším geeky - to je smůla, mně se celkem zamlouvají
po zapnutí počítač nepípne - asi špatné heslo do Twitteru
návod jak balit vánoční dárk - doporučuji koupit hodně izolepy a balícího papíru, nejlépe v nějaké tmavé barvě, ať je to opravdu dárk

.7 dárků, co mě nejvíc dostaly

2011-01-02T14:05:00.003+01:00

O žádném z těchto skvělých dárků jsem dopředu netušila, takže se chci pochlubit, jak se mám! #ukazdarek

1. Tux plyšový
Toho jsem přesně potřebovala ♥. Má 30 cm a od prvního dne se mnou chrápe v posteli (hned vedle obří plyšové kačenky). Thanks to dqd

2. Šperk s vestavěnou flashkou
Úžasný dárek pro všechny ajtý ženy. Navíc v hezky failové barvě. Z ozdobného oválu posázeného kamínky lze vyklopit 4GB flash disk. Thanks to aranimas

3. Make pixels, not war
Placka se sugestivním textem. Krásně se mi hodí mezi ostatní placky se sugestivními texty! Thanks to Kik

4. Sbírka chlupatých koulí
Zapytlovaný dar od sestry: velké množství ručně vyrobených kuliček z plsti v různých barvách. Pochybujete-li o smyslu, ujistím vás, že kreativní osoby jako my z takových věcí například vyrábí vtipné šperky. Thanks to Yf

5. Tučňáčí dívka
Den poté, co jsem dostala Tuxe, jsem obdržela také střapatou chlupatou tučňáčku. O jejím pohlaví není pochyb, po prvním setkání si s Tuxem rozumí a tulí se spolu k plyšové kačence. Thanks to mamka

6. Hurá, zas mám sluchátka
S pomocí 1.5 m stíněné neoprenové dvojlinky byla opět zprovozněna moje velkosluchátka, tudíž můžu konečně poslouchat hudbu u PC přes něco jiného, než prťavé pecky. Praktický dárek aneb šestkrát hurá! Thanks to taťka

7. Tučňáčí ponožky
Nejúchylnější dárek tohoto roku. Jsou kotníkové a nemám tušení, jak to bude vypadat, ale rozhodně se mi to hodí. Thanks to Kik

.pf 2011

2010-12-30T23:35:00.005+01:00

many thanks: umerr [textures], kfc [scan], people [be; listen; sunshine], symuška & kikuška [longtime support], dqd [belief]

můj angličtin je kvality náhodně proměnlivé, höhö!

.co upadlo z kreslící složky

2010-12-29T00:33:00.002+01:00

Vánoce jsou časem restartů. Lidi si berou volno a odjíždějí do lesa za příbuznými. Tam se pak oddávají žranicím, karbanu a svým dlouho odkládaným zálibám. Tak se i mně zadařilo opět oprášit nějaké ty tužky a papíry a krásně jsem se vypnula u malování. Drobnou ukázku přináším také čtenářům svého všeobecného blogísku. Andílka v továrně jste už viděli dříve. A zítra zas do práce. Tedy... dnes.

.deník linuxačky: rok poté

2010-12-23T01:37:00.003+01:00

Tak už jsou tu zase Vánoce. To znamená, že váš nejoblíbenější blogísek o nojbůcích, ajtý ženách a komičnosti života už existuje rok. No, to je mi pěkné.

Z příběhu o tom, jak jsem přišla o Windows, už se stala urban legend, kterou dnes bavím lidi na akcích - jednadvacátého prosince minulého roku jsem sem prostě nutně potřebovala napsat větu "Ve středu (16.12.) mi zemřel disk". A tak to celé začalo.

Dovolme si tedy malé patetické ohlédnutí: co přinesl a odnesl poslední rok?

Prosinec 2009: Instaluju "ten linux", co jsem vždycky chtěla vyzkoušet a uvědomuju si, že mě baví si s tím hrát. Propadám značně černým a mrtvým metalům. Na Štědrý den taje a já fotím bahno. Nesměle bloguji.

Leden 2010: Nastavuji si zelené Ubuntu. Téměř zcela opouštím IM, protože nenacházím uspokojivý komunikační program. Nesměle se vracím k hrátkám s webem.

Únor 2010: Slavím nalolrozeniny a dochází mi, kolik těch lidí už jsem tak dlouho neviděla (příští rok to bude stejné). Nadávám na zálohování, cenzuru internetu, tmu a Barbie ajťačku. Zírám na hokej, ale prošvihnu dva zajímavé koncerty.

Březen 2010: Linux mě stále fascinuje, všechny s tím otravuju. Dvě skvělé kamarádky slaví narozeniny, vzápětí onemocním a 14 dní nadávám. Divně filozofuji o citech, vynalézám #roflživot a seriál Live distro.

Duben 2010: V březnu a dubnu píšu kvůli delší nemoci strašně často a nejen, že to není na škodu, naopak to dokonce láká nějaké čtenáře! Lezu snad prvně na IRC. Ne, podruhé v životě, aha. Objevuji CBL, Dobrou čajovnu a přitažlivost tečky na začátku řádku. S kolegy z práce beru z recese útokem diskotéku. Jsem cynický.

Květen 2010: Jsem stále cynický. Začínám po dlouhé pauze opět psát povídky. Bystrčtí komunisté mi nabízejí buchty. 24.5. slavím svátek, 25.5. zase Ručníkový den. V práci se dějí razantní updejty. Na čas ze mě stává technická potvora/podpora (zkoušeli jste to vypnout a zapnout?) a brácha se mnou poprvé zkouší Linux Mint.

Červen 2010: Vyrážím na časté divné výlety a fotím věci. Rozjedu internetové bankovnictví pod Linuxem a vydávám úspěšné pojednání o dámských kabelkách. Zdají se mi divné sny, které se postupně plní.

Červenec 2010: Konečně mám chuť a čas vyrazit mezi lidi. Fotím přátele, festivaly a staré domy po Brně. Mám zapůjčený iPod a netbook Dell, takže se asi 14 dní v kuse zabývám jen možnostmi jablka. V autobuse nečtu, ale hraju AngryBirds.

Srpen 2010: Vítězím ve vtipné anketě #pctslecna, pokračuju v hrátkách s iPodem. Srpen je ve znamení geekgirls, různých výletů, LARPů a akciček. V ranní mlze zachytávám obrázky končícího léta.

Září 2010: Skoro pořád jsou nějaké akce, koncerty a hospody, kde fotím vtipné lidi. Barvím si vlasy na tmavě failovo. Hodně bloguju a reaguju na své oblíbené blogovače v ehm, té blogosféře. Neúspěšně se snažím zachytit nostalgii podzimu v obrazech. Hrozně moc čtu a kreslím.

Říjen 2010: Stále moc čtu. Nesměle zvažuji účast na konferenci LinuxAlt, vždyť tam nikoho neznám a ani nejsem ten administrátor! V práci se dějí nové updejty. Zjišťuji, že jsem nestihla další dvě akce, co mě zajímaly, ale zas mám aspoň nafocené nádraží. Píšu první blogísek pro LinuxExpress.

Listopad 2010: Mám pocit, že jsem neustále v práci. Odreagovávám se tedy u čaje. Navštívím skvělý LinuxAlt a až do rána se bavím s neznámými Dušany o kofolách (a později o mlöku). Zřejmě jsem se jim líbila, někteří se se mnou sešli dokonce opakovaně. A to jsem opravdu neměla v úmyslu balit linuxáky. Úspěšně si registruji dvě CZ domény. Je mi veselo.

Prosinec 2010: Ne, že bych nechtěla blogovat, ale pořád jsem v práci a vynořují se i nejrůznější večírky a čajovny. Ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekala, jsem potkala někoho velmi zajímavého. Najednou mám pocit, že od Ježíška už nic nutně nepotřebuju. No, třeba dostanu aspoň nějaké ty ponožky.

.anketa: rss? to je něco k jídlu?

2010-12-14T22:30:00.002+01:00

Tak, původně jsem vždycky chtěla anketu vyhodnotit ve chvíli, kdy doběhne po dvou měsících k závěru a pak hned nasadit další. Ale nějak jsem v poslední době ztratila hlavu, což jste jistě pocítili i ve vašich RSS čtečkách. '404, hlava not found.'

Á propos, co je RSS? Stručně pro ty, kdo klikli na čtyřku: RSS je technologie, určená k odběru nových článků z vaší oblíbené stránky/blogu. RSS čtečka je program (např. Liferea) nebo webová aplikace (např. Google Reader), která přijímá nové články nebo alespoň jejich náhledy ihned, jakmile je autor vydá. Člověk tak může neustále sledovat zdroje, které ho zajímají. Více info zde.

Zaujal mě relativně vysoký poměr lidí, co RSS nepoužívají, ale dominanci webových čteček pod možností č. 1 jsem vcelku očekávala. Co jsem neočekávala, byl mocný nárůst hlasujících, i když se v publikování poslední dobou krutě flákám. To asi znamená, že jsem slavná. Už jsem vám říkala, že jste úžasní?

Příští anketa bude na nějaké trapně kýčovité téma, hned to vymyslím, vydržte. Musím tam nějak zakomponovat ty, no... Vánoce, když už je ta sezóna, žejo.

.technická potvora ve dne v noci

2010-12-02T22:25:00.004+01:00

Právě za mnou přišel spolubydla, jestli náhodou nemám přebytečnou grafickou kartu. Mžourám na něj, jako by na mě mluvil rusky, a snažím se zjistit, proč dostal ve třičtvrtě na deset večer chuť zrovna na něco takového.

Prý najednou chcípl počítač. Poučena vlastním hardwarovým failem, okamžitě se dotazuji na aktivitu disku. Počítač se sice "zapne", ale jestli nabíhá nějaká detekce hardwaru, nevíme, neboť na monitoru je tma (dioda na něm při zapnutí problikne). Po zapnutí počítače ovšem "nic nepípne". Disky běží, vrní, jako by se nechumelilo ("Stejně je tam jenom porno."). Po deseti minutách dialogu si uvědomuju, že po stránce pitvy hardwarového vybavení na základní desce potřebuji více praxe. Sice mi přijde, že závady na komponentách na desce mají narozdíl od chybujících disků a podobných hovadin poruchovost v řádu promile, ale můžu se plést anebo máme prostě smůlu. Vyndávat svou přihřátou funkční grafiku se neodvážím, na to jsem málo drsnej. Kolega hrdě hlásí, že se mu povedlo resetovat BIOS a tak se mu ztišené větráky rozjely na plný výkon. Což je hezké, ale neřeší to problém. Zapojením (kontakty) kabelů to není. Restart jsme samozřejmě zkoušeli, po něm následoval zmíněný reset ("Jasně, vy byste jenom všem říkali, že to mají vypnout a zapnout, to jsem už viděla v tom seriálu, styďte se, pani! Já čekala, že mi něco poradíte.").

Coby parodie na technickou podporu lezu do sprchy a myslím na to, že bych si měla zjistit kompatibilitu těch RAM modulů, co mi tu leží, abych mohla machrovat, že vím, "co to dělá"... ale nějak jsem teď myslela na všechno ostatní, jenom ne na intimní hrátky s PC. Každopádně jsme hezky analyzovali, kde všude není problém, což o dost zvyšuje naději na rychlé nalezení řešení. Mám uptime skoro 10 dní, musím jít spát. Já bych ty počítače a internety zakázala, člověka to jenom otravuje. Doufám, že se mi bude zdát o překousaných kabelech.

.každý má uvnitř něco zvláštního

2010-12-02T00:41:00.002+01:00

Dnes jsem se setkala s kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla, bývalou spolužačkou z maturitního ročníku. Přivedla mě opět k myšlence, jak jsou věci relativní a jak se někdy můžeme sami dobrovolně uvěznit v nezdravých návycích.

Je to úžasná ochotná osoba s ohromným výtvarným nadáním a krásnými dvoubarevnými vlasy. Pracuje s chemikáliemi, které si nedokážu představit, stará se o potkánky a kytky, neomdlí při krvácení a šití, přestala pít alkohol, přestavuje kus domu, plánuje rodinu. Když jí ale polichotíte, bude se vám to snažit vymluvit. Nemá ráda pozornost lidí, představa, že by promluvila před skupinou posluchačů, ji děsí. Vlastně si vůbec nemyslí, že je na ní něco zvláštního.

Já strkám maximálně tak čudlíky do počítačů, při odběrech krve se mi hned motá škeble. Když mi pochválíte nějaký kousek, pravděpodobně vám poděkuji a půjdu ho rychle zkontrolovat, abych eliminovala možné nedostatky. Zapomínám věci, které si nenapíšu, kytky mi vždycky chcípnou, nemám ráda lidi natlačené v malých prostorech a v diskuzích používám dlouhá cizí slova, která lidé nechápou. Matou mě lidské emoce. Ale snažím se věci dělat tak dobře, jak jenom můžu.

Je strašně pěkné, že si realisticky uvědomíme, v jakých oblastech máme chyby, ale ne vždycky jsme schopni se dokopat k tomu, abychom s tím doopravdy něco udělali. Je lehčí nechat se natlačit do předem určené škatule ve tvaru okolím daných očekávání. A pak z ní koukat a chcípat jako ta uschlá kytka. Vznikají tak hluboko skryté panické záchvaty a frustrace. Na tomto místě se ale hodí poznamenat, že každej má něco... Všechny úžasné ženy, které ve svém okolí obdivuji, se s tím svým něčím odvážně popraly. Složité bolavé věci mají svoje důvody, každé rozhodnutí obklopuje složitý systém plný vnitřních vazeb. Kdyby měl někdo dojem, že tento zápisek postrádá smysl, nebudu souhlasit. Je důležité být prostě "já". Nic jiného pro nás totiž nebude mít smysl, až se ze všech našich dosavadních pozitivně nabitých smyslů zničehonic stanou záporné nesmysly.

Ne, není to pesimistická úvaha o sněhu a hovínkách, naopak, celé mě to nabíjí optimismem... a mám chuť otevírat oči, začínat nové věci a oprašovat staré věci. Díky za myšlenky, Peťko!

.0,0666 článku denně!

2010-12-01T00:47:00.012+01:00

Různí publicisté na internetech, kteří se cítí být dostatečně fundováni, tvrdí, že blogísek se může řadit mezi aktivní ve chvíli, kdy vyprodukuje článek aspoň jednou za čtrnáct dní. Když se to spočítá, vychází to na 0,066666667 článku denně. Vzhledem k tomu, že jsem jich v listopadu vyplivla přesně dvakrát tolik, znamená to, že jsem jich denně vyprodukovala 0,133333333 a tudíž se stále s radostí řadím mezi aktivní blogískáře.

Moje různorodé, inteligentní a úžasné čtenářstvo si samozřejmě zaslouží dozvědět se, že tu mám pořád ještě rozdělané nějaké články, které jednou dopíšu. Tak jen shrnutí, co se mi teď všechno děje a o čem vám třeba někdy něco napíšu (anebo ne):

byla jsem na šílené níže inzerované post-apo vernisáži InDustWeTrust (fotky v řešení)
navštívila jsem zvrhlý večírek sdružení LinuxvBrně, kde se stavěly parníky z ubrusů
chodím o víkendech do práce
sněží a tak sprostě nadávám, ale nosím sukně s chlupatými ponožkami
mám u postele nový komín knih a tak ho zpracovávám
navštěvuji, případně plánuji ajtý party, úchylné hospody a nostalgické srazy
oňuchávám čajovny a kavárny, abych mohla napsat recenzi z hlediska možnosti povalovat se a odkládat si nohy výš než hlavu
objevila jsem už asi 64 různých nových metalů
stále fotím hřbitovy, olezlé zdi a divné lidi
učím se zacházet s Midnight Commanderem
zvoním na Svoboďáku na zvon
spím ve dne
vnucuju lidem na vyzkoušení ty linuxy
kreslím
zjišťuju možné významy slova "rande"
koupila jsem dvě domény rionka.cz a evanescence.cz, na kterých zatím nic není
nestíhám Vánoce

.in dust we trust

2010-11-23T23:05:00.000+01:00

Na každém blogísku se občas musí objevit zpráva "omlouvám se, že teď nepíšu, mám toho strašně moc", takže už i já, Brute! V uplynulých dnech jsem mimo jiné pracovala na pozvánce na páteční vernisáž spojenou s post-apo výstavou fotografií Jiřího "Aldarisse" Sejkory. Slavnostní předmluva bude spojena s multimediální performancí, četbou a tancem. Pokud máte rádi fotky rozpadajících se továren a magory v plynových maskách, neváhejte se 26.11. po 19. hodině zastavit v CLUBWASH.

.rionka vs. LinuxAlt : jak vypadá koláčový graf

2010-11-09T23:35:00.006+01:00

O víkendu 6. - 7. 11 . 2010 proběhl v Brně již pátý ročník konference LinuxAlt - vzdělávací přednáškové akce se zaměřením na Linux a svobodný software. Akce probíhala v areálu FIT VUT a letošní ročník měl takovou návštěvnost, že se v posluchárnách sedělo i na schodech. Přečtěte si, proč.

Původně jsem chtěla na LinuxAlt vyrazit asociálně inkognito, takže se omlouvám za mizernou (žádnou) propagaci před akcí. Po příchodu do areálu jsem ale narazila na stoleček, u něhož seděly Bára Hrončoková a Bára Havelková. Byly hrozně ochotné a pozitivní. Spolu s registračním stolkem u vchodu, kde jsem krátce po svém příchodu potkala Fi a Pitlika, to byla taková dvě místečka jistoty v moři chaosu. Alespoň zpočátku.

Všem, kdo budou po přečtení mého úžasného článku o návštěvě dalšího ročníku uvažovat, rozhodně doporučím mít s sebou fotoaparát, velkou tašku a vizitky. Poslední jmenované mi značně chyběly a tak jsem musela psát lidem URL blogísku, kontakty a poznámky na náhodně roztrhané kusy papíru, příště lépe! Ano, správně hádáte, že asociální nálada mě během půlhodinky opustila.

.možná, že víte, co je to koláč... a kernel?
Jelikož jsem na místo dorazila lamersky se zpožděním, přišla jsem o prezentaci Miroslava Hrončoka na téma XFCE, což mě mrzí, protože jsem tohle prostředí zahlédla jen letmo a přitom mě dost zajímá jeho nasazení na slabších počítačích. Tímto tedy veřejně doufám v brzké vydání videozáznamu. Pánové u vchodu vtipkovali, že to obvykle bývá zhruba po čtyřech letech, už se těším.

"Na každé přednášce dneska musí zaznít slovo CLOUD!" - Milan Brož

Zapadla jsem tedy hned do nejbližší posluchárny a jala se obhlížet okolí. Zaujal mě výskyt slečen v místnosti, zdaleka se už nejednalo o jednu ženu na sto chlapů jako v dávných dobách matfyzáckých vtipů. To, že žen je na akci mnohem víc, jsem zjistila až později, neboť při pohledu na první slajd by se ve mně krve nedořezal. Dostala jsem se na odbornou přednášku Milana Brože o SSD a dalších storage technologiích v Linuxu. Při úvodu věnovaném detailům v kernelu mi skoro vylezly oči, ale následné rozebírání principu a jeho praktického využití mě zaujalo, načež mi došlo, že téma bez potíží chápu :)

Přednáška byla rozhodně jedna z nejzajímavějších, co jsem měla během akce možnost vidět (spíš mi semtam bylo líto, že se objevila i nižší úroveň prezentace). Nikde jinde, než na téhle přednášce jste také nemohli vidět procento koláčového grafu, které vypadá jako Pac-Man.

Po skončení přednášky jsem si odskočila pro kafe (aargh, ten automat nevrací!) a pár instalačních médií Ubuntu 10.10, abych mohla konvertovat své okolí na pravou víru s pomocí oficiálního designu. Dostala jsem k tomu i OpenSUSE 11.3, které lidé zřejmě neznají, protože narozdíl od Ubuntu se poněkud ostýchají si ho vzít. Bára Havelková zvolila úžasnou formu propagace a prodávala na místě ručně vyrobené náušnice s tučňáčky a chameleonky. Mám dojem, že během víkendu všechny zmizely. Chci Tuxe na krk.

.je důležité míti Gimp a stativ
Následovalo téma úprav a katalogizace digitálních fotografií Pavla Adama, cílovkou byli spíše začínající uživatelé. Přednášející občas trochu nevhodně používal hovorové výrazy a chybělo mi více "akčnosti" a opensourcových příkladů, ale je fakt, že Gimp je nenahraditelný (imho). Doprovodné fotografie byly povedené, všechny však převálcoval závěrečný GIF s přežvykující srnou. Také jsem se dozvěděla, že prezentace běžela na WinXP a zaslechla jsem charakteristické tudu.... tudu! při odpojení USB.

"Fotit něco ve dvanáct hodin na pláži, to je většinou vražda." - Pavel Adam

Po přednášce jsem zjistila, že slečna v oranžovém tričku, která mě zaujala už při svém příchodu, je White_Kate. Člověk v tričku Kernel Ultras v řadě přede mnou, který pročítá Lamera, je Hfechs (aka Dušan, tedy pardon, Václav) a člověk s plnovousem je Golem, ale tohle všechno zjistím až večer v hospůdce...

.lidé ty nojbuky prostě chtějí!
Pauzička, vyjdu na chodbu. Poslední troška anonymity byla zmařena, když mi vyrazil vstříc nepřehlédnutelný Vlastimil Ott s hlasitým "Ahoj, Rionko!" Po krátké přednášce o neziskové společnosti Liberix se ke stolkům vracím a celou další hodinu si povídám se skupinkou inteligentních a vtipných lidí, které vidím poprvé v životě. Vlasta mi sděluje, že v mé osobě právě objevil ideálního autora aprílových článků - blogy na LinuxExpresu prý rozhodně potřebují nějaké ty nojbuky! No toto. Ihned si na obdrženou kartičku "LinuxAlt - HOST" připevňuji nápis "oficiální ROFL LinuxExpresu".

Vlastně jediný člověk, kterého jsem znala už z dřívějška, byl Rezza, který se ke mně tiše připlížil a narazil mi přes oči svůj red hat. K OpenSUSE a Ubuntu v tašce mi přibyla také Fedora v KDE variantě. Pokračuji ve své misi a fotím okolojdoucí ženy. Někdo fotí i mně, doufám, že mi pak pošlete nějakou povedenou profilovku.

.tam je strašně moc lidí... tyjo, natoč to
Následuje přednáška Petra Krčmáře "Jak prolomit šifrování disku za dvě sekundy". Představují tzv. cold boot útok a využití hardware keyloggeru. Místnost je nacpaná až po střechu, lidé vědí, co je dobré a posedávají na schodech a různě po zemi. Přednášející jsou vtipní a příklady předvádějí v terminálu přimo na projektoru. Osobně si myslím, že doplnit statickou prezentaci nějakou živou předváděčkou je úplně nejlepší postup. Navíc, každý linuxový desktop vypadá jinak a některé přednášky tak lidem nenápadně předvedly, jak je to hezké, individuální a zároveň použitelné (třeba ta jednoduchá tmavá plocha s conky Mira Hrončoka se mi líbila).

Jakmile se lidé rozprchnou, jdu si osahat čtyři plyšové tučňáky. A to jsou věci, člověk si chvíli povídá s lidmi a dělá blbosti a druhý den se najde na rootu! Ne, že by to vadilo, jen ať všichni vidí, že linuxové ženy (senioři, děti...) existují. Aspoň budou návštěvníci příští rok sedět i na stropě.

"Když my se na těch srazech vždycky tak zprogramujem!" - Hfechs

Co bych chtěla nejvíc vyzdvihout a pochválit, byli... prostě lidé. Přišla jsem na LinuxAlt poprvé a odnesla jsem si nadstandardní pocit. Organizátorský tým byl hrozně ochotný a "davy" nebyly obyčejné davy, ale směs inteligentních individualit. Je to blbost, ale "člověk se tam cítí jako mezi svými". Nenapadlo by mě, že si tak dobře popovídám s takovým množstvím lidí. A už vůbec ne, že po skončení konference je doprovodím do kavárny, odkud následně pokračujeme do restaurace, vinárny a nonstopu. Mám pro vás jedno poučení: Opravdu si nikdy nedávejte víc jak šest kofol! Budete pak brečet smíchy z úplně všeho!

Konec první části... Příště si popovídáme o tom, jak si úchylně obarvit Firefox ve Wine lahvi a o tom, co vyhraju v anketě, když nechci XXL tričko ani virtuální server. Tak sem zase přijďte ;)

--
Související odkazy:
LinuxAlt: absolutní výběr, který můžete ukazovat a linkovat, co hrdlo ráčí
LinuxAlt: den první (komplet fotek)

.řetězovka: věci, se kterými mumáme

2010-11-05T00:51:00.008+01:00

Co se k vám tulí v posteli, když jdete spát?

Jesisem dnes na svém blogu s radami pro zdravý životní styl publikovala zajímavý článek o spánku. V textu mimo jiné zmínila důležitý pojem mumání - tj. činnost, kterou obvykle provádíme s polštářkem nebo něčím plyšovým, aby se nám lépe spalo.

Po hlubším rozboru dané problematiky jsem naznala, že mám doma naprosto ideální předmět k mumání - žlutou plyšovou kačenku o velikosti 50 cm. Dovoluji si tedy zavést další řetězovku s příznačným podtitulem věci, s nimiž mumáte v posteli. Po obsahu kabelky a výčtu věcí na stole je to zcela logický postup!

Přikládám rovněž fotodokumentaci, focenou mobilem v den mých narozenin, kdy jsem kačenku dostala od Evičky.

A s čím mumáte vy?

.my apterous angel

2010-11-03T18:47:00.002+01:00

Dneska jsem strávila asi čtyři hodiny malováním. Tu scenérii jsem měla v hlavě už docela dlouho. Kupředu mě postrčilo i prolistování naprosto úžasného webu http://www.opacity.us/ (opuštěné budovy a továrny RULEZZ nejvíc! miluju to!). Jen jsem prostě už strašně dlouho nic nemalovala. Ani toho kreslení po různých zmuchlaných papírcích poslední dobou moc nebylo. Jsem ráda, že jsem zpátky.

Není to hotové, spíš takové načaté... Ještě tomu pár hodin věnuju. Zejména si pohraju s prostorem, světlem, texturama a tak vůbec se vším. Ale člověk se u toho tak krásně emocionálně vyblije! (Doprovodem mi tentokrát byli temní a děsiví britští deathmetalisté Akercocke a teď si pouštím Tori Amos :) můj hudební vkus nekomentujte).

Blogger mi pod článek nabídl sharovací tlačítka, takže můžeme být ještě víc web2.0ví (bah). Aspoň to tímhle otestuju. Komentáře k fotkám jsou v 'title'.

.mlha na kolejích

2010-10-30T12:57:00.000+02:00

Nedávno jsem tu zveřejňovala sérii snímků, nafocených v Komíně pod mostem. Krátce potom ten most přestříkali na fialovo a minulý víkend se na tom vyřádila parta sprejerů. Doteď nevím, jestli jde o nějaký recesistický projekt, nebo je to prostě "jenom" vandalismus. Ať už to bylo jakkoli, teď mají ty sloupy oči.

Mlhavá atmosféra mě ten den znovu vylákala mezi garáže a křoviny za královopolským nádražím, které už jsem prolézala v srpnu. Sice už byla skoro tma, ale i tak vzniklo pár zajímavých fotek. Editovala jsem je tradičně v záchvatu šílenství, tudíž jsou divné. Výběr (19) s pseudopoetickými titulky je k mání zde.

Na místní hřbitov jsem bohužel dorazila až po setmění, což bez stativu znamená, že mám smůlu. Další výlet do těch končin se uskutečnil včera, fotky mají zase trošku jinou atmosféru a není jich moc, ještě se tím proberu.

.modrá čajovna reloaded

2010-10-29T23:59:00.000+02:00

Dnes jsem se byla srazit s Elisabetth. Rozhodly jsme se, že půjdeme otestovat, jak vypadá po rekonstrukci bývalá Modrá čajovna (nachází se kousek od Konečného náměstí v Brně). A musím říct, že se jim to povedlo. Atmosféra je příjemná, obsluha ochotná, ceny milé a potkaly jsme i pár známejch. Nově pojmenovaná Čajovna Za zrcadlem si (oproti jaru tohoto roku, kdy byla ještě zatuchlá a tmavá) rozhodně zaslouží hvězdičku navrch. Doufám, že se jí aspoň částečně vrátí bývalá sláva. Taste it.

Čajovnu Za Zrcadlem najdete na 49°12'13.950"N 16°35'42.540"E :)

.10 věcí, které (zatím) ještě neumím

2010-10-27T23:38:00.009+02:00

Toto téma mě napadlo dnes večer cestou z práce. Ono je hrozně jednoduché si jednou za rok sepsat papír nějakých předsevzetí, abychom se na ně v průběhu dalšího roku mohli úspěšně vykašlat a najít pak ten papír při předvánočním úklidu za monitorem, přilepený žvýkačkou k plesnivému hrnku od kafe.

Následující body nejsou předsevzetími. Nic se vlastně nestane, pokud je nebudu umět ani za rok, ale potěšily by mě klidně i za dva. Až budu mít zase pocit, že svět nemá žádné barvy, mohla bych si na tenhle článek vzpomenout.

10 věcí, které (zatím) ještě neumím:

1 • ovládat html, php a css na vyšší úrovni
Na rovinu přiznám, že nejsem žádná pořádná ajtý žena. Neumím céčko (nesbírám céčka), Python (ty hadi!), Haskell (s tím volejte Mamufoj) ani Fortran (to už toho asi budu tušit víc i o děrných štítkách). Tedy, abych nekecala, v jazyce C jsem si kdysi zkusila vypsat "Hello World"! V PHP momentálně umím napsat cca pět a půl řádku. V Javascriptu asi dva. Ale pochopit základní strukturu HTML a CSS mi netrvalo dlouho a když má člověk motivaci a čas, tak už nic dalšího nepotřebuje. Bohužel mám obojího zrovna nedostatek.

2 • psát tak dobře, abych všechny texty dokončila a navíc i zveřejnila
Kdysi v dobách pera a papíru jsem psala strašně moc, hlavně různé fikce a deníčky. Počítačový věk dovoluje myšlenky lépe editovat, ale mnohem víc se jich kvůli tomu vůbec nedostane na řadu. Většina neblogové tvorby se nikdy nedopíše a tedy ani nedostane do té "reálné" dimenze - před oči čtenářů. Možná je to důsledkem přehnaného perfekcionismu, ale i té nové blejskavé sociálně-síťové asociálnosti :) Prostě dneska nejen, že nikdo už ty neveselé, těžší, vážné věci nechce číst, ale ani zveřejňovat.

3 • skládat hudbu v počítači
Je super mít v hlavě hudební projekt s názvem, pár textů v zatím nedomyšleném jazyce a pár hudebních prvků v paměti, ale dokud se nedokopete k tomu, abyste z toho něco doopravdy udělali, nemá to "pořádný smysl". Naštěstí hudba, stejně jako kreslení nebo focení, nepotřebuje být proplacena, aby ten smysl získala. Tak třeba někdy.

4 • nebrat si osobně kritiku
Sakrblé, nemáte na tohle někdo nějaký Zaručený Návod (R) (C) (TM)? Když je člověk vnitřně nejistý, je daleko víc náchylný brát si věci nedobře. Myslím, že se tomu říká vztahovačnost. Zajímavě to kazí věci!

5 • šperky z pryskyřice
Další zajímavá tvořivě-produktivní věcička. Křišťálová pryskyřice je čirá hmota, kterou lze zalít jakýkoli grafický motiv, umístěný v kovovém lůžku. Pak ji necháte 24 hodin zaschnout. Přívěšek zalitý pryskyřicí vypadá např. takhle (přesně tenhle kousek od té slečny mám doma), ale osobně jsem uvažovala spíš nad umělečtějším zpracováním vlastních kreseb. Takový náhrdelník z očí nebo složitý medailon s kovovými komponenty a portrétem rudovlasé ženy... Nápady by se našly, ale je potřeba trpělivost, cvik, počáteční investice, nemám čas... a blabla, pořád nějaké blabla.

6 • řídit, ehm
Ne, nemám doteď řidičák, asi proto, že stál už před čtyřmi lety na moje poměry strašně moc a já jsem musela šetřit na alkohol a drogy.

7 • uplácat si nějaký vlastní hustodémonský linux
Milé děti, je to tak, mám v počítači "jen to Blbuntu". Mě totiž na nějaké aktualizace a verze vůbec neužije a výraz uživatelská přívětivost nepokládám za urážku. Ale když jsem v minulosti narazila na nutnost zkompilovat nějaké něco do něčeho (to už je jedno, čeho), tak jsem to radši obešla a našla jiný způsob. Tím chci říct, že jednou bych byl rád mnohem víc linuxově mocný! Tak. A už to víte.

8 • dělat svíčkovou
(A ještě koprovku a rajskou tím ideálním způsobem tak, aby to chutnalo jako ta, kterou dělá mamka.) Jasně, vím, že se to dá vygooglit, googlím i poměr surovin pro krupičnou kaši. Jenže se svíčkovou je spousta s*aní a chce to ještě knedliky a stejně jím už spoustu let jen pizzy, čokolády a nudle, takže je to vlastně jedno.

9 • odvážně vyndávat z PC ty fakt důležité věci
Například tedy vyměňovat paměti a procesory, vrtat se v základní desce, pájet a další zhovadilosti. No, ty paměti chci zkusit, ale pájet nic fakt nebudu, tohleto umí pan otec, ale já budu radši pištět a zavírat oči. Ehm.

10 • najít hodnotu ve věcech, které už umím
To bude asi nejtěžší bod ever :) Další level, tedy "být veselá a pozitivní", jsem tedy radši vypustila a zařadím ho až příští rok!

zdroj obrázků: rionka.deviantart.com

.ženy v ICT: důležité téma či genderový nesmysl?

2010-10-23T23:19:00.002+02:00

Nedávno se mi do ruky dostal zajímavý videozáznam z přednášky Mgr. Markéty Kristové na téma Ženy v ICT, která proběhla 14.10. na FF MU v Brně.

Přístup k videu z přednášky i druhé části s dotazy návštěvníků mi poskytla evisek_net, které tímto děkuji. Včera jsem to oboje celé shlédla a před očima mi vyskákalo několik otazníků. Pojďme se zamyslet nad tím, proč.

Téma "nedostatku žen v informačních a komunikačních technologiích" může být podle slov Mgr. Kristové vnímáno jako společenský problém, ale stejně tak i jako feministický pseudoproblém (nebo, slovy několika kolemjdoucích, genderová hovadina či vtírající se nesmysl). Zajímavé přitom je, že když se svých pánských ajtý kolegů a přátel optáte, zda by ve svém okolí uvítali více IT žen, linuxaček a podobných stvoření, reakce jsou velmi pozitivní. Domnívám se tedy, že nejde pouze o pohlaví. Rozhoduje také inteligence, bystrost a co nejnižší procento "slepičího" chování. Což pochopitelně v přednášce nepadlo, ale je dobré si to uvědomit.

"Ing. Josef Vrba řekl: 'Talenty nemohou být nikdy na škodu a již z tohoto důvodu, aby se vždy mohly uplatnit, je třeba potírat starou zaujatost proti studiu žen na technikách.' To říkal v roce 1913. Já myslím, že jsme se za těch sto let moc neposunuli."

Přednášející bohužel ze začátku trochu tápala, což na člověka, který vidí jen prvních deset minut, nepůsobí nejlépe. Přišla mi poněkud nervózní, i když měla k tématu zjevně co říct, párkrát si ve svých výrocích nic netuše odporovala, ale na konci se jí v divácích povedlo vyvolat i smích. Po stránce formy to chtělo trochu vypilovat, ale já budu stejně tvrdit, že forma prostě nikdy NEMÁ vítězit nad obsahem. Ne, že bych tedy se všemi jejími poznámkami a teoriemi souhlasila, ale některé myšlenky až podivuhodně přesně odrážely moje zkušenosti z reality.

"Nejde o to, abychom setřeli rozdíly mezi pohlavími, jde o to si uvědomit, že muži a ženy jsou navzájem komplementární."

Nejsem žádná 'feministka', ale někteří z těch, kdo čtou moje články, ví, že mám ke 'genderovým' tématům určitý zaujatý postoj. Jsou věci, o kterých se nemluví a mělo by. Ženy v téhle zemi mají problémy se sebeprosazením a uznáním, zatímco ze strany pánů je existence celé téhle tematiky obvykle šmahem zamítnuta. O to víc obdivuji pozitivní postoje těch několika mužských 'hrdinů', z jejichž strany se mi dostalo podpory a tolerance.

Pro lidi, kterým jsou tyhle myšlenky vnitřně proti srsti, bude zřejmě nemožné dokoukat to video až do konce. Jiní se tomu zasmějí. Já místo snah o hodnocení přednášky pouze vypíchnu několik citátů, které mě zaujaly. Nemusíte se mnou souhlasit. A třeba můžete.

• "V průzkumu jsem zjistila, že třetina ajtý žen měla tatínka, který pracoval také v oboru informačních technologií."
Ha! Takže de facto neexistuji :) Nikoho příbuzného, kdo by pracoval v ICT, nemám, i když se v historii naší rodiny nějaké ty pájky, tišťáky, tranzistory a děrné štítky vždycky vyskytovaly. Spíš jde asi o přístup k výchově - dítě se díky ní nebojí konstruovat a zkoušet nové věci, i ty, které 'holčičky nedělají'.

• "Dívky, nebojte se! IT není jen pro kluky s brýlemi."
Myslím si, že k ajtý klukům se musí přistupovat citlivě. Vůbec nejde o brýle, beďary nebo plyšové tučňáky. Jen o vnímavost. Ajtý lidé bývají velmi inteligentní a kreativní, jen někdy mohou mít trochu rezervy ve vztahových a sociálních oblastech. Ale nad formou vždycky převáží obsah. Neřešte, že jsou "trošku divní", jednou z nich můžou být vaši nejlepší přátelé.

• "Dívky jsou aktivnější v humanitních předmětech, kluci zase v exaktních."
Hm. Jsou. A? Na základce jsem těžce plavala v matematice, ale geometrie mě bavila. Verbální a prostorové dovednosti mám na vysoké úrovni. Práce s logickým unixovým systémem nevyžaduje jedničky z trojčlenky. Jo, kdybych chtěla něco studovat, tak mě s tímhle kádrovým profilem asi pošlou do háje, to si uvědomuju...

• "Neschopnost žen pracovat s technikou je vrozená."
Sákryš, já si nemyslím, že tohle může být vrozené. Vrozené může být onemocnění nebo vloha, kterou můžeme cvičením proměnit v talent. Tyhle všelijaké negativní sklony, pochyby a návyky spíš vznikají výchovou a deformacemi v dětství. Anebo ne?

• "Ženy se vyznačují vyšší komunikativností, lepší analýzou potřeb klientů a snahou se do jejich situace vžít."
Samozřejmě. Ale všeho s mírou. Moje jediná zkušenost s ryze ženským blond kolektivem byla děsivá. Byly to, pardon, slepice s nehtíčkama a fotkama štěňátek na ploše... Analýza, komunikace, empatie a logika, ano, ano! Ale prosím vás, buďte inteligentní a silné a neshazujte se. A nechovejte se jako mrchy.

• "Tahle osvěta by se měla dělat na základce, u vysokoškoláků už je pozdě."
Nemyslím si, že je někdy pozdě na osvětu. Tedy, popravdě si ani nemyslím, že vaše práce musí nutně souviset s vaší školou, i když by to asi bylo hezké.

• "Má každý možnost dělat to, na co má talent?"
Ne. Resp. v duchu předchozí věty - pokud máte tu smůlu, že vystudujete obor, který vás sice hrozně baví, ale nemáte možnost se v něm reálně uplatnit, musíte v sobě prostě najít nějaký jiný talent a ten rozvinout. Jsem poněkud cynická, protože tohle se stalo mně a připadám si kvůli tomu někdy taková nedokončená. Ale mám ráda i svůj "ajtý talent". I ty všechny další, kterými se nedá vydělávat.

• "Mně jako ženskou si ale na spravení počítače nikdo neobjedná."
Tohle prostě JE problém. Kromě vzdělaných, tolerantních, otevřených chlapů totiž existují i šovinistická hovada. Je jedno, jestli se jedná o obchodní vztahy, opravu počítače nebo nějaké poradenství. Jsou pánové, kterým prostě jde jenom o to, aby ženskou zdeptali. FAIL.

• "V době, kdy si kluci začnou hrát s PC, se holky začínají zabývat tím, jak vypadají. Tehdy totiž pochopí, že muži jsou ceněni podle výkonu, zatímco ženy podle vzhledu."
True. Ale znovu: Vážně si myslíte, milí čtenáři, že je v pořádku, jak je nám to automaticky podsouváno? Ne? A co s tím budeme dělat?

• "Když do týmu přijde ženská, chlapi sice začnou být výkonnější, ale na jiné úrovni, než v práci..."
NE. V tomhle jsem divná, ale myslím si, že sexuální vztahy, vznikající na pracovišti, jsou z 99% zlo. Když jako ženská přijdu do nového týmu, nejdu tam proto, abych vyjížděla po lidech, ale proto, abych s nimi na něčem pracovala. Asi to někomu přijde hrozně nesexy. Ale nechodíme do práce proto, abychom byli sexy, sakra. Jakou bych asi měla pro kolegy hodnotu poté, co bych je všechny ojela, a jak by asi utrpěly naše přátelské vztahy? Proč tohle tolika lidem nedochází?

• "Existují super femininní a méně femininní ženy. Ne v otázce vzhledu, ale myšlení."
Ano. Je to všechno ovlivněno způsobem myšlení. Existují ženy výjimečné tím, jaké jsou a jak přemýšlejí a ty zanechají na svém okolí mnohem hlubší otisk, než naivní a nesoběstačná stvoření bez špetky individuality. Neurazte se, dámy, pokud prostě jste růžové a romantické. Jen buďte své.

• "Ono vlastně ani nejde o to, jestli je to muž nebo žena. Jde o osobnost."
Jo. Tady se už jen podepíšu, není co dodat.

Související odkazy:
inhd.cz - zveřejněný videozáznam z přednášky "Ženy v ICT"
ZkusIT.cz - web, který se snaží motivovat ženy k práci v IT oborech

.rionka na linuxexpresu: konečně růžový blogísek?

2010-10-22T23:29:00.000+02:00

Před pár dny jsem publikovala první článek "Ze dne na den linuxačkou" na blogu na LinuxExpresu. Musím říct, že z reakcí a komentářů mám velmi dobrý pocit. Totiž, komentáře na veřejných webových portálech většinou stojí za velký prd. Tady mě půlka potěšila a druhá půlka vyprovokovala k zajímavým (leč pozitivním) myšlenkám.

Jenom chci říct, že růžový blogísek v plánu nemám. Vlastně mi bylo explicitně zakázáno psát o koníkách a školních idolech :) Nejspíš tam časem zveřejním pár textů odtud a nebo z některých již blognutých materiálů vyjdu při psaní něčeho nového, ale bezprizorní ňufání nad oblíbenými nesmysly samozřejmě očekávejte hlavně zde! Navenek se přece musím snažit vypadat chytře, žejo.

Složitější než definovat, co všecko nechceme, je ovšem odpovědět na otázku, o čem má být druhý článek, abychom si vysoko nastavenou laťku nepodkopli. Má to být analýza oblíbeného programu, šťouchanec do tématu ajtý žen anebo raději nějaká zábavná blbost? V zásobě mám všechno, ale... ideální text vznikne až ve chvíli, kdy už není co smazat. To vám poví každý psavec. I můj oblíbený tadyten.

.příběhy o nekonečně se opakujících tvarech

2010-10-18T23:29:00.001+02:00

Včera v noci jsem se ve čtečce na Tečce dozvěděla, že před několika dny zemřel matematik Benoit Mandelbrot. Jeho jméno je známé hlavně ze spojitosti s tzv. Mandelbrotovou množinou, jedním z nejznámějších fraktálů.

"Fraktály jsou na pohled složité geometrické objekty, které však mají jednoduchou matematickou strukturu. Fraktál je soběpodobný, což znamená, že v něm lze pozorovat stále se opakující charakteristický tvar," tvrdí Wikipedie. Ve výše zmíněném článku zmiňuje autor také zajímavé spojitosti těchto nekonečně se opakujících tvarů s programováním a filozofií devadesátých let. V závěru vyzývá uživatele Debianu a Ubuntu, aby si na počest objevitele Mandelbrotovy množiny nainstalovali program, umožňující realtime "průlet" takovým fraktálem - XaoS.

Člověk, stojící nohama pevně na zemi, by si řekl, že je to zajímavá blbost a zavřel okno prohlížeče. Rionka ne. Apt-get install xaos je otázka pár vteřin. Vletět do složitého fraktálu a zavrtat se hluboko do jeho struktury, abyste v ní našli ty nejroztomilejší složitosti, může trvat dlouhé hodiny. A k tomu elektronické halucinace. Autechre. Aes Dana. Carbon Based Lifeforms.

Existují lidí, kteří přemýšlejí chladně a logicky a pak ti, kteří vyhledávají emoce, náhodu, možná snad i krásu... Je možné najít krásu v matematice? Ano, úplně stejně pravděpodobně jako kdekoli jinde. Pochopitelně, že tohle asi nebude "zábava" úplně pro každého. Ale ten kousek, co si ve mně myslí, že byl/je/bude umělec, je spokojený, kouká mezi hvězdy a mává tam někam odpočívajícímu Mandelbrotovi.

..
[A pár ukázek z mého "průletu" na závěr. Koncept typu "fraktálový wallpaper" není náhoda, pár těch obrázků se mi fakt moc líbí a jeden nikdy neví, co mu skončí na ploše. Zvlášť když tam teď má černomodré binární něco. Dobrou noc.]

.zajímavé hudební tipy: Autechre - Amber [1994]

2010-10-17T14:50:00.000+02:00

Autechre jsou britské hudební duo, věnující se elektronické hudbě, převážně kategorizované jako idm, ambient a minimal. Víte, mně ta elektronika ani přes všecky ty metaly není vůbec cizí. Poprvé jsem tohoto interpreta zahlédla v last.fm profilu úžasné Jesisem a po pár dnech mě zaujala také recenze v magazínu Výheň (pozor, hustodémonské retro z roku 1997!).

A tak jsem se šla zeptat, co a jaké že to je. "Zařaďte si to jako ťapací, zvonivou nebo kuličkatou věc!" zněla odpověď. Dovedete si představit ťapací kuličkatou hudbu? Po prvním poslechu alba "Amber" mi bylo všechno absolutně jasné. Autechre jsou ta nejkuličkatější věc, jakou jsem kdy slyšela.

Amber je druhé studiové album z roku 1994, následovalo po úspěšném debutu Incunabula (1993). Formaci tvoří Sean Booth a Rob Brown. Podle svých slov vytvářejí jakousi syntézu digitální a analogové technologie - zvuky starých analogových syntezátorů, samplery, klávesy i mluvené slovo. Jejich název údajně vznikl pomocí počítače vygenerováním osmi znaků v náhodném pořadí.

Je to zvláštní, je to trochu retro, je to osobité, jemné, ťapací... a nejlépe udělám, když přihodím několik ochutnávek. Skladby se srdíčkem považuju za nejzajímavější, ale zde je možné si poslechnout i celé album v playlistu.

Foil
Montreal ♥
Silverside
Slip
Glitch
Piezo ♥
Nine
Further
Yulquen
Nil ♥
Teartear

.šestnáct důležitostí na stole skutečné ženy

2010-10-14T09:11:00.004+02:00

Tak, máme tu další prudce elegantní řetězovku. Syslinka včera napsala, že "pokud chce muž poznat ženu a zjistit, jakou má povahu, má se jí podívat do kabelky."

Seznam věcí v kabelce skutečné ženy jsem už před časem sepsala. Mnoho z vás se nechalo inspirovat a pochlubili se také svými taškami a batohy. A jak je to s tou povahou? Nenapadá mě k tomu nic jiného než sousloví "chaotický magor". Co byste byli vy?

Zajímavé jsou rovněž předměty, které máte na svém pracovním stole. Dovolila jsem si zkombinovat zajímavosti ze stolu doma a stolu v práci. Sysla ten svůj i statečně vyfotila - to fakt dělat nebudu, protože by mi utekli všichni čtenáři :D

Co tedy průběžně najdete na mých stolech?

čokoláda - vždycky je na stole aspoň nějaká. Pokud není, nepropadejte panice, zřejmě je ve skříňce. Podobně se mě drží také kafe a čaj
patlátko na pusu - jak už jsem uváděla, tohle je závislost a já bez toho nemůžu nikam jít
usb nesmysly: flashka s fotkama, flashka s linuxovým OS, foťák, mp3 přehrávač, USB redukce... to se okolo mě povaluje různě bez ohledu na to, jestli mám vůbec k dispozici nějaká USB
pilník - Sysla má podložku ve tvaru srdce, aby bylo poznat, že je to stůl ženy. Hm. Já mám doma vedle šroubováku pilník...
pokreslené papíry - vznikají nejlépe náhodně. Ano, maluju hodně, ráda, divně
kyblík s tužkama - aktuální úchylkou v tomhle oboru je zářivě fialová propiska, kterou píšu skoro všechno. Fial!
nalepovací papírky a různé pokažené vizitky, na které si píšu poznámky. Posledním úlovkem je štos kolegových vizitek, kde má mail bez koncovky .cz :)
hrníček - doma piju z evanescence, v práci mám nejradši ten s logem Windows 98
sprej do krku - je to hnus, ale pomáhá
prášek na hlavu - jak se říká té nemoci se sklem? hypochondr? alzhajmr?
přibližně čtyři talíře, dvě sklínky, nůž a šest lžiček (ale odejít je samovolně nenechám, zabíjím to vždycky při odchodu z místnosti)
korálky, drátky, kleštičky - to se vyskytuje hlavně doma, ale už jsem si to jednou odložila i v práci. ty nechápavé pohledy! ach.
papírové kapesníky - to se vyskytuje všude. ve skutečnosti náhodně generuji hromady kapesníků
spam - sudoku, časopisy, knížky, katalogy s kosmetikou a nesmyslama
různé kousky počítačů - teď mi tu leží rámeček na disk a RAM paměti! a pět metrů UTP. a v práci jsem měla jednu chvíli dvě myši. eee... to bude časová díra
chilli omáčka :)

Kdo těch věcí dokáže napsat 32, aniž by si ublížil, má můj obdiv :)

.podzimovy barvičky v bordýlku

2010-10-13T05:47:00.006+02:00

Koncem září v jednu pěknou sobotu jsem se po cestě z práce zacyklila u zastávky Vozovna Komín. Naproti tamější střední škole se nachází budova Dopravního podniku a dlouhatánská zeď porostlá břečťanem. Víte, jsou věci, které považuji za skutečně velmi přitažlivé /fotogenické a břečťan je na tom žebříčku hned pod rezavými továrnami a červenými vlasy.

S nedávnými mrazy začaly ovšem chcípat i tyhle barevné rostlinky a tak si pro připomenutí aspoň dovolím pár obrázků z toho hezkého dne. Aneb jak může Rionka strávit asi dvě hodiny v jediném bodě, kterým přitom prochází každý den. Komplet (asi 20 ks výběr) k nahlédnutí zde.

.psáno zbytkem černého čaje

2010-10-12T04:28:00.011+02:00

my blázni.

roky nelogicky toužíme potkat bytost s křídly
aby nás nadzvedla a ukázala nám, jak se létá.
třeba bude vesmír krásnější z výšky
než z té čtyřstěnné kobky, která chladem zeje
obložená oschlými hrnky
hutnou tmou
a chladem beznaděje

křídla ale nerostou sama od sebe.
jako strom potřebují teplo, světlo, mízu
a měsíce systematické stavby
úhel k úhlu, pírko k pírku
nesprávná konfigurace vede k zániku
a příliš mnoho tíhy peří neunese
proč chtít slunce, když oslní i plamen svíčky?
a k čemu nebe, když nás vlastně děsí výšky?

okouzlení, to je jako létavice
náklonnost je syté, dechberoucí poupě
a láska... kdoví, co vše může být láska.
šedesát čtyři pojmů na jedné malé stránce
staré knihy, vesmír, vůně
fascinace, pochopení
správně otevřené oči
odhodlání, odevzdání
a řešení už klíčí pod tou necitlivou kůrou
(přesně tam, kde roste pravá krása v lidech)

proč vnímat jen tu kůru, když podstatná je mysl?
tím řešením je rozsvítit si svoje vlastní slunce
ať to jedinečné peří roste podle svého vzorce
potom ten život, vesmír, číslo... náhle získá smysl
a my vzneseme se sami
na cestě za hvězdami.

.a ještě něco o okně

2010-10-10T14:41:00.002+02:00

.mimořádně kulaté datum: 10.10.10

2010-10-10T10:10:00.005+02:00

"Blíží se datum kulatosti života, vesmíru a vůbec," uvedl Martin Hassman nedávno v blogu na Rootu. 10.10.10 vám totiž po převodu do desítkové soustavy dá krásné číslo 42.

Dnes v 10:10 by se tedy mělo slavit nějakým speciálním způsobem, nejlépe binárně. Někteří měli v plánu nainstalovat Ubuntu 10.10, Kuře zase lákalo na speciální geocacherský event. Já nikam nejdu, vdávat se taky nebudu a tak mi zbylo to focení.

A jelikož díky absolutně převrácenému životnímu rytmu (au) budu dneska v deset zřejmě ještě spát, ukážu vám tu v 10:10 asi jenom tu hezkou mlhu, co byla včera v noci a to bude tak nějak všechno. Ve dne tu mám jen wokno (!) a škaredé parkoviště, v tom žádný smysl vesmíru, života a vůbec nebude. A tma je už hrozně dlouhá, tohle bylo kolem půl sedmé...

Moc se dnes neožerte. A ještě se třeba můžete kouknout na související dnešní Týden Živě, mě osobně kluci pobavili. Myši, do toho :)

Sabayon 5.2: hardcore nebo sladký zákusek?

2010-10-09T00:05:00.000+02:00

Na jaře jsem stáhla Sabayon a dvakrát jsem si s ním cvičně zaflirtovala přes LiveUSB na dvou různých noteboocích. Jde o linuxovou distribuci na bázi Gentoo, která se snaží být uživatelsky přívětivá a přitom plně konfigurovatelná, fungovat OOTS (out-of-the-box) a KISS (keep it simple, stupid).

Jelikož Gentoo se často chlubí přívlastkem hardcore, zajímalo mě, jak bude působit Sabayon. Mnou testovaná verze 5.2 vyšla 26.3., dnes je ale k dispozici už 5.4 z 30.9. Distribuci jsem už měla možnost lehce oťuknout na Dellu a předtím i na Asusu u našich, kde mnoho věcí fungovalo hned po startu - touchpad, flash na youtube, přehrávání mp3 i připojení přes LAN. "Neodsuzovat nesvobodný software, hlavně že vše funguje," shrnul stručně T. Heger filozofii Sabayonu.

.chceš připojit k wi-fi? zařvi!
S kabelem jsme tedy v suchu. Doma na Wi-Fi je to ale komplikované. Network Manager opakovaně řval o heslo k WPA2, chvíli byl internet funkční, pak zase ne. Několikrát došlo k jeho úplnému výpadku a dvakrát i ke zmizení appletu Manageru z panelu, což nechápu (?). Problém napravil pouze reboot a opakované načtení prostředí. Asi se opět něčemu nelíbil Wi-Fi adaptér Asus WL 167g. S naším routerem se tu sice dějí psí kusy, ale jelikož se na něj někdy nedalo ani pingnout, z hloubi své na pochodu se učící skorogeekovské duše věřím, že chyba tentokrát nebyla na mé židli. Na HW pod linuxem prostě štěstí buď máte, nebo ne.

Jak už ale znalci v devadesátých letech prohlašovali, internety přece nejsou všechno! Sabayon přichází s pěknou nabídkou programů, zamrzí snad jen Gimp jako defaultní SW pro prohlížení obrázků. Najdete tu ale můj oblíbený Firefox, Open Office a také minimalistický přehrávač Audacious, který připomíná Winamp a narozdíl od Exaile či Rhythmboxu nevyžaduje spravování hudební knihovny - stačí mu jen cesta k přehrávaným souborům. (M. Hrončok ho v recenzi vtipně popsal jako "fork forku napodobeniny Winampu".) Jeho rozšíření jsou bohužel skromná, chybí mi plugin pro Last.fm.

.není to tak složité, jak to vypadá
Práce s Gentoo-based distribucí bude pro ubuntisty asi trochu komplikovanější. Balíčkovací systém v Gentoo se jmenuje Portage a skládá se ze dvou částí, nazvaných ebuild a emerge. Mají mezi sebou podobný vztah jako dpkg a apt v Debianu. Emerge je hlavním nástrojem pro přístup z příkazového řádku a ebuild obsahuje informace, jak zkompilovat a nainstalovat software ze zdrojového kódu s optimalizací na daný počítač. V Sabayonu je možné využívat také Entropy, druhý balíčkovací systém, který spravuje předkompilované balíky a poskytuje přístup k nestabilní vývojové větvi. Lze s ním pracovat pomocí grafického nástroje Sulfur (vypadá trošku jako Synaptic). Dvojí správa softwaru nabízí mnohem víc možností instalace. Radši bych ji ale nenutila začátečníkům. Relativně nové a neodladěné aplikace jsou někdy spíš problém.

Hardwarová náročnost systému je nevelká, srovnatelná s Ubuntu. Neswapuje, neseká se, práce s ním je příjemná. Vyzkoušela jsem verzi 5.2 s desktopovým prostředím GNOME (existuje ale i s KDE, LXDE či XFCE), takže nebyl problém najít jakýkoli ovládací prvek, oproti menu v Ubuntu přibyla jen podnabídka 'Sabayon'. Když jsem si ale měnila jazyk na klávesnici, uvědomila jsem si jeden detail v GNOME, který mě štve. V rozbalovacích nabídkách o mnoha položkách (např. výběr jazyka, ale i tagů při editaci hudebního souboru) mi chybí možnost skákat pomocí klávesnice na položky, začínající určitým písmenem! Někdo by s tím mohl něco udělat.

.nepříjemné versus úžasné
V některých oblastech jsem měla vyloženě smůlu. Krom disku systémového mám i druhý, rozdělený na dva logické oddíly. Při připojení pod Ubuntu dostaly automaticky názvy Nový disk a Nový disk_ (trapné, vím, ale nikdy jsem to nepotřebovala řešit). Při pokusu o připojení těchto disků rovnou přes menu 'Places' se mi však neotevře Nautilus, jak je zvykem, ale vyskočí hláška, že disk s pošramocenou diakritikou není možné najít.

Problém se objevuje i při ukládání souboru přes Firefox a Gimp. Disky se přitom správně namountovaly, vytvářet a měnit soubory na nich lze a přes 'Places > Computer' se k nim hned proklikám. A teď čí je to chyba?

Abych pořád nedržkovala, zmíním také pozitivní prvky. V 'System Preferences' najdete inspirativní Emerald Theme Manager. Na ploše jsou k prozkoumání ikony Compiz Fusion, dema hry World of Goo a multimediálního centra XBMC (opravdu si to nepouštějte na slabých počítačích). A nejlepší je terminál. Kromě klasického GNOME terminálu můžete totiž využít i Guake terminál, který běží na pozadí a lze ho pomocí klávesy F12 kdykoli vyvolat přes část obrazovky, stejným tlačítkem i skrýt a pomocí F11 maximalizovat. Doporučuji, i když mi osobně více vyhovuje Tilda. Pobavila mě absence vypínacího/rebootovacího tlačítka (samozřejmě si můžete dát applet s čudlíkem na gnome-panel, ale předpokládá se, že budete umět napsat do konzole 'sudo reboot').

Jak trefně uvedl v recenzi M. Šín, Sabayon je vhodný pro "kohokoli, kdo se chce pohybovat vždy na hraně vývoje". Ačkoli můj přístup je spíš opačný a našla jsem i pár much, Sabayon mě velmi zaujal jako celek. Sladěný, funkční, s paletou možností a příjemným vzhledem (ta dolní lišta mohla být i méně pestrá, tedy!). Všechno je sice dost odlišné od toho, co jsem doteď používala, ale dokážu si představit, že bych se s tím naučila zacházet. Zatím se však bavím svým zeleným Ubuntu a náš vztah má ještě stále jiskru. Přesto však Sabayonu s radostí udělím čtyři tučňáky z pěti. Většina těch much byla přece jenom na mé straně mucholapky, že ano :)

Verdikt: Ano, pokud jste ochotni si se systémem pohrát a máte štěstí na HW.

."pět tučňáků" znamená naprosto úžasné

2010-10-08T16:42:00.006+02:00

Děkuji vám všem za podnětné reakce. Vím, že k problematice "žena vs. počítačové odvětví" se vyjadřuji relativně často a pokračovat v tom budu dále, protože i přes pokročilou úroveň našich operačních systémů nejsme schopni překročit svoje vlastní vymleté dráhy předsudků ve svých hlavách. Komentáři u předchozího článku jste mě překvapili a potěšili. Mohu vám udělit pět tučňáků z pěti?

Zhruba před měsícem mi totiž Kuromaru nasadil svým komentářem tučňáka do hlavy. Šlo o nápad hodnotit jednotlivé linuxové distribuce pomocí nějakých bodových hodnot, tedy například počtem tučňáků. Ano, vím, že na bugemosu už je zavedeno hodnocení stripů pomocí (blinkajících) andulek, ale jde o hodnocení uživatelů, které lze dynamicky měnit. Jelikož moje recenze jsou subjektivní, statické a prudce absolutistické, nevidím důvod, proč na jejich závěr ještě neplesknout nějaké ty tučňáky. Budu jimi hodnotit funkčnost, uživatelskou přívětivost, svižnost a vůbec všechny pocity z právě testovaného LiveCD. Rozhodla jsem se tuto politiku uplatnit také u již vydaných článků, takže jednotlivé tučňáky porovnejte v sekci live distro. Rozsáhlý materiál o distribuci Sabayon uveřejním zítra.

A zde přehled zatím připravených tučňáků :

- podprůměrné (zatím jsem nepotkala distribuci, která by si to zasloužila)

- průměr (vykazuje problémy, kvůli kterým spíše nechválím)

- dobré (neskáču radostí, ale oceňuji šikovnost/funkce/whatever)

- povedené (doporučuji a chválím i přes jisté nedostatky)

- vynikající (nadchlo mě, takže mouchy jsou skoro nepodstatné)

- awesome (líbí se mi natolik, že uvažuji o instalaci, svatbě a podobně)

.jsme tady, protože nás to baví

2010-10-07T01:21:00.001+02:00

Je nová doba. Holky ke klávesnicím prostě patří. Mnohým to připadá divné, skoro jako když bylo v roce 1920 uznáno ženám volební právo. Jsou ale všude kolem, nosí trička s nápisem UTFG a tím, že jim vytáhnete myš z USB, je prostě nedostanete.

"Mají např. geek-girls mít nějaké preference ohledně využívání počítačové techniky?" zeptal se před pár lety xChaos v zajímavém článku na tečkacz.cz. Domnívá se, že narozdíl od mužů, kteří ovládnutím nové technologie demonstrují samčí dominanci, ženy pracují s Linuxem z důvodu nutnosti - buď v zaměstnání, nebo proto, že jim ho nainstaloval a udržuje partner. Že tam údajně prostě chybí to "nadšení pro věc".

Jistě, nevědomost je dána pochopitelně tím, že "geek girls" jsou ještě pořád neprozkoumaný prvek, vyskytující se ve stopovém množství. A ano, jisté části žen to fakt jedno bude. Ale! Nadšení pro věc tam rozhodně je, musí být! Ujetá linuxová žena, která je vnitřně smířena s tím, že je ujetou linuxovou ženou, nedělá věci proto, aby vykazovala nějakou soutěživost, ale proto, že ji prostě uspokojuje vyhledávání a chápání nových věcí. Pocit, že vám informace protékají hlavou, že vytváříte, konstruujete, šrotujete. To fascinuje mě. A nemusí být jen linuxová. Může být i humanitně vzdělaná. Může pařit RPG. Ano, každý je jiný - a každá je jiná - a to nadšení tam prostě je. Nemá cenu dělat věci napůl.

Zajímá vás článek se vztahem k počítačům, když ho napíše žena? Patří ženy do oborů spojených s počítači, sítěmi, technikou a komunikacemi? Věříte, že geek holky existují a že umí i něco víc, než jen klikat na Twitteru? Přijdou vám divné, nebo naopak přitažlivé? A je něco, na co byste se chtěli některé zeptat?

.ukaž tučňáka!

2010-10-05T23:11:00.002+02:00

Před několika dny se na Twitteru objevila zábavná diskuse s tagem #ukaztucnaka. Jelikož by byla škoda, aby ty obrázky zapadly, představím vám tučňáky, které jsme si ten večer ukazovali.

První byl Freezyho tučňák. Rozhodl se ho ukázat po úspěchu akce #ukazvysvedceni.

Dalšího plyšového Tuxe ukázal Dominik. Jo, přesně toho mi můžete dát!

Snouman představil roztomilou tučňáčí samičku.

Krásně chlupatý je tučňák první dámské účastnice diskuse s nickem Lucik_k.

Mého tučňáka na triku jste už viděli. Freezy nezapomněl poznamenat, že má hezké oči :)

Freezy se dále pochlubil ještě s klasickým linuxovým tričkem.

Uživatel s přezdívkou jirikovoego má v práci krásnou rodinku IT tučňáků.

Jako poslední se po chvilce přemlouvání pochlubil s tričkem i Lelkoun. Prý že zub času už zapracoval. Naprosto to chápeme, holt chtěl ochutnat linux. Lelkounův tučňák naprosto vede!

.anketa: nojbuk v posteli...?

2010-10-04T19:28:00.002+02:00

Poté, co jsem v létě strávila týden s mini nojbukem, mě napadlo zeptat se vás, co si myslíte o tomto nepostradatelném doplňku v posteli. Překvapivě nezvítězila možnost, že nojbuk je nejlepší přítel (myslím si ale, že jen proto, že jsou mezi námi přece i hrdí majitelé desktopů), ale za zhovadilost považuje nojbuk v posteli pouze nízké procento hlasujících. Nejvyšší podíl měla ovšem varianta "ok, ale znám i lepší věci". Očekávám tedy v komentářích nějaké zajímavé tipy, jak by takové lepší věci měly vypadat ;)

Tak mám takový pocit, že ne jenom, že mi tu ty návštěvy přibývají, ale dokonce se vracejí, aby mi znovu naklikaly do anket! O deset kusů víc než minule. Miluju vás :)

.klíčová slova za 3Q 2010

2010-09-30T00:22:00.007+02:00

Po čtvrt roce jsem tu opět s novými podzimními nesmysly z vyhledávačů. Už minule byl na ty úchylárny slušný ohlas, takže je načase vám opět obohatit životy hodnotnými informacemi. Jsem nemocná a je mi blbě, tak ať aspoň vy se zasmějete!

Poslední dobou se mnou sledované zdroje tohoto tématu pěkně chytily - články o svých klíčových slovech už vydal Lelkoun, Vůdce a BadGuy. S nápadem samotným přišel kdysi dávno Apin, čímž mě totálně rozsekal smíchy. Kluky tímto zdravím :)

střeva počítač - ano, střeva má každý počítač, říkáme jim též procesor, deska, disk či kabely. Někteří zvrhlíci si to dokonce fotí. No fuj.
deník linuxačky - asi hledáte Magdin Zápisník linuxačky, který vyšel o vánocích na Rootu. Já tu ale mám také svůj linuxový "deník", kam spadají vlastně všechny články s tagem #linux - sice na něm ještě nejedu úplně celý rok, ale dočkáme se.
twytr - to šel zase někdo najisto, že? O twitteru píše každý SEOhonič, ale o twytru jen já :)
přítelkyně v nejvyšším levelu - to je aspoň nerdy dotaz! Má být ta dívka v nejvyšším levelu vaší oblíbené hry, anebo taková, co vám dá rootovská práva k zápisu do svých adresářů? Ha ha ha... atd. Už mlčím.
bílá věc s dírou uprostřed u ipodu touch - co tím tazatel myslel?! Asi myslí ovládací kolečko u některého z těch ostatních iPodů, co nejsou Touch, že?
co nosí ženy v kabelkách - obvykle mnohem víc make-upových serepetiček a mnohem míň kabelů a knih, než já.
nojbuk - aneb jak ihned vygooglit můj blog zadáním šesti písmenek, co nejsou "rionka"
jak vytvořit ampersand na klávesnici - zmáčkni pravý alt & c!
vytvořit blog - na toto téma jsem chtěla sepsat článek, který by srovnal dostupné blogovací systémy (sblog stojí za houby, bloguje je o něco použitelnější a blogger je až na určité detaily super), ale zatím nemám zkušenost s wordpressem, který mi doporučuje většina lidí, takže průzkum dosud nebyl doveden do konce.
co je to ripovat - spíše bych při googlení doporučila použít frázi "ripovat znamená", vyskáčou vám relevantní odkazy. Pěkné vysvětlení pojmu "ripovat" je zde.
rionka facebook - ne, rionka opravdu nepoužívá facebook. Ani to zatím neplánuje. Je tu x dalších komunikačních kanálů, kde mě lze odchytit.
blog geek holka - hm, hm, hm, Třikrát shoda. To nebude náhoda.
zmena pozadi windows 7 starter - ne, u Starteru vám žádná personalizace neprojde, pánové z Microsoftu to tak nechtějí. Prý na to existuje nějaký neoficiální fix, ale nezkoušela jsem ho.
plyšový pingvin velký - ano prosím, ihned zaslat ve dvou vyhotoveních majitelce blogu! Děkuji.
jak poznate ze nekdo fakt umi s pocitacem - první výsledek je přímý odkaz na mou "ajtý ženu". Znamená tenhle článek, že umím s počítačem? Hned pod tím je ještě "jak poznat matfyzáka"! To je ještě větší legrace.
hra nasrany ptaci - jo, ta byla fakt skvělá.
w7 nechce klíč wpa2 - tak on nechce?! Napadá mě božská trojice - reset routeru, reinstalace systému, vyhození počítače z okna.
jak se pozná IT žena - že klidně vleze pod stůl k té velké bedně na zemi a nebojí se těch čudliků tam!
vtipná definice soulože - to by mě taky zajímalo! Internety po těchto informacích zjevně baží. Mám něco takového napsat?

.který článek vaši čtenáři nejvíc milují?

2010-09-26T16:03:00.006+02:00

V administraci Bloggeru jsem dnes objevila nové funkce, informující o statistikách přístupu na blog. Jelikož globálně technologické novinky sleduji, ale v otázce jejich reálné implementace jsem často včerejší, je možné, že už o tom týden víte a já přicházím s článkem po funuse, ale minimálně pro mě je to zajímavá novinka!

Ne, že bych doteď žádný takový nástroj neznala, používám detailní statistiku od Vševjednom.cz v podobě vloženého skriptu. Ale například informace o úspěšnosti jednotlivých článků mě překvapily. Nástroje, které jsem dosud měla v rukou, totiž vždy poskytovaly náhled jen na úspěšnost webu jako celku, zatímco Blogger je prolezlý statistikami Googlu a tudíž vám poskytne jakoukoli informaci o čemkoli. Vím, že něco takového umí i Google Analytics, ale to jsem nikdy pořádně nepoužila, protože jsem neměla důvod.

Jaká je tedy úspěšnost jednotlivých článků na tomto blogu?

Absolutně nejúspěšnější článek všech dob je k mojí radosti definice ajtý ženy. Už v době, kdy jsem článek vydala, měl skvělé ohlasy a fakt, že má k dnešku skoro dvě stě přístupů, mi ohromně lichotí.
Dvojkou je pekelná statistika klíčových slov z vyhledávačů za 2Q 2010. Na začátek října pro vás chystám sbírku za třetí kvartál, takže zůstaňte natuněni.
No a třetí medailovou pozici obsadila k mojí radosti úvaha o geek girls, holkách technomolkách. Nevíme sice dodnes, jestli opravdu existují, ale akceptujeme možnost, že ano.
Také mě zaujalo, jak vysokou návštěvnost vykazuje čtvrtý článek, ten s mojí fotkou :) Vydala jsem ho poté, co jsem se zúčastnila soutěže "PCTslečna" s pctuning.cz. Tímto vám všem děkuji za hlasy, soutěž jsem vyhrála a už mám doma flashku od dy!

Nejvyších 10 pozic za zvolený časový úsek najdete v tomto přehledu (Statistika záznamů):

Statistiky Bloggeru poskytují nově i informace o tom, jak a odkud lidé lezou na váš blogísek. Windows u mě dominují pouze s 53%, ale fakt by mě zajímalo, kde je rozdíl mezi Other Unix (37%) a Linux (<1%).

Neotřesitelný je ale fakt, že ve chvíli, kdy článek nalinkuju na Twitter, je téměř jisté, že se jeho návštěvnost vyšvihne na špici. U většiny článků z Top 10 to sedí. Problém je, že ne všechno, co napíšu, považuju za natolik hodnotný obsah, abych s tím spamovala své followery. (Ano, vím, že informace o tom, že jsem právě sežrala kuře, je daleko hodnotnější.) Na druhou stranu, jsou to followeři, takže je nejspíš zajímám :) A možná je zamýšlení se nad smyslem blogu a Twitteru úplně zbytečné, že. Každopádně, návštěvnost to zvedá. Je ale návštěvnost všechno? A ten hodnotný obsah, existuje to vůbec?

A jaký článek u vás nejvíc milují vaši čtenáři?

.čtivé drogy: Jeff Noon - Vurt / Pyl

2010-09-24T00:30:00.006+02:00

Blíže nedefinovaný rok, Manchester, Anglie. Město, ve kterém lidé už nepotřebují brát drogy, protože si ujíždějí na lehce dostupných snech. Ten svět snů se jmenuje Vurt. Odněkud z jeho černočerného centra prorůstají do reality šlahouny nebezpečných rostlin. S nimi i květy. A s nimi mračna pylu. Lidé nejprve jen kýchají - ale pak začínají i umírat. Někde je chyba.

Je těžké v pár větách naznačit, jakým směrem se ubírá fantastická obrazotvornost v románech Jeffa Noona. S náznaky kyberpunku, poetikou Lewise Carrolla a brutalitou šílence zavádí čtenáře už s prvními písmenky do světa, kde se spolu kříží lidé, psi, zombie, kytky i roboti, kde se vyplatí disponovat pistolí i telepatickými schopnostmi, kde si jakékoli vaše soukromé šílenství svobodně zavrtí ocasem a rozvalí se na zádech, abyste ho mohli polaskat kvetoucím oddenkem nejbližšího jedovatého šlahounu...

První román ze série, pojmenovaný jednoduše Vurt, představuje svět, v němž jsou smrtelným nebezpečím a zároveň vyhledávanou rozkoší tzv. vurtová pírka, po jejichž zhltnutí se dostanete do rozličných složitě vykonstruovaných snů. Brány do jiné reality, drogy, Síť - všechny ty významy se prolínají v pojmu Vurt. Vurtuální realita. Platí v ní jediný zákon - když si ze sna něco odnesete, něco jiného v přibližně stejné hodnotě se propadne zpět do Vurtu. Což může být trošku problém, pokud se jedná třeba o vaši milenku nebo dítě.

Děj románu Pyl pokračuje o několik let později a boj realita versus Vurt se poněkud vyostřuje. Všechny sny totiž původně vznikly jako příběhy a pokud se některý z těch příběhů rozhodne, že by rád ovládnul skutečný svět, je velmi těžké mu říct ne. A tak se z říše snů vynořují mocná chapadla tropických rostlin, ovládaných nemilosrdnou touhou po moci. Jak už to tak bývá, každý záporák to ze začátku myslel dobře, než mu něco strašlivě ublížilo...

Svět Pylu je přesycen kytkami, mrtvolami, krví, sexem a zrníčky pylu, která devastují přelidněné město. Je to zfetovaná jízda rozjařeného blázna, stejně jako díl první. Knihy Jeffa Noona jsou rozhodně divné, ať už ten výraz znamená cokoli. Dobrý překlad to jen umocňuje. A jelikož si na divných věcech nesmírně ujíždím, nemohu toto dílo nedoporučit. Troufnu si říct, že Vurt si mě prostě jednoho dne našel sám a rozhodl se, že se mu líbím. Zkuste se mu také ukázat, možná vás chytí za ruku, za kouř, za šlahoun nebo za chlupy... Jenom se pořád dívejte, kam jedete. A bacha na kulky.

.mako mako? ano ano!

2010-09-23T01:21:00.006+02:00

Poslední týden sice nevím, kde mám hlavu a neustále něco nestíhám, ale přesto si ještě před spaním ublognu o dnešním koncertním večeru, na který mě vytáhla Sym (budiž jí blogísek lehký). Dnes (ehm, včera) totiž vystoupila na dvoře u kavárny Podobrazy kapela mako!mako, takže jsme si mohli užít letošní poslední teplý večer, ladící k open-airovému řádění.

Po nedávných zlých metalech a ještě předcházejících ambientech se bude zdát můj hudební vkus lidem zase zcela zvrhlý, hurá. Co se návštěv živých koncertů týče, dám hlavně na doporučení svých přátel - člověk tak snadno přijde k zajímavým věcem, které by ho ani nenapadlo poslouchat. Je úplně jedno, že něco jako beatbox jsem naposledy viděla před dvěma lety, soutěže talentů mě míjejí a dnešní pop ignoruju. Mako!mako jsou skupina, kterou je potřeba potkat naživo, protože ze záznamu to ani omylem nemůže být tak zábavné jako ve skutečnosti. Zvláštní znamení: místo bicích mají týpka, který dělá ty zvuky "na hubu" :)

Česko-slovenský kvartet tvoří zpěvačka Kristina Šimegová, zpěvák a beatboxer Ondra "En.dru" Havlík, basák Michal Procházka (s apartním kloboučkem) a kytarista a zpěvák Peter Strenáčik (ten má úplně skvělý hlas, měl by zpívat více :)). Nejvýraznějšími postavami večera byli rozhodně Kristina a En.dru, zpěvačka tančila po pódiu v jasně rudém kabátu a mistr republiky v beatboxu živě gestikuloval a dělal takovou šou, že fanynky v kotli ječely až do chropotu. Za nejlepší songy si dovolím označit "Birds" a "Ve dvě odpoledne v metru na stanici I.P. Pavlova"...

Podle slov Sym se kapela nedávno úspěšně zúčastnila nějaké televizní talentové soutěže. Díky tomu tam prý přišlo tolik lidu. Jelikož tyhle věci totálně nesleduju, nemůžu k tomu nic říct, ale nádvoří Místodržitelského paláce tančilo a vřelo a kapela musela dvakrát přidávat. Mám tušení, že příště to už nebude jenom za stovku. (Vzpomeňme nostalgicky na předloňskou párty s Xindlem X v Dessertu, dneska by se tam nevešel a už vůbec by vás na něj nepustili za těch 50,- jako tehdy nás! :))

mako!mako: funk, hip-hop, beatbox, chill-out, latin, jazz, pop a další vlivy vytvářejí dohromady vlastní styl s názvem "run'n'be". Lehké a zábavné (i přesto, že kvůli bouračce Ondra přišel o housle, škoda).

.už máte svého tučňáka?.. a dál?

2010-09-16T01:42:00.004+02:00

Se svým tučňáčím tričkem jsem se vám tu už chlubila. Linuxový hrnek ani spoďáry sice nemám, ale nedávno jsem si vzpomněla, že jsem kdysi dokonce dostala od kamarádky ze školy keramickou sošku tučňáčka. Maskot Linuxu se mnou tedy byl ještě dřív, než jsem se naučila říkat Tux!

Jelikož jsou Vánoce za dveřmi, ráda bych vás inspirovala několika vtipnými položkami, které k linuxovým ženám budou krásně ladit. Můžete si rozmyslet, jestli je koupíte sobě, svým ženám anebo tedy - nejlépe - mně, ehm!

.co na sobě nesnáším

2010-09-15T00:04:00.000+02:00

Inspirováno článkem od MissAnarchy :)

Co na sobě nesnáším?
Nerozhodnost. Radši bych si ukousala nohu, než se vrhat bez rozmyslu do věcí a někdy to spíš škodí.
Že vždycky načnu miliardu věcí a většinu nedokončím.
Že někdy raději mlčím, místo abych se s někým hádala.
Schopnost uvažovat rozumově až chladně.
Vztahovačnost. Lítost. Občas si věci hrozně beru.
Že mám ve stresu tendence kouřit, nejíst, mlátit se do hlavy a nesmyslně utrácet.
Že jsem v partnerských vztazích pasivní. A tak vůbec nějak nepatřičná.
Že mám pořád strašnej kopr, zvlášť, když se to fakt nehodí.
Že nedokážu říkat důležité věci, i když je uvnitř cítím, protože se cítím jako takovej nějakej chladnej hnusák.
Že zbytečně často flamuju o Fejsbůkách, růžových blogískách a smyslu života, i když je mi to vlastně úplně ukradený.
Že zapomenu skoro všechno, co si hned nenapíšu.
Že jsem přecitlivělá a cítím věci, které cítit vůbec nemám. A taky neschopnost je vyjadřovat, takže mi tam pořád leží a blbě na mě čumí.
Některé blíže nedefinované kousky končetin, trupu, mozku a hlavy.
Že nedokážu pořádně šetřit na důležité věci.
Že mám mentální věk buď asi šest let, nebo devadesát.
Že jsem se nedokázala dostat na vysokou, když jsem chtěla. A že jsem to už nezkusila znovu.
Že si nenajdu čas na to, abych si zašla k rybníku, meditovala nebo napsala povídku, ale viset pět hodin na internetech a číst si o blbostech, to zas jo!

A co na sobě naopak zbožňuju?
Všestrannou, životadárnou, ujetou kreativitu. Já nekreslím, nepíšu a nevyrábím věci proto, abych vydělávala, ale prostě proto, že potřebuju a miluju ten proces růstu pod rukama.
Pocit, když čtu něco skvělého a hlavou mi protékají hromady informací.
Oči a vlasy.
Slabost pro inovaci a zároveň sklony ke konzervatismu.
Schopnost uvažovat rozumově až chladně.
Schopnost dělat některé věci prostě tak, jak chci, i když je to pro některé lidi přímo megatrn do oka.
Že jsem schopná jít skoro kamkoli sama, aniž bych to nějak řešila.
Že tu prostě od těch šestnácti tak různě přežívám a pořád to ještě zvládám.
Že si po určité době vezmu i ze škaredých věcí něco hezkého.
Že jsem odmaturovala a sehnala si několikrát za sebou práci.
Věci mezi nebem a klávesnicí.
Že sice neumím věci říkat, ale velmi dobře je cítím.
Že vidím z více úhlů.
Tričko s tučnákem.
Že umím vařit, psát, fotit, blbě kecat i skládat počítač.
Že jsem na sebe po napsání tohohle článku vlastně hrdá.

.opravdovej pankáč

2010-09-14T00:42:00.002+02:00

Pjotra zveřejnila pár vět ze svého deníčku. A já po letech tápání s radostí zjišťuju, že jsem opravdovej pankáč. Protože "žádnej opravdovej pankáč nemá Facebook".

Ale jinak tam je pár fakt dobrejch myšlenek, to jako jo!

.desatero kovových řevů do hlavy

2010-09-14T00:04:00.001+02:00

Hrdě se hlásím ke své náklonnosti k elektronické hudbě, rocku, popu, všem druhům symfonických a gotických metalů, ambientu i starým flákům ze sedmdesátek. Občas je ale nálada na věci docela jiné. Na věci mrtvé, zlé a řvoucí.

Kdo ví, čím je u napohled křehkých žen zapříčiněna obliba tvrdé hudby, šťourat se v tom nebudu, ale posluchači podobných směrů mě nejspíš pochopí. Zlounské žánry s nálepkami death, prog, tech, math, black, hard, extreme nebo experimental jsou někdy dosti košatě strukturované, u progresivnějších a techničtějších směrů lze narazit na velmi složité skladby. A ano, samozřejmě i na ten řev. Řev prostě patří k mé osobnosti stejně jako červené vlasy, zelený font, vysmátí tučňáci a vějíře s kraječkami. Dnešní hudební výběr většině lidí kolem mě nesedne, protože bude velmi tuhý, agresivní a temný. Ale mně se to i tak chce napsat :)

1. Obscura - Cosmogenesis (2009)
Nad těmihle německými progresivně-technicky-deathmetalovými chlapci jsem se tu rozplývala už koncem minulého roku. Příběh o vzniku vesmíru dokresluje tvrdá hudba, která je i přes svou relativní brutalitu plná zajímavých a pestrých nápadů. Obscura získává svou individualitu hlavně díky sólující baskytaře šíleného Thesselinga. Brilantní. Nejvíc: Incarnated

2. Suicide Silence - The Cleansing (2007)
Kromě kolečka od Textures je tohle jedna z mnou nejčastěji ohoblovávaných desek v posledních dnech (pokud se tohle dá říct o souborech .mp3, na které člověk vlastně ani nesáhne a je tedy scestné hovořit i o tom, že se na cédéčku usazuje prach). Tiší sebevražedníci posluchačům přinášejí takový velmi zlý a ošklivý věc, obvykle zvaný deathcore. Ideální k poslechu, když vás štve úplně všechno. A ne, moc tichých prvků tam nenajdete. Ochutnávka: Hands Of A Killer

3. Azure Emote - Chronicles Of An Aging Mammal (2007)
Progresivní deathmetalovou sypačku z USA jsem zde zmiňovala již dříve, nicméně jako každý komplikovanější divnometalový materiál potřebovaly i "Kroniky stárnoucího savce" chvilku na naposlouchání, odložení a opětovný famózní návrat do přehrávače. Kreativní guláš z industrialu, avantgardy, death metalu a miliardy dalších experimentálních vlivů mě ale chytil už napoprvé a rozhodně ho budu dále doporučovat. Tip: Clarity Thru Apathy

4. Anata - The Conductor's Departure (2006)
Když odejde dirigent, nastává chaos. Švédská Anata se v něm ale orientuje výborně. Tvrdý technický death metal ji řadí po bok jmen Obscura a Augury, ale skladatelské jádro kapely má smysl i pro melodii. Je to prostě tak melodické, jak deathový koncert jenom může být. Doporučím skladbu Better Grieved Than Fooled.

5. Heaven Shall Burn - Iconoclast (2008)
Američtí hardcoroví pekelníci sice v tomto výběru zastupují lehčí žánr, ale to neznamená, že by to byly nějaký máčky. Album o apokalypse se krásně hodí k mlhavému večeru, k nadcházejícímu podzimu sedne jak prdel na hrnec. Je to takový "něžný" emořev před spaním. Tip: krásný úvodní dvojsong Awoken/Endzeit s klavírními prvky

6. Augury - Fragmentary Evidence (2009)
Zlouni z Kanady ve své tvorbě míchají death, black a progresivní vlivy. Na svém kontě mají dvě alba s "esoterickým konceptem" a údajně se chystá třetí. Druhově jsou zařaditelní po bok Obscury, i když ta mi přijde ještě o kousek úžasnější. Ochutnávka: Simian Cattle

7. Vile - The New Age Of Chaos (2005)
Vile neboli hnus je kalifornský deathmetalový počin, za nímž stojí Mike Hrubovcak, stejná postava jako v případě již výše zmiňovaného projektu Azure Emote; ten je však o poznání industriálnější a progresivnější. Vile nabízí vcelku dost agresívní materiál, který se nebude s nikým mazlit. Tip: song The New Age Of Chaos

8. Fleshgod Apocalypse - Oracles (2009)
Jedna z nejbrutálnějších krutosypaček v tomhle článku. Setkáte se tu ovšem i s výraznými melodickými linkami nebo se smyčcovým orchestrem. Ve chvíli, kdy si oddechnete a přestanete se bázlivě ohlížet, však zazní hustodémonův kopák a apokalypsa vám chroptíc dýchne za ucho. Death pro odvážné. Zkuste: In Honour Of Reason

9. Carnifex - Dead In My Arms (2007)
A tohle se mi líbí! Když jsem dnes na last.fm projížděla interprety "podobné Suicide Silence", zaujali mě právě Carnifex. Dneska je všude těch hardcorů a deathcorů tolik, že ztrácíte přehled, ale Dead In My Arms je silná deska s rychlým tempem, která si dokáže získat pozornost. Na agresivní nasranost jako dělaná. "Fine, fuck you then!" (ze Slit Wrist Savior)

10. Otep - House Of Secrets (2004)
A na závěr si dáme jednu "něžnou" ženu. Otep působí v dnešním výběru interpretů tak trochu jako krajkový kapesníček mezi ostnatými dráty, ale dovolím si ji doporučit zejména kvůli velmi silným textům a celkové atmosféře. Zneužívání dětí, domácí násilí, sadomasochistický vztah, sebepoškozování, nenávist k vlastnímu životu a bzučení much nad mrtvým tělem pod košatými stromy. Když už nevíme, co by, tak tenhle koktejl naše emoce přebije naprosto spolehlivě. Písničkou na ochutnání bude moje oblíbená Buried Alive. Podávejte v menších dávkách a dejte si k tomu nějaký dezert. Třeba Kelly Family nebo High School Musical. Vždycky může být hůř! :)

.věci v papírovém deníčku

2010-09-13T00:35:00.003+02:00

Minulý týden jsem uklízela. Zadala jsem si za úkol odstranit velkou hromadu knížek, papírů a časopisů, co se mi objevila u postele a postupně samovolně expandovala. Při uklízení jsem narazila i na jeden z asi pětadvaceti sešitů, do nichž jsem si během školou povinných let zapisovala svoje myšlenky. Bylo to jaro 2005, jeden takový krásný lásky čas. Zachvátil mě zajímavý pocit nostalgie.

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem pravidelného psaní nechala, byl hlavně nedostatek času, který přišel s nástupem do práce. Přetlak v grafomanské části mozku dal vzniknout například tomuto blogu. Vyjadřování svých (s)myšlenek je totiž nutnost. Danielle říká, že jde i o jistou formu psychoterapie. Letos jsem opět začala (čas od času) psát menší slohové útvary, kterým by se možná dalo říkat povídky. Velká část jich nebyla zatím nikde zveřejněna, uvidíme později, až to dozraje...

Zápisky na papír nic plně nenahradí. Papíru totiž sdělíte věci takové, jaké opravdu jsou. Narozdíl od blogu, na kterém si chcete udržet nějaký svůj "ksicht" a narozdíl od všech těch módních sociálních sítí, kde na žádné nevtipné, neznámé ani nezajímavé věci nikdo není zvědavý. Deníčky budou mít vždycky úlohu důvěrníka, toho, komu svěříme všechny ty žblechty o životě a chlapech. V povídku nebo vtipnou hlášku to můžeme přetransformovat později. Proto jsem po úklidu nechala u postele ten poslední, skoro prázdný sešit ležet. Může se někdy hodit.

Některých z Vás jsem se asi už ptala. Takže se ptám znovu: Psali jste si někdy deníček? Píšete ještě? A proč jste toho pak nechali? Vracíte se k tomu nebo si to kompenzujete jinak? A jste díky tomu šťastnější?

.je váš blog užitečný?

2010-09-07T23:01:00.005+02:00

Tak co, myslíte si, že je váš blog užitečný? Má myšlenku? Není to jen sbírka povrchních blbostí? A kdo to posoudí?

Dneska ráno jsem se docela dobře zasekla na diskusi k článku o Blogosféře, který vyšel na Phate's Universe. Phate mi napsal, cituji, že "se u mě člověk sice zasměje, ale málokdy narazí na něco užitečného nebo na hlubší myšlenku." Toť jeho názor. Na jeho blogu. Blog je místo pro vyjádření našich osobních názorů. Fakt, že někdo má nějaký názor, který není úplně stejný, jako můj, na internetu obvykle přecházím a ve většině případů i zapomínám. Neřeším. Tak proč mě to tak vyprovokovalo?

Blogosféra není jen kýbl blogů, nacházejících se na jedné úrovni. Jde hlavně o interakci mezi nimi, komentáře, vazby, odkazy, chuchvalce energie a témat, které se sunou z místa na místo. Takovou blogosféru má okolo sebe každý autor - je to pavučina lidí, kteří jsou ochotni věnovat čas písmenkům, co vaše maličkost zrovna zvrací do Sítě.

A ten blogísek - podívejme se teď na to, co pro mě znamená blogísek... no, rozhodně ne "deníček ze života". Deníčky ze života jsou jeden velkej průser. A zamýšlet se nad společností, která sebe sama dokope k zániku, je průser číslo dvě. Kdo to tu čte déle, ví, že se mi nelíbí facebook, centralizace, monitorování, drogy, stádovitá tupost... ani sklony tohohle světa rozsračkovat sám sebe v nesmyslné válce.

Nelíbí.

Ale to je asi tak maximum, co s tím ze své pozice nadělám. Vážím si odvážných myslitelů a mluvčí. Já nejsem jeden z nich. V podstatě jsem ještě pořád bytost skoro pubertální, nevyhraněná, svým způsobem nejistá. Kam nasměrujete svého čtenáře, když s ním proklouznete kolem věcí, které už nejsou legrace? Zpátky do té legrace! Ony tam dole ty Velké Myšlenky třeba jsou, ale třeba ne. Většinou "třeba ne". Jako ryby v kalné vodě. Protože jsme je neviděli a to je jasný doklad toho, že tam nejsou.

Má tenhle post myšlenku?

Kdoví - každopádně jsem ale při jeho psaní našla odpověď na onu velkou otázku, proč mě poznámka o neužitečné veselé povrchnosti vyprovokovala: samozřejmě proto, že uvnitř nechci být neužitečně vesele povrchní! (Já naivní tvor! Chci být zajímavej a hodnotnej, ehm, tvor!) Ale stejně vím, že oficiálně "vesele povrchní" v zájmu své vlastní ochrany zůstanu. Jako ježeček. Dokud bude potřeba. A pokud to dobře půjde, tak jednou vlastně budu úplně cokoli, co se mi zachce. Budu mít těch Myšlenek plnej kýbl a budu vám to s radostí nalejvat do Sítě. A bude tam ryb jak kráva a bude to slavnější než GTD! Se už těším. ;)

--
Tak jsem to vyblila a je mi fajn! Díky, PHATE, za myšlenkový podnět. A chytrým lidem za chytré věci. A tak vůbec.

.drobečky ze čtečky

2010-09-07T09:08:00.002+02:00

Mezi tím, co na těch internetech chceme dělat a tím, co tam obvykle skutečně děláme, je propastný rozdíl. A to ještě někteří z nás mají RSS čtečky! To si vždycky po ránu projdete, co je nového, zatímco se pomalu probouzíte a informace vám protékají hlavou. Vlastně mi to připomíná jednu starší technologii, říkalo se tomu "noviny", ale tohle je lepší...

O tom, na jakých webech trávím statisticky největší čas, jsem vám už psala v tomhle článku, který odstartoval menší řetězovku (díky všem a příště více!). Uznávám ovšem, že statistika mohla být trošku zkreslená. Na sledování blogů, publicistiky i počtení o počítačových nesmyslech používám už delší dobu RSS čtečku Liferea. Mimochodem v ní sleduju i Vaše komentáře k tomuhle blogísku (achacha!), což je zvrhlé i užitečné zároveň.

Je mi jasné, že dostatek kvalitního čtení je někdy důležitější, než dostatek sexu, drog i jídla dohromady, takže vám přináším pár tipů ze své mocné RSS čtečky. Publicistiku a linuxové weby tentokrát vynechám a budu se věnovat hlavně osobním blogům a hovadinám, jelikož se mi zrovna chce. Blogy a weby jsou řazeny, jak se jim chtělo, v žádném případě ne abecedně a už vůbec ne jakkoli prioritně :)

.chlupatý slon na houbičkách
http://blog.mamuf.cz/
Jeden z těch blogů, které považuji za "spřátelené". Tematicky se dotýká např. hudby a internetůch. Škoda, že publikuje tak málo. Jeho psaný projev se mi velmi líbí, to nemohu říct!

.hlavně pozor na bojlery
http://zlikatost.blogspot.com/
Zápisník Strakaté Ňuchodlafy jsem vám již párkrát představovala. Málokde najdete tolik rad do života, psaných s tak lehkým jazykem a přirozenou grácií!

.sarkasmus? ano, děkuji!
http://xkcd.com/
XKCD je webový komiks, který vymyslel "prostě jeden týpek, co pracoval pro NASA, rád šplhá na věci a otevírá divné dveře." Některé stripy jsou složité, některé nepochopitelné a některé dost vtipné. Na Abíčku vychází český překlad.

.arthur dent, stručný misantrop
http://www.misantrop.info/
Martin Malý je pojem. Komentuje spoustu témat (mnohá z nich jsou samozřejmě "počítačová"). Ne vždy souhlasím s jeho stanoviskem, ale je originální, vtipný a opravdu dobře se čte.

.šťastní můžeme být v jakékoliv situaci
http://badguy.cz/
Blog Pavla Říhy o IT, politice a poslední dobou zejména o osobním rozvoji a efektivitě práce. Na to, že existuje relativně krátkou dobu, má širokou čtenářskou základnu a osobitý otisk.

.pan vůdce se soukromým tryskáčem
http://fajnblog.cz/
"Nepíšu o nových elektro vychytávkách, na kterých si budete pouštět porno. Já vám radši poradím, jak nějakou holku sbalit," říká autor o svém blogu. Sarkasmus? To víte, že ne ;)

.marigold, ten pán od počítačů
http://www.marigold.cz/
Patrick Zandl je všestranný. Píše o nových technologiích, o internetovém obsahu, o pomazánkovém másle, o zabíjení atakdále. Ano!

.kekel je prý cosi nechutného
http://www.apinuv.kekel.cz/
Apinův kekel je zaměřený na elektronickou hudbu, hry, PC, ale i společnost, zlo, konspirační teorie... prostě kekel s názorem. Někdy mi jeho "paranoidní" pohled na svět vyloženě vyhovuje, i když to občas vidím jinak.

.'grunge' neboli drátěnka
http://sysla.bloguje.cz/
"Správný grungeman nemusí fetovat. Důležitá je kostkovaná košile a conversky." Spřátelený hudební blog kamarádky Martiny. Zrovna je v takové uspané fázi. Syslo, bloguj!

.zápisník šíleného psa
http://crazydog.cz/
Bronislav Filip sbírá plechovky od energy drinků a nemá rád Vistu. Na jeho blogu mě zaujaly hlavně různé linuxové tipy, ale i zápisky ze života.

.kluk, co má svůj vlastní scénář
http://iam.kryspin.net/
Kryšpín si mě získal svými povídkami. Zajímá se o film, obdržel několik cen za reklamy, hodně cestuje a padají z něj krásné fotky. A má také rád The Crow!

.linuxové ženy jsou elita
http://vetrnikplejs.blogspot.com/
Jeden z prvních blogů, na které jsem odtud odkázala. Windfinder je nadšeným uživatelem Ubuntu a našla jsem u něj mnoho šikovných tipů. Jen teď nějak spí, nebo co.

.za komentář dává bonbónek
http://lelkoun.cz/
O těžkém životě rádoby programátora. "Mám rád GNU/Linux, WordPress a hranolky s kečupem." To snad jako popis stačí, ne? :)

.dívka, která kreslí
http://originflame.blog.cz/
Konečně zas žena, uf. Angelina není geek girl, ale normální pubertální osůbka se zálibou ve Twilight, nicméně hodně přemýšlí a spousta jejích článků má smysl, narozdíl od klasických růžových blogísků.

.metal, komp a gotika, jak se to rýmuje
http://www.dark-vision.cz/
Lenka 'Trinity' Voráčková - geek žena, larpařka, grafička, hráčka, grafomanka. V obchodě s počítači na ni prý vždycky zírají jako na zjevení. Objevila jsem ji včera a přijde mi úžasná :)

.já jsem Ofca. mám černý kolo a plesnivej chleba
http://ofca.bloguje.cz/
Jákob píše storky ze života. Málokde se tak zasměju, i když je to samý rasismus, antisemitismus, fňukání nad ulomeným palcem, zubem, teploušema atd. Děcka! Von není blbej! Von to jenom hraje!

.kurz tvůrčího psaní
http://www.renenekuda.cz/archiv/
Autor absolvoval obor Tvůrčí psaní a publicistika a mezi cestováním a novinařinou trousí inspirativní rady. Zajímavé, i když píšete jen do šuplete.

.jerzy a jeho ubuntu
http://fanofubuntu.blogspot.com/
Další blog se zajímavými články o životě s OS Ubuntu. Jerzy V má navíc rád Nightwish, za což získává samozřejmě plusový bod.

.skeptik, co nemá rád mléko
http://www.mordemy.info
O čem píše Mordemy? Mordemy přemýšlí. O společnosti, o vztazích,
o životě. O psaní. Články jsou delší, složitější, analytické, zajímavé. Doporučuji.

.určeno pouze ke čtení!
http://www.blabolnik.cz/
Zábavné čtení, poskytující "humorný pohled na českou webdesignérskou scénu a internet všeobecně". Autorem je Miloslav 'Plaváček' Lešetický.

.lidi jsou ignoranti
http://www.phate.honsa.eu/
PHATE je přemýšlivý, schopný a někdy až provokativní. Tvrdí, že blogosféra stojí za houby, že málokde narazíte na "hlubokou myšlenku", rád se pohádá, ale dobře píše.

.valeriův zelený blog
http://valerius.bloguje.cz/
Spřátelený osobní blog. "Netahejte mi sem realitu, tu tady nechci," říká jeho autor - prý celkem nenormální půlelf, linuxář a snílek.

.nečekejte v předpeklí, když můžete dál
http://modnipeklo.cz/
Ženské se prostě o hadry zajímají. Ano, tričko s tučňákem vede, ale nad sarkastickými komentáři autorek Módního Pekla se jeden někdy úchvatně pobaví. Kdo se tomu nedokáže zasmát, by to ale neměl číst :)

.blogísek rudovlasé ženy
http://sweetimaginary.blogspot.com/
Spřátelený blog Míši 'Missy' Mihulkové, ženy s dokonalým hudebním vkusem. Převážně osobní zápisky a fotky (pani, pani, z vás bude fakt modelka :))

.evanescentní blog
http://evanescencesite.blog.cz/
O svých osobních obsesích se tu obvykle příliš nerozepisuji. Vězte tedy, že věcmi, co souvisí s kapelou Evanescence, mě potěšíte vždycky. Blog slečny Adelle je jedním z nejaktuálnějších českých zdrojů.

.také máme papírové knihy
http://cocist.posterous.com/
Viktor 'KaCZer' Machek a Petr Švec odstartovali zajímavý blogový projekt s názvem "Co číst?" Nemáte co číst? Obraťte se k beletrii... Blogu by neuškodilo více aktualizací.

.tečka, hotovo
http://teckacz.cz/
E-zine, který "surfuje na vlně chaosu 21. století." Věda, vesmír, technologie, společnost, internet i spam. Funguje už od roku 1999!

--
Pokud si v uvedeném seznamu chybíte, nemusí to být proto, že k vám nechodím, ale spíš proto, že nemáte RSS. (Např. bych ho ocenila od autorů, jako jsou magg a aranimas.) Anebo prostě málo blogujete, blogujte víc! Šup, šup, šup.

.ubuntu 10.10: tučňáci, barvičky, inovace

2010-09-05T01:48:00.003+02:00

Nedávno vyšla beta verze operačního systému Linux Ubuntu - 10.10 Maverick Meerkat (což znamená "individualistická" nebo také "vzpurná surikata").

Na webu debianadmin.com se včera objevila kolekce screenshotů, které ukazují, že hlavní inovace v otázce vzhledu byly nastoleny s příchodem předchozí verze a nějakou dobu to tak prostě zůstane. Faktem je, že vzhled nového Ubuntu je svěží a příjemný - po kdysi defaultní vyblité hnědi se lidem nestýská.

"Šok! Čudlík na zavírání okna bude vlevo!"
Fascinující i únavná je skutečnost, že s každým vydáním nové verze se vždycky jen donekonečna řeší, jaká barva bude dominovat a kam se přešoupne jaké tlačítko. Stabilita a využitelnost systému je důležitější, ale svěže barevný obal a pocit z něj jsou veličiny, které rozhodují ve chvíli, kdy se přihlásí o slovo nový uživatel.

Vybavuji si svůj šokantní přechod na Linux, který proběhl na konci minulého roku; jako - hm, vlastně doopravdy! :) - relativně pokročilý uživatel jsem si všímala hlavně toho, jak je systém šetrný k hardwaru, jakou má vnitřní strukturu, jaké funkce nabízí out-of-the-box... a vzhledová témata mě nechávala chladnou po velmi dlouhou dobu. Vlastně doteď používám jen kombinaci různých individuálních nastavení v šedé, zelené a černé barvě. Až potkám téma, které mě chytí za srdce, jistě se vám ale pochlubím.

Je to fialové, snad to nebude failové
Poslední verze Ubuntu se zabořily do uživatelského podvědomí zejména díky jasně fialové barvě, kterou můžete vidět na screenshotu. V minulé verzi 10.04, která vyšla na jaře, se objevila také dvě vzhledová témata Radiance a Ambiance - první je standardně světlá, druhá nabízí tmavé lišty. No, rozhodně to vypadá dobře. Tmavý vzhled je přitažlivý a dobře se na něj zírá i po dlouhé době strávené u počítače, jak jsem se přesvědčila například u ďábelského Ubuntu SE.

Kamenem úrazu u temných témat bývá propojení s webem. U vašeho soukromého černého světa jsou totiž přesně definovány barvy všech pozadí, oken, textových formulářů a písem. A je velmi málo pravděpodobné, že by to všechny ty internety měly stejně. U archaických HTML vykopávek se s jinou, než bílou barvou prostě nepočítá. Řešením je to nemít černé všecko, ale - to uznejte - když něco není pořádně, tak to za nic nestojí, že? :)

Já bych ty inovace zakázala
I přes občasné záchvatovité testování nových věcí jsem v některých ohledech vcelku konzervativní. Co se vzhledu Ubuntu týče, projevuje se to například mou standardní fixací na zelenou barvu. Vývojáři, chlapci šikovní, nám odhodlaně servírují všelijaké hypermoderní modré, oranžové a černé Linuxy, ale mně v té chroustající bedýnce ještě pořád běží Ubuntu 9.04 (ano, mě na tyhle updaty fakt moc neužije!) - a mám takové tušení, že dalším upgradem bude buď úplně čistá instalace nejnovější verze Ubuntu na nový disk, anebo nějaký odvážný a doteď mi ještě neznámý switch na něco úplně jiného. Pár favoritů, hodnocených pěti tučňáky z pěti, bych už našla, ale to je všechno běh/vztah na velmi dlouhou trať :)

Původně analytická stať, chválící vývoj Ubuntu jako pěkného stabilního systému, ideálního pro přechod nic netušícího uživatele Windows do Tuxových sítí, se nám lehce zvrhla ve filozofický blábol, ale to se mi stává pořád! Ubuntu někteří děsně chytří guruové sice rádi nazývají Blbuntu, protože tam skoro všechno funguje už po startu, ale věřte nebo ne, to je právě to, co lidé chtějí...

A mimochodem, nevíte někdo, jak si lze zálohovat a po reinstalaci opětovně nasadit stávající vyladění jednotlivých odstínů systémových prvků? Jsem takový zelený typ ;)

.muž, který se stal sluncem

2010-09-03T18:42:00.001+02:00

Byl jednou jeden muž, klavírista, obyčejný kluk a uvnitř dobrák. Opustila ho žena a on odcestoval na vzdálenou studenou planetu, aby zapomněl. Tam mu nabídli práci jakéhosi "testera" umělého slunce. Měl za úkol fyzicky reagovat na sluneční svit - a umělé slunce reagovalo na jeho vjemy a přitápělo či ubíralo nad planetou teplotu podle toho, jak se cítil. Byl Mužem, který se stal sluncem.

Po čase si ale všiml zajímavé věci: když je mu skvěle, na planetě je příjemné letní počasí, ale když je smutný, lidé mrznou... Snažil se účelně si udržovat dobrou náladu, ale samota ho ničila a zpětná vazba v podobě mrazivé zimy začala kosit obyvatelstvo světa... "Přepadaly mě stále větší antipatie, odpor, absolutní zhnusení... a teplota klesala. Jsem slunce - a třesu se zimou."

O vědeckofantastické až pohádkové Petiškově sbírce povídek jsem se tu už zmiňovala v souvislosti s příběhem o modrých chlupech a o normálnosti, ale povídka, na kterou jsem narazila včera v noci, mě svým významem zaujala a skoro až zaskočila... Je to přece tak logické. Muž, který byl sluncem, v depresi nejen umíral vnitřním chladem, ale zabíjel tím i své široké okolí. Zažili jste někdy ten pocit bolestného odosobněného chladu? On ho znal - i autor ho znal - a s nadnesenou lehkostí bajky, eseje či pohádky vykreslil nad tou emocí příběh s dobrým koncem. Ale kdo z nás, chladných bastardů, někdy v takový "dobrý konec" uvěřil?

Chlad uvnitř je zima, která vás žere; je černá a nepomáhá ani panák, ani horká vana. Jsou lidé, kteří mají sklony k žhavé výbušnosti, blízkosti, vášnivým emocím - a pak jsou ti, kdo se snaží distancovat, zůstat neovlivnitelní, chladní, nespoutaní... Ti první v krizi rozsévají žhavou lávu, ti druzí mrznou ve své černé díře.

Umění žít s lidmi je nesmírně složitá dovednost. Vyžaduje schopnost odosobnit si situace, které by nám mohly ublížit tím, že si je vezmeme příliš k srdci, ale přitom musíme zůstat schopní se k někomu přiblížit natolik, aby nás cítil a nezůstal sám. Ten, kdo se zapomene příliš daleko od toho druhého, nakonec skutečně sám zůstane. Máte svou smutnou chladnou díru, nebo ve smutku vzplanete a zabíjíte? Možná existuje i více nuancí; tyhle znám já. Muž, který byl sluncem, nakonec našel svou lásku a jeho led roztál. Už jste byli někomu sluncem? Už jste někdy roztáli? A co šťastný konec - byl?

Úryvek textu: (c) "Eduard" Martin Petiška, Praha 1986
Obrázek: (c) Alexiuss, http://alexiuss.deviantart.com/
A dost už filozofie a knih, chce to zase nějaké počítače...

.schismatrix: jak by svět jednou opravdu mohl vypadat

2010-09-03T02:38:00.004+02:00

Málokdy zveřejňuji svůj osobní názor na knihu hned na začátku její recenze. Sterlingův Schismatrix mě ale dokonale pohltil už na prvních stránkách, kde jsem se propadla do bezútěšného plesnivého světa kosmických vyhnanců. V příběhu se snoubí představivost, téměř hmatatelný "realismus" a také základy literárního směru, později známého jako kyberpunk.

Bruce Sterling (*1954) se již od 70. let zabývá psaním povídek ze světa Tvárných a Mechanistů. Popisují budoucnost, v níž je Sluneční soustava již dávno kolonizovaná a dvě hlavní frakce spolu vedou válku o vliv nad vesmírem. Kontakty se zničenou Zemí jsou zpřetrhány a situaci později komplikuje i nečekaná návštěva cizí civilizace. Do tohoto světa je později zasazen i děj Sterlingova nejslavnějšího díla s názvem Schismatrix - životní příběh Abelarda Lindsaye, politika, diplomata, vyvržence a manipulátora.

Schismatrix v sobě mísí filozofii i sci-fi a nepochybujte o tom, že myslím velmi složitou a mnohovrstevnatou filozofii a sci-fi. Trvalo mi dva měsíce, než jsem tuhle pětisetstránkovou bichli přečetla, strávila a poté přečetla podruhé; to druhé přečtení komplikovanost příběhu prakticky vyžaduje, teprve potom se vám některé kontakty konečně propojí... Dílo nemůžu doporučit každému, ale bez zaváhání bych ho orazila pěti hvězdičkami. Je to bestiální. Hluboké. Krásné. Šílené.

České vydání "Schismatrix Plus" z roku 2006 obsahuje i pět povídek ze stejného světa. S podobnou elegancí, s jakou splétal léta osudů v románu, Sterling skládá dohromady i kratší příběhy. Vyniká mezi nimi střípek, nazvaný Pavoučí růže. To si myslím já - dostala mě nejvíc. Nicméně, hlavní příběh si prostě musíte přečíst jako první.

Sterling sám si románu považuje ze své tvorby nejvíce. "Schismatrix se podobá ježovce - je bodavý a neobvyklý," napsal v předmluvě z roku 1995. "Není dvakrát elegantní a postrádá osovou souměrnost, ale kousky z něho se odlamují uvnitř lidí a zůstávají s nimi po léta."

Věřím, že lépe by to nikdo jiný nevystihl.

.pohádky z Městečka Trnávky

2010-09-02T00:01:00.001+02:00

Venku se nám pomaloučku hnusní, ve vzduchu je cítit podzim... Nejspíš poslední výlet tohoto roku mě zavedl na skok do Moravské Třebové a následně do Městečka Trnávky. Z kopce do údolí tam shlíží trosky hradu Cimburka, který byl založen na přelomu 13. a 14. století. Byl impozantní svou rozlohou, i když si jeho podobu lze dnes už jen zhruba představit. Začátkem 18. století byl ještě obýván, ale 8. června 1776 vyhořel po zásahu blesku a od té doby jeho ruiny už jen tiše chátrají a mizí v zemi. Zde je související zajímavý článek od autora, který toto místo zdokumentoval před třemi lety...

.být normální a s modrými chlupy

2010-09-01T18:07:00.005+02:00

Příští sobotu jsem se vmísil do davu, který očekával před kybernetickým salonem vyhlášení nové módní kreace. Odbila dvanáctá. V holografické výloze se objevili -- muž a žena. Lezli po čtyřech, dlouhá modrá srst se rousala po podlaze. Vzápětí vyšli z bran módního salonu manekýni a manekýnky. Porostlí modrou srstí. Vyšli po čtyřech.

Dav kolem mě oněměl. Chápal jsem, že ztichl ponížením, když pohlédl na lidi, kteří se před ním plíží.
Potom se lidé začali rozcházet, rozcházeli se stále rychleji - až se dali na útěk. Sláva, sláva, říkal jsem si v duchu, jako by ta největší sláva člověka spočívala v tom, že se lidé rozhodnou býti lidmi. Ale pak jsem si všiml, kam ti lidé běží -- utíkali do protějších oddělení kybernetického módního salónu. Za chvíli se před ním utvořila fronta. A ze salónu vylézali lidé, mladí, staří, a na všech plandaly veliké azurové kožichy.
Až přijdu domů, bude tam Luxeia. Luxeia s dlouhými modrými chlupy, visícími od krku k patám --
Měl jsem chuť vykřiknout, úpět, úpět. Ale místo toho jsem se postavil na konec fronty. Fronta postupovala rychle. Kožichů bylo dost -- dost pro celý vesmír.

Tehdy jsem si už byl jistý. Kybernetický návrhář nebyl v pořádku. Byl zkonstruován tak, aby byl nápaditý a aby se neopakoval. Dodržuje to, k čemu byl určen a v tom je jeho chyba.
A navíc, namlsal se.
Lidé mu přistoupili na všechno, bez protestu, podvolili se jakémukoli jeho rozhodnutí. Splnili zatím všechno, co jim rozkázal a on jim teď rozkázal, aby přestali být lidmi. Možná o nás přemýšlí, možná spojením kontaktů, které nikdo nepředpokládal, vznikla v návrháři ironická inteligence. Uvažuje o nás, uvažuje stejně napjatě, jako já uvažuji o něm...
Možná zkouší, kde je hranice lidského ponížení.
Vyhlédl jsem z okna sálku. Po chodnících se oběma směry ploužili po čtyřech lidé v modrých kožiších.
Kdy přijde do módy být lidmi? uvažoval jsem. Kdy konečně něco tak obyčejného přijde do módy...?

Po skončení pracovní doby jsem si sundal z věšáku svůj obrovitý modrý kožich a oblékl si ho, při nasazování rukou do rukávů jsem se styděl jako nikdy v životě. Styděl jsem se - ale to bylo také všechno. Sesul jsem se na všechny čtyři a po čtyřech jsem odcházel z pracoviště. Když jsem slézal po schodišti, potkal jsem v mezaninu referenta pro líčení očí a referentku pro punčochy. Lezli jsme chvíli ze schodů vedle sebe. Na referentce jsem pozoroval, že je zaražená a není nějak ve své kůži. Když přijala cizí kůži. Modrou, s dlouhými chlupy.
Zato referent pro líčení očí --
Celou cestu hovořil, obdivoval nápaditost kybernetického návrháře, rozplýval se nad jeho poslední kreací. Nazýval ji syntetická.
Ať si prý všimneme, jak tím, že jsme dostali modrou kožešinu a předepsaný pohyb, jsme získali zároveň i jinou gestiku. Móda postihla i pohybovou, motorickou oblast, tvrdil.
Ve vrátnici jsem se s nimi rozloučil a vyplížil se po chodníku na dlouhou cestu do svého bytu.

"Něco musíme udělat," řekl jsem při večeři Luxeie.
"Co?"
"Říct lidem, že ten stroj má praštěné nápady."
"Ale to přece všichni vědí."
Tímhle mě Luxeia vždycky dokonale srážela. Jakmile jsem přišel s nějakým poznatkem, vyhlásila ho za dávno známý.
"Tak proč se lidé nechovají, jako kdyby věděli, o co jde?"
"Vím já?" Luxeia si kartáčovala modrý kožich, rozčesávala dlouhé azurové vlny chlupů a ta práce ji nápadně těšila.
"Vždyť ze sebe necháváme dělat blázny, chováme se jako blázni jen proto, aby nám nikdo nevytkl, že nejsme normální --"
Luxeia se na mě udiveně zadívala a vybírala z kartáče dlouhé vytrhané chlupy.
"Chováš se úplně nemódně," řekla nakonec.
Móda --
Chtěl jsem v tu chvíli začít běsnit, trhat z jejího kožichu hrsti modrých chlupů, ječet, vyhodit jí z okna rtěnkovnici.
"Jsi normální?" obrátila ke mně své andělské oči.
Přikývl jsem a vzal si kartáč, který odložila. Začal jsem si kartáčovat kožich. Jako smutné, teskné zvíře, které by zvířetem být nemuselo, ale které se tak rozhodlo samo a dobrovolně.
Zítra je přece sobota.
A zítra přijde do módy možná člověk.

Přede mnou ležel na stolku módní žurnál. Díval jsem se při kartáčování zděšeně na fotografie, na kterých lezly po zemi postavy v azurových kožiších -- postavy v kožiších na louce, na náměstí, u řeky. Staří lidé, mladí, děti.
A co bylo nejhroznější, při svém ponížení se pyšně usmívali, pyšnili se svým ponížením.
Neuvědomovali si, co se s nimi děje. Uvědomovali si jen, že se chovají tak, jak se chovají všichni kolem nich.
A to jim stačilo ke štěstí...

Eduard Martin (*1951, vl. jménem Martin Petiška); úryvek z povídky Tužka na obočí, sbírka Manžel z Marsu, Praha 1986. Poznáváte tu lidskou stádovitost? Pobavila mě. A vyděsila mě svou realističností. Modré kožichy mi - mimo jiné - připomněly současnou zběsilou touhu mít modrý Facebook :) Člověk by nevěřil, co za zajímavé myšlenky najde v antikvariátu. Za dvacet korun! To jsou věci.

.úsvit nad Aeronem

2010-08-27T14:51:00.001+02:00

"Příběh Pustiny se odehrává v jednom doposud neznámém světě, který v myriádách obyvatelných planet není ničím zvláštní, až snad kromě toho, že se tady dějí věci. A že ty věci dělají obyčejní lidé a neobyčejní nelidé, kteří mají své touhy a cíle a snaží se je prosadit, obvykle na úkor jiných zástupců převážně humanoidních ras. A nebo zvířátek."

Lidem, kteří jsou fantasy kulturou nedotčeni, by městečko, které vyrostlo koncem srpna na okraji rybníka Dubovec nedaleko vesnice Častotice u Náměště nad Oslavou, zdálky připomínalo nejspíš jen jakýsi větší stanový tábor. Poté, co se sdružení Aeria Gloris podařilo pronajmout si louku, začaly však v původním skromném stanovém městečku vyrůstat impozantní dřevěné stavby, dílny a měšťanské domy a hranice mezi fantazií a realitou se stále více stírají.

LARP - Live Action Role Playing je formou hraní rolí, které hrají živí lidé ve volné přírodě podobně jako představení. Kořeny má v polovině sedmdesátých let v USA, v Česku se tyto akce objevily začátkem devadesátých let a jejich charakter byl ovlivněn hlavně českým překladem Tolkienovy knihy Pán Prstenů a hrou Dračí Doupě.

LARP existuje v mnoha podobách s nádechem fantasy, sci-fi, steampunku atd., akce u nás pořádané mohou být několikahodinové, víkendové (bitvy) i týdenní (světy). Hry u nás byly zpočátku čistě bojové - "bitvy" (Pán Prstenů); prvním komplikovanějším "světem" byl až LARP Fraška, konaný v roce 1997 na hradě Cimburku. Právě zde má kořeny i další rozsáhlá akce s názvem Kharm (poslední v roce 2005), jejíž pravidla byla částečně využita právě pro Pustinu.

Pustina existuje od roku 2006 a v současné době má širokou hráčskou základnu nejen v Brně. Tito lidé jsou ochotni se na víc jak týden vzdát svých počítačů a internetů a přijet do bahna a plísně, aby zde bojovali za své město mečem i magií, v tunikách a pláštích se potulovali po lesích, vraždili, politikařili, pili medovinu z rohů a zpívali u ohňů až do rána.

Můžete být mágem nebo bojovníkem, šlechticem, pirátem i markytánkou, všechno záleží vždycky jen na tom, jak si to zahrajete. A proč to píšu? Hru i lidi v ní znám už spoustu let - a minulou neděli jsem se vrátila z pátého ročníku Pustiny. Sestra, která se mnou byla poprvé, je ale taky nadšená, i když tam pobyla jen chvíli. Neexistuje lepší způsob, jak si odpočinout od reality, než přesun do zcela jiného světa. A mimochodem, úsvit nad městem Aeron je překrásný...

Další fotky již tradičně zde.

.weby, které navštěvuju nejčastěji

2010-08-17T18:31:00.002+02:00

Víte, co vlastně na těch internetech pořád děláte? Ne? A víte, že to ví váš prohlížeč? Samozřejmě, tak proč se nezeptat.

Před nedávnem jsem narazila na blogpost od Marka Lutonského, nazvaný Deset webů, kam nejčastěji chodím. Sice už je spoustu pátků starý, ale ten nápad se mi líbí: chce to jen vlézt si do Historie vašeho prohlížeče a seřadit si ji podle počtu návštěv za, dejme tomu, tři měsíce. Nevím, jaké možnosti poskytují ostatní prohlížeče, ale nástroj ve Firefoxu 3 je šikovný pro statistiky i rychlé vyhledávání ve vaší webové minulosti. Výsledné údaje pak můžete hrdinně publikovat na svém blogísku, aby svět viděl, jak jste úžasní.

Zde jsou tedy moje nejoblíbenější weby:

twitter.com - klasika. Komunikační síť, založená na krátkých sloganech, která mě zatím ještě pořád nepřestala bavit.
a bit of rionka - zelené zlo má rádo linux, umění, hudbu a svobodu slova.
last.fm - jedna z nejšikovnějších "2.0" webových služeb vůbec. Využívám hlavně kvůli informacím a statistice už od října 2008.
seznam slovník - no prostě slovník :)
idnes.cz - když ráno vstanu a potřebuju se probudit, čtu dvě věci: zprávy a RSSka.
idos.cz - to musí být, když pořád jezdím po všech čertech.
abclinuxu - Linux na stříbrném podnose, doslova. Vždycky, když tam vlezu, najdu něco zajímavého ke čtení.
evanescence-net - největší kus webu, co jsem kdy dala sama dohromady. Jen je teď trochu okurková sezóna, co se týče novinek.
rionka.deviantart.com - výtvarná stránka rionky. Ano, 99% lidí se dívá hlavně na ty nohy, ale 1% si všimne i toho, že kreslím různé psychopatické obrazy. Welcome to the party!
cs.wikipedia.com - UTFW! Ano, občas tam taky něco edituju, ale většinou jen po troškách anebo překládám z en, jediný větší contrib byla Topologie sítí :)

Aukro.cz a Živě.cz se válí hned pod první desítkou a Gmail mi z historie vypadl poté, co jsem si ho po skvělé zkušenosti z práce natáhla do Thunderbirdu i doma. V mnoha ohledech je to šikovnější a pohodlnější.

A jaké jsou vaše nejnavštěvovanější stránky? Vysvědčení jsem neukázala, tak co třeba vykopat z historie tohle a poslat to dál jako řetězovku...

.nesmysl o kočce, rezavých kolejích a břečťanu

2010-08-15T19:37:00.002+02:00

Až se zase půjdu projít podél kolejí na nádraží v Králově Poli, připomeňte mi, že si s sebou mám vzít foťák. Dnes mi chyběl. Jen by to chtělo ještě trochu více kaluží.

Břečťanem obrostlé mosty, rezavé pletence kolejí, počmáraná vrata garáží a vymlácená slepá okna budovy, jejíž účel si už nikdo nepamatuje. Z nějakého ne úplně logického důvodu jsem dnes po práci nejela domů, ale šla jsem se projít po nádraží. V jeho zadní části narazíte na most, který vede přes koleje i skládkou skoro zasypanou řeku. S údivem jsem zjistila, že za křovinami se tam nachází i tiše opuštěný hřbitov. Cestu kolem něj jako krajka lemují staleté stromy a oprýskané lampy bez žárovek.

Vlastně jediná bytost, kterou jsem tam potkala, bylo šedobílé mourovaté koťátko, co vyskočilo na zeď a zíralo na mě zelenýma očičkama vykulenýma přes půl hlavy, jako by mi potřebovalo něco důležitého říct. Nejdřív se mě to pochopitelně bálo, páč jsem děsivý, ale poté, co mi očichalo ruku a já jsem ho ujistila o přátelských úmyslech, se začalo úplně šíleně lísat. Skoro se tam válelo po zádech a strkalo mi hlavičku do ruky. Tohle jsem zatím viděla jen u psů. Normálně na cizí věci vůbec nesahám, no... výjimka potvrzuje pravidlo. Kočičku jsem podrbala po hlavě a ona začala strašně vrnět. Všimla jsem si, že je docela hubená a něco jí teklo z očí, tak asi úplně v pohodě nebyla. Když jsem chtěla jít pryč, nejdřív na mě tak zoufale zírala a snažila se seskočit z té vysoké zdi za mnou, ale razantně jsem jí sdělila, že má jít 'domů' (nebo prostě někam, kde má pelíšek), že se mnou jít nemůže a ať na sebe dává pozor. Argument přijala a jen za mnou koukala, když jsem odcházela. Připomnělo mi to všechny ty psy, které jejich majitelé uvazují v lese, aby se jich zbavili poté, co je omrzí; koťata, co se prostě hážou do vody; ty řady koček, co u nás vždycky spaly na půdě a chodily se k nám nažrat, protože jakmile vyrostly, tak je někdo prostě už nechtěl... Před naším domem má někdo na autě nálepku 'DOG IS FOR LIFE, NOT JUST FOR CHRISTMAS', pro kočku platí samozřejmě totéž. Je IN označovat se jako dog/cat person, ale já funguju na obě strany.

Běžně jsem sarkastický cynik, protože je to jednodušší. A jednou za půl roku mě dojme nějaká hovadina, takže tak. Samozřejmě jsem během dnešní procházky potkala i spoustu šnečků, kobylky, pavouka a housenku. Živé věci zásadně nezabíjím. To jenom lidi se chovají jako hovada a někdo by je asi měl zašlápnout, aby to bylo fér.

BTW: Blechy nemám a na zvířata mluvím beze slov. A jinak jsem úplně normální, áááno.

.jak na web minimalisticky

2010-08-14T23:56:00.006+02:00

Malé, nenáročné a 'lightweight', neboli - v češtině poněkud krkolomně - 'lehkotonážní' prohlížeče zaplňují mezeru, na kterou 90% dnešních BFU nikdy nenarazí: oblast starších a málo výkonných počítačů.

Už s 1 GB RAM, kterou dnes najdete v každém nojbuku, budete při většině svých oblíbených "počítačovacích" činností absolutně v pohodě. Moje zdroje jsou krapítek omezenější, ale přesto se neobejdu bez hudebního přehrávače, filemanageru, emulátoru terminálu, RSS čtečky a samozřejmě Firefoxu, za který jsem nikdy nenašla náhradu (a vlastně ji ani hledat nechci, i když se kvůli jeho požadavkům někdy trochu popereme). Tento článek nepředstavuje plnohodnotné náhrady moderních prohlížečů - pokud vás už nudí Opera nebo Chrome a netrpíte omezeními, vyplývajícími ze stáří vašeho stroje, vřele doporučím ke zkoumání například Konqueror nebo Safari.

lynx
Nemusíte být prgátor, aby se vám tohle mohlo hodit. Otestovat lehkonohé browsery mě přiměla konkrétní situace - Gimp s obrovským obrázkem, na kterém jsem při zvětšení pracovala malinkým štětečkem (výřez). Strašně se mi zachtělo něco napsat na Twitter, leč spuštění Firefoxu by jistojistě zabilo počítač. V této situaci mi pomohl textový prohlížeč Lynx. Podporuje ukládání cookies, takže se s ním můžete přihlašovat na všechno, co má textový výstup. (Ne na úplně všechno, no...)

První vydání programu se datuje na počátek devadesátých let, pro pohyb v něm vám tedy bude stačit klávesnice. Klávesové zkratky (datlování) jsou intuitivní, možnosti nastavení i "Help" sekce jsou velmi podrobné. Lynx si za běhu vezme opravdu málo paměti - i s emulátorem terminálu bash, ve kterém jsem ho spustila, nepožadoval víc, než 10 MB. Vzhled je... prostě textový. Jediným výstřelkem jsou barvičkami odlišené části textu v závislosti na jejich charakteru. Obrázky na internetu si samozřejmě můžete otevřít pomocí externího programu.

Je jasné, že webový prohlížeč tohoto charakteru nevyužije každý, ale minimálně se hodí o něm vědět. Lynx je zahrnut v main repozitáři Ubuntu a existují také verze pro Windows.
Oficiální web

dillo
Dillo je velmi zajímavý prográmek s grafickým rozhraním, vystavěným na knihovnách FLTK (Fast Light Toolkit). V některých "vymazlených" grafických rozhraních tedy může jeho menu působit jako pěst na oko, ale to je jeden ze dvou asi jediných záporů. Druhý je ten, že zákeřně nepřijímá cookies. A to ani po tom, co jsem mu to výslovně povolila v jeho konfiguračních souborech.

Podle svých autorů se Dillo snaží být "rychlý, bezpečný a přátelský k uživatelům i vývojářům". Startuje velmi rychle, umí taby, stačí mu obvykle 30 - 50 MB paměti a po ukončení sezení automaticky smaže všechny údaje a historii. Nepodporuje JavaScript ani Flash, vše, co dostanete, je čisté HTML s obrázky. Přitom umožňuje nastavení vlastních barev některých prvků, takže hnusným modrým URL je konec. Zajímavým detailem je také "bug meter", umístěný v pravém dolním rohu. Zobrazuje upozornění na nesprávné a neukončené elementy nebo chyby, které se neslučují s webovými standardy, což je užitečné pro vývoj webu. Dillo je kompatibilní s GNU/Linuxem, *BSD i OS X, podle Wikipedie se to ale někomu povedlo rozchodit i na Windows pomocí Cygwin.

Ze všech zde uvedených programů tenhle spouštím asi tak nejčastěji. Je zajímavé koukat na web z "oldskůl" strany. Jen ty cookies mě trochu štvou, protože pak se samozřejmě nelze nikam přihlásit. Otázka je, zda je tahle éra, v níž je přihlašování všude prostě nutností, ta jediná správná...
Oficiální web

midori
Podle Wikipedie znamená "midori" japonsky "zelený". Jedná se o browser s jádrem WebKit (ve webových statistikách se tváří například jako Safari 525.1), který je plně integrován do prostředí GTK+ (např. v Ubuntu), tudíž milovníci jednotného vzhledu budou spokojeni. Spotřeba paměti začíná asi na 40 MB, samozřejmě záleží na tom, co se právě načítá, ale rozhodně je to menší než Firefox a jeho stovky. Midori startuje jako relativně malé okno, což se hezky slučuje s mou filozofií, že maximalizované aplikace jsou fuj (nevím proč, ale prostě to nemám ráda, někdy se nad tím musím zamyslet).

Podporuje cookies, RSS, uživatelské styly i několik rozšíření včetně AdBlocku. Byl oficiálně zařazen mezi programy uživatelského prostředí XFCE, což samozřejmě přispívá k větší používanosti a rychlejšímu vývoji. Od nové verze údajně existuje i podpora pro Windows. Osobně jsem se bohužel setkala s problémem - nemůžu provést update na vyšší verzi kvůli "nevyřešeným závislostem" a verze 0.1.2 je nestabilní a někdy ještě před načtením stránky spadne. Po update některých ubuntích komponent už to není tak hrozné, jako když jsem ho nainstalovala, ale stejně je to docela nepoužitelné kvůli nějakému problému mezi klávesnicí a židlí, sakra.
Oficiální web

links 2
Links je webový prohlížeč, běžící v textovém i grafickém módu. Vznikl jako školní projekt absolventů Karlovy Univerzity v Praze. Šikovní jsou, kucí - poslední release byl 1.2.2010. Program je přeložen do velkého množství jazyků a použitelný na mnoha platformách včetně Windows.

Links zobrazuje webové stránky podobně zjednodušenou formou, jako Dillo, verze 2 navíc podporuje JavaScript a je velmi rychlá. U mě si Links 2 řekl asi o 30 MB. Zajímavostí je, že prohlížeč si sám vykresluje fonty a je nezávislý na prostředí (údajně je schopen běžet na unixových systémech, které nemají ani X). Co se týče zkušenosti z praxe, osobně ho spíše nepoužívám, protože ovládání klávesovými zkratkami mě narozdíl od intuitivního Lynxu trochu mate a browser si ani nelze tak uživatelsky znásilnit, jako se mi to povedlo u Dillo. Přesto bych ho nezavrhovala, protože existují oblasti, kde se může hodit. Tip: Po startu zmáčkněte nejprve klávesu Esc :)
Oficiální web

další tipy
Minimalistických browserů samozřejmě existuje celá další řada, ale vyzkoušela jsem jen některé. Následujícím jsem se prozatím vyhnula, recenze tedy možná ještě čeká na vás:

Rekonq - Browser pro KDE4, založený na WebKitu. Používá jednoduché prostředí bez menu jako např. Chromium a při otevření nového listu zobrazuje oblíbené položky, podobně jako SpeedDial v Opeře. Stejně jako Arora byl vyvíjen na základě Nokia QtDemoBrowseru.
Arora - Multiplatformní prohlížeč, postavený opět na bázi Qt4. Což je hlavní důvod, proč jsem ho ani neinstalovala, tahal by s sebou totiž zase KDE krámy. Údajně má defaultně předinstalovaný AdBlock.
Uzbl - Prohlížeč, který byl původně napsán pro Arch Linux, ale lze jej kompilovat i pro ostatní linuxové distribuce. Vyznačuje se unixovou filozofií "dělej jen jednu věc, ale pořádně". Ovládá se klávesnicí pomocí příkazů podobně tajemným způsobem, jako třeba editor Vi. Uzbl se mi povedlo nainstalovat, ale neumím ho ovládat, fail :)

.as they turn into flowers

2010-08-13T21:07:00.008+02:00

Bylo nebylo, kdysi dávno byla v lesích pod kopcem jedna tichá vesnice. Vymlácená okna, shnilé stodoly, plevel v zahradách. Na kopečku domeček, u domečku hrobeček. Na hrobečku rostla květina. Nebyla to obyčejná květina, byla kouzelná... Vždycky na jaře na ní vyrašily tři pupeny, které s prvními slunečními paprsky zlátly a bobtnaly. Každého prvního května se květiny rozvinuly a ve svém nitru odhalily živé oční bulvy, které až do podzimu hleděly do opuštěného údolí, kudy kdysi odešel ten, kdo je zasadil...

Už asi čtrnáct dní pociťuji intenzivní touhu něco napsat, ale vždycky z toho vzejde nějaké úchylárium, co končí tragicky. Tak já jdu psát článek o minimalistických prohlížečích. Ozvu se brzy. Dobrou.